Son Lux zhmotňují své vize rozklíženého světa. Rafinovaným, ale trochu předvídatelným způsobem
Son Lux se nikdy nenechali omezovat žánrovými škatulkami. S projektem Tomorrows opouští i konvenci hudební kolekce jako dlouhohrajícího alba. Vize, které jsou základem Tomorrows, mají postupně naplnit plochu tří desek. My už si o něm můžeme udělat jasnější představu z prvních dvou vydaných dílů.
Plodné trio uvádí letošní koncept Tomorrows prohlášením: „Soustředili jsme se na nestabilní principy: nevyváženost, narušení, kolize nebo eroze. To všechno je často bráno za negativní jev. Jenže právě toto narušování statu quo vede ke zkoumání zlomových bodů a trvalých třecích ploch. Ve výsledku pak může sloužit k něčemu prospěšnému a nezbytnému. Nestabilita nás nutí pokládat si závažné otázky a reagovat na ně. Podněcuje nás k opětovnému budování vlastní identity,“ hlásají Američané.
Takže vedle hudebních nerdů máme v osobách Son Lux navíc co dočinění s muzikanty-filozofy? Co to v souvislosti s prvními dvěma díly projektu Tomorrows znamená?
Je zajímavé, že trio v posledních letech získalo silný vztah k Budapešti, do které se s oblibou vrací koncertovat. V loňském roce zde delší dobu setrvalo, aby v místních studiích zaznamenalo i zásadní část materiálu projektu Tomorrows. To, že trojice kombinuje urban vlivy s popem a experimenty (ať už akustickými, nebo elektronickými), nás nepřekvapí.
Son Lux, možná i díky zkušenosti Ryana Lotta z práce na hudebním doprovodu k počítačové hře Tell Me Why, prolínají jednotlivé základní prvky řady skladeb do mnoha míst na obou deskách. Kytarová Bending Shadows je intrem rozpracovaným v plnohodnotné Only, Days Past si půjčuje jazzové prvky z následující Honesty a intro Dissolve je podkladem závěrečné smyčcové kódy Involution. Podobným způsobem trio pracuje s jednotlivými nápady i na druhém dílu Tomorrows.
Téma eroze je pro bohatě procesovanou hudbu Son Lux jak dělané. Skvěle například vychází jinak baladická písnička Molecules, která je postavená na etnicky bambusových smyčkách. Také první singl Plans We Made z prvního dílu je jakousi zpola opadanou fasádou starého solidního domu, která nechává často zmizet základní elektronicko-akustickou aranž, aby tu a tam nechal na kost odhalené takty smyčců, sborů nebo baskytary. Právě položky obou dílů, které leží přesně na křižovatce instrumentálních fantazií a umírněného písničkářství, jsou nejsilnějšími momenty prvních dvou dílů konceptu Tomorrows.
První, více písničková deska i temnější, experimentálnější pokračovatel, spíše než by hledali nové horizonty, prohlubují už dosavadní rukopis Son Lux, který trio použilo na předchozích dvou řadovkách. Pomalu se rozpadající atmosféra Tomorrows ale slibuje, že ona koncepční „nestabilita“ se na závěr může výrazněji promítnout i do hudební tváře projektu. Pokud tomu tak bude, pak celý triptych povede ke zdárnému vyvrcholení. Na to si budeme muset ale počkat do dubna. Na jaře příštího roku totiž bude koncept Tomorrows uzavřen vydáním posledního dílu.
V čem jdou Son Lux proti současným hudebním trendům? Jaké město si trojice oblíbila tak, že zde nahrávala materiál Tomorrows? Promítla se zkušenost Ryana Lotta s prací na hudebním doprovodu k počítačovým hrám na deskách konceptu Tomorrows? Poslechněte si celou recenzi v audio podobě!
Son Lux – Tomorrows I a II (City Slang; 34:42 + 37:10, 2020)
