Solidarita je u nás velice rozšířená. Alespoň jednou ročně daruje každý druhý Čech, říká šéfka Fóra dárců
„Vidíme, že dárci nestárnou, že darování prochází celou společností a že i díky mladým lidem se zdůrazňují nová témata,“ říká výkonná ředitelka Fóra dárců Klára Šplíchalová. Na jaké projekty míří nejvíce pomoci? Jak poznat seriózní veřejné sbírky? A co neziskový sektor očekává a potřebuje od státu? Poslechněte si rozhovor.
Fórum dárců už skoro 30 let zastřešuje nadace a nadační fondy v Česku. Kromě jiného jste přišli se systémem dárcovských DMS, ale také vydáváte každoročně mapu dárcovství. Co ukazuje ta poslední? Jak výrazně pomáhají Češi a české firmy?
To poslední vydání nám potvrzuje, že Češi a české firmy se do dárcovství a veřejně prospěšných projektů opravdu mají chuť zapojovat a také tak dělají, ať už finančně, nebo dobrovolnictvím nebo dalšími možnostmi.
Čtěte také
Jak důležité jsou v oblasti filantropie právě nadace a nadační fondy?
Tyto subjekty jsou velmi specifické a děkuji za tu otázku, protože obecně je vnímáno, že nadace nebo fondy jsou v podstatě všechny neziskové organizace, ale ono tomu tak není.
Nadace a fondy jsou specifické v tom, že získávají nebo generují finanční prostředky, které potom přerozdělují třetím osobám. To znamená, že jsou to, jak my říkáme, společensky odpovědní investoři a ročně takovým způsobem rozdělují více než 4 miliardy korun.
Nejčastěji podporovanými tématy jsou samozřejmě jednak sociální a zdravotní témata , ale v neposlední řadě se jedná o vzdělávání, výzkum… Často jsou nadace a fondy ochotné investovat do věcí, které nejsou, jestli to tak mohu říct, na první dobrou, které jsou opravdu systémové, které mění společnost, které mají dlouhodobý dopad a posouvají společnost kupředu.
Polovina lidí daruje
Říkala jste, že nadace a nadační fondy rozdělují přes čtyři miliardy korun ročně. To jsou tedy poslední data, která jste zveřejnili. Kolik lidí přispívá na ty čtyři miliardy?
Tady bych udělala rozdělovník, protože nadace, nadační fondy nemusejí rozdělovat pouze peníze od lidí, ale mohou to být dary z firem, mohou to být finance, které generují i nadace třeba ze svých programů, ze svých zdrojů. Tudíž se nejedná přímo o peníze z nějakých sbírek, do kterých musejí nutně přispívat jednotlivci.
U nás je pomoc a solidarita velice rozšířená, protože dlouhodobě se ve výzkumech veřejného mínění, které sledujeme, potvrzuje, že jednou ročně daruje alespoň každý druhý Čech. A to znamená, že je to zhruba polovina lidí, kteří se nějakým způsobem alespoň jednou ročně zapojí do nějaké pomoci, což si myslím, že je velmi optimistické a dobré číslo.
Mění se to nějak? Závisí to třeba na tom, co se ten rok děje?
To je velmi zajímavá otázka, protože to, že je to každý druhý Čech, se nám potvrzuje dlouhodobě. Někdy si říkáme, že česká společnost se tak trochu dělí na dárce a nedárce. Na ty, kteří přispívají a kteří se zajímají o to, co se děje, a ty, kterým třeba toto téma není nijak vlastní.
Na stranu druhou u dárců vidíme, že jejich pomoc je čím dál promyšlenější. Přispívají dlouhodobě nebo sami rozbíhají nějaké veřejně prospěšné projekty nebo vytvářejí neformální skupiny, kde zapojují kamarády, spolužáky a tak dále.
Čtěte také
Vidíme, že pomoc vychází i z mladších ročníků a že pro ně je velmi přirozené se do takových aktivit zapojovat.
V datech, která jste zveřejnili, mě zaujalo, že nejčastějším motivem lidí, kteří darují peníze, je dobrý pocit z darování. To je přes 80 procent. To je hezké.
Je to opravdu krásné číslo a myslím si, že takto to má být – že za pomoc, podporu, solidaritu by asi člověk neměl čekat nějaké prebendy nebo zisk. A pojďme si říct na rovinu, ani třeba nějaké společenské uznání nebo status. Ty věci by měly, aby byly autentické, vycházet z osobnosti každého.
A jsem velmi ráda, že právě tady vidíme, že dárci nestárnou, že darování prochází celou společností a že i díky mladým lidem se zdůrazňují nová témata, věci, které se týkají například životního prostředí, klimatické změny a i lidských práv a dalších věcí, které byly v dřívějších dobách upozaděny.
Dárcovské SMS
Od roku 2004 v Česku fungují DMS, tedy dárcovské textové zprávy. Vloni v květnu jste překonali miliardový milník, celkově příspěvky touto formou přesáhly miliardu korun. Jak důležitý je toto kanál v rámci pomoci v Česku?
Myslím si, že tento kanál je takovým ukazatelem toho, že české dárcovství stojí na stabilních nohou. Pojďme si říct, že nějaké darování prostřednictvím textových zpráv funguje prakticky po celém světě, ale nikde není takový ekosystém, který by fungoval i na základě důležité, a hlavně dlouhodobé spolupráce tří klíčových mobilních operátorů, jejich asociace a technického providera a nás jako střechy pro nadace a fondy.
To znamená, že všechny veřejně prospěšné organizace mají za rovných podmínek šanci se do toho programu zapojit a získávat tak prostředky. A to je opravdu výjimečné. Výjimečné je i to, že poplatky, které za dárcovskou SMS jsou, jsou tak nízké a že dárcovská SMS po dobu těch více než 20 let neustále roste a přináší nové inovace.
Čtěte také
Tudíž je jednak možné si za dárcovské SMS vygenerovat potvrzení o daru, což je důležitá část, transparentní krok, to, co může nabídnout nezisková organizace dárci, aby si to mohl uplatnit v daňovém přiznání. Další věc je možnost navyšování cen dárcovských SMS, za což jsme opravdu velmi rádi, a jsme rádi za spolupráci s operátory, protože třeba těch 490 korun i ve formě trvalého příkazu je velmi důležitá inovace.
Měli jsme i požadavky ze strany samotných dárců, kteří chtěli poslat čím vyšší částku, tím lépe. A jsme rádi, že to funguje a že vyšší hladiny generují zhruba 11 procent z celkového ročního objemu.
Jak si vede dárcovství v Česku ve srovnání se zahraničím? Co bude hlavním úkolem Národní expertní rady pro nadace a fondy? A jak se za posledních 30 let změnil vztah státu a neziskového sektoru? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trumpovi se plán na pád režimu v Íránu okamžitě zalíbil. Navzdory radám generálů, píše New York Times
-
‚Přeju ti zhoubnější rakovinu, než měla tvoje máma.‘ Osobnosti přečetly nahlas nenávistné komentáře
-
Jak vypadají přijímací zkoušky na školách, je v dikci ředitele, reaguje na dětského ombudsmana Raška
-
Bříza: Prezident USA je vlajkonoš západní civilizace. Hovořit o jejím zániku je proto ‚za hranou‘


