Sociolog Daniel Prokop: Třetina lidí chodí do práce, i když má symptomy. Bojí se výpadku příjmů

Jako první uvádíte to, že je potřeba změnit rétoriku ministerstva zdravotnictví v čele s ministrem Blatným a náměstkem Černým, kteří řekli, že další opatření nemají v tuto chvíli smysl. Vy to označujete za symbolickou rezignaci státu, což může vést k tomu, že lidé opatření nebudou dodržovat. Máte náznaky, že by prohlášení politiků mohla mít tento efekt?

Poslední vlnu průzkumů jsme dělali těsně před tímto prohlášením. Je pravda, že dodržování opatření upadá. Přibývá počet lidí, kteří říkají, že by se mělo rozvolnit, ale je to zhruba půl na půl. Mírně narostl počet lidí, kteří se přiznávají, že porušují opatření, jako je nošení roušky.

Čtěte také

Rezignovali lidé, nebo vláda? „Zabraňme obrovským a zbytečným ztrátám,“ vyzývají tři členové NERV

Třetina lidí chodí do práce i po tom, co má příznaky. Řada lidí se obává ztráty příjmů, řadu lidí nutí jejich pracoviště ve výrobě nebo průmyslu, aby do práce chodili, takže to není otázka výběru. Stát musí nastavit podmínky, aby se v těchto provozech testovalo, aby byly zodpovědné za svoji práci a lidé neztráceli příjem, pokud jdou do karantény.

Když mluvíte o tom, kolik lidí nedodržuje opatření. Jaké je teď procento těch, kteří se v průzkumech přiznávají, že některá opatření nedodržují?

K nenošení roušky se přiznává 14 procent lidí. Samozřejmě výzkumy mají omezenou šanci tohle podchytit. I když ty naše jsou anonymní a probíhají online, tak se člověk nepřizná ke všemu. Jsou tam třeba tři procenta lidí, kteří se přiznávají, že v posledním týdnu byli v restauraci nebo v zavřených provozech.

Nicméně když koukáme na mezilidské kontakty, tak ty jsou na 13 za týden. To je výrazně méně než v létě. Většina lidí se opatření snaží dodržovat, ale když pořád říkáme, že je nedodržují, tak tím snižujeme jejich motivaci. Tímhle přeháněním narativu, že za to můžou oni zhoršujeme situaci. Jsou tady lidé, kteří je nedodržují, ale nesmíme říkat, že to je většina.

Jsou dostupné podobné průzkumy z Rakouska a Německa? Je tam výrazný rozdíl?

Jsou výzkumy, které se týkají ochoty k očkování. Tam vidíme, že v postkomunistických zemích je nižší. Nedůvěra k institucím ovlivňuje ochotu dodržovat opatření a nechat se očkovat. U nás je specifické to, že máme horší podmínky pro pracující a že jsme zvolili cestu, kdy máme takový „pololockdown“ už čtyři měsíce a lidem dochází trpělivost. Proto je lepší mít tvrdý lockdown, který je kratší a efektivnější.