Sociálních pracovníků je nedostatek. Někteří pracují až s dvojnásobným počtem ohrožených dětí, upozorňuje právnička z kanceláře ombudsmana

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček varuje, že orgány sociálně právní ochrany dětí kolabují. Co všechno mají zaměstnanci těchto orgánů, známých pod zkratkou OSPOD, na starosti? Jak by se jim dalo v jejich náročné práci ulevit? Vladimír Kroc se ptal Evy Hilšerové, právničky z Kanceláře veřejného ochránce práv z odboru rodiny, zdravotnictví a práce.

Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou podle ombudsmana na hraně svých možností. Pokud stát nezačne jednat, může podle něj systém ochrany dětí zkolabovat. Co máte na mysli tím kolapsem?

Čtěte také

Nejprve bych chtěla vymezit působnost ombudsmana a říct, jak se tento podnět k ombudsmanovi dostal. My šetříme podněty stěžovatelů, které se týkají orgánů státní správy. Mezi jeden z těch úřadů v naší působnosti patří i OSPOD.

A v rámci místních šetření, která ombudsman provádí a v jeho pověření zaměstnanci a zaměstnankyně kanceláře ombudsmana jezdí na OSPOD a hovoříme se sociálními pracovníky, prošetřujeme podněty stěžovatelů a samozřejmě v rámci šetření si všímáme i celkového kontextu situace a musím říct, že již delší dobu vnímáme určité potíže, že situace už je hodně na hraně.

Jak personální zajištění státu, tak to má samozřejmě vliv i do dalších oblastí, na přetížení pracovníků, na to, že když jsou konána výběrová řízení, jsou velice těžko obsaditelná, protože pracovníci nemají o tuto sféru zájem. Jsou si vědomi toho, že je tam velké přetížení, takže v podstatě vedoucí těchto úřadů mají problémy vůbec personálně ta místa na OSPODech obsadit.

Co má tedy veřejný ochránce práv na mysli, pokud mluví o kolapsu? Je představitelné, že by k takovému kolapsu skutečně mohlo dojít?

To je spíše otázka na politiky. My prošetřujeme individuální podněty, takže se můžeme vyjádřit k možnému kolapsu v tom individuálním případě, ale samozřejmě obecně lze vnímat, že pokud jsou pracovníci přetížení a jádrem jejich činnosti by měla být prevence, tak třeba by se to mohlo projevit právě tady. Nebude tolik času na prevenci, na sociální práci s klienty.

Pracovníci jsou přetíženi, nemůžou se tak věnovat důležité prevenci v rodinách.

Skutečně by mohlo dojít k situaci, že děti, které naléhavě potřebují ochranu by zůstaly bez pomoci?

Stát má určité povinnosti, takže k totálnímu kolapsu nebo fiasku v této oblasti rozhodně dojít nemůže. Ale jsou určité regiony, kde je to opravdu na hraně, kde pracovník podle standardů ministerstva, má pracovat s 80 rodinami. Ale díky různým regionálním specifikům má pracovník na starosti 120 až 160 dětí, takže leckdy bych řekla, že to dělají srdcaři a snaží se, aby právě k tomu kolapsu nedošlo, aby to nebylo na úkor dětí, na úkor sociálně právní ochrany. Pracovníci takto pracují na úkor svého soukromého života.

Čtěte také

Když si vezmeme jen jejich pracovní cesty, kdy musí například kontrolovat výkon ústavní výchovy a jezdí proto na dohled za dětmi, které jsou umístěné v ústavním zařízení. Představte si, že z jednoho kraje republiky je povinen jet do zařízení, které je na druhém konci republiky, protože zrovna tam je dítě umístěno.

Byť by se tak stávat nemělo, dítě by mělo být umístěno v zařízení co nejblíže rodičům, co nejblíže kmenovému OSPODu. Ale z důvodu přeplněnosti kapacit zařízení se neojediněle stává, že najdete volné zařízení na druhém konci republiky.

Sociální pracovníci často pracují na úkor svého soukromého života.

Pracovník, který má v ideálním případě pracovat s 80 rodinami, má chodit k soudům a jednat s rodiči, má vyřizovat různé podněty, má chodit v rámci prevence do rodiny na šetření, má kontrolovat soudní dohled nebo sám ukládat dohled, tak si ještě musí najít celý pracovní den na to, aby jel na návštěvu do takového zařízení. Řekla bych tedy, že zatím se to neděje na úkor systému nebo ochrany dětí, ale spíše na úkor těch pracovníků.

Podle jedné ze sociálních pracovnic se kvůli nedostatku kapacit zabývají jenom případy ohrožených dětí, kterým jde o život. To je opravdu alarmující.

Čtěte také

Je to alarmující. Já bych v této souvislosti chtěla podotknout, že toto není nějaká nová naše zkušenost. Toto je opravdu dlouhodobá záležitost, která se táhne už roky. Již ve zprávě výzkumného ústavu práce a sociálních věcí sociální pracovníci OSPODu sdělili výzkumným pracovníkům, že svou práci vnímají jako hašení požáru.

Co je hlavním problémem? Je to nedostatek kvalifikovaného personálu nebo je problém hlubší?

Problém je hlubší. Ono v podstatě jde o vzdělání i o finanční ohodnocení, které ve srovnání s pracovníky v sociálních službách není tak vysoké. Jsou tam rozdíly třeba 4 000 až 6 000 korun, ale jsou i docela přísné požadavky na kvalifikaci a na vzdělání sociálních pracovníků. Musí mít buď vyšší odborné vzdělání, nebo vysokoškolské a pak ještě zvlášť zkoušku odborné způsobilosti. Je to také provázáno s tím, že v podstatě nemají podporu v kariérním růstu. Problémů je však více.

Jaký dopad má nedostatek sociálních pracovníků na ohrožené děti v Česku? Proč jsou OSPODy v personálních podstavech? A jak chce tuto situaci řešit stát?

autoři: Vladimír Kroc , tec
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.