Sociální demokracii se pomalu vrací přízeň voličů

16. červen 2005

Několik průzkumů veřejného mínění v posledních dnech jasně ukázalo, že sociální demokracii se pomalu ale jistě začíná vracet přízeň voličů. Motorem tohoto obratu je samozřejmě nový premiér Jiří Paroubek. Daří se mu prezentovat sebe sama jako akceschopného a nebojácného politika, který je odhodlán tvrdě a důsledně prosazovat své vize.

Oproti Stanislavu Grossovi je to značná změna; bývalý předseda vlády se na veřejnosti ze všeho nejraději obklopoval popovými hvěz-da-mi, což rovnostářsky naladění sympatizanti ČSSD rozhodně nemohli kvitovat s nadšením. Paroubek často působí dojmem člověka, s nímž by bylo klidně možné klábosit v hospodě u piva a utopenců. Tato strategie zatím u voličů zabírá.

A to i přesto, že premiér hodně často působí dojmem štamgasta ze čtvrté cenové skupiny. Pro politický systém České republiky je ale vzestup ČSSD dobrou zprávou. Strana sociálně demokratického typu má totiž v demokracii své nezastupitelné místo. Pohled na socialisty, kteří se vlastní vinou potáceli v nejhlubších sklepeních předvolebních prefe-rencí, nás jistě nemohl naplňovat nadšením. Jejich opětovný vzestup je proto pozitivní novinkou, zvláště kdyby k němu došlo na úkor komunistů.

Zastavit bych se ale chtěl u situace KDU-ČSL. Lidovcům předvolební průzkumy žádný voličský nárůst nepřisuzují, spíše naopak. Během letošní vládní krize přitom vyhlídky křesťanských demokratů vypadaly zcela jinak. Z mnohých stran byli chváleni za svůj jednoznačný požadavek na demisi zkompromitovaného Grosse. Nezbývá než konstatovat, že to byla především KDU-ČSL s Miroslavem Kalouskem v čele, která důsledně hájila morální dimenzi politického života v této zemi. Čekalo se proto, že preference lidovců porostou.

Průzkumy ale ukazují, že KDU-ČSL si sympatie voličů nezískala a na svém protigrossovském angažmá tedy zřejmě nijak nevydělala. Dokonce se zdá, že se mezi voliči jen posílil rozšířený obraz lidovců jako věčně lavírujících, prodejných a každé kombinace schopných šíbrů. Jejich předseda Miroslav Kalousek je dlouhodobě vnímán jako nepříliš důvěryhodný politik, který si ve vysokých funkcích ušpinil ruce. Nepopularita předsedy strana je zřejmě jednou z hlavních příčin výše popsané situace. Veřejnosti se nelíbilo, že hází kamenem, ač sám rozhodně není bez viny.

Mohlo by se tedy zdát, že osoba Miroslava Kalouska brání nárůstu voličské podpory pro KDU-ČSL. To je však jen jedna strana mince. Zrovna tak je pravdou, že Kalousek je politikem, který se usilovně snaží stranu modernizovat a vtisknout jí ráz a program, který je obvyklý u podobných stran v západní Evropě. Při pohledu do lidoveckých řad se nezdá, že bychom v nich nalezli mnoho podobně smýšlejících a akceschopných činitelů. Kalouskův hlavní rival Cyril Svoboda je sice osobně bezúhonný a schopný ministr zahraničí, ve vnitřní politice však zřejmě nemá co nabídnout. Ekonomice zjevně příliš nerozumí, a tak se k otázkám, jako je důchodová reforma nebo reforma daňového systému, raději nevyjadřuje. Politik profilující se na zahraničně politických tématech, má přitom v české společnosti, která je tradičně zahleděna především do vlastních problémů, jen malou šanci na úspěch.

Kalousek by tedy mohl být oním reformátorem, který lidové straně vtiskne moderní tvář. Obrazně řečeno, pokud se z lidovců opravdu stanou křesťanští demokraté, mohla by se strana stát skutečnou alternativou pro pravicově smýšlející voliče, nespokojené s politikou ODS. Jelikož je vznik důvěryhodné a kompaktní liberální formace stále pouze v říši dohadů, nabízí se zde prostor právě pro KDU-ČSL. Liberalismus mnoha pravicových nespokojenců totiž rozhodně není nikterak zásadový a nevylučoval by proto podporu konzervativně laděné formace. V kontinentální tradici navíc vyloženě liberální strany nemají silné místo - na rozdíl od těch konzervativních.

Aby však byla modernizace a větší atraktivita KDU-ČSL opravdu možná a především důvěryhodná, musela by se strana zřeknout některých krajních oblastí svého programu. Je samozřejmé, že křesťansky založená strana nebude hlasovat pro povolení potratů, to od ní nikdo očekávat nemůže. Nové voliče však rozhodně nepřiláká propagací ostré kriminalizace lékařů, provádějících interrupce. Bude proto velmi zajímavé, na jakých tématech lidovci postaví svou předvolební kampaň. Pokud v ní budou dominovat represivní témata, třeba volání po tvrdém boji proti drogám, jak se nyní zdá, bude to příznakem toho, že Kalousek se svou modernizační koncepcí příliš neuspěl.

autor: oho
Spustit audio