Slovenští vojáci si do kroku zpívají

6. prosinec 2009

Slovenský voják|foto:Marian Beneš

Kde jsou ty časy, kdy mašírující vojáci zpívali a děvčata se za nimi otáčela. Ovšem na Slovensko se tradice vrací a z kasáren se znovu ozývá hlasitý zpěv. Velitel pozemních sil totiž vydal rozkaz, aby vojáci při nástupech a přesunech zpívali lidové písně. Profesionálové si rozkaz vzali k srdci a zpívají nejenom lidovky, ale i bojové písně, které si sami složili.

Naleštěné kanady rázně rozstřikují vodu z louží, na betonový plac uprostřed kasáren od rána prší, ale ženisté nezahálejí. Rota chvíli pochoduje, chvíli běží a vojáci celou dobu nezavřou ústa. Zpívají Slovenské mamičky, což je zřejmě nejpopulárnější vojenská lidovka, říká velitel roty Robert Dlugoš.

"Chápeme to jako dechové cvičení. Rytmus písničky chlapům určuje krok a rychlost. V tom je to jednodušší," vysvětluje velitel.

Naposledy se v kasárnách zpívalo ještě za socialismu, když po nádvoří pochodovali vojáci Československé lidové armády. Ovšem s písní na rtech vyrážejí na cvičiště mnohé armády, třeba i ta americká. I proto velitel pozemních sil zavelel. A rozkaz zpívat je rozkaz zpívat, říká velitel jednotky Ján Smatana. "Nepřemýšlel jsem o tom a vykonal jsem to. Je to forma dechového cvičení a vojáci si udržují kolektiv," upřesňuje.

"Člověk se rozdýchá a zaběhá si. Je to dobré," říká voják Jaroslav Poboček, kterému se rozkaz zalíbil natolik, že společně s kamarády i jednu píseň složil. Kromě toho, že roztahuje plíce, patří v pontonové rotě mezi nejoblíbenější.

"Píseň, kterou zpíváme v době přesunů, jsme si vymysleli s vojáky sami, aby to povzbudilo jejich hrdost, že jsou v pontonové rotě," dodává Ján Smatana, který jako velitel běží před jednotkou a důrazně předzpěvuje.

Dobíhat zpívající vojáky není žádná legrace. Běhají z rohu do rohu, poklusem se řítí přes takzvaný buzerplac a zpívají svoji oblíbenou píseň Armáda je moje matka.

Jestliže armáda je matkou, tak otcem je velitel ženijního praporu v západoslovenském Seredi Miroslav Marcin. Toho rozkaz zpívat nepřekvapil. Považuje ho za obnovení pěkné tradice. S vojáky si však kvůli jiným povinnostem bohužel nezazpívá. "Rád se na to podívám. Vojáci pochodují a člověk vidí, že pochodovat umí. Je to pro mě povznášející. Já už si však bohužel nezazpívám," říká.

Ačkoliv si lidé zpočátku dělali z rozkazu legraci a noviny byly plné uštěpačných poznámek, zpěv zapustil kořeny a i profesionální vojáci si zvykli. Už z husitských válek přece víme, že zpívající armáda nahání strach.

Play / pause