Sloupky dostaly pletené čepice, v létě se převléknou do plédů. Háčkovaný streetart zaplavil varšavskou ulici

8 fotografií

„Včera volala paní ze Štětína. Udělala na ni dojem naše práce a má doma příze, které už nepotřebuje. Tak se ptala, jestli nám je může poslat a jak, protože je s námi, i když je daleko,“ vypráví Małgorzata Klimiuk z místní komunitní organizace Moje Szmulki s tím, že někdy takoví podporovatelé dokážou i překvapit.

Společné dílo

Teď je zima. Mrzne, padá sníh a my stojíme na Kawęczyńské u háčkovaného vánočního stromu na stěně jednoho z místních starých cihlových domů. „Stromeček je sestavený z háčkovaných čtverců. Je fajn, že ho nevyrábí jeden, ale hned několik lidí. Každý se může zapojit, každý může přidat svůj čtvereček.

Paní Małgorzata Klimiuk z komunitní organizace Moje Szmulki|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Je to vlastně takové společné dílo dospělých i dětí. Navíc nám pomáhají i lidé, kteří neháčkují, protože později to musíme sestavit. Tady se hodí různé dovednosti,“ popisuje nástěnné dílo, které by se dalo považovat za pomyslný symbol místního sousedského společenství, které se soustředí kolem organizace Moje Szmulki.

Organizace má kolem deseti stálých členů, kteří se schází každý týden ve středu, a pak desítky dalších, kteří se více či méně zapojují do zkrášlování veřejného prostoru. Bydlet na Kawęczyńské ulici přitom není podmínkou.

Začalo to lavičkou

Vše začalo v roce 2019. „Na počátku byla lavička.“ Małgorzata Klimiuk přitom ukazuje na tu u tramvajové zastávky nedaleko. „Opletla ji naše sousedka Paulina. Myslela si, že si toho nikdo nevšimne. Ale k její smůle to někdo vyfotil, dal na internet a strhlo to lavinu zájmu. Jedna místní organizace ji dohledala, no a skončilo to tím, že začala vést kurzy pletení. A tak to začalo. Další rok bylo víc laviček.“

Všechno ale změnila pandemie. Už zajetí místní performeři vyznávající yarnbombing, tedy bombardování veřejného prostoru pletací přízí, nechtěli jen tak přestat. Museli ale hledat způsob, jak tvořit, vystavovat a neporušovat tehdy přísné hygienické předpisy. O pozornost se tehdy poprvé přihlásily sloupky, které v ulici brání parkování na chodníku.

Na zimu dostávaí sloupky čepice|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

„Pamatuji si, jak jsme stáli tady na té zastávce, rozhlíželi se a říkali si, co bychom tak mohli obléct. A sloupky jsou přece skvělé! Můžete se na ně dívat, ale nic vás nevede k tomu se jich dotýkat. A tak sloupky oblékáme dodnes. Jen jich je každým rokem víc a víc. Každý rok navíc zveme ke spolupráci různé organizace. Školy, školky, řemeslníky...“ vyjmenovává. Nové projekty jsou vybírané například formou soutěže namalovaných obrázků.

Samé výhody

„Vlastně není proč bránit zdobení pouličních sloupků. Ty barevné ozdoby nemají vliv na bezpečnost provozu, neničí sloupky, jsou odnímatelné,“ vyjmenovává výhody háčkovaného pouličního umění manžel Małgorzaty Sylwester Klimiuk, který působí v zastupitelstvu varšavské Pragi.

„Navíc skupina Moje Szmulki se o dekorace stará. Jak je něco poškozené, špinavé, to obleček vezmou a opraví, vyčistí. A pokud jde třeba tady o stromeček, ten je na stěně domu umístěný po dohodě s majitelem domu. Dům je stejně před rekonstrukcí, takže majitel neměl problém nám dát povolení k instalaci.“

Některé připomínají skřítky|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

A tak se kawęczyńská streetová expozice pořád rozrůstá. Sloupky mění návleky jednou do roka. Na léto se většinou halí celé do letních kostýmů, v zimě mají nasazené čepice. Některé jsou klasické kulichy, jiné připomínají ozdobený vánoční stromek. Jiné mají nosy i vousy.

Pletené a háčkované umění má navíc na Kawęczyńské svůj vlastní festival. V červnu, kdy místní převlékají sloupky do letních kostýmů, doprovází událost sousedský piknik, který podporují místní dětské skupiny, hudební škola nebo pekařství a cukrářství z okolí. Bombardování veřejného prostoru pletací přízí se tak na Kawęczyńské ulici na varšavské Pradze stalo společenskou a kulturní událostí.