Slivková paráda, festival zaměřený na švestky, nabízí vše z nich. Na míchání povidel se hodí pádlo

Z kopců kolem Španie Doliny dřív lidé dobývali měděnou rudu. I v tamní vodě bylo tolik ušlechtilého kovu, že předměty ponořené do potoka brzy pokryla vrstva drahé mědi. Několik takových alchymisticky přeměněných misek najdete ve zdejším muzeu. Dnes podzemí slouží už jen turistům, místní hory ale vydávají jiné bohatství. Na špaňodolinských stráních bohatě rostou modrofialové švestky. Závěrem léta tak lidé přijíždějí hlavně za tradičně připravovanými povidly.

Špaňodolinský gastro festival nese název Slivková paráda. Stánkaři, prodejci tak musí splnit jedinou podmínku, aby každé jídlo bylo založené právě na švestkách.

Je libo fazolovici se švestkami?

Slavnost se koná u vchodu do starého měděného dolu, před místním restaurantem, k ochutnání jsou sladké lívance, koláče nebo štrúdly. Paní Zuzana ale rozlévá slanou fazolovou polévku.

„Máme recept od babičky, což je velké štěstí. A postup je takový, že základem je fazolová polévka, kromě toho ale přidáváme také uzené maso, klobásy, hodně cibule a brambor, které se rozvaří, aby to bylo husté, protože mouku nepoužíváme. A vše se dochucuje sušenými švestkami a povidly.“ 

Je to poctivá fazolová polévka. S velkými kusy švestek, které by mohly nahradit třeba houby. A dodávají takový sladký tón.

Jídla se mění, švestky zůstávají

Hned vedle prodává jiná paní Zuzana tradiční maštěné lokše a trochu vlastní experimentální kuchyně.

„Máme sladkou pizzu, což je domácí těsto z pizzy. Je zvláštní tím, že kvůli švestkovému festivalu je na sladko. Na těstě jsou švestková povidla, též špaňodolinská, čerstvé švestky, lesní ovoce, máslo, bílá a mléčná čokoláda, oříšky, posypané je to mandlovými lupínky. To je všechno a strašně moc to všem chutná,“ říká.

Čtěte také

Povinné použití švestek očividně kuchaře nesvazuje, vede spíš ke kreativitě. Na příští rok je prý už teď v plánu další novinka a tou bude slaná pizza se švestkami a pršutem.

Povidla vařená tradičně

Slivková paráda je v plném proudu, jídelna je plná. Asi každý se zastavuje u velkých dýmajících kotlů. Dámy v bílých halenách a modrých zástěrách v nich postaru, tedy na ohni, připravuji lekvár neboli povidla.

„Potřebujeme na to velký kotel. Velikost se odvíjí od toho, z kolika kilogramů švestek povidla vaříme. Dále je potřeba pícka, dobré dřevo na rozehřátí a vařecha na míchání, takzvaná kiša.“

Tato povidla jsou bez přidaného cukru. Přesto jsou sladká díky kvalitním švestkám

Tahle vařečka, jak říká paní Lila, připomíná spíš pádlo, s dlouhou násadou. Člověk se díky tomu nemusí nad kotlem hrbit a šetří záda. Vaření povidel je běh na dlouhou trať a zaměstná celou skupinu lidí.

„Teď jsme momentálně tři, střídáme se. Jedna přikládá do pece, potom míchá, a tak to děláme na střídačku. Začaly jsme v 7 ráno a možná to budeme mít hotové odpoledne okolo druhé.“

Sladká i bez cukru

Potřeba je také ochutnat, ale musí se opatrně kvůli vysoké teplotě. Je to velká dobrota, hodně sladká, přestože se tam nepřidává žádný cukr.

Čtěte také

„Cukr nepřidáváme, základem je, aby švestky byly dobré! Musí být vyzrálé a šťavnaté,“ prozrazuje paní Lila. „Tak se dřív rozvaří, aby z toho vznikla povidla.“

Povidla budou až za několik hodin, takže těžiště festivalu se přesouvá k soutěži o nejlepší slivovici. A vrcholem slavnosti bude jezení švestkových gulí, tedy plněných bramborových knedlíků, na čas.

autoři: Ladislav Novák , aka
Spustit audio

Související