Slavit alkoholem znamená ztlumit úzkost z toho, co nás čeká, vysvětluje kněz a psychiatr Kašparů

24. prosinec 2021

Vánoce slavíme proto, že je to z jedné strany tradice, z druhé strany je to čas, který je během celého roku výjimečný, říká Jaroslav Maxmilián Kašparů, řeckokatolický kněz, pedagog a psychiatr. „Pro někoho jsou to svátky rodiny, někteří je berou jen jako svátky zimy nebo slunovratu. Ale já si myslím, že o Vánocích jde v první řadě o rodinu a hlavně o děti,“ naznačuje.

V současné době jsou podle něj vánoční svátky poznamenány epidemií koronaviru. Sleduje předvánoční šum posledních několik let a je prý vidět, že to vždy bylo jak s reklamou, tak se slavením bujařejší.

Čtěte také

„Ani reklamy není tolik, ani lidé už neshánějí tolik, jako sháněli předtím. Pro tržbu v obchodech je to záležitost bolavá, ale současně je to bolavé proto, že se nebude scházet pohromadě tolik lidí, kolik se jich scházelo dříve. Protože člověk není jen člověk pracující, ale také slavící. A když slaví, chce slavit s někým. Toto nám covid trošku omezil,“ konstatuje teolog.

Připomíná, že Vánoce by měly být především svátky klidu a míru, tento jejich původní obsah se už ale pomalu vytratil. Nabízí přitom zajímavé srovnání:

Jaroslav Maxmilián Kašparů (taky Max Kašparů), řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog

„V Louvru je známý Da Vinciho obraz Mona Lisa, který je perfektně zajištěn elektronikou, přesto se ji zlodějům podařilo překonat, obraz vyříznout a ukrást. Na stěně pak zůstal jen prázdný rám a lidé tam přicházeli dál a obdivovali ten rám a obdivovali vůbec i ten skutek, který se tam udál. No a v tomto smyslu jsou naše Vánoce tomuto podobné. My jsme si vyřízli, nebo generace před námi už vyřízly ten vánoční obsah tradičních Vánoc.“

Čtěte také

„A teď do toho prázdného místa lidé cpou kdeco. Většinou něco materiálního, bohužel často se tam dávají umělotiny. My máme umělé stromečky, umělé svíčky, umělé koledy… My máme tolik umělotin, že si někdy říkám, kdy přijde čas, že budeme kousat umělého kapra na umělém chrupu. Čili všechno bude umělé a do toho rámu se to nacpe. A pak tam chodíme a obdivujeme to jako tu Monu Lisu.“

Materiální převážilo

Poselství tradičních Vánoc vnímá jako poselství o tom, že je člověk milován. „A že má obrovskou hodnotu a že jeho život i jeho smrt bude mít nějaký smysl. Je to spíše náplň ideje, filozofie a víry, než záležitost materiální. To materiální se na to později navázalo, ale v posledních letech to převážilo,“ popisuje.

Čtěte také

Vysvětluje i smysl obdarovávání o Vánocích. „Vychází z toho, že Bůh obdaroval planetu Zemi svým synem, který se narodil v Betlémě. A lidé jako by kopírovali totéž těm druhým. Nám se dostalo božího syna, takže my také budeme s radostí, že se toto stalo, obdarovávat vás kolem sebe. To je ten důvod, proč se o Vánocích dávají dárky,“ vysvětluje.

Vánočním rituálům fandí. Hlavně proto, že se u nich schází více lidí. „Vánoce nejsou soukromou záležitostí, ale je to záležitost společenství. A jestliže se slaví nějaké rituály, tak to přináší do svátků vánočních po roce opět něco nového. Tato tradice je velice důležitá především pro rodinu. Je to jedno z pout, které ji udržuje pohromadě,“ míní.

Otupit hrany toho, co bude

Bujaré silvestrovské veselí je podle něj pro někoho dobrý zvyk a pro někoho zlozvyk. „Pro mě je to zvyk. Vypiju si třeba skleničku šampaňského, popřeju všechno dobré už v devět hodin a jdu spát. Ze starého roku se vždy do nového budím bez kocoviny. Ale nezazlívám těm, kteří to slaví. Prostě je to jejich styl,“ konstatuje a dodává:

Čtěte také

„Bujarým veselím chceme oslavit to, co bylo, a trošku otupit hrany toho, co bude. Protože člověk je jediný tvor na zemi, který zná časy minulé, přítomné i budoucí. A tím, že víme, že existuje čas budoucí a nevidíme do něj, je proto tato dobu novoroční velmi výživná pro různé věštby. Je to strach z neznáma.“

„A jak víme, tak alkohol je nejdostupnější anxiolytikum, tedy látka, která snižuje úzkost a napětí. Můžeme to chápat nejen jako oslavu toho, co bylo, ale také jakési ztlumení té úzkosti z toho, co z toho, co bude a co nás čeká. Protože člověk si uvědomuje také nějak podvědomě, že žijeme v době krizí. My máme krizi ekonomickou, ekologickou, migrační, kůrovcovou, energetickou, já nevím, jakou ještě. Takže kdo by se nenapil,“ uzavírá Jaroslav Maxmilián Kašparů.

Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.

autoři: Vladimír Kroc , kbr
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.