Slalomářka se učí orientovat v prostoru na trampolíně
Bavilo vás jako děti školou povinné občasné hopsání na trampolíně v hodinách tělocviku? Případně - rovnali jste si někdy záda za pomoci nafukovacího rehabilitačního míče? Pokud ano, zřejmě ani netušíte, že jste používali tréninkové pomůcky vrcholového sportovce. Právě toto náčiní totiž zpestřuje přípravu alpské lyžařky Šárky Záhrobské.
Rozměrné závodní trampolíny se prohýbají pod nohama dovádějícího gymnastického potěru, když mezi skotačící děti s obdivnými slovy vstupuje úřadující vicemistryně světa ve slalomu Šárka Záhrobská. Svůj batoh odloží na podlahu sokolské tělocvičny v Tyršově domě na pražské Malé Straně, následuje nezbytné protažení, krátké rozskákání a pak už se opratí tréninku ujímá zkušený trampolínista Petr Dejl.
"Šárka je hodně soustředěný člověk, poslouchá věci, které říkám. Je technicky vynikající, akorát skoky, které ona chodí, jsou specifické. Každý musí mít nějaké provedení a snažím se z ní dostat i trochu estetiky. Když například vystrčí zadek nebo uvolní břicho, tak poznám, kde je chyba. Je potřeba jí to vytknout. Má před sezónou, tak se jí hlavně nesmí nic stát, což je pro mě dost psychicky náročné," řekl Petr Dejl.
Jeho cílem je především to, aby si Šárka Záhrobská i v té nejnepřirozenější poloze, v rychlosti a několik metrů ve vzduchu dobře uvědomovala všechny své končetiny a další potřebné části těla. V zimě na zasněženém svahu mezi slalomovými tyčemi jako když to člověk najde.
"Pomáhá to pro vnímání okolí v rychlostech a pro vnímání těla. Nedej Bože, aby byl nějaký pád, tak by mi to mohlo pomoct, abych si uvědomila, kde v pádu jsem. Musím říct, že mám ještě velké rezervy. Když se třeba zaměřím na to, kde mám ruce, tak provedení salta už není tak dobré. Když se zaměřím na salto, tak mi ruce létají všude možně. Takže mám ještě hodně co zdokonalovat. Cílem je, aby člověk přesně věděl, co se s ním děje. Kde má nohy a ruce. Aby stačil při saltu sledovat i nějaký bod a orientoval se," přiblížila Šárka Záhrobská.
Doplnila, že na trampolíně intenzivně trénuje. "Jsme tu zhruba hodinu. Prokládáme tři až pět minut skákání na trampolíně s minutou až dvěma s cvičením stojů na míči nebo balančních čočkách. Je to velmi zajímavé, protože z trampolíny člověk přijde rozházený a občas se mi točí hlava. Je pak náročnější na míčích stát, než když na to jdete v klidu," upřesnila slalomářka.
Ono mezi námi - náročné je to pro běžného smrtelníka samo o sobě. Aby okamžitě skončil v poloze ležmo na parketách, k tomu člověk ani tři minuty předešlého poskakování po trampolíně nepotřebuje. Schválně si někdy takové balanční cvičení zkuste. Postavte se oběma nohama na nafukovací rehabilitační míč, držte rovnováhu a ještě při tom chytejte a odhazujte další balóny.
"Na lyžích vás věčně něco rozhazuje - terénní nerovnosti a trať bývá často rozbitá. Proto je hodně důležité vyvažovat odstředivou sílu i nerovnosti," vysvětlila Šárka Záhrobská.
Hodina v Tyršově domě uplyne bleskově, a tak Petru Dejlovi nezbývá než si na závěr tréninku obratnosti povzdychnout. "Tady je tak blízko k tomu, aby si někam sáhla a zlomila si ruku, takže musíme být trochu opatrní. Je šikovná. Škoda, protože to dvojný salto by dala jako nic," dodal Petr Dejl.
