Skupinka lidí žije v horách na středním Slovensku. Daleko od stresu, ale s přístupem na internet

Společný dům
Společný dům

Česko-slovenská komunita lidí, které živí workshopy o vztazích, semináře a terapie, zkouší žít v maximálním propojení s přírodou. Postavili si hliněné domečky, indiánské teepee a potní chýši na louce vysoko v horách na středním Slovensku. Místo pojmenovali Brána.

Malé společenství lidí z Čech a Slovenska žije v ústraní na hřebenu pohoří Javorie. Cestu k nim tímto strmým kopcem v lese najdete pomocí červených fáborků. Čtyři dospělí a dvě děti se učí žít přítomností, v souladu s přírodou a všemi živly.

Rodinný život v komunitě

„Tady se učíme být sami sebou, jak spolu žít, jak žít s přírodou a se vším, co je kolem. Pak za námi chodí lidé, které zajímá, jak to funguje,“ říká mi Taran, který obývá se svou partnerkou Radkou a sedmiletou Aničkou jeden ze čtyř domků na louce obklopené lesy.

Anička chodí do školy ve vesnici v údolí. „Tady není ten stres. Ve městě jsme museli stíhat ranní autobus, museli jsme zajistit, aby se ze školy dostala bezpečně. Dnes jde dvě hodiny ze školy, potká farmáře, zvířata, posedí si v lese, pozoruje přírodu. Zatím nám to takto funguje, mně se to moc líbí a beru to jako přínos,“ dodává maminka Radka.

Vcházíme spolu s ní do jejich domku. „Tady v prostoru o velikosti garáže žijeme všichni tři. Dřív jsme měli třípokojový byt a to soužití tam nebylo zdaleka tak harmonické jako tady,“ pochvaluje si Taran. Bere do ruky kytaru a další se přidávají s bubínkem a píšťalou.

Společná hudební skupina i zahrada

Teepee pro rituály

Hudba je pro tuto skromnou komunitu důležitá. Založili skupinu Tóny brány a schází se v domě, který ze slámy a hlíny postavil Tomáš Bužek. Dříve se věnoval právě přírodnímu stavitelství, dnes vede tady na Bráně semináře o vztazích, vědomí, energii. A hlavně poznává sám sebe. „Když člověk žije v partnerském vztahu, tak má v partnerovi zrcadlo a ukazuje mu stránky, které nedokáže vidět. A když žije v komunitě, tak se to násobí, a to je pro mě velmi cenné.“

Tomáš se stará také o zahrádku, kde si komunita pěstuje brambory, cibuli nebo nejrůznější bylinky. „Jsme vysoko v horách ve výšce 900 metrů nad mořem, takže ne všemu se tady daří, třeba jeden rok rajčata máme a pak zase ne.“ Pitnou vodu tady berou ze studánky v lese a energii ze slunka pomocí fotovoltaiky.

I tady je internet

„V podstatě nám to dokáže zásobovat všechno. Ale v létě máme energie na rozdávání a v zimě naopak vystačíme tak tak,“ přiznává Tomáš. V každém domku je také internet. „Naším cílem není oddělit se od společnosti, utéct od systému, ale naopak vytvořit tady nový životní směr, kterým můžeme ostatní lidi inspirovat a obohacovat,“ říká Radka.

Zatím neví, jak dlouho tady na Bráně zůstane. Neplánuje. „Až člověk ucítí, že se blíží změna, tak to bude vědět. Teď to ale netuším.“ A budoucností nežije ani její partner Taran. „Teď jsem tady šťastný a mám pocit, že jsem ještě zdaleka nenasál všechno. Ale zároveň to neberu jako dogma, že tak to musí být navěky. To je život.“