Sklizeň oliv ve Francii vrcholí. Někde farmáře potrápilo sucho, na Azurovém pobřeží pomohla kapková závlaha

Na jihu Francie právě v těchto dnech sklízejí olivy. Někteří farmáři si stěžují na špatnou úrodu, za kterou mohlo i velké sucho. Nedaleko Středozemního moře jsou ale olivové zahrady, kde si naopak letošní úrodu pochvalují. Třeba v olivovém háji na Azurovém pobřeží. Rozvíjejí tam staré techniky pěstování i zpracovávání oleje a předávají je dětem.

Olivový háj je asi dva kilometry od pobřeží, od Středozemního moře a od měst jako Sanary-sur-Mer nebo Bandol. Funím do kopce, protože zahrady jsou poskládané terasovitě. Po mé pravici je Mathilde, správkyně zahrad, která přijímá nově příchozí:

Olivové zahrady na Azurovém pobřeží nedaleko městečka Sanary-sur-Mer

„Pěstujeme tady zhruba šest set olivovníků, stovky různých druhů. Jedním z cílů této zahrady je uchovávat různé druhy olivových stromů. Chceme udržovat a rozvíjet naše zemědělské dědictví a tradice. Pěstujeme tu taky vinnou révu, staré druhy pšenice i květiny jako třeba smil nebo několik druhů narcisu, které se přizpůsobily místnímu podnebí a nedostatku vláhy.“

Na olivách tady nevydělávají

Místní olivové zahrady neslouží ke komerčním ale hlavně k pedagogickým účelům. Pravidelně sem proto přijíždějí školní třídy a zkoušejí si například tradiční výrobu oleje, kterou v této oblasti zaváděli už Římané:

Čtěte také

„Římané tu samozřejmě rozvíjeli svou tradici olivových zahrad a hájů. Domníváme se ale, že už tady olivovníky byly před jejich příchodem. Výzkumníci z Aix-en-Provence vyhledávají původní druhy olivovníků, které pocházejí z této oblasti, a které tady nevysázel člověk.“

V zahradě pracuje také Alain, který vysvětluje, co se chystá: „Budeme spouštět náš starý lis a mlýn na olivy. Nejdřív ale musíme vyčistit a namočit tyto vaky z kokosového vlákna, kterým se v Provence říká „scourtin“. Do nich vložíme olivovou pastu a z té se pak vylisuje přebytečná voda a olej. Je to starodávna technika.“

Málo oleje v olivě

Alain čistí vaky z kokosového vlákna

Alain čistí kokosové vaky proudem vody. Vysvětluje mi, že dostat olej z olivy není vůbec jednoduché. Je v ní zhruba 95 procent vody a velmi málo oleje.

„Už jsme začali se sklizní. Letošní rok je výjimečný. Mohli jsme začít klidně o dva nebo tři týdny dřív kvůli velkému suchu. My máme štěstí, protože jsme zavedli kapkovou závlahu. Nemuseli jsme se tím pádem bát o úrodu. Naopak jsme na tom letos velmi dobře. Bylo teplo a my jsme měli vodu, takže máme krásné olivy,“ pochvaluje si Mathilde.

Čtěte také

Olivy přímo ze stromů se jíst nedají, varuje mě: „Čerstvá oliva není dobrá, je opravdu velmi hořká a místy i pálí. Lidé, kteří připravují stolní olivy, je namáčejí do hydroxidu sodného, pak je propláchnou a tímto způsobem z nich dostávají tu hořkost. Využívá se k tomu taky slaný nálev.“

Tak to není

V místních olivových zahradách vyvrací taky různé mýty, třeba ten, že olivový olej není dobrý na smažení:

„Vůbec nevím, odkud je tahle informace. Nejste zdaleka první, kdo se mě na to ptá. Je to přesně naopak. Olivový olej vydrží vysoké teploty. Začíná mít škodlivé účinky až kolem 220 stupňů. Řepkový olej vydrží podstatně nižší teploty, zhruba 180 stupňů, a podobné je to se slunečnicovým nebo arašídovým olejem,“ směje se Mathilde.

A pak připouští, že na všechno se ale olivový olej použít nedá. Třeba hranolky smažené na olivovém oleji by zrovna dobré nebyly.

autoři: Martin Balucha , aka
Spustit audio

Související