Skikrosař Kraus se zdokonaluje v provazochodectví

Tomáš Kraus

Už jen sto dní zbývá do zahájení zimních olympijských her v kanadském Vancouveru. Jedním z těch, na které se bude spoléhat, je dvojnásobný mistr světa a čtyřnásobný šampión světového poháru ve skikrosu Tomáš Kraus.

Scházíme se na okraji Děčína, kousek od místa, kde žije. Vlastně shluk stromů, kde se bude trénovat, téměř sousedí se zahradou Tomáše Krause. Ten už připravuje náčiní. Je jenom jedno a říká se mu slek line - třicet metrů dlouhý provaz, který je přivázaný mezi dvěma kmeny v metrové výšce. Zásadní je ovšem šířka - pouhých 2,5 centimetru. Skikrosař se tak mění v provazochodce.

"Většinou se mi to podaří několikrát přejít. Pak si na to se Zdendou klekáme nebo leháme. Ale třeba Robin Kaleta na tom zkouší salta, takže se na tom dá dělat hodně věcí," uvedl Tomáš Kraus.

Skikros a chůze po provaze jsou na první pohled dvě spolu absolutně nesouvisející věci. V duchu si říkám, v čem může mít něco, co spíš známe z cirkusů, takový význam pro lyžování. "Lyžování je hodně o rovnováze. Jakékoliv cvičení, které rovnováhu podporuje, je dobré. Ukázal nám to Robin Kaleta, když tu byl loni jezdit. Chytli jsme se toho a docela mě to baví," vysvětlil skikrosař.

Provaz mezi dvěma stromy se musí pořádně utáhnout, aby byl co nejpevnější. I tak se kýve na vkus suchozemce až příliš a člověka napadá, že amatér se na tom musí přerazit. "Vždy to smrdí nějakým malinkým úrazem, ale proto chodíme v metru, ne třeba ve třech. Je disciplína, které se říká high line, kdy se lano dá do tří, do čtyř metrů a pak s jištěním nebo bez, jak si kdo věří, chodí po laně ve čtyřech metrech. To je trochu jiná. Nehledě na to, že mistři chodí třeba v tisíci metrech nad zemí," přiblížil.

Tomáš Kraus je v chůzi na laně zběhlý, i když nakonec i jemu občas noha ujede. A pak to přijde. Dostanu nabídku vyzkoušet si chůzi na laně. Jen připomínám, že věci, které vyžadují jistou dávku technického cítění, jsou mi na hony vzdáleny. Už jen jízda na obyčejném skateboardu mi nahání hrůzu.

A opět zjišťuji, že právem, protože už jenom nastoupit nebo, chcete-li, vylézt na lano se ukazuje jako neřešitelný problém. Najednou se zdá i metr nad zemí příliš vysoko. A je to fakt. Zatímco moje levá noha je stále ještě na zemi a pravá se jen dotkne lana, slek line se zběsile rozhoupe a následuje zjištění, že na to asi nemám.

"Nastoupení chvíli trvá. Během prvního dne se člověk naučí na lano nastupovat, ale první kroky přijdou až podle toho, jak kdo je šikovný. Tedy od jednoho dne do nikdy. Spousta známých a kamarádů, kteří jsou šikovní, to do týdne přejde bez spadnutí," snaží se mě uchlácholit Tomáš Kraus, ale marně.

Mimochodem, celý grif v nastoupení na dva a půl centimetru široký a ve vzduchu visící provaz netkví ani tak v rovnováze, ale v síle nohy a pohledu. "Je to o tom, že když zatížíte nohu, lano převezme vaši váhu a nebude se hýbat. Když tomu věříte, tak se přestane hýbat. Je to největší začátečnický problém a musí se překonat," vysvětlil Tomáš Kraus.

Na další víru v sebe sama už není čas. Krausova společnice, čtyřletá fenka ridžbeka Bettyna, se už totiž dožaduje pozornosti. Jakoby věděla, že páníčka čeká ještě uzavírání janovského golfového hřiště, rodinné povinnosti, možná i posilovna a odjezd na týdenní soustředění do Alp. Start skikrosařské sezóny, jejímž vrcholem bude olympiáda ve Vnacouveru, se kvapem blíží.