Situace z parodie Dobré ráno, Brno! jsou často skutečné, jen zvětšené, usmívá se herec Ondřej Kokorský

V seriálu Dobré ráno, Brno! i v jeho traileru jsou odkazy na to, že jde o parodii. Upřímně řečeno, sama jsem v 90. letech prošla jako moderátorka ranním vysíláním a myslím, že to moc parodie není. Nechali vás v televizi dívat se na jejich práci, nebo jste jen vzali scénáře a točili?

Nechali nás se dívat, i když já jsem tam zrovna nebyl, měl jsem zkoušku v divadle. Jinak to bylo ze scénáře, na internetu jsem si nastudoval, jak vystupují a jak se chovají. To bylo asi veškeré mé nastudování. Jinak jsme se s Janem Prušinovským v žánru pochopili, nebyl to takový problém. A kdyby se mu to nelíbilo, tak jak říká: „já se z toho vystříhám“.

Ještě se vrátím k té parodii. Myslím, že někdy to parodie není, ale umím posoudit jen moderátorskou část. Vy určitě umíte posoudit i herce. Ve druhém dílu čeká herecká příležitost pro vaši kolegyni, která se těší, že si zahraje ve filmu Roberta Sedláčka. Kdy je to parodie a kdy ne?

To je smutný díl, ale opravdu jsem se bavil, protože mám právě i zkušenosti, kdy jsem doufal v nějakou roli, ale nakonec byla třeba menší. Také ony cesty na castingy jsou věrné. Tohle zrovna parodie není, ale víceméně mi přijde, že jsou některé situace trochu zdvojnásobené, jinak jsou ale běžné. Chápu, že ne každý si ráno něco „frkne“, ale může si dát deci vína, panáka na zdraví nebo na kuráž a podobně.

Čtěte také

Brno jako jediná televize snese tuhle úroveň humoru, říká režisér Jan Prušinovský o seriálu Dobré ráno, Brno!

V čem vás herectví baví?

Je to zvláštní svět, být na jevišti je hrozně příjemné. Především u představení, kdy jej máte nazkoušené a zkoušíte dva měsíce, pak vyjdete mezi diváky a můžete dělat různé kraviny, je to nádherné.

Pamatuji si, když jsme například v Divadle Husa na provázku hráli Ze života hmyzu, kde jsem hrál paní Cvrčkovou a rodil jsem tam. Mám na zkouškách spousty odrozených hodin.

Také jsem hrál slimáka. Na závěr jsme byli v zákulisí, vydávali jsme tam ještě nějaké zvuky a s Ivanou Hlouškovou jsme se smáli a podivovali se, co je to vlastně za povolání, že si dospělí lidé hrají na cvrčky, slimáky, slintají tam a dělají kraviny. Je to krásné, na jevišti si připadám strašně svobodně.

Kromě seriálu Dobré ráno, Brno! a Divadla Husa na provázku vás také můžeme vidět v některých představeních v Divadle Feste. Našla jsem titul, který se jmenuje Ještě není tma, ale stmívá se. To mi evokuje písničku Boba Dylana Not Dark Yet ve skvělém překladu Roberta Křesťana Ještě není tma. O co jde?

Čtěte také

Jak přežít trapno je disciplína. Rád ji přijmu a podpořím, říká herec Štěpán Kozub z ostravského divadla Mír

To je zajímavý projekt. Jsem rád, že jsem do toho šel. Divadlo Feste se věnuje sociálním tématům. Dané téma se zaměřuje na alkoholičky, bylo zajímavé se tím „prokousávat“. Přicházeli jsme na to, jestli vůbec existuje rozdíl mezi ženským a mužským alkoholismem. Bylo nám řečeno, i od kamarádů abstinentů, že rozdíl tam opravdu je.

Pořád jsem se odvolávala na seriál Dobré ráno, Brno!, jako by to byl vrchol vaší tvorby. Máte to tak? A za co jste profesně rád v divadle?

Pokud jde o televizi, společně s filmem Chyby jím zatím je. Neměl jsem žádnou jinou větší příležitost. Divadlo je úplně jiná kapitola, je to téměř každé představení v Divadle Husa na provázku. Pracuji tak úplně se vším, snažím se vše dělat tak, jak nejlíp umím, oddám se tomu. Pak je na druhých, aby ohodnotili, jestli to vyšlo, nebo ne. Vždy se vše snažím dělat naplno.

Má Ondřej Kokorský před divadelními premiérami trému? Jakému žánru se věnuje se svou kapelou? A čím by se živil, kdyby mu nevyšlo herectví? Poslechněte si celý rozhovor.