Silvie Mitlenerová, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když jste vaši iniciativu dávali dohromady, tak co byl její deklarovaný cíl?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Její deklarovaný cíl byl ze začátku především oslavit dvacáté výročí sametové revoluce. Ten cíl se tam postupně trochu proměnil, jednak jsme došli k tomu, že nechceme dvacáté výročí sametové revoluce jenom slavit, protože nám bylo jasné, že tam bychom ve velké konkurenci různých koncertů a ohňostrojů jednak neobstáli a jednak nám přišlo, že to není úplně ta správná cesta, jak se ohlížet za dvaceti lety mladé české demokracie, že by bylo lepší přidat k tomu taky nějaký kritický pohled.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste právě, jak se blížil 17. listopad tohoto roku, poměrně hlasitě říkali, že pokud celá ta oslava skončí jen u ohňostrojů, koncertů a jen toho čirého slavení, že to bude tak trochu promarněná příležitost. Jak to skončilo? Jak to dopadlo z vašeho pohledu?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Jak dopadla ta inventura?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ne, jak dopadly ty oslavy 17. listopadu. Byly to opravdu jenom oslavy z vašeho pohledu, anebo tam byl ještě nějaký kritický pohled na to, co se za těch dvacet let stalo? A teď se nebavím o vaší práci.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
To, co bylo nejvíc vidět, byly podle mého názoru právě ty oslavy a byla tady samozřejmě konference několik dní před 17. listopadem, byly tady oslavy v Senátu, kde různé osobnosti často i velmi kriticky promlouvaly o tom, co se tady za těch dvacet let událo, ale myslím, že nakonec v médiích jsou vždycky nejvíc vidět koncerty na Národní třídě a ohňostroje někde jinde a tak podobně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Musím říct, že v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu nebyly vidět, nebyly dokonce ani příliš slyšet tedy, pokud se úplně nepletu. Tak co vaše iniciativa Inventura demokracie konkrétně dělala v uplynulém roce?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Naším programem v uplynulém roce dlouhodobým a trvalým během toho roku byly především návštěvy politiků. My jsme vloni u příležitosti devatenáctého výročí sametové revoluce zveřejnili výzvu Dejte nám dárek ke dvacetinám. V té jsme dali dohromady čtyři legislativní absurdity, které podle našeho názoru ještě dvacet let po sametové revoluci překážejí v českém právním řádě a které by podle nás bylo potřeba co nejdříve odstranit. A žádali jsme tou výzvou politiky, aby nám jejich odstranění dali jako symbolický dárek ke dvacetinám. Nejenom tedy nám, ale i právě mladé české demokracii.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak vzhledem k tomu, že přebujelá poslanecká imunita, nekontrolovaný či nekontrolovatelný lobbing, závislost mediálních rad na politických a parlamentní praxe legislativních přílepků zůstala i v roce nebo v den dvacátého výročí 17. listopadu 1989, tak se v podstatě vaše práce nepovedla.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Řekněme, že se nepovedla, aspoň tedy u těch politiků. Možná jsme některým dali najevo, že je tady nějaká skupina studentů, která má zájem o to, co se děje a která ví, že za politikem lze přijít a lze mu vyjevit svůj názor. Nicméně evidentně na takovou snahu moc nedají, nekladou jí příliš velkou důležitost, to je pravda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Musím říct, že to je moment, který mne na tom celém zajímá nejvíc, protože mne opravdu překvapil ten váš úvodní předpoklad, že si lidé více myslí, že za politikem není možno úplně normálně jít a normálně s ním mluvit, protože například na standardních sněmovních webových stránkách je vždycky napsaná adresa a telefonní číslo do poslanecké kanceláře. A pokud se nepletu, tak pondělky jsou standardním poslaneckým dnem v těchto kancelářích, kdy tam mohou občané chodit.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Jistě, ale asi sám si umíte představit, že pokud máte několik poměrně různých požadavků, které spadají do kompetence poměrně různých parlamentních či senátních výborů, tak byste musel hledat poslanecké kanceláře jednotlivých předsedů taky třeba po celé republice. A to my jsme nechtěli, proto jsme chodili do Poslanecké sněmovny mimo tyto poslanecké dny a domlouvali jsme si schůzky obvykle ve dnech, kdy Poslanecká sněmovna jedná, tak v nějakých pauzách.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
S kolika politiky jste mluvili nakonec?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Během toho roku jsme navštívili asi dvaadvacet politiků, přičemž jsme se zaměřovali na předsedy a místopředsedy výborů, jejichž činnost souvisí s některou z těch čtyř absurdit. A v závěrečné fázi jsme potom obešli ještě předsedy parlamentních poslaneckých stran.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jaký z toho máte dojem?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Velmi smíšený a jednak i z toho, jak snadné či nesnadné je domluvit si schůzku s politikem, velmi se to liší a u některých se nám to, popravdě řečeno, ani nepovedlo, byť jsme to zkoušeli několikrát.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Například?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Například s Vítězslavem Jandákem se nám nikdy nepodařilo sejít, jednou zůstal někde v zácpě na dálnici, jednou to byl zase jiný důvod a bylo vidět, že z jeho strany není ani moc vůle se s ním scházet. S Mirkem Topolánkem jsme si poměrně dlouho posílali textové zprávy mobilním telefonem, až ukončil tu konverzaci s tím, že jeho naše iniciativa vlastně nezajímá a že se s námi sejít nechce. A bylo potom docela pikantní vidět ho v první řadě na koncertě na Albertově 17. listopadu, kde jsme promlouvali z pódia v našem studentském prohlášení.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu mluvčí iniciativy Inventura demokracie Silvie Mitlenerová. Vy jste kromě těch, řekněme, dvaadvaceti setkání s českými politiky na svém webu zveřejnili i příručku českého, jak to říct, občana, vy to nazýváte také "ovčan", respektive snaha, aby byl člověk spíše občanem než obcí ..., než ovcí. Ale jaká je vaše zkušenost z toho roku? Je vůbec možné s tím českým typem demokracie, s tím, jak funguje, být něčím jiným než ovcí? Protože vy na svých webových stránkách otevřeně říkáte, že vám, a to jste myslím, jste vysokoškolští studenti, jste poučeni, chtěli jste zjistit, jak ten systém funguje, a trvalo vám rok, než jste zjistili, jakým způsobem chodí, alespoň vzdáleně, rozhodování v české politice.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Já mám za to, že je potřeba tu situaci obrátit. Je potřeba snažit se nebýt ovcí, aby ta naše česká demokracie trochu nabyla na kvalitě. Je pravda, že nám to trvalo rok, ale my taky jsme za ten rok poznali limity studentské iniciativy, zjistili jsme, že plně se angažovat v občanské sféře, v občanské společnosti, by mohlo mít dost zásadní vliv na úspěch našeho studia. Takže ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď tomu úplně nerozumím. Že by ten čas, který byste měli trávit studiem, jste věnovali něčemu jinému, chápu?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Snažili jsme se i v té příručce českého občana, co dělat, abyste nebyl "ovčanem", tak jsme se snažili tu naši zkušenost předat tak, aby si to nemusel každý znovu zkoušet a znovu prostě rok trávit tím, že chodí za politiky a snaží se procpat se svou snahou do médií. Snažili jsme se to tam nějak jednodušeji nastínit, abychom lidem pomohli rychleji prostě tuhle fázi přeskočit a dostat se do nějaké nové, mít otevřené oči.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kdykoliv jsem četl jakékoliv mediální výstupy toho, co jste v průběhu roku dělali, tak na mne ta finální zkušenost působila poměrně dost negativně. A teď jenom interpretuji to, co vy jste a vaši kolegové z Inventury demokracie říkali do médií, že mne to vede k otázce, jestli podle vašeho názoru a podle té roční zkušenosti vůbec ta česká demokracie funguje tak, jak by měla. To znamená, jestli je přímá návaznost mezi tím, co by chtěla, ocenila, potřebovala společnost, jednotliví lidé a tím, co dělají politici?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Nefunguje tak, jak by měla. Na to jsme rozhodně přišli. Ale myslím, že od jiných iniciativ a sdružení, které na to třeba upozorňovaly už před námi, se trochu lišíme v tom, že nechceme vinit jenom politiky, ale viníme z toho taky trochu sebe, potažmo další naše studentské kolegy, potažmo další naše kolegyčeské spoluobčany. Protože i to, že býváme pasivní, že nečteme moc noviny, nevšímáme si, co se děje, nezajímáme se o to, jak bychom to mohli změnit, tak i to dává politikům volný prostor tu demokracii různě překrucovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu ve vašich materiálech se několikrát objevuje sousloví "je třeba vyvinout nějaký tlak směrem od občanů na politiky". Já si neumím představit, jak by ten tlak měl vypadat. Pokud se ovšem nebavíme o ulici, to znamená, vzít hesla a coby zdravotník, zemědělec a jiná profesní či sociální skupina jít před Strakovu akademii a tam volat případně na střechu Strakovy akademie.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
My jsme to zatím zkoušeli tím způsobem, že ukážeme politikům, že se o jejich práci soustavně zajímáme, že víme o chybách, které dělají a budeme jim je připomínat. Ale nebylo nás dost a nebyla ta snaha tak soustavná a zatím tak dlouhodobá, jak bychom si představovali. Naše idea je taková, že pokud by někdo takhle stále chodil do té sněmovny nebo do Senátu třeba každý týden a přinášel rozumné podněty a rozumné alternativy k tomu, co je v zákonech teď, že nakonec by to politiky přinutilo nějak to reflektovat. Koneckonců musí trochu myslet na volební úspěch, a pokud byste za sebou měl třeba několik set lidí, tak už je to docela nějaká síla.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak k tomu se dá namítnout, například záležitost čistě pražská, ale která, nebo ta zkušenost je přenositelná i do jiných větších měst České republiky, protože v současné době běží ta měsíční lhůta na projednání pražského územního plánu. Na to, abyste mohla podat, řekněme, námitku k tomu územnímu plánu, která bude vůbec projednávána a bude k ní nějakým způsobem přihlídnuto, tak musíte sebrat dvě stě podpisů. Vůbec si nedokážu představit, jak bych sebral dvě stě podpisů. Ptám se na to, jestli to je cesta? Jestli je cesta takovým způsobem, promiňte mi to slovo, aktivistickým tlačit na české politiky?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Leckdo se nás už ptal, jestli se nechystáme založit politickou stranu a vstoupit do toho systému jaksi zevnitř. Obvykle odpovídám, že zatím se na to nechystáme. Jednak na to nemáme ani čas ani jaksi personální zajištění, jednak jsme chtěli využít hlasu studentů, který je podle nás v něčem jedinečný. Studenti si můžou dovolit být trochu otevřenější než normální lidé, trochu ostřeji nazývat věci, zároveň nevylučuji, že jednou nás to do té politiky dovede. Lidi, kteří se tak jako my zajímají o veřejné dění, snaží se nějak nahlédnout ten politický mechanismus, pravděpodobně jednou do té politiky dojdou a budou ji ovlivňovat i zevnitř. Ale zatím jsme chtěli vyzkoušet, jakou váhu má občanská společnost, jakou váhu mají studenti. Doufali jsme ve větší podporu médií, to je pravda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jakou váhu má občanská společnost?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Zatím to vypadá, že pokud je atomizovaná, pokud je, pokud občanská společnost znamená velké množství různých iniciativ a sdružení, které každé má svůj program, byť jsou v jistých věcech společné, ale prostě je to několik sdružení s podobným programem, pak ta síla je malá. My bychom chtěli tu občanskou společnost trochu sjednocovat, i třeba, aby vznikla nějaká platforma, na které se ta sdružení budou nějak prolínat, protože to je podle nás jediná možnost. Pokud jako nás bude sto a nebudeme se umět dát dohromady, tak těžko něco prosadíme. A sami jsme si vyzkoušeli, jak je těžké se s někým domluvit na společném cíli. Chtěli jsme přibrat nějaká další sdružení i k těm oslavám 17. listopadu a zjistili jsme, jak je strašně těžké domluvit se s lidmi na nějakém kompromisu. Je to škoda.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a mluvčí iniciativy Inventura demokracie Silvie Mitlenerová je dnes mým hostem. Je opravdu podle vašeho názoru a podle vaší zkušenosti nutné do politiky vstoupit, aby člověk mohl ovlivňovat věci veřejné, anebo je možno to udělat nějakým způsobem jinak? A teď já k tomu ještě dodám podotázku, možná s malým odkazem na to, co kontinuálně tvrdí prezident republiky Václav Klaus, že nevládní a neziskové či občanské organizace prostě nemají de facto právo na to, mluvit do věcí veřejných, protože za nimi nestojí ti voliči. Tak bez ohledu na emoce, které ten argument vzbuzuje, není to nakonec tak?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
No, tady by možná bylo potřeba popsat několik různých situací. My bychom chtěli, aby to tak bylo, aby občanská společnost byla braná vážně, aby hlas lidí, kteří nejsou začleněni do politických struktur, měl velkou sílu, nejmíň takovou, jako prostě stranická grémia. Druhá situace je ta, kterou máme tady, kdy i pod vlivem právě asi prezidenta republiky občanská společnost je braná jako něco, co může tak jako pomáhat postiženým nebo zajišťovat prostě zvířecí útulky, ale nemá se to míchat do politiky, protože od toho jsou politici. My bychom chtěli, aby to tady vypadalo tak jako v té první situaci, aby občanská společnost byla braná vážně, aby v ní byli i lidé, kteří se o politiku dlouhodobě zajímají, jenom a dá se říct, že jí rozumí, jenom prostě mají své důvody, proč nechtějí do ní přímo vstupovat. Já myslím, že by se našly mnohé země, kde to tak funguje. No, škoda, že to tak není i u nás.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte pocit, a teď se vracím k té otázce propojenosti mezi, řekněme, vůlí a potřebami samotné společnosti a samotných lidí, samotných občanů a tím, co chtějí, či dělají politici, máte pocit, že tam vůbec nějaké propojení funguje nebo že politici jednají na základě něčeho úplně jiného? A pokud ano, tak tedy čeho?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Mám pocit, že tam valné propojení nefunguje a že ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tím spíš je na místě otázka, podle čeho jednají politici?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Řekla bych, že jednají podle toho, co si myslí, že od nich lidé chtějí. Myslím, že problém české politiky je ten, že většina politiků nemyslí dál, než je čtyřletý horizont jednoho volebního období. Proto si myslím a myslím, že můžu mluvit za všechny z Inventury demokracie, že naše demokracie už mohla být mnohem dál, než pořád jaksi na tom začátku, kdybychom za každým volebním obdobím nedělali tlustou čáru a nevydávali se jiným směrem, kdyby tady byla trochu kontinuita. Já mám pocit, že když to trochu řeknu vulgárně, tak že motivace politika je udržet si to křeslo po následující čtyři roky, děj se co děj, pobrat poslanecké náhrady a pak třeba zmizet, anebo to zkusit ještě jednou, no. Ale úvahy o osudu země možná nejsou ta hlavní motivace.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No a když se vrátíme na začátek a vezmeme znovu ty čtyři, řekněme, defekty české politiky nebo defekt českého legislativního systému, to znamená poslanecká imunita, lobbing, respektive žádná kontrola lobbingu, závislost mediálních rad na politicích a praxe legislativních přílepků v Poslanecké sněmovně, nic z toho se nepodařilo změnit, byť se dá, myslím, celkem snadným hledáním zjistit, že každý z těch problémů byl už několikrát řešen. Ale prostě nikdy se to z nějakého důvodu nepovedlo. Novináři na to velice často rezignují, protože si říkají: ´To se opět zase nepovede´. Tak máte nějaké vysvětlení pro to, proč se nepovede žádnou z těch čtyř věcí vyřešit tak, jak by možná naopak občanská společnost ocenila?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Ty důvody jsou, aspoň podle politiků, různé. Jednou je to tak, že my přijdeme s nějakým návrhem, třeba na odstranění imunity, a oslovený poslanec nebo senátor nám vysvětlí, že ten návrh, co jsme přinesli, je nedostatečný a že on by hrozně rád přišel s nějakým ještě lepším, ještě dokonalejším, ale tuší, že by to ve sněmovně neprošlo ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jako že by byl na lepším papíře, nebo jak to je myšleno?

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Ne, že by byl, že by byl komplexnější, že by šel ještě dál než ten náš. Ale že by to ve sněmovně nemělo šanci. Nicméně ten náš, který není tak dokonalý, ale měl by šanci, ten mu svědomí nedovolí podat, protože on touží po něčem dokonalém. Tím pádem celý problém je odsunut, nestane se vůbec nic, byť možná něco by se stát mohlo. Jiná výmluva je, že sněmovna je plná okoralých srdcí, která už netouží po nějaké morálce a po zlepšování českého právního systému, ale právě po tom svém teplém křesle, a proto přesvědčovat je racionálními argumenty, že by bylo potřeba zavést regulaci lobbingu, je zkrátka zbytečné a i když by nám tedy sám pan poslanec strašně rád pomohl, tak dopředu ví, že pro to nezíská podporu. A často máme pocit, že poslanci se snaží i nás přesvědčit, že prostě na to nemají čas, že ve sněmovně je tolik různých zákonů a smluv, které je třeba číst, že není prostě čas sestavovat další návrh zákona. Nejčastěji to říkají ti, kteří mají nejvíc asistentů. Těžko říct, no, jestli to tak opravdu je.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak uvidíme, jak se tato zkušenost studentské iniciativy Inventura demokracie promění v průběhu dalšího roku. Mluvčí této iniciativy Silvie Mitlenerová byla hostem těchto dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuji pěkně za návštěvu a hezký den. Na shledanou.

Silvie MITLENEROVÁ, mluvčí studentské iniciativy Inventura demokracie:
Hezký den i vám. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.