Šílený muž s dlouhým tenkým knírkem byl také normální člověk, říkají v Dalího muzeu
Když se řekne muzeum, každý si představí dlouhé chodby plné exponátů. Katalánský umělec Salvador Dalí takové instituce nazval hřbitovem umění. Aby se něco podobného nestalo i s jeho díly, postavil si své muzeum sám v rodném Figueres.
„Tahle loď je opravdová. Dalí na ní vyplouval na moře se svou ženou Galou. Poté co Gala zemřela, nechal loď převést sem a udělal z ní součást expozice,“ ukazuje Imma Parada z Dalího nadace na barevnou loďku usazenou vysoko nad hlavami na zhruba desetimetrovém sloupu uprostřed muzea.
Každý detail tady na návštěvníky vykřikuje: Vítejte v Dalího světě, který se bouří všem konvencím!
Umělec je jednou z cihel muzea
„Dalí se rozhodl uspořádat muzeum ve vlastním stylu. Je bláhové tady proto hledat nějaký řád nebo chronologické uspořádání,“ vysvětluje Imma. Muzeum je opravdu spektakulární a nejen proto, že je vytvořeno z městského divadla, které se po jeho požáru rozhodl Dalí přestavět.
S Immou Paradou právě stojíme na bývalém jevišti. Nad ním Dalí nechal postavit velkou skleněnou kopuli, která nejen změnila panorama města, ale také přitahuje mnoho zvědavých turistů.
„A tady je Dalího hrob,“ ukazuje pod naše nohy Imma. „Dalí chtěl být pohřben uvnitř muzea jako další z cihel, které ho vytvářejí. Jeho oči se dívají nahoru přímo doprostřed prosklené kopule.“
Dalího dílem byla také image umělce
Ač se může zdát, že Salvador Dalí žil v naprosto jiném světě než my všichni, mnohé určitě překvapí, že tento umělec byl velmi zodpovědný, pracovitý a sečtělý člověk. Jak popisuje Imma, pro Dalího nebylo umění jen zábava, ale také poselství, které mohl skrz něj šířit.
„Dalí si velmi dobře uvědomoval, jak velkou moc mají média. Takže měl dopředu promyšleno, jak se bude před nimi chovat. Byla to jeho maska. Vytvořil si image umělce,“ pokračuje Imma.
Dalí se ve Figueres narodil a strávil tady mnoho času. Ve městě je proto ještě mnoho lidí, kteří si ho pamatují. Mezi jinými také sám ředitel muzea Antoni Pixot, který byl jeho velmi dobrý přítel. Ten také tvrdí, že Dalí byl úplně jiný, než jak ho lidé znají. Byl prý úplně normální, přátelský a pokorný.
Návštěvníky fotí při výskoku, aby ztratili přetvářku
Lépe poznat Dalího mikrokosmos, ale i reálný život tady pomáhá Dalího nadace, která vytvořila vzdělávací program.
„Náš cíl je zaujmout co nejvíce lidí, od velmi malých dětí od tří let přes školáky, univerzitní studenty a dospělé,“ říká mi katalánsky, Dalího rodným jazykem, Nuri Aldeguer, která vzdělávací odbor vede.
Pod kůži Salvátora Dalího se tady mohou dostat milovníci umění, ale také naprostí laici, kteří se buď chtějí něco zajímavého dozvědět, nebo jen vybočit ze své každodennosti.
„Dalí například nafotil s Phillipem Hausmanem několik známých fotek, na kterých skáče. Takže na některých workshopech necháváme lidi fotit při výskoku – je to úplně šílené a všem se to moc líbí. Podle Hausmana totiž člověk ve výskoku ztratí veškerou přetvářku, a na fotografii tak můžeme vidět jeho pravou tvář,“ popisují jednu z mnoha aktivit Imma a Nuri.
Všichni se tady zkrátka snaží pokračovat v Dalího odkazu. Nepřijímejte to, co si myslíte, že vidíte, nebo to, co vám říkají ostatní. Objevujte, experimentujte a bourejte zažité bariéry.
