Šídlo, kladívko a kus barevné kůže. V Budapešti ožívá řemeslo, které bylo kdysi maďarskou chloubou

Maďarsko mělo ještě v polovině dvacátého století jednu z nejlepších kožedělných tradic v Evropě. Kvalitní výrobky se tam zpracovávaly už od osmanské nadvlády a maďarské rukavice se vyvážely do celého světa. Jenže po nástupu komunismu staré řemeslo téměř zmizelo. V centru Budapešti se ho teď snaží oživit malá dílna, kde si návštěvníci vlastníma rukama vyrábějí kožené doplňky.

Nejlepší suvenýr je prý vlastnoručně vyrobený. Anna Roza Mitterová to bere doslova, a otevřela proto v centru Budapešti ateliér Mittersisters, kde si zákazníci vyrábějí vlastní kožené kabelky. Před dvěma lety přidala i DIY Bar Budapest – dílnu plnou barevné kůže, kladívek a šídel.

„Cítila jsem, že svět je přeplněný věcmi – oblečením, kabelkami... A říkala jsem si, že pokud budu nabízet jedinečné výrobky, lidé si jich budou víc vážit a budou je používat déle. A taky si při výrobě uvědomí, kolik času a úsilí to stojí.“

Od klíčenky ke kabelce

Na workshop se není potřeba objednávat. Stačí přijít a vybrat si, co člověk chce vyrobit – od klíčenek až po kabelky. Pro tu jsem se rozhodla i já. Na stůl dostávám připravené kusy kůže, vybírám barvu a začínám děrovat otvory na cvočky.

Do připraveného kusu kůže se musí udělat díry pro cvočky

„Lidé u nás nepotřebují žádné speciální znalosti nebo schopnosti. Každému se vším pomůžeme.“

Není to snadné. Kůže je sice tenká, ale jde to trošku ztuha. Zároveň se musí dávat pozor, aby se nepohnula papírová šablona a aby si člověk nepropíchl prst, protože šídlo je poměrně ostré.

„Máme k dispozici i zkušené instruktory. Většina z nich má za sebou studium designu a jsou se vším k ruce.“

Kabelka je ale přece jen trochu pokročilejší úroveň, zahrnuje i řezání, rozklepávání, skládání částí do sebe, a tak s nimi lidem pomáhá Luca.

„Nevěděla jsem, co chci po škole dělat. Módní průmysl je strašně neudržitelný a já jsem v něm prostě pracovat nechtěla. A pak jsem se dostala sem – a najednou to dávalo smysl.“

Italská kůže, maďarský příběh

I využívání zvířecí kůže ale zatěžuje životní prostředí. Její zpracování spotřebovává velké množství vody a má vliv na okolí koželužen. Podle Anny Rozy Mitterové je to ale stále menší zlo než umělé materiály. A tak se u pravé kůže snaží řešit aspoň původ.

„Kůži nakupujeme v Itálii – veškerý materiál je z masného průmyslu. Zvířata tedy nezemřela proto, abychom tady mohli vyrábět. Udržitelnější by samozřejmě bylo, kdyby pocházela z Maďarska. Ale u nás už kůži bohužel nezpracováváme.“

Barevné kusy kůže

Znovuobnovená tradice

Za úpadkem maďarského kožedělnictví stojí příběh, který potkal mnoho jiných řemesel. Po druhé světové válce přišlo znárodnění, rodinné dílny zanikly. A když pak přišla levná průmyslová výroba, státní závody ji neustály. Z kdysi slavné tradice nezbylo téměř nic. To se ale tým Anny Rozy snaží změnit.

Hotový výrobek

„Naši předci kdysi přijeli v sedlech koní, existoval dokonce způsob zpracování kůže, kterému se říkalo uherské nebo maďarské činění. Máme to prostě zakořeněné v sobě.“

Závěrečnou fází je kůži trochu pomačkat, aby vznikly hezké linie na bocích kabelky, na dně, aby dostala tvar.

„Chodí za námi lidé z celého světa a ptají se, jestli by mohli otevřít něco podobného u sebe. A i na tom pracujeme.“

Podle Anny Rozy Mitterové by se tak pozapomenuté maďarské řemeslo mohlo už brzy znovu dostat do popředí. 

autoři: Bára Vránová , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat