Severozápadní Čechy a Sasko mají hodně společného. Od svaté Ludmily až po Karla Gotta

Na začátku byla výzva: Kdo má doma nějaký předmět, který mu připomíná Československo a jeho kulturu, ať ho pošle jako zápůjčku do Státního archeologického muzea v saském Chemnitzu. Vedení muzea totiž chystalo velkou zemskou výstavu o Sasku a Čechách. A místní občané ze svých krabic a sklepů skutečně vylovili přes 170 objektů.

„Lidé vzpomínali v první řadě na dovolené, které strávili v Československu. Od 70. let tam jezdili turisté z NDR dost často – do Prahy a také na hory v severních Čechách,“ říká kurátorka Státního archeologického muzea v Chemnitzu Doreen Möldersová.

Pivo a Karel Gott – dvě české stálice na německém trhu, potvrzuje majitel berlínského Tuzexu

Majitel obchodu Luděk Pachl uprostřed svého království

V Berlíně je možné nakupovat v Tuzexu. Od svého socialistického předchůdce se liší v mnoha ohledech. Jeho berlínský provozovatel, který má na Tuzex v Německu ochrannou značku, žije v Berlíně už dvacet let.

Velmi oblíbené je podle ní české sklo, křišťál, ale také hudba, nejvíce Karel Gott. Do muzea doputovaly jeho vinylové desky a kazety. Na výstavě mají i bedekry nebo fotoalba fotbalových družstev, která hrála přátelská utkání s českými týmy.

„Tahle úzká vazba mezi Saskem a hlavně severními Čechami existovala hlavně od 60. let do převratu. A odráží se to i v těchto vzpomínkových předmětech,“ dodává moje průvodkyně.

Společná historie

Sedíme spolu u stolu v pátém patře, plánek výstavy rozložený před sebou. Doreen Möldersová ovšem nepřichystala pouze výstavu o nedávné historii Česka a Saska. Zaměřila se i na společnou dávnou minulost, jak se na archeologické muzeum sluší.

„Začíná to keramikou a jejím zdobením před více než šesti tisíci lety před naším letopočtem,“ upřesňuje kurátorka.

Výstava o dějinách česko-saských vztahů je k vidění v muzeu archeologie v Chemnitz

Hlavním smyslem je podle Doreen Möldersová ukázat to, co obě země spojuje. Kromě Karla Gotta třeba také urbanistický koncept měst. Většina z nich vznikla totiž podle stejného vzoru, takzvaného magdeburského městského práva, a to včetně staveb, úřadů nebo soudů.

„Dneska už sice mají jinou podobu, ale historicky jsou na obou stranách hranice identická,“ doplňuje kurátorka.

Svatá Ludmila

Mezi stovkami předmětů, které jí prošly při přípravě výstavy rukama, si Doreen Möldersová prý nejvíc oblíbila bustu svaté Ludmily, babičky svatého Václava.

Český učitel v saské Lužici bojuje za umírající jazyk. Jsem zapadlý vlastenec, usmívá se

Učitel Pavel Šlechta žije v Lužici už dvacet let

V saské Lužici žije oficiálně na šedesát tisíc Lužických Srbů, kteří tu s většími, či menšími úspěchy udržují svoji slovanskou kulturu a jazyk. Pomáhá jim v tom i český učitel Pavel Šlechta, který Lužické Srby už deset let učí češtině a povzbuzuje je v tom, aby vedle němčiny začali více mluvit i lužickou srbštinou. Koneckonců je češtině dost podobná.

„Pochází z Pražského hradu. Vznikla ve 14. století a znázorňuje Ludmilu, když ji ukládali do hrobu. Kromě toho, že je busta umělecky krásná, skrývá se v ní také příběh, který oba regiony spojuje,“ říká kurátorka. Podle jednoho ze dvou historických pramenů byla totiž Ludmila dcerou lužicko-srbského knížete.

Zapomenuté kořeny

„Když se dnes podíváte na oba regiony, vidíte mezi nimi jasnou hranici danou i jazykem. A člověk může získat dojem, že to jsou dvě odlišné oblasti. Ale tak to není, jsou historicky a kulturně velmi propojené,“ zdůrazňuje Doreen Möldersová.

To ostatně můžete posoudit sami – do konce března příštího roku v Chemnitzu nebo od května v Praze, kam se výstava přesune.

autoři: Pavel Polák , and
Spustit audio