Seno se platí skoro zlatem. Zemědělci mohou být nuceni obilí prodávat, říká prezident Agrární komory Doležal

Setkáváme se na agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích. Je sklizeno. Jak jste spokojeni s výsledky žní?

Vzhledem ke srovnání s minulým rokem asi spokojeni být nemůžeme. Podle statistik, které máme k dispozici, to v současné době vypadá tak, že u obilovin budeme mít zhruba o 15 % nižší výnosy, u řepky dokonce téměř o 20 procent. Celkově je to asi řekněme 1,2 miliony tun obilovin, asi 250 tisíc tun řepky. Pokud to vynásobíme průměrnou cenou, dostáváme se na meziroční ztrátu na úrovni 8 až 9 miliard korun.

Čtěte také

Nízký výnos obilí? Zemědělství je rizikový podnik. Od toho jsou dotace, konstatuje agrární ekonom Maier

Agrární ekonom Tomáš Maier z České zemědělské univerzity řekl před týdnem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, že ceny pšenice stoupají a že obilnáři později vydělají víc, když s prodejem počkají. Neděláte tyto výpočty předčasně?

Tak je otázka, jestli třeba i v souvislosti se situací, která je v krmové základně, nebudou nuceni zemědělci prodávat obiloviny tak, aby měli finanční prostředky na nákup sena. Dokonce slyším o tom, že se nakupuje ze severního Polska nebo z jihovýchodního Německa. To znamená, že všude po Evropě se dneska shání seno a platí se opravdu skoro zlatem. Jestli jsme běžně byli na nějakých 700 korunách za balík sena, tak dnes už nejsou výjimkou ani tři tisíce. Zemědělci teď zkrátka potřebují disponibilní peníze, takže budou pravděpodobně prodávat.

Troufnu si tvrdit, že nárůst cen je možná u obilovin krátkodobý, protože vždy je trošku navázán na ceny fosilních paliv, ať je to nafta nebo zemní plyn, které teď v souvislosti s otázkami kolem mírové dohody – slyšíme to každé dva týdny –, zase vylétnou. Navíc jsou tady zprávy o tom, že v Evropě by třeba nemusel být dostatek zemního plynu, takže na to mohou komodity trochu reagovat.

Na druhé straně je jedním z faktorů i skutečnost, že Rusko a Ukrajina, oba významní producenti – mají problém vyvážet svoji produkci přes Černé moře. Tím se globální trh teď trošičku zabrzdil. Zároveň ale tady máme třeba od Ukrajiny velký tlak na to, aby se obnovily takzvané koridory solidarity, které měly původně sloužit k tomu, že se ukrajinská zemědělská produkce přes území Evropy vyveze do třetího světa. Zkušenost tři roky zpátky ale spíš hovoří o tom, že nakonec zvítězil trh a že toto levné obilí zůstalo a tlačilo ceny dolů.

Proč je aktuální výkupní cena mléka, alespoň podle vašeho tvrzení, dvě koruny pod nákladovou cenou?

Čtěte také

Zemědělství se v suchu mění v boj o přežití. Buď přijdeme o dobytek, nebo o dotace, upozorňuje Pitek

Náklady, které byly naposledy vypočítány někdy v roce 2024, hovořily o 11 korunách za litr. Troufnu si tvrdit, že rok 2026 byl spíše rokem inflačním, co se týká zemědělství – letošní rok určitě bez diskuse. Pokud je dnes výkupní cena mléka 9,50 koruny a zatím nenachází dno, tak si skutečně troufám tvrdit, že jsme dvě koruny pod výrobními náklady. To znamená na každém litru mléka, které se tady v České republice nadojí, ztrácíme právě dvě koruny.

Organizace Copa Cogeca

Předloni jste se stal viceprezidentem lobbistické organizace Copa Cogeca sídlící v Bruselu. Kolik času věnujete této funkci?

Samozřejmě záleží, o jakém období se bavíme. Teď nás čeká na podzim finalizace vyjednávání jednak takzvaného víceletého finančního rámce, tedy rozpočtu EU na roky 2028 až 2034. A čeká nás i finalizace pravidel společné zemědělské politiky na stejné období. Práce tedy bude více. Na druhé straně mi mandát v říjnu končí, takže uvidíme. Pravděpodobně budu usilovat o znovuzvolení, což samozřejmě bude vyžadovat ještě vyšší přítomnost v Bruselu. Vnímám to ale tak, že tam nebojuji jen za české zemědělství, ale obecně bojujeme za zemědělce v celé EU, kteří jsou teď pod obrovským tlakem, jak jsem tady zmínil – vyšší náklady, nízké výkupní ceny, vysoká míra regulací a další věci.

Britský deník The Guardian minulý měsíc zveřejnil výsledky svého investigativního šetření založeného na interních materiálech z jednání Copa Cogeca. Vyplývá z nich, že tato organizace má unikátní přístup k rozhodujícím činitelům EU a že je dokáže ovlivnit. Povězte, jak Copa Cogeca pracuje. Jakým způsobem a jakými prostředky přesvědčujete členy Evropské komise, Evropského parlamentu a podobně, aby vyhověli vašim požadavkům nebo zájmům?

Čtěte také

Dotace jsou platby za starost o půdu. Mohou ale jít na nákupy velkým hráčům, obává se sedlák Pitek

Je potřeba říci, že u nás je slovo lobbista možná trošku pejorativní, protože jsme tady měli určité politické skandály s různými lobbisty, kteří neměli asi úplně čisté svědomí. Ale přece jenom původ je ve slově lobby, tedy že se potkáváte v salonku, i když samozřejmě dnes už to rozhodně o žádných saloncích není.

Dnes máme registry transparentnosti, a když chci navštívit kteréhokoli europoslance, tak se o všem musí vést záznam a velmi transparentně si to potom může kdokoli v rámci EU, ale samozřejmě i mimo ni, dohledat, o čem jsme se bavili a co bylo výsledkem jednání. Jednání probíhají transparentně.

Copa Cogeca je nejstarší a nejvýznamnější lobbistická organizace zastupující zemědělce v Bruselu, což jí dává určitou váhu. My někdy říkáme, že je možná relativně rigidní, protože všech 27 členských států – a je ještě potřeba říci, že v každém členském státu je vícero organizací – se musí na něčem domluvit. Ale potom já vždy říkám, že kompromis je o to cennější, protože se k němu těžko dopracováváme, ale je to kompromis všech.

Myslím, že všichni pamatujeme evropské farmáře protestující se zemědělskou technikou v Bruselu nebo ve Štrasburku. Protesty organizuje Copa Cogeca?

Je to smíšené. Při minulém protestu na konci prosince – tuším 18. prosince 2025 – jsme primárně protestovali proti dohodě EU Mercosur. A dá se říct, že v podvečer předtím se demonstrace zvrhla. Nevím, jak bych to nazval slušně, ale někteří se zkrátka posilnili alkoholem. Nebyli to úplně farmáři, ale lidé, kteří se chtěli poprat s těžkooděnci. Když začnete někde deklarovat, že se chystáte do ulic, tak to bohužel někdy tyto typy přiláká.

Čtěte také

Zemědělci a sucho? Chceme uvolnit výjimky a finanční pomoc, říká Pýcha. Šebek: Pomůže pestrá krajina

Sice tedy organizujeme pokojné demonstrace, ale možná že se posluchači v médiích setkali i s těmi ne úplně pokojnými.

Copa Cogeca sice sama o sobě tvrdí, že reprezentuje všechny evropské zemědělce, ale mnoho evropských politiků a expertů má jiný názor. Například rakouský europoslanec za Zelené a farmář Thomas Weiss říká, že se skoro pokaždé stavíte výlučně za zájmy velkých evropských agropodniků. Koho tedy Copa Cogeca zastupuje?

Opět zopakuji: dvacet sedm členských států, různé organizace. Pokud se bavíme třeba o tom, jestli Copa Cogeca primárně zastupuje ekologické zemědělce, tak ano, samozřejmě na ně myslíme. Pokud se ale budeme bavit o tom, jestli příští rozpočet má jít z 90 procent na ekologické zemědělství, tak samozřejmě výsledkem demokratického procesu bude to, že se většina konvenčních shodne na tom, že určitě ano, podpora ekologického zemědělství je důležitá, ale nemůže to být to jediné, na co půjdou v příštím období peníze.

No dobře, ale třeba ten názor, který jsem teď citoval, tak má i Česká asociace soukromých zemědělců, protože jako vaši kritici z organizace před lety odešli.

Čtěte také

Kontrola eroze půdy v Čechách musí být důslednější než v zemích, kde hospodaří na svém, tvrdí Jan Štefl za soukromé zemědělce

To mě absolutně nepřekvapuje. Já si myslím, že kdybychom se bavili, jestli tento mikrofon stojí na černé základně, tak oni by řekli, že stojí na bílé základně. Takový je jejich dlouhodobý postoj vůči Agrární komoře. Navíc mají blízko k určitým politickým stranám.

My se snažíme být apolitičtí a nevyhraňujeme se vůči vládě, ať je taková, nebo taková. My se vyhraňujeme vůči konkrétním krokům, ale nikoli vůči vládě, což u asociace platí.

Podle britských reportérů Copa Cogeca v nedávné minulosti systematicky lobbovala proti zásadním reformám evropského zemědělství, například proti omezení zdraví škodlivých pesticidů nebo glyfosátu. Podíleli jste se na tom úsilí?

Ono to je určité zjednodušení. Tady byl tzv. SUR, tedy řekněme směrnice o udržitelném používání přípravků na ochranu rostlin, který vycházel z Evropské zelené dohody, tedy Green Dealu. A musíme si na rovinu říci, že tento nápad byl velmi ambiciózní s tím, že by postupně došlo až k 50% redukci přípravků, jednak celého portfolia, ale i používání.

Nemám absolutní problém s tím, že bychom se mohli o něčem podobném bavit, ale pak by Evropa na druhé straně neměla uzavírat obchodní dohody s těmi částmi světa nebo obchodními sdruženími, jako je třeba Mercosur, kde se používá přípravků daleko více, z nichž některé jsou v Evropě dávno zakázané. Takže my – a to je vždy náš hlavní cíl – chceme rovné hřiště, rovné podmínky tak, abychom dokázali být konkurenceschopní vůči těmto až téměř neférovým dovozům, protože tam jsou samozřejmě náklady úplně někde jinde než u nás.

Jak se organizace Copa Cogeca stavěla k zákazu klecových chovů drůbeže? A jaké priority vidí prezident české Agrární komory v boji se suchem? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.