Seminář o vztahu hudby a mluveného slova představil digitální komponování
O tom, že jsou hudba a ilustrační zvuky od mluveného slova těžko oddělitelné a jejich působení ovlivňuje celkovou náladu ozvučeného příspěvku, na semináři Sdružení pro rozhlasovou tvorbu nikdo nepochyboval. Debatovalo se o vlivu na emoce posluchače i schopnostech hudby podtrhnout nebo zparodovat sdělení mluveného slova. Pohled z druhé strany, tedy té technické a kompoziční, přinesl přednášející budějovický šéfredaktor a hudební editor Libor Soukup.
Tradiční komponování hudby, například k rozhlasovým hrám, pohádkám nebo i reportážím, může vyžadovat využití nahrávacího studia, většího počtu muzikantů a nahrávacích zařízení, což může být poměrně nákladné časově i finančně. V některých případech se může stát ideálním řešením zkomponovat zvukový podkres softwarově pomocí digitálních hudebních nástrojů: „Většina redaktorů je už dávno zvyklá využívat k dokreslení rozhlasových příspěvků hudbu a zvuky zaznamenané na nějakém CD nosiči, případně uložené v databázi. Takový přístup si vyžaduje pečlivou selekci dostupných zvuků. Někdy může být vhodnější vytvořit skladbu nebo hudební motiv digitálně.“, řekl v úvodu hudební editor a budějovický šéfredaktor Libor Soukup.
Následovala názorná ukázka toho, jak softwarové komponování hudby funguje. „Člověk nemusí mít vyloženě hluboké znalosti notového zápisu a hudební nauky, aby dokázal s tímto softwarem pracovat“, komentoval Libor Soukup ukázku práce s digitálními hudebními nástroji. Většina počítačových programů zobrazuje jednotlivé tóny jednodušeji, než jsme zvyklí z notového zápisu. Obecně prý ale člověk určité hudební cítění, a v případě složitějších kompozic i hudební vzdělání, potřebuje. Ilustrační a podkresové zvuky totiž propojují mluvené slovo s určitou náladou, která ovlivní vyznění příspěvku. Umět odhadnout, zda bude příspěvek ve spojení se zkomponovanými zvuky působit tak, jak má, nemusí být vždy jednoduché.
