Sedět na trůnu dánská královna odmítá. Nemáme absolutismus, brání se
Budova Christiansborgu v dánském hlavním městě slouží hned k několika účelům. Sídlí v ní nejvyšší soud, dánský parlament a v dalším křídle jsou také reprezentační prostory královny Margret II. Ačkoliv zde panovnice nejmenšího skandinávského národa nebydlí, využívá sály Christiansborgu k setkávání s diplomaty nebo k pořádání oficiálních recepcí.
Ještě předtím, než vyrazíme na prohlídku, ujišťuje se můj průvodce Peter, že nespustíme alarm. Jsme tady totiž před otevírací dobou, a tak by nás v opačném případě také mohla přijít zadržet ostraha.
Nejprve vcházíme do trůnního sálu, oválné místnosti, jejíž stěny jsou zdobené zelenošedým mramorem a malovanými tapetami. Její dominantou je ale bezpochyby královský trůn, respektive dvě křesla – jeden pro královnu a druhý pro jejího chotě.
„Už se nepoužívají, protože si královna a její rodina myslí, že by to nepůsobilo dobře. Připomínalo by to období absolutismu,“ vysvětluje Peter s tím, že když se v této místnosti koná nějaká akce, postaví před ně personál zástěnu.
I do královského zámku patří moderní umění
Královna se podle něj snaží dodržovat tradice, podporuje ale i moderní umění, a to i při výzdobě paláce.
„Výzdoba tady na zámku je vesměs klasická – staré portréty nebo tapisérie. Ale je tady i tento moderní koberec. Takový první náznak, že se v paláci objevují i moderní prvky,“ ukazuje můj průvodce.
S moderním uměním se nakonec v zámku setká návštěvník víc, než by čekal. Stačí dojít do velkého sálu.
Netradiční dárek pro královnu
Čtyřicet nebo možná padesát metrů velká místnost má podlahu i stěny vykládané mramorem. Na stěnách visí obrovské tapisérie ve velmi moderním stylu.
„Královna je dostala darem v roce 1990 ke svým padesátým narozeninám. Jejich autorem je Bjørn Nørgaard, kterému trvalo deset let, než je všechny vytvořil. Hotové tedy byly až v roce 2000,“ poznamenává průvodce.
Moderní tapisérie popisují tisíc let dějin dánského království včetně dobového kontextu. Na tapiserie znázorňující dějiny 20. století poznávám prezidenta J. F. Kennedyho, ale i Mao Ce-tunga, Lenina nebo Alberta Einsteina.
Vítání velvyslanců
Ne každému se ale tapiserie líbí, třeba mladé Londýňance, která je tu se svým přítelem. Takový dárek by ji osobně prý příliš nepotěšil. Zato sál je uchvátil, možná by si tu uměli představit i vlastní svatbu, smějí se.
Sál se sice pronajmout nedá, královských společenských akcí, kterým můj průvodce Peter říká „party“, se tady ale koná dost. Do desítky metrů dlouhé místnosti se prý vejde přes pět set lidí. Jednou z nich je třeba vítání nových velvyslanců, pro které je připraven speciální program.
„Vyzvedne je kočár tažený místní koňmi, který je odveze do paláce, kde se setkají s královnou,“ přibližuje Peter.
Starokladrubská pýcha v královských stájích
A právě koně jsou jednou z věcí, které dánskou královskou rodinu spojuje s Českou republikou. Místní koně totiž všichni pocházejí z Česka, jde o starokladrubské bělouše.
A tak je namístě podívat se i do královských stájí, v nichž na první pohled zaujmou krásné dřevěné boxy.
„V době, kdy byly stáje postaveny, tady bylo přes dvě stě koní. Dnes jich tu máme dvanáct až čtrnáct,“ říká Peter. „Tady visí tabulka, kde jsou všechna jejich jména, kdy byli narozeni, jaké je jejich plemeno a kdy přijeli z Čech,“ ukazuje.
Každý den se s koňmi zapřaženými do tréninkového kočáru vyjíždí ven, aby byli zvyklí na ruch velkoměsta. Návštěvníci je mohou obdivovat nejen venku, ale i v královských stájích. Ovšem to pouze v případě, že zrovna s koňmi nikdo necvičí.
