Se srdcem vojáka se člověk rodí, říká Karel Klinovský o odvaze, hrdinství a povinnosti chránit vlast

Ty jsi dostal během státního svátku medaili za hrdinství. Co dělá voják sám před takovou velkou slavností na Pražském hradě v kryptě pražského kostela Cyrila a Metoděje?

Někomu se mohla moje slova zdát patetická, já mám ale ke dvěma místům v životě neskutečnou úctu a vztah. Obě se shodou okolností vztahují k veteránům a hrdinům. Jedním z těchto míst je krypta cyrilometodějského kostela v Praze. Pro mě je to Olymp se sedmi bohy, ke kterým ale vzhlížím lidsky. Nijak si je neidealizuji. Vidím v nich obyčejné lidi, kluky, vojáky.

Čtěte také

Heydrichiáda. 80 let od nacistického běsnění, které otřáslo světem

Druhým místem jsou Ypry, od nichž se to celé odvíjí. Mezi lety 2002 až 2005 jsem byl služebně v Belgii a Ypry se staly možná čtyřicetkrát místem mých výletů. Působil jsem tam dokonce i jako neoficiální průvodce. Je to místo, kde vznikl symbol vlčího máku. V roce 1915 vznikla slavná báseň Na flanderských polích kanadského lékaře a básníka, podplukovníka Johna McCraea, který v ní vyjadřuje žal nad smrtí svého kamaráda. Je to místo, kde na 20x20 km čtverečních umřelo během pár let přes dva miliony lidí.

Nedokážu ten pocit dostatečně vyjádřit, ale ohromila mě tam na jedné straně masovost umírání, anonymita, když ale jdete podél hrobů, když se bavíte s veterány nebo s historiky, tak najednou zjistíte, že umírání vůbec není anonymní. Je individuální. Za každým mrtvým je konkrétní postava, konkrétní hrdina. V Yprách tak leží dva miliony hrdinů a v kryptě je dalších sedm.

A na co myslíš v té kryptě?

Je to spojené s výcvikovým kurzem Komando, kterým procházeli naši vojáci před vysazením do protektorátu. Když jsem po Alešovi Opatovi Komando zdědil a přesunulo se to do Vyškova, napadlo nás udělat závěrečný ceremoniál právě v kryptě. Navíc se nám podařilo kontaktovat generála Jaroslava Klemeše, posledního přeživšího parašutistu, který skočil do protektorátu. Je až neskutečné, že se to podařilo slepit. Aleš Opata řekl, že to bylo největší PR pro armádu, které se dokázalo udělat za poslední léta, a bylo to vlastně nechtěné.

Čtěte také

„Jsme Češi, nikdy se nevzdáme.“ Před 81 lety vzdorovalo obrovské německé přesile sedm parašutistů

Když v kryptě zavřu oči, slyším zvenku ampliony, tlampače, kterými je vyzývali, aby se vzdali. Slyším vodu, která tam teče z hadice. Byli tam čtyři. Věděli, že nahoře se něco muselo stát, že ti tři už asi nežijí. Do toho si obrazně představuji, že na ně volá Čurda: Kluci, nic se vám nestane, vzdejte se. A potom tito čtyři lidi, kteří věděli, co udělali, co na sebe berou za strašlivou odpovědnost – i když si možná neuměli domyslet konečný dosah všeho, – zvolili ve svém mládí to nejlehčí řešení: odešli ze světa s tím, že dali najevo, že se nikdy nevzdají, že jsou Češi a že splnili svůj úkol jako vojáci.

Když jsem se dozvěděl o vyznamenání, věděl jsem hned, že do Vladislavského sálu půjdu přes kryptu. Jiná cesta tam pro mne nevede, a proto jsem tam už byl se vším srovnaný a klidný, přestože šlo o ohromnou ceremonii.

Když se řekne válečný veterán, tak si každá generace představí pravděpodobně něco jiného. Přece jenom už uplynulo pár desítek let a hrdinové první světové války už nežijí. Hrdinové druhé světové války už pomalu taky ne. Kdo je dneska válečný veterán?

Čtěte také

Hrdinové z misí. Poslechněte si příběhy válečných veteránů

Veterán může být i rezavé auto. Jak já ale chápu veteránství, tak 90 % veteránů jsou prostě kluci, kteří prošli novodobými válečnými konflikty od roku 1989.

Hodnoty, které vyznáváš, vznikají ve vypjatých válečných momentech, nebo ti je vštípili ve škole, anebo ti je předala tvoje sportovní horolezecko-trampská rodina?

Je to asi všechno dohromady, ale dneska jsem si více než jistý, že se s tím prostě musíš narodit. Samozřejmě během života získáš plno hodnot, se srdcem, s tím, co tě prolíná, se ale rodíš...

Co by dělal Karel Klinovský, kdyby se válečný konflikt rozšířil až k nám? A jaké hrůzy prožil na Balkáně? Poslechněte si celý rozhovor.