Sára Tatayová: Ani diskriminace mi nezabrání v realizaci mých snů

„Do neziskových organizací jsem se dostala v rámci školních praxí během studia předškolní a školní pedagogiky. Jde například o Člověka v tísni, kde jsem dobrovolničila jako doučovatelka, jezdila jsem na tábory s jejich nízkoprahovým klubem a postupně se dostala do sociální sféry, která se mi moc zalíbila a našla jsem se v ní. Ráda bych touto cestou pokračovala.” 

„Obor má zároveň zaměření na sociologii, což pro mne splňuje úplně všechno - jak z hlediska toho, že bych chtěla udělat určité změny, tak z hlediska toho, že se to věnuje sociální práci. Pedagogika, sociologie a politika spolu souvisí, že je to ve finále jeden obor, který naplňuje všechna má očekávání a všechno to, co bych chtěla v životě dělat,” vypráví Sára Tatayová o své dobrovolnické práci, kterou vnímá jako nejcennější praxi ze střední školy. Právě díky této zkušenosti se rozhodla pokračovat ve studiu veřejné politiky, oboru, ve kterém chce lépe porozumět tomu, jak efektivně a systémově pomáhat dětem i celým komunitám. Přiznává, že i když se na vysokou školu těší, je zvědavá, co jí přinese:

„Měla jsem v plánu se politice věnovat během prázdnin, protože upřímně nemám moc pojem, jsem spíš na tu pedagogiku, psychologii, sociologii a humanitní obory obecně. Ale na Ambisu doporučí se nepřipravovat, jelikož se to tam bere úplně od základu. Takže se vlastně nepřipravuji nijak a doufám, že to zvládnu.”

Díky stipendijnímu programu organizace Romea pro romské studenty vyrůstá již třetí generace středoškoláků a vysokoškoláků:

„Podpory se mi dostalo od organizace Romea, která mi pomáhala od 2. ročníku střední školy. Šlo o soukromou střední školu, tak jsem potřebovala finanční podporu na úhradu školného. Časem se k tomu přidal i Člověk v tísni.”

Tatayová dále prozrazuje, že ji nepomáhá jen samotné stipendium. Velkou motivací jsou pro ni i její blízcí, kteří ji podporují na cestě za jejím snem:

„Moje rodina, blízcí, kamarádi mě podporují úplně ve všem. Bez nich bych ani neměla tak velké ambice a cíle. Když nemám dostatek motivace, jsou to právě oni, kteří mě podrží a dodají sílu, motivaci a lásku pro to, abych dokázala pokračovat.”

Ve studiu vidí příležitost. Věří, že ji pomůže změnit nejen svůj život ve vyloučené lokalitě, ale možná i celkový pohled společnosti na Romy.

„V rámci základní školy jsem musela dokonce třikrát přestupovat, protože jsem se setkala s určitou diskriminací, jak už od spolužáků, tak od pedagogů. Dokonce jsem byla i fyzicky šikanovaná, takže to nebylo jednoduché. Očekávala jsem, že to časem vymizí, ale bohužel ne. Už dva roky se snažím najít brigádu a opravdu, najít si brigádu v Ústeckém kraji jako Romka je nemožné. Několikrát jsem byla odmítnuta vysloveně s tím, že jsem pro práci v kavárně nereprezentativní. Takže s určitou diskriminací se setkávám ve všech aspektech života, ale beru to jako motivaci a určitě mi to nijak nebrání v tom, abych si došla tam, kam chci.”