Salta, žonglování i příběh rýže. Kambodžský nový cirkus pomáhá mladým lidem z chudoby

17 fotografií

Na podlaze šapitó jeden z umělců kreslí rýží zdobené obrazce. Doprostřed právě přichází dvojice akrobatů a pouští se do salt a přemetů. Vzápětí se objevuje khmérská tanečnice – tančí především její ruce a prsty. Mezitím na scénu přibíhají cirkusáci s metlami a v rytmu hudby začínají zametat jednotlivá zrníčka rýže. Další z akrobatů si staví nohy na nestabilní věž z válců… První pokus nevyšel. tak ještě jednou. A teď už ano. Akrobat balancuje vysoko nad zemí a publikum tleská.

Čtěte také

Studium, práce, angličtina a cestování. Kambodža padesát let od krutovlády obrací list

Po skončení vystoupení se s akrobatem Tý Dá vracíme právě k tomuto okamžiku.

„Vystoupení je zábava. Cítím se při něm šťastný a nadšený. Ale ve chvíli, kdy jsem si měl stoupnout na válce, jsem byl trochu nervózní. Když se to povedlo, byl jsem nadšený. Mojí nejoblíbenější disciplínou jsou ale stojky.“

Rýže nad zlato

Jenže představení není jen přehlídkou akrobatických výkonů. Prostřednictvím nich vypráví příběh, který by se dal přirovnat k pohádce Rýže nad zlato. Právě rýže byla po staletí pro Khméry skutečným pokladem – bílým zlatem. Kdo měl rýži, byl bohatý. A právě o ni se jednotlivé postavy v představení perou, handrkují a navzájem si ji kradou. Tý Dá hraje dělníka.

„Ukazujeme rýži jako něco opravdu důležitého. Používáme ji v představení od začátku až do konce. Dělník si na ni musí vydělat, aby uživil rodinu. Já bych měl být disciplinovaný, ale moje postava je komická, takže jsem se tomu musel přizpůsobit.“

Tý Dá pochází z osmi dětí a dlouho byl jediným akrobatem v rodině. To už ale neplatí – za manželku si vzal jednu z dalších cirkusových umělkyň.

Během představení je odvyprávěn i příběh rýže|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

Cesta z chudoby

Pro mnoho lidí je právě cirkus cestou ven z chudoby, ve které vyrůstali. I tohoto tématu se představení o rýži dotýká. Vedle akrobacie, tance a hudby v něm hrají důležitou roli také obrazy vznikající přímo na jevišti. Malují je samotní umělci a společně s akrobaty a tanečníky v rychlém tempu vyprávějí celý příběh.

Cirkusová škola vznikla v roce 1994, krátce po skončení dlouhého období konfliktů, které následovaly po genocidním Polpotově režimu v 70. letech. Válka tehdy zničila také kambodžskou kulturu a umění. Nový cirkus se stal jedním ze symbolů jejich obnovy a škola dodnes pomáhá s obnovou vzdělávání i postupným uzdravováním společnosti.

Od stojek po žonglování

V zákulisí cirkusového šapitó je velká tělocvična. Právě tam trénují budoucí akrobaté pod vedením trenéra Sukola. „Akrobati se musejí naučit stojky a balancování na rukách, akrobacii, žonglování i různé skoky. A to všechno samozřejmě chvíli trvá.“

Každé nové představení vzniká jako týmová práce|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

Každé nové představení vzniká jako týmová práce. Občas se na jeho podobě podílejí také zahraniční tvůrci. Než se ale show dostane před diváky, musí ji schválit státní úřad, vysvětluje průvodce Mý.

„Podáme oficiální žádost. Úřad kontroluje, jestli představení nikoho nepoškozuje, hlavně děti, a jestli nemá dopad na životní prostředí. Teprve potom ho schválí.“

Pak už mohou dílny v zákulisí začít vyrábět masky, kostýmy a rekvizity. V případě představení o bílém kambodžském zlatu vznikl například velký vůz, do kterého se vejde tříčlenná kapela. Jeho bubny jsou vyrobené ze starých plastových sudů, jinak ale hudebníci hrají především na tradiční khmérské nástroje.

Kambodžský cimbál khim si před začátkem představení ladí hudebnice Resmají. „Začala jsem se na něj učit v patnácti letech a teď už na něj hraju dalších patnáct let.“