Salát na střeše není jen o jídle. Je to způsob, jak využít plochy a ochladit města, říká tvůrkyně start-upu

Jak se zrodil nápad dát salát na střechu?

Zrodilo se to během mateřské, kdy jsem se nechala přesvědčit mým školitelem k tomu, abych nastoupila do pilotního ročníku doktorského studia u nás na fakultě architektury umění v Liberci. A protože jsem patriotkou té fakulty, tak jsem na to kývla. Až později jsem si uvědomila, že mateřská skončí za dva roky, ale doktorát se vleče spoustu let a je to velmi hodně práce. Couvnout se mi ale nechtělo.

Čtěte také

iROZHLAS

Listový salát ze střechy. Na liberecké průmyslové hale vznikla největší hydroponická farma v Česku

Původní profesí jsem architektka urbanistka. Můj zájem se točil kolem udržitelnosti výstavby a tématu logistických parků. Přemýšlela jsem o tom, jak nám zabírají krajinu, a hledala jsem možnosti, jak snížit negativní vlivy těchto hal. Pěstovat salát na jejich střechách je jedno z možných, nejjednodušších řešení, jak střechy využít a snížit jejich teplotu, protože se velmi rozpalují a vytvářejí tepelné ostrovy.

Tím, že ale nerozumím byznysu a nevím, jak oslovovat developery, přihlásila jsem se do start-upové soutěže, která mi pomohla moji myšlenku dotáhnout do byznys plánu.

Vy osobně máte nějak hodně ráda salát?

Žádný speciální vztah k salátu nemám, jak by se mohlo zdát. Určitě ne. Jen salát je velmi odolná kytka, která přežije úplně všechno. Zkoušeli jsme na střechách různé druhy plodin, ale salát přežil jak krupobití a liberecké mrazy, tak i šedesátistupňová vedra v létě. Bylinky jsou oproti tomu náchylné na vítr. Rajčata zase vyžadují jinou techniku, takže salát zvítězil. Navíc ho existuje nepřeberné množství druhů.

Platí, že průmyslové haly zabírají v Česku už přes 11 milionů metrů čtverečních?

Je to tak. Bohužel sektor logistické krajiny je docela opomíjený, nikdo to moc nechce řešit. Když se ale podíváte na mapy, jde o obrovský pás okolo měst. Když jsem si potom přečetla knížku Ocelová města, tak mě úplně zamrazilo. Vlastně to otevřelo Pandořinu skříňku všech problémů, které nám tyto haly přinášejí.

Čtěte také

Dvě fotbalová hřiště plná ovoce a zeleniny. Na střeše pařížského výstaviště vznikla městská zahrada

Každý rok se postaví další milion čtverečních hal, k tomu je ale potřeba připočítat ještě třikrát až čtyřikrát větší asfaltovou plochu kolem, která je nepropustná pro přírodu. Dopad na širší okolí, ať už estetický nebo tepelný, je skutečně dalekosáhlý.

Kolik půdy v průběhu dalších let se takto v Česku může zastavět?

Denně pustíme k zastavení nějakých 15 hektarů půdy, což je strašidelné. Tím, že tu pořád máme volnou krajinu a půdu, tak nás to nějak extrémně nepálí a neuvědomujeme si, jaká je to škoda. Jiné národy ale už na to přišli. Moc se mi třeba líbí model v Norsku, kde si řekli, že se už populační nerozrůstají, takže není důvod, proč by si měli zastavovat novou a novou půdu. funguje tam stoprocentní stavební uzávěra a všechno se jenom recykluje.

Jaké bylo vaše první setkání s developery? Co říkali na váš nápad dát na střechu salát?

Věděla jsem, že se s nimi musím bavit nestranně. Nakontaktovala jsem se na vedoucí pozice různých developerských firem a oni se se mnou bavili dost otevřeně. Tím, že jde o nadnárodní korporáty, tak se vlastně velmi dobře vyznají ve všech legislativách napříč Evropou.

Vědí, že toto opatření v České republice obejdou, ale v Portugalsku by museli splnit propustnost vyasfaltovaných ploch, museli by mít něco zeleného na střeše. Velice dobře vědí, kam je jaká legislativa pustí a neudělají ani o chlup víc. Takže jsem pochopila, že musím začít přemýšlet hodně ekonomicky a nesmím znít příliš akademicky. Proto jsem projekt pojmenovala až naivně Salát na střeše, aby to pochopili na první dobrou všichni včetně mé babičky.

Čtěte také

Více přírody do měst velí trend i klimatická změna. Jak je na tom Česko se zelenými střechami?

Jak se vlastně dělají takové zelené střechy tady u nás v mírném pásu? Co všechno to obnáší?

Je to velmi jednoduché. V případě salátu potřebujete opravdu jenom zásuvku a hadici. Představte si podnož, jakoby nohy od stolu, na kterých jsou položeny PVC trubky, v nichž protéká malé množství vody, do které se přimíchávají živiny. Trubky mají v sobě výřezy, takzvané sloty, kam se umístí sazenička rostliny. Automatizovaný systém nám kontroluje, jestli je všechno v pořádku, takže si troufám tvrdit, že je to vlastně bezúdržbové. Jednou týdně jenom dojedeme sklidit a vysadit novou várku.

Taky sklízíte a sázíte?

Ano, ještě donedávna jsem svým kolegům pomáhala. Je to totiž obrovská terapie jednou za týden vylézt ze všech jednání a od počítače a jít pracovat rukama. Vidět výsledek vám dělá radost. Dokonce jsme to nabízeli i jedné firmě, jestli nám jejich manažeři nechtějí někdy přijít pomoct. Byli nadšení. Říkali, že se určitě rádi přidají...

Jaká je ekologická stopa takového salátu? Jaký je zájem o saláty ze střech třeba u zelinářů nebo školních jídelen? Poslechněte si celý rozhovor.