Sadů ubude. Vláda si myslí, že 40 tisíci pomohla farmě, které vzrostly náklady o milion, kritizuje šéf ovocnářů

V této situaci, o které mluvíme, přijde ještě jedna změna, a sice změna v nastavení zemědělských dotací. Ministerstvo zemědělství prosadilo změnu tak, že v rámci přerozdělování se posílí přímé platby na prvních 150 hektarů. Na prvních 150 ha všech farem půjde plných 23 % všech přímých dotací v České republice, dosud je to 10 %.

Předpokládám, že plocha ovocných sadů je přeci jen menší než plochy polí s obilím nebo s řepkou. Na jak velkých plochách obvykle hospodaří ovocnáři v Čechách?

Já si na příkladu dovolím vám vysvětlit, proč je toto opatření experimentem, který s velkou pravděpodobností povede k dalšímu snižování ploch, a to i v ovocnářství. Vy jste sám zmínil, že ta platba má vlastně jediný parametr, a to velikost farmy, bez ohledu na to, co ten farmář pěstuje, čemu se věnuje. Dáno je to právě těmi 150 ha, kde zvýšení dotací vychází úplně nejlépe.

Čtěte také

Vrátit přírodu do zemědělské krajiny. V lánech řepky díky Tomášovi Matýskovi vznikají louky či sady

Základem českého ovocnářství jsou dvě třetiny farem, které hospodaří na výměře sadů do 20 ha. Protože je to trvalá kultura, nepotřebujete další půdu, protože sad je 20 let na jednom místě a postupně ho obměňujete. Ti ovocnáři nemají další plochy, profitovat budou moci pouze z výměry těch deseti, dvaceti, možná třiceti ha sadů, na které dostanou ve srovnání s letoškem zhruba o 40 tisíc korun víc.

Když se teď podíváme na náklady, tak dvacetihektarová ovocnářská farma měla do loňského roku náklady kolem 3 milionů korun a dnes je má zhruba o milion vyšší, tedy o jednu třetinu.

Ona má z roku na rok o milion korun vyšší náklady a vláda říká, jak jí pomohla. Pan premiér při interpelacích informoval národ, že jde hlavně o pomoc těm nejmenším ovocnářům a zelinářům. Podle mého názoru prosím není pomoc, že stát přidá 40 tisíc korun farmě, které se zvýšily náklady o jeden milion korun.

Čtěte také

Je tohle budoucnost zemědělství? Čeští roboti na polích zasejí, sklidí i vyplejí

Pokud by to byla farma, která by měla 150 ha, věnovala se rostlinné výrobě, pěstování obilí a řepky a neměla žádnou speciální výrobu, v podstatě nepotřebuje žádné zaměstnance – ten dvacetihektarový ovocnář potřebuje na sklízení 20 lidí, které musí zaplatit – tak taková farma dostane ve srovnání meziročně zhruba o půl milionu korun víc.

A to si musíme uvědomit, že cena obilí a řepky vzrostla o nějakých 50-70 %, zatímco cena ovoce je stejná. Čili já nevidím, jakým způsobem by měla redistributivní platba pomoct konkrétně našemu ovocnářskému oboru.

To znamená, že pro vás jako pro ovocnáře by bylo výhodnější, kdyby ten limit byl třeba ještě menší než těch 150 ha?

Čtěte také

Zemědělství může být příčinou i řešením klimatických změn, říká expert z Člověka v tísni

Ne, řešením je něco jiného. Pokud chceme mít takto vysokou redistributivní platbu, tak kritériem by neměla být jenom velikost, ale zaměření farmy. Pokud má ta farma 150 ha a věnuje se také pěstování ovoce, zeleniny, chmele, brambor – to jsou, jak my říkáme, citlivé komodity – případně živočišné výrobě, tak si bezpochyby takovou podporu zaslouží.

Takže velká chyba je, že jediným kritériem je velikost, bez ohledu na to, jestli něco produkuje a jaká je struktura. Právě tento nástroj mohla vláda využít v situaci, kdy se nám rozevírají nůžky mezi komoditami, které v realizačních cenách stagnují a těmi, které rostou podstatně víc, než je průměr za celé zemědělství. To byla možnost zredukovat.

Čtěte také

Ministr Nekula: Pokud zemědělci chtějí více dotací, ať přejdou do režimu ekologického zemědělství

Situace povede k tomu, že ti, kteří mají nerentabilní plodiny, je zkrátka zruší a budou pěstovat obilí a řepku. Ono jim nic jiného nezbyde. Budou muset pěstovat jenom ty plodiny, na kterých vydělají, na kterých budou moci živit svoje rodiny a platit svoje zaměstnance.

Takže vláda na jednu stranu říká, že chceme, aby zemědělci diverzifikovali svoji výrobu, abychom měli pestřejší krajinu, a dělá přesně obrácené kroky, abychom pěstovali jenom dvě tři plodiny, které se vyplácí.

Máte nějaké analýzy, nějaké ankety vašich členů, co ta změna vyplácení dotací způsobí? Kolik z nich třeba uvažuje o tom, o čem jste vy teď mluvil, že by omezili produkci ovoce?

My jsme dělali takovou anketu, ze které vyplývá, že se tady plocha sadů může během dvou let snížit o dalších 20 %. Samozřejmě to není jenom otázka nastavení nových pravidel dotací, to je třeba objektivně říct: bude záležet i na způsobu realizace cen, ale také na tom, jakým způsobem se budou chovat obchodní řetězce.

To je další věc, kterou vláda může zcela zásadně ovlivnit, protože ve Sněmovně máme tzv. zákon o významné tržní síle. Návrhy, které šly z vlády do Sněmovny do prvního čtení, zatím nenasvědčují nic o tom, že by měla vláda implementovat opatření proti nekalým praktikám, které běžně uplatňují vlády západních zemí, jako je Itálie, Francie či Španělsko.

Jaký podíl z ceny v obchodech se dostává farmářům a měl by stát v supermarketech kontrolovat marže? Proč ceny některých druhů ovoce klesají navzdory rostoucím nákladům? Poslechněte si celý rozhovor s Martinem Ludvíkem vedený Tomášem Pancířem.