S Waldemarem Matuškou nejen o hurikánech na Floridě

Host (Waldemar Matuška): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích, vyučil se sklářem v Karlových Varech, roku 1952 se stal sboristou Československého souboru národních písní a tanců. Odtud odešel do Reduty a založil Mambo kvintet. Přišlo angažmá v divadle Semafor a později v Rokoku. Hrál namátkou ve filmech Limonádový Joe, Všichni dobří rodáci, Kdyby tisíc klarinetů nebo Noc na Karlštejně. V roce 1976 se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou a o 10 let později odešli do emigrace do Spojených států. Před pěti lety byl Waldemar Akademií české populární hudby uveden do Síně slávy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přiletěli jste se svou ženou před několika dny. Posloucháte s obavami zprávy o řádění už čtvrtého hurikánu, který se v krátké době přehnal Floridou?

Host (Waldemar Matuška): No tak zůstal doma Waldík, teda náš syn, takže máme neustále zprávy a zaplaťpánbůh, musím zaklepat, ač tady nesmím zaklepat, ale zaklepám stejně, všechny čtyři hurikány jsme přežili, protože se nám sice těsně, ale vyhnuly. Tahle Jeanne, ta dělá strašný kotrmelce. Jestli jste to sledovali nebo měli jste možnost sledovat, ona udělala tanec nad Atlantikem, pak se vrátila k nám, přeběhla přes celou Floridu, a nad náma, protože my bydlíme kousek pod Tampou, se hnala směrem na severozápad. Včera tam byl vítr asi 170, teda to mluvím v kilometrech a telefonovali jsme si spolu a naše kamarádka nám volala a říkala, vy se nebojíte nebo co? Tady, vy jste si tam todleto, a tady se dějou takovýdle věci. A Oli říká, nevykládej se, stojíš někde na nádraží a děláš do nás...

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem se chtěla zeptat stejně jako ta vaše kamarádka, jestli nemáte o syna obavy, protože něco jiného je sledovat v televizním a rozhlasovém zpravodajství a něco jiného je to zažívat na vlastní kůži. Vy jste se synem ve spojení?

Host (Waldemar Matuška): My jsme ve spojení pořád vlastně díky teda těmhletěm věcem, na který já nadávám sice, ale...

Moderátor (Naděžda Hávová): Neuvažovali jste o tom, že byste se tam vrátili?

Host (Waldemar Matuška): Teď hned?

Moderátor (Naděžda Hávová): Z České republiky.

Host (Waldemar Matuška): No, nemůžeme. Protože máme závazky, ale máme tam babičku a máme tam syna a ten ví všechno a ví, co má dělat a kam má jít. Jednou nás dokonce i evakuovali, to bylo při Charley, to byl ten první, no a to jsme byli evakuovaný. Jeli jsme k našim známým a tam se nehnul ani lístek. Ale kdyby se to hnulo, tak bysme pravděpodobně byli bez střechy. No nic, vono se to nesmí brát tak vážně. Ty lidi, který to stihne, tak to je jako vopravdu katastrofa, protože všechny tydlety tři, který proběhly, nadělaly strašnou spoustu škody. Pan prezident tam byl a ten to prostě podporoval, tedy sice jenom přítomností, ale voni vědí, že se na ně myslí. Je tam asi 16,5 miliardy škody v dolarech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme raději k tomu, co bude dít tady u nás, protože vy jste sám řekl, že tu máte závazky. Přijeli jste nedávno, ale už v sobotu jste vystupovali na vinobraní v Litoměřicích. Jak vás tam přivítali posluchači?

Host (Waldemar Matuška): No tak v Litoměřicích se koná, jak jsem se dověděl, každý rok vinobraní a je tam burčák, kterej mám hrozně rád...

Moderátor (Naděžda Hávová): Ochutnal jste?

Host (Waldemar Matuška): No, to víte, že jsem si dal taky kalíšek, ale jelo to tam vod dvou hodin vod vodpoledne. My jsme nastoupili na jeviště až vo půlnoci, tak jsem se ptal, jestli jako můžou vodložit ty kelímky a pak jsem říkal ne, helejte se, to je jedno, nemusíte plácat, držte to a bylo to velice pěkný. Dokonce i přestalo pršet, protože před tím chviličku pršelo a řek nám pan pořadatel, že tam bylo 22 tisíc lidí na tom náměstí. Tak to víte, že když je, jenom udělaj hu, tak to...A bylo to moc fajn, bylo to opravdu, po dlouhý době zase jsme viděli, jako že ten národ drží pohromadě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se nějaký čas zdržíte, už proto, že byste rádi pokřtili album vánočních písní. Na tom prý zpívá celá rodina. Jak vznikalo?

Host (Waldemar Matuška): Ta nahrávka je z roku 87.

Moderátor (Naděžda Hávová): To vám tak dlouho leželo v šuplíku?

Host (Waldemar Matuška): Ne, to my jsme ji už několikrát vydali, ale teďkon se to dává na CD, takže, a tak se to čistilo, protože aby to bylo nějak, pořádný. Bude to 15. listopadu, ten křest, a je to ve Všehrdový ulici, tam je nějakej nově zřízenej nebo opravenej hotel, kterej se jmenuje Kampa. My už jsme tam byli, Helenka Vondráčková bude s náma taky křtít CD.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ona bude tou kmotrou?

Host (Waldemar Matuška): Já budu kmotr její a ona bude náš kmotr a my už jsme tam byli na jaře a vypadá to tam moc pěkně. Ale ještě chci říct, že 16. října jsme na Kladně, máme představení na Kladně. To je celý představení a 9. října, to vidíte, bereme to pozpátku, 9. října jsme v Královým Dovřem a celej ten koncert se dělá na podporu renovace toho zámku, kterej tam je. Čili to je vlastně taková benefice, to je vlastně nadace. Celej ten, veškerej ten výtěžek toho koncertu padne na opravu zámku, kterej je moc pěknej, moc se mi to tam líbí. Už je tam i svatební síť, v takový jako kapli, je to moc pěkný. Takže to můžu říct. Potom je 16. listopadu je televize s Helenkou, která se jmenuje Zlatá mříž.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to se určitě podíváme.

Host (Waldemar Matuška): To dostaneme asi 7 let nebo kolik.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zkrátka vás vaši fanoušci si teď mohou užít, protože tady budete vlastně až do konce listopadu, pak se zase vracíte na vánoční svátky domů.

Host (Waldemar Matuška): Ano, ještě chci říct, že budeme točit s Ivanem Mládkem 21. listopadu Silvestra na Nově.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ale na Silvestra už vlastně v České republice nebudete. Tuším, že odjíždíte někdy koncem listopadu, do té doby, jak jste sám řekl, toho ještě hodně musíte stihnout. Vystupujete s kapelou KTO a vystupujete s ní už od roku 1972, jestli se nemýlím. Jaké je to setkávání s muzikanty po tolika dlouhých letech?

Host (Waldemar Matuška): No, to je, my jsme vlastně taková rodina. Protože my už jsme na sebe tak zvyklí, že když přijdeme na jeviště, tak já říkám, tady se podívejte na ty fosílie, že jo, to už je až hrůza, a je to opravdu s podivem, protože vlastně neexistuje už ani jedna kapela nebo skupina, která by tak dlouho vydržela. Protože voni loni slavili čtyřicátiny, co jsou pohromadě. A já se na to dycky strašně těším, protože je to pohoda. Nikdy tam nedojde k žádnýmu nějakýmu střetu, protože děláme muziku, kterou máme rádi. A vlastně ty děti, který všichni známe jako vodmalička, některý vod narození dokonce, že jo, tak vlastně patřej do tý party taky, třeba Skarlantovic malá Linda, ta absolvovala konzervatoř, takže jsme byli na jejím koncertě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže jdou vaše děti ve stopách svých rodičů. Co váš syn?

Host (Waldemar Matuška): Někerý, ano. Já si myslím, že náš syn je sice muzikant výbornej, hraje výborně na klavír a to, ale neživí se tím, protože jsem si dělal dycky legraci, když byl malej, ty si najdi nějaký pořádný zaměstnání, tudletu práci, co dělám já, to je moc těžký, na to zapomeň. Ale von je technicky nadanej, jako co se týče computerů a těchhle těch zvukovejch věcí a todle, tak se na něj všichni vobracej, protože to dělá, nedělá z toho žádnou vědu, to se mi strašně líbí. Prostě zasedne a nazdar.

Moderátor (Vladimír Kroc): Po kom vy jste zdědil vůbec to hudební a herecké nadání?

Host (Waldemar Matuška): Ale já si myslím, že u nás se zpívalo odmalička, protože maminka, i když já už jsem ji nezažil teda na scéně, ale zpívala a tatínek taky byl muzikant, ale já jsem se narodil dost pozdě, protože oni už toho všichni nechali. Ale zpívalo se u nás velice často a mnohohlasně a právě proto jsem dostával dycky dost špatnou známku ze zpěvu a vůbec z hudební výchovy...

Moderátor (Naděžda Hávová): No já pokud vím, tak vy jste snad třikrát měl na vysvědčení za sebou ze zpěvu čtyřku.

Host (Waldemar Matuška): Ano. A dokonce paní učitelka Zítková si volala maminku a říkala, von vo to vůbec nemá zájem, von je to. Ale maminka věděla, vo co de, protože mě nebavilo zpívat jednohlasně. Já jsem si dycky vymejšlel už aspoň druhej hlas a to bylo dycky, nekaž to tam, prosím tě, co to tam zpíváš, tady. Vím akorát, že záskok tam dělal pan profesor Radechovský a ten to pochopil. A říká, hele, jdi se projít. Ten to pochopil, že mě to nebaví, todleto. Co my jsme to zpívali.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zlatý slavík z Madridu přivezl Žluté růže z Texasu. Slogan našeho dnešního hosta, Waldemara Matušky. Ještě před tím, než jste se usadili ve Spojených státech, tak jste poznával s hudbou svět. Koncertovali jste ve Velké Británii, Indii, Iráku, Kuvajtu, na Kubě, v Kanadě. Je české publikum, potažmo to americké, v něčem jiné od zbytku světa?

Host (Waldemar Matuška): Tak my vlastně děláme tu muziku, která je vlastně přijímaná v celým světě, takže když jsme přijeli třeba do Nashvilu, tak říkali, a jak to, že vy znáte takový ty naše věci. Já říkám, no tak vlastně vono naše věci, vaše věci jsou naše věci a vy jste si založili asociaci teda jako country muziky daleko pozdějc, než-li my, protože naši trampové už před druhou světovou válkou jezdili a fůra našich osad se jmenuje podle americkejch států, že jo. Takže se tomu jako dost divili, a pak říkali, no vlastně máte pravdu. To je vlastně muzika lidová a ta patří mezi lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já to snad mohu prozradit, když se dívám na vaše ruce, vy máte hodně dlouhé nehty. To je určitě kvůli hraní. Pořád hrajete?

Host (Waldemar Matuška): Pořád hraju, ale čím dál tím míň, ale pořád mě to baví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se dočetl, že máte takové zvláštní banjo, které, pokud se nepletu, tak je to ukulele banjo nebo baryton. V čem je to zvláštní?

Host (Waldemar Matuška): Spíš tenor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha. Vidíte, že se v tom nevyznám. To prý byl dárek, opožděný dárek k vašim sedmdesátinám?

Host (Waldemar Matuška): Ano, to mi dal Rosťa Čapek a měl jsem z toho moc velkou radost, protože to je takový banjinko vlastně, takový zmenšený.

Moderátor (Vladimír Kroc): Baby banjo.

Host (Waldemar Matuška): Ano, baby banjo a má, dokonce mi perletí vyložil hmatník, tam mám jméno. No, musím ještě poděkovat několikrát, protože si s tím dal dost velkou práci, protože to je zmenšenina taková toho tenorovýho banja. Podle, já myslím, že Rosťa vám to někdy říkal, že podle fotografie mojí s banjem udělal první banjo von a než se do toho jako dal. No dělá to výborně. Světově.

Moderátor (Vladimír Kroc): Před tím jste dostal prý ještě jeden dárek, ten byl od Jiřího Suchého a to je zase jakési kytarové banjo. Tomu také...

Host (Waldemar Matuška): To ne, to ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zase to říkám špatně.

Host (Waldemar Matuška): To není kytara, to je jenom laděný jako čtyři kytarový struny, ale to je vopravdovej tenor.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak mi s Vladimírem si dáme asi ještě hodiny hudební výchovy a dopilujeme to. Pojďme ještě zpátky k Americe. Tam jste už 18 let. Máte dojem, že se Spojené státy za tu dobu, konkrétně po 11. září roku 2001, změnily? Vy určitě máte sám možnost to porovnat třeba na takové pasové kontrole...

Host (Waldemar Matuška): Hodně se změnily a když lidi nadávaj, že je prohlížej a todleto, tak dycky říkám, buďte rádi, že prohlížej nejenom vás, ale všechny ostatní, protože to, co se stalo, to nebylo hezký.

Moderátor (Naděžda Hávová): V České republice se teď hodně mluví o tom, že není fér, když Američané k nám jezdí bez víz a my i po vstupu do Evropské unie musíme složitě o vstupní víza žádat. Co si myslíte o tomhle?

Host (Waldemar Matuška): No, je to, to je velice těžká odpověď na todleto. Ale v zásadě je to tím způsobem nebo tím se to stalo, že je tam fůra lidí, který tam dělaj načerno, naši, většinou mladý teda. A nechovaj se tam jako úplně nejlíp. Ne všichni, samozřejmě, protože nemůžeme to generalizovat. A nepředpokládá se tedy, že by Američan přijíždějící do Evropy dělal to samý, co východní Evropan...

Moderátor (Naděžda Hávová): A čím myslíte, že to je? Výchovou, že se Češi neumí v cizině chovat?

Host (Waldemar Matuška): Ale ne, to snad není, to bude příležitostí. Totiž v Americe se na nic nedávalo nějak moc pozor. V Americe se žilo tak, že se věřilo. Vy jste přišla do hotelu a nikdo se vás neptal po občance nebo todle, jak se jmenujete, prosím, zapište se tady a když jste si tam napsala, nejvíc Shmidt, že ano, tak se nikdo netázal, jestli teda...Dneska je to jiný. Dneska se musí každej prokázat odkud je, kam jede, proč tam jede, protože tydlety lidi a teďkon nemluvím o Evropanech, teď mluvím spíš teda o Asii, protože tydlety lidi to zavinili totiž. Ta ostražitost musí bejt, protože jde vo životy lidí.

Moderátor (Vladimír Kroc): U nás se ví, protože se tady o vás hodně píše, že žijete na Floridě. Co třeba Češi, kteří se vás snaží nějakým způsobem kontaktovat, chtějí pomoc, děje se to?

Host (Waldemar Matuška): Jistě, že ano. Náš syn například velice často pomáhá u soudu řešit různý otázky, protože ty děti neumějí anglicky. Ne všichni, že ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže jako tlumočník.

Host (Waldemar Matuška): Jako tlumočník tam, třeba byla doba, kdy tam byl vobden. A snaží se teda jako to dělat dobře, protože je to zase na základě teda pravdomluvnosti, že ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Spojené státy teď žijí jednou velice důležitou věcí a to je předvolebním kláním prezidentských kandidátů. Pokud dobře počítám, tak na volby ve Spojených státech nebudete?

Host (Waldemar Matuška): Ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ty jsou v říjnu, vy se vracíte...

Moderátor (Vladimír Kroc): 2. listopadu.

Moderátor (Naděžda Hávová): 2. listopadu, vy se vracíte až koncem listopadu. Budete sledovat volby?

Host (Waldemar Matuška): No my už je sledujeme jako celý to klání už vod samýho začátku, protože je to velice zajímavé, kdo co povídá, jak si to představuje, kdo co slibuje, kdo co. Ona je to vlastně taková velká hra vo Bílý dům, jo? A ale my fandíme panu Bushovi. Já to řeknu upřímně, protože si myslím, že to dělá správně.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vás nemrzí, že nebudete volit, že se neúčastníte?

Host (Waldemar Matuška): My bysme stejně eště nevolili, protože eště nejsme Američani, to eště bude chvíli trvat, ale za to všem říkáme, koho maj volit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se sem vracíte poměrně často, ale měli jste teď pauzu, tuším, dva, tři měsíce. Je něco, co vás třeba od té vaší poslední návštěvy tady cvrnklo do nosu, jak se říká? Překvapilo, ať už tedy mile nebo nemile?

Host (Waldemar Matuška): No, tak celkem se nic neděje, jenomže některý lidi to myslej upřímně, a že ta lidová tvořivost jako je taky výborná, ale jinak já si myslím, že by lidi hlavně neměli zapomínat na to, jaký to tady bylo a jaký to tady je teď. A když jako někdo říká, moc se to tady amerikanizuje, že by si měl uvědomit, že se to amerikanizuje asi tím způsobem, že kdo chce. A že se tady 40 let sovětizovalo, aniž do někdo chtěl.

Moderátor (Naděžda Hávová): Před rokem jste absolvoval náročnou operaci tlustého střeva. V jaké kondici jste teď? Já teda musím říct, že vypadáte skvěle.

Host (Waldemar Matuška): Děkuju, to mě dlouho nikdo neřek. Ne, už je to v pořádku. Já si myslím, že zásluhou všech těch doktorů, ať tady nebo tam, jsem se dal dohromady nebo respektive mě dali dohromady a že teda ty pětasedmdesátiny snad oslavím ještě, protože mě se tady furt ještě líbí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak daleko plánujete? Já mám teď na mysli třeba vánoce, protože ty hodláte opět strávit na Floridě. Už jste si odvykli té iluze české zimy, se kterou máme spojenou představu těchto svátků my?

Host (Waldemar Matuška): Ne, my je slavíme tak, jak jsme je slavili dycky, protože je tam i naše babička a tak jako prostě vánoční stromeček tak, jak má bejt a ryba, kapr, řízky, bramborovej salát, štrůdl, no prostě všecko to, co k tomu patří a jenom vás chci vyvést z omylu. Ježíšek se narodil v Bate Lachem, to znamená v Betlému. Tam je přes den asi 32 až 36 stupňů, jenom v noci, protože písek neudrží teplotu, se to sníží a proto tam ten dobytek na Ježíška dejchal, aby nezmrznul. Takže když vidíte před domem na Floridě, před domem jesličky a tři králové, jak tam seděj, prostě celý tohle, protože lidi to dávaj k ulici, jo, vypadá to moc hezky, v noci je to vosvětlený, a nad tím je palma, tak to je ten správnej obrázek tak, jak to má bejt.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já teď na závěr našeho povídání připomenu, že 15. listopadu bude v hotelu Kampa v Praze křest vánočního alba. Dobré zdraví, radost z muziky a všechno v pořádku přejeme našemu hostu v posledním zářijovém vydání pořadu Dva na jednoho, Waldemaru Matuškovi. Děkujeme za váš čas. Na shledanou.

Host (Waldemar Matuška): Já děkuju.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.