S řekou by se člověk neměl rvát, ale měl by se ji naučit číst, říká vodácký instruktor

28. červen 2014

Pro rodiny s dětmi doporučuje Berounku, pro zkušenější třeba Vltavu nebo Ohři. Míla Pražák zná velmi dobře většinu českých řek, voda je středobodem nejen jeho soukromého, ale i pracovního života. Zkušený vodák a majitel půjčovny lodí tvrdí, že navzdory turistickému boomu posledních let je na řece stále možné zažít opravdovou romantiku.

Táboření na divoko dnes sice už není povoleno, ale pro vodáky nejsou určeny jen moderní kempy se sprchami a občerstvením, které zejména v posledních letech vyrostly podél českých řek jako houby po dešti.

„Existují i tábořiště pro ty, kdo vyhledávají ,syrové‘ tábornictví – chtějí si vařit na ohni, mýt se v řece a pro pitnou vodu chodit do studánky,“ ujišťuje Míla Pražák.

Čtěte také

Také vodáctví stejně jako řady jiných sportů se v uplynulých letech dotkl rozvoj nových technologií a materiálů. Pryč je doba starých tepláků a tenisek, dřevěných pádel a těžkých plavidel.

„Na běžky si dnes taky nevyrazíte ve starých kalhotách a šusťákovce, ale vezmete si vybavení, ve kterém vám bude dobře,“ obhajuje Míla Pražák fakt, že se nepostradatelnou součástí i jeho vodáckého zavazadla stal například neopren.

Českým řekám vládne guma a plast

Podobně je to i s loděmi. „Kdysi jsme měli dobu dřevěnou – dřevěné lodě s látkovou obšívkou –, pak dobu laminátovou a dnes máme dobu gumovou a plastovou,“ vysvětluje majitel půjčovny lodí, proč české řeky zaplavily nafukovací čluny a plastové kanoe.

A tak zatímco dříve každý kámen pod přídí znamenal potenciálně díru v lodi, dnes už se v plastové kanoi není třeba podobných nehod obávat.

Proč je důležité naučit se číst vodu a proč je podle Míly Pražáka příhodné označování řek ženskými jmény? Jaké jsou zásady pomyslného vodáckého desatera a co bývá největší chybou vodáků?

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchivu.

autor: and
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová