S muzikou zapomínám na problémy, které s sebou přináší stáří, říká Gejza Horváth

V roce 2017 jste získal cenu Muzea romské kultury za přínos hudební a literární kultuře, za péči o uchování romského jazyka skrze novinářskou a pedagogickou práci a především za autorskou textovou tvorbu. Jak se stalo, že tu najednou vstupuje do hry literatura? Hledal jste jiný způsob, jak se vyjádřit, než muziku?

Čtěte také

Gejza Horváth: Trispras

„Chtěl jsem nejenom skládat písně, ale chtěl jsem o historii (Romů) i psát. Uměl jsem příběh napsat česky, ale zjistil jsem, že ho neumím vyjádřit v romštině. Neměl jsem slovní zásobu. Když jsem srovnal, co jsem měl napsáno na papíře v češtině a chtěl jsem to přeložit, tak jsem zjistil, že to je úplně něco jiného a že neumím mluvit romsky. Proto jsem s tím pomalu začal pracovat a začal jsem se zajímat o romistiku v Praze, dostával jsem od nich informace. Začal jsem se učit psát literaturu.”

„Moje literární tvorba je většinou zaměřená na Romy, jejich historii, kulturu, tradice a zvyky, ale jsou tam i krásné povídky, protože my, Romové, máme jiný, zvláštní humor, víte? A já jsem některé povídky zpracoval tím naším humorem a dodal jim patinu života Romů z osady.”

Pojďme od minulosti k současnosti. U mužů se to smí a tak prozradím, že je vám bezmála 80 let, ale přesto jste velmi aktivní. Čím se zabýváte v současnosti nejvíc? 

Čtěte také

Gejza Horváth: Mé písně jsou Romům blízké, protože vypovídají o jejich životě

„Tak jednak pracuju s Romama, dělám v sociálních službách. A co se týče mého osobního života, tak na prvním místě mám rodinu. S manželkou jsme měli dvě děti a teď máme pět vnoučat a už i jedno pravnouče. Moje rodina je to nejpřednější s mém životě.”

„Na muziku nezapomínám. Dělám vlastní tvorbu, ve které je stále zachovaná historie Romů a jejich příběhy, i v dnešní době. Musím říct, že lidé ode mne pořád něco očekávají, že přidám něco nového, ale čas je prostě hrozný. Zjistil jsem, že když ráno vstávám, už je pozdě. Ale přesto všechno se snažím a dělám muziku. Lidi mi píšou, že se jim to moc líbí. To mě naplňuje, stejně jako osobní potřeba vyjádřit se. Celá léta jsem dělal muziku a teď najednou bych měl přestat, protože jsem starý? Ne, s muzikou zapomínám na problémy, které s sebou stáří přináší a já díky ní mládnu.”