S mizejícími hausbóty umírá i jezero Dal

28. únor 2010
Hrdý majitel hausbótu na jezeře Dal

Klenot na koruně indického turistického ruchu. Tak bývaly nazývány hausbóty na jezeře Dal v indickém Kašmíru. Jejich krásu právem opěvovali i čeští cestovatelé Zikmund s Hanzelkou. Od jejich návštěvy Kašmíru ovšem uplynulo už padesát let. Osud těchto plovoucích hotelů je dnes ohrožen.

Loďka se zvolna sune po hladině. Tady na jezeře Dal jí říkají šikara, stejně jako jejímu lodníkovi, který stojí na zádi a dlouhým bidlem ji odstrkává ode dna. Šikary na jezeře Dal jsou stejně honosné jako slavné hausbóty. Pasažér sedí na měkkých polštářích a nad hlavou má nařasený baldachýn.

Šikara kličkuje mezi dalšími plavidly. Břehy kanálu lemují obytné domy postavené na kůlech. Kanály jsou hotové vodní cesty, které trochu připomínají italské Benátky. Jen s tím rozdílem, že místo honosných kamenných paláců tady stojí nuzné dřevěné domky.

Konečně vyplouváme na jezero. V jeho středu kotví bok po boku slavné hausbóty, které sem kdysi lákaly britské koloniální úředníky, potom indické a ještě později i evropské turisty.

Mnohé hausbóty jsou opravdové plovoucí paláce bohatě zdobené vyřezávanými ornamenty. Už samotné názvy dávají tušit, že i uvnitř plovoucích hotelů nelze čekat nic než přepych. Jména jako Savoy, Royal Palace, Taj Mahal nebo Grand Hotel vypovídají o mnohém.

V hausbótu s neméně honosným jménem Kashmir Queen, tedy Kašmírská královna, mě vítá Rafik, čtyřicátník s černočerným plnovousem a značným sebevědomím. "Naše rodina se tomuto byznysu věnuje snad sto let. Máme dva hausbóty. Tento nový postavil můj otec před pětadvaceti lety. Náš druhý hotel je starý nejméně šedesát let," nenechává mě na pochybách, že jsem opravdu na dobré adrese.

Doby, kdy na hausbóty jezdili novomanželé trávit líbánky a movité indické rodiny na dovolené, jsou pryč. Stejně jako invaze batůžkářů, kteří si přijížděli za pár peněz užít trochu luxusu. Dnes je situace jiná. "Hausbótů je na jezeře mnoho. Většinou jsou celý rok prázdné. Přijíždí jen pár lidí," stěžuje si Mohamed.

Jeho mladší bratr Rafik ovšem neztrácí optimismus. Jako by se však spíš snažil přesvědčit sám sebe. "Kašmír je jediným místem v celé Indii, kde tyto paláce na vodě najdete. Proto sem vždycky přijíždělo hodně turistů, aby je na vlastní oči viděli a strávili na nich pár dní," vzpomíná Rafik na časy zašlé slávy.

Stejně zašlé, jako je jejich hausbót. Sedíme v parádním pokoji. Na podlaze perské koberce, na stropě křišťálové lustry, podél stěn masivní vyřezávaný nábytek. Vše už ovšem nahlodal zub času.

Kde se vlastně hausbóty v Kašmíru vzaly? Na jezeře Dal s příjemným klimatem je jako svá letní sídla začali budovat Britové. Kašmírský rádža zakázal prodávat půdu cizincům, a tak začali své domy stavět na hladině jezera. Britové odešly, hausbóty zůstaly.

Otázkou ovšem je, jak dlouho ještě vydrží. Celkem je na jezeře přes pět set plovoucí hotelů, ale jejich budoucnost je ohrožena. Už dvacet let chybí v kašmíru turisté, majitelé hausbótů živoří a na opravy plavidel jim nezbývají peníze. Desítky hoteliérů teď vracejí svá živnostenská oprávnění a své zpustlé hausbóty opouštějí.

"Situace není dobrá. Před pár lety začali turisté zase přijíždět, ale byznys je chabý," ztěžuje si Mohamed. On ani jeho mladší bratr se však nevzdávají. A nejsou sami.

"Jezero Dal bez hausbótů přestává být samo sebou. Zrovna tak jako hausbóty bez jezera," říká Mansúr, šéf asociace majitelů hausbótů. Věří, že hausbóty na jezeře Dal se zachránit podaří. Jen nikdo neví jak. Místo turistů se na jezero stěhují místní lidé. Podél břehů vyrůstají domy a odpad z nich proudí rovnou do kdysi čistých vod. Spolu s turistickým průmyslem umírá i jezero Dal.

mapa
Zvětšit mapu: jezero Dal v Kašmíru