S Leou Květoňovou-Švecovou o speciální pedagogice

14. březen 2005
Dva na jednoho

Dobrý den, posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Zdraví vás moderátoři pořadu Dva na jednoho, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Hezký den a příjemně strávenou následující půlhodinu přejeme vám, ale také našemu dnešnímu hostu, kterým je šéfka katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, docentka doktorka Lea Květoňová-Švecová, dobrý den.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den i vám. Krátká vizitka na úvod. Lea Květoňová-Švecová se narodila na Slovensku v Nových zámcích a to před 41 lety. Vezmeme to jenom ve zkratce. Na Pedagogické fakultě v Olomouci vystudovala svůj obor, speciální pedagogika, před 2 lety začala šéfovat Katedře speciální pedagogiky na pražské Fakultě pedagogické. To je jenom tak ve stručnosti vaše profesní vizitka. Už jsme to řekli, šéfujete katedře Speciální pedagogiky. Co si vlastně můžeme pod tímhle oborem představit, nebo jaké uplatnění pak najdou vaši absolventi?

Host (Lea Květoňová-Švecová): To jsou 2 otázky. Ta první, obor speciální pedagogika představuje v té rovině toho vědního oboru teda v podstatě zkoumání zákonitostí edukace nebo vzdělávání lidí se speciálními potřebami. To jsou lidé, kteří v důsledku svého postižení ať už smyslového, tedy zrakového, sluchového, nebo tělesného, mentálního, mají tedy určité specifické potřeby při vzdělávání. Takže to je disciplína, která zkoumá tyto jevy a na druhé straně potom jako obor, který v podstatě přináší informace o možnostech a o podmínkách vzdělávání našim studentům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Současná česká speciální pedagogika navazuje na tradice vědy v meziválečném i poválečném období, kdy byly základy oboru položeny. Tak to se píše na webových stránkách vaší katedry. Dá se říci, že je to velmi mladý obor. Jaká byla předtím péče o lidi se zdravotním postižením?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Předtím v podstatě ne že by nebyla, jsou tady ústavy, které mají už staletou a víceletou historii, jako je třeba Jedličkův ústav nebo školy na Klárově pro zrakově postižené. V podstatě my na jejich tradice navazujeme, i když koncepce toho oboru jako vědecké disciplíny samozřejmě tak, jak jste zmínil, ještě nebyla. Tito naši předchůdci koncipovali ten obor tak, jako aby působil jednotně na výchovu těch lidí s postižením. Profesor Jedlička sám byl lékař, který viděl potřebu vzdělávání těchto lidí. Rovněž tak jako zakladatel našeho oboru už potom v těch čtyřicátých letech pan profesor Sovák, který letos by oslavil sté výročí narození a na tuto počest pořádá naše katedra také studentskou vědeckou konferenci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Abychom se vrátili k té otázce, nebyla to asi žádná sláva přístupu obecně společnosti k postiženým lidem.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Dá se to diferencovat, protože každý ten tip postižení s sebou i v tom povědomí ve veřejnosti přináší různé náhledy, různé vztahy. Oblast třeba zrakově postižených je jiná než náhled na lidi a život lidí s mentálním postižením. Tam cítíme jistě i v té terminologii určité věci, které, s kterými se vyrovnáváme stále i v té teorii, i v tom praktickém dopadu. Takže dá se říct, že ta úroveň té péče nebyla jednotná, teď mluvím o té historii a tak jak teda ten profesor Sovák položil základy té disciplíny, on sám byl teda logoped, foniatr a rozšiřoval tu oblast na podporu těm dětem a lidem s dalším typem postižení.

Moderátor (Naděžda Hávová): Postavení handicapovaných lidí ve společnosti se snad v celé historii lidstva neměnilo tak převratně, jako právě v posledním desetiletí. Myslíte, paní docentko, že je to i tím, že lidé zlidštěli?

Host (Lea Květoňová-Švecová): To je docela náročný takhle to posoudit. Na jedné straně si myslím, že vůbec se prezentuje v povědomí individualita člověka. To v takovém všeobecném pohledu a tím pádem se také dává prostor na vnímání člověka s postižením jako individua. Tady ten úhel pohledu, kdo zase, trošku možná sklouznu do té teorie a poté dopad do praxe se vnímá člověk s postižením jako člověk se všemi potřebami tak jako běžný člověk, akorát v té oblasti, kde má určitý nedostatek, je zapotřebí mu vyjít vstříc a ty podmínky upravit, jo. Když bych to vzala třeba na porovnání dětského věku, tak základem aktivity v dětském věku je hra a hrají si všechny děti, to je jejich hlavní náplň dne. S tím, že si ale bude samozřejmě jinak hrát dítě neslyšící, jinak si bude hrát dítě nevidomé, jinak si bude hrát dítě s mentálním postižením, v kvalitě i v typu hry. Takže v podstatě ten úhel nazírání na to, vycházíme z té hry jako takové a potom vlastně nabízíme takové aktivity, aby ta hra se mohla rozvíjet a aby tím třeba rozvíjel ty další kompenzační smysly.

Moderátor (Vladimír Kroc): Speciální pedagogika patří mezi katedry, na které se každoročně hlásí rekordní počet uchazečů. Přijímáte jenom zlomek z nich. Povězte, čím podle vás je tento obor pro mladé lidi atraktivním? Pokud vím, tak v této oblasti se peníze nebo velké peníze vydělat nedají.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Hned na to navážu. Atraktivní je a nás těší to, že mnoho absolventů zůstává v oboru, takže ta zpětná vazba je velmi příznivá. Ten motiv bude asi i samotné studium, které podle mého mínění je poměrně zajímavé. Je tam celá řada informací z psychologie, psychopatologie, medicíny, právnické disciplíny, sociologie a samozřejmě teda pedagogika a potom i ty nové věci, nové trendy, které tam jsou. Což jsou takové základy různých terapií, jako je muzikoterapie, ergoterapie, fyzioterapie. Takže to všechno vlastně je zakomponováno v tom studijním programu a myslím si že, je to lákavé teda jak v teoretické, tak potom i v tom dopadu realizaci pro praxi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem zjistila, že vaší katedře se díky grantům podařilo vybudovat výzkumnou laboratoř. Vůbec si nedovedu představit, co v ní zkoumáte?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Jedná se o pracoviště, tak jak ten obor jsme tady naznačili, že je takový multidisciplinární, tak v sobě nese i potřebu právě třeba kompenzace určitých informací z hlediska, dnešní technika to dovoluje, takže když se odrazím od toho, co v laboratoři najdeme, tak jsou tam především počítače, které umožňují jednak komunikovat lidem s různým typem postižení a to vybavení je tam ze dvou důvodů. Jednak slouží studentům, samotným studentům s postižením, kteří na naší fakultě studují.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik jich tam je? Dá se to takto říci?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Zhruba 20 lidí s postižením, převažují lidé se zrakovým postižením. A na druhé straně se dá toto vybavení také využít jako nácvičné pracoviště pro studenty, kteří by měli umět teda s těmito, s touto technikou zacházet.

Moderátor (Naděžda Hávová): My jsme se ptali záměrně na to, kolik handicapovaných studentů u vás se učí, protože velkým mínusem při zaměstnávání handicapovaných lidí je právě jejich nízké vzdělání. Vy máte ve škole poradnu pro studenty s postižením a na fakultě se vám dokonce podařilo vybudovat knihovnu pro zrakově postižené studenty. To je určitě velikánský úspěch. Nemělo by takových podobných poraden a knihoven fungovat po republice víc? Není to škoda, že je to pouze pro Prahu a pro potřeby fakulty?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Tady bych to ráda upravila. Fungují taková pracoviště, konkrétně třeba na Univerzitě v Brně, kde máme kontakty úzké a i třeba celkově to, nejedná se o pracoviště jako izolované v rámci Univerzity Karlovy, ale v podstatě všech 17 fakult participuje na projektu, který se nazývá Podpora studentů s postižením a tak jak tedy mám možnost sama se účastnit v tomto projektu, tak kolegové z jiných fakult mají velký zájem na tom, aby zpřístupnili studium studentům, kteří mají specifické potřeby.

Moderátor (Vladimír Kroc): Šéf Národní rady zdravotně postižených Václav Krása tvrdí, že celý systém péče o postižené se musí změnit, že nutí rodiny, aby své blízké dávaly do ústavů, náklady na domácí péči přitom tvoří asi čtvrtinu nákladů na péči ústavní. Proč toto, zdá se to logické, není stát, nejsou úředníci schopni pochopit?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Já myslím, že to snad i chápou. Já nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): A v čem ten problém je?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Na jedné straně samozřejmě ty ústavy tady jsou, jo, když. Já až tak moc do té problematiky nevidím, protože mou oblastí je především ranná podpora rodin dítěte s postižením, nicméně ta tradice, navazujeme na určitou společensko-historickou tradici. Ústavy, které tady jsou, které měly ve své době a stále jaksi mají své opodstatnění, takže oni se brání tomu, aby jim klientům ubylo, že mají důvody a argumenty, které je vedou k tomu, že protěžují tady, nebo že podporují tady.

Moderátor (Vladimír Kroc): Váš názor? Souhlasíte s tím, že by bylo nejlepší, aby skutečně pokud to lze, aby ten postižený člověk byl mezi svými blízkými, nikoliv v ústavu?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Pokud to lze, to je to, pane redaktore. Pokut to lze, ano, ale já mám osobní zkušenost, že ne ve všech případech to lze. A potom si myslím, že ty ústavy teda jsou nutné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, ne ve všech případech to lze, na čem to nejčastěji troskotá?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Jedná se především o zázemí, které skýtá rodina tomu člověku s postižením. Něco jiného je pečovat o dítě s postižením, něco jiného je potom pečovat o dospělého člověka, třeba s mentálním postižením a pokud této péči se věnují rodiče, jako ve většině případů, tak i oni jako, prostě jim věk přibývá, tak jejich možnosti schopnosti ubývají a v podstatě se jedná o nutnost potom teda začlenění toho člověka do nějakého ústavu, aby tam mohl dožít. Samozřejmě se taky snažíme o určitou humanizaci té ústavní péče, tak aby to byl důstojný život, aby prostě se nevyskytovaly takové životní podmínky, jaké třeba před 20 a více lety.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomeňme třeba klecová lůžka, o kterých byla nedávno diskuse.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je téma, ke kterému se teď vracet nebudeme, ale my už jsme si poměrně dost řekli nebo něco jsme si řekli o vašem oboru, o vaší katedře, ale zatím nic o vás samotné, co vás vůbec k vašemu oboru přivedlo?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Já jsem kdysi navštívila speciální školu pro mentálně postižené a dá se říct, že jsem se zamýšlela nad tím, že vlastně ten svět lidí s postižením nebo vůbec třeba, zejména mentálně postižených je tak trošku jiný. Ono to tady v těch pár minutách asi těžko postihneme, ale jedná se vůbec o vnímání času, o vnímání určitých takových těch okolností, nebo vůbec věcí, jevů životních a dá se říct, že to byl takový prvotní impuls proč bych třeba chtěla poznat blíž tehdá před X Y lety to, jak vlastně ti lidé žijí nebo jaký je jejich svět. A nechci to jako vymezovat, že my a oni, to si myslím, že to bych tady ráda zmínila, protože my jsme my všichni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to nadšení vám stále zůstává?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Dá se říct, že ano, já se snažím to přenášet na naše studenty a myslím si, že tak jak jsme tady řekli, že jich hodně v oboru zůstává, že se nám to daří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká šéfka Katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, docentka Lea Květoňová-Švecová.

Moderátor (Vladimír Kroc): V pořadu Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu Dva na jednoho si dnes povídáme s docentkou Leou Květoňovou-Švecovou, šéfkou Katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Měli bychom říci, že jste kromě jiného členkou správní rady nadačního fondu Světluška, což je, jak asi naši posluchači vědí, dlouhodobý sbírkový projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu. Pomáhá zejména nevidomým dětem a lidem s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením, kteří se dostali do tísnivé životní situace. Vy jste specialistka na zrakově postižené, je asi zbytečné ptát se jestli je těmto lidem v České republice věnovaná dostatečná pozornost?

Host (Lea Květoňová-Švecová): To je velice těžké nějak takhle v krátce tady posuzovat, jak v kterých oblastech. Neřekla bych, že je to špatné, to rozhodně ne. Mám na mysli třeba podporu, materiální podporu třeba našich studentů se zrakovým postižením.

Moderátor (Naděžda Hávová): Může to být třeba i ta knihovna, kterou vy máte vybudovanou na fakultě?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Ta jde, jako finančně ten tok jde jinak. To jsou peníze, které jdou vyloženě v rámci univerzity na podporu studentů s postižením na přístupnost studia, takhle nějak by se to dalo nazvat.

Moderátor (Vladimír Kroc): A v čem vidíte, že vám skáču do řeči, užitečnost třeba onoho nadačního fondu Světluška?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Tak jak mám možnost posuzovat žádosti, to jsou skutečně individuální případy lidí, kteří se ocitají v určité tíživé situaci, takže tam jsou to v podstatě takové ty věci, které vypadávají z toho základního systému. To je podpora, která prostě jde mimo, nebo která je velmi důležitá pro život nebo zlepšení podmínek života.

Moderátor (Naděžda Hávová): Uveďte třeba nějaký konkrétní příklad.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli vás takhle rychle napadne.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Pokusím se. Jedná se třeba o dívenku, kterou si vybavím, která je hudebně nadaná a její maminka, která myslím, že byla samoživitelka, nemá dostatek prostředků k tomu, aby dítěti zakoupila hudební nástroj, který ona potřebuje a který jí může v budoucnu třeba sloužit i jako ve vývoji její třeba profesionální kariéry, pokud bude se hudbou zabývat. Čili tady nadační fond napomáhá tomu, přispěje určitou částkou, aby jí to piáno bylo zakoupeno nebo se jedná o osobní asistenci. Tak jak se zmínilo, že děti chodí do běžných škol, tak sice to hezky vypadá, ale ta potřeba, podpora ať už ve škole nebo i matce, která potřebuje, aby to dítě někdo do té školy dopravil, nebo pomohl jí s tím vším. Tak ty peníze jdou na zaplacení těchto lidí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte představu, kolik zrakově postižených asi v České republice žije?

Host (Lea Květoňová-Švecová): I to je teda kategorie poměrně veliká, asi 60 tisíc těžce zrakově postižených lidí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zrakové postižení hodnotí lidé jako jedno z nejzávažnějších, přesto, jak sami nevidomí vnímají svůj handicap?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Je to už taky asi hodně dáno tím, že se v té oblasti pohybuji léta a tam, kde já mám i přátelé mezi třeba dospělými zrakově postiženými, nebo i studenty, je to velmi různé, ale obecně mám za to, že to nevnímají jako nějakou zásadní překážku, nebo něco co by jim výrazně ovlivnilo kvalitu života. Jsou to lidé, kteří dokonce umí si ze svého postižení jaksi vytvářet nějaké humorné situace a dejme tomu, že zní potom takový jako trošku takový ten humor, při kterém nás mrazí, ale v podstatě vychází z takových těch reálných situací a jindy je to úsměvné. Takže já nemám pocit, že je to svět nebo oblast nějakého pošmourna, smutku, chmuru a ztracených životních ambicí, to zdaleka ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Koncem dubna odstartuje v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Galerii hlavního města výstava nazvaná Design do tmy. Povězte nám o tom něco. Můžete nás pozvat.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Velmi ráda takto zvu posluchače a už tím, že naši spoluúčast, nebo spoluúčast na tomto projektu má i naše pracoviště, zejména studenti. Jedná se o velmi dobrý nápad paní doktorky Žižkové, která oslovila odborná pracoviště uměleckoprůmyslová a vysoké školy, jejíchž úkolem v rámci diplomových prací a seminárních prací bylo vymyslet různé pomůcky.V podstatě jako je zejména z pohledu designéra, které mohou zrakově postižení užívat. Výsledkem je, jsou desítky skvělých nápadů. Jedná se o věci od různých hrnečků, které jsou zajímavé ať už tvarově, nebo i vizuálně. Taková zajímavost je, že tam je třeba hrnek z nějakého plastu, do něhož vlejete teplou tekutinu a on má takový jako náznak nějakých teček a ten materiál se jakoby.

Moderátor (Vladimír Kroc): Těžko se to popisuje.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Těžko se to popisuje. Roztáhne, čili vytvoří se takový jako hrbolky na tom hrnečku. Takže a poté, když zase chladne, tak splasknou. Takže těch nápadů je tem nesmírně mnoho. Mě se líbí ta myšlenka celé té koncepce té výstavy, která mimo jiné by měla potom pokračovat do Českého centra v New Yorku to, že v podstatě zase je to spojení světů nás všech. Ideou vůbec vzniku tady tohoto designu je, aby si to koupil ten výrobek kdokoliv. Není to jenom teda vytvořit nějaké specifické pomůcky nebo věci pro zrakové postižené. V podstatě se jedná o věci, které nás zaujmou tím designem, tak že v podstatě až sekundárně se můžeme dozvědět, že to také má určitý technický dopad na člověka, který třeba nevidí a kterému to může v něčem ulehčit jeho bytí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Paní docentko, myslíte, že Češi mají jak se říká srdce na dlani. Možná, že by o tom i trochu mohli svědčit takové ty vybrané peníze v nejrůznějších sbírkách, například na kontě Světlušky se během prvního ročníku sbírky shromáždilo téměř šest a půl miliónu korun, nebo se nechají Češi zlomit mediální kampaní?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Já si myslím, že tady média sehrávají velmi pozitivní roli. Už i v tom, že informují vůbec o problému lidí s postižením, o tom jaká je jejich kvalita života a samozřejmě, aspoň já mám za to, že v kontextu právě společného světa nás všech. Čili že to není jako vyčleňování těch lidí, ale tak nějak jsem ráda, že média jsou nakloněna tomu, aby lidé, veřejnost co nejširší vnímala problematiku asi tak, jak by tomu snad mělo být v současné době.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jsme rádi, že jste si udělala chvilku času, přišla k nám do pořadu Dva na jednoho. Za týden máme první jarní den. Co vás čeká na jaře?

Host (Lea Květoňová-Švecová): Já odjíždím s dítětem na hory. Mám sedmiletého syna, prvňáčka, takže aktuálně se těším, teda ono to není moc jarní, takže ještě poslední.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě si užijete zimy.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Chvilka zimy a pak už se těším teda na to jaro jako asi my všichni.

Moderátor (Vladimír Kroc): My vám ještě jednou děkujeme, užijte si výpravu na hory.

Host (Lea Květoňová-Švecová): Děkuji a přeji všem hezké jaro.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem v pořadu Dva na jednoho byla šéfka Katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, docentka Lea Květoňová-Švecová.

Moderátor (Vladimír Kroc): Loučíme se Vladimír Kroc a Naděžda Hávová vám přejí příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu. Na slyšenou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu