S lékařem Marivanem Medžitem nejen o Ramadánu

Host (Marivan Medžit): V tomhle měsíci by muslimové měli držet jídla, pití, nejenom tohle, další věci, pomlouvávání. A v tomhle měsíci by měl, co nejvíc myslet na boha a modlit se.

Moderátor (Jana Klusáková): Až do západu slunce, pak se můžete najíst.

Host (Marivan Medžit): Od východu do západu slunce.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete se najíst, ale pomlouvat nesmíte ani v noci asi.

Host (Marivan Medžit): Ani v noci, ani během celýho života. Jako tyhle věci musí člověk respektovat samozřejmě. Ty dobré chování. Ale v tomhle měsíci nejvíc musí na to soustředit.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane doktore, jak můžete pracovat, když vůbec nejíte a dokonce i ani nepijete?

Host (Marivan Medžit): I v práce také mi to říkají. A všichni jakoby obdivujou, ale my když začněme třeba nějakou těžkou operaci vod osmi vod rána, do večera. Ty chirurgové také tam se snaží soustředit na tu operaci, také se mnou potom až večer dají něco, pak sou. To je otázka vůle podle mňa. Nic těžkého to není.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jsem řekla, jste Kurd původem z Iráku. Řekněte prosím něco o své kurdské rodině.

Host (Marivan Medžit): Takže my jsme na severovýchodní části Iráku. V městě Halabdžan, to je známé, co se tam dělo v roce 88.

Moderátor (Jana Klusáková): Připomeňte to prosím.

Host (Marivan Medžit): Ano, to je město známo tím, že na konci války Irák-Irán byl terčem bombardování ze strany Iráku. Co je zajímavý, že my sme byli Iráčané a ze strany Iráku terčem útoku chemickýma zbraněma během jednoho dne, ani ne, třech hodin zemřelo pět tisíc lidí. Nevinných samozřejmě. My nebyli jsme žádná armáda, žádní vojáci.

Moderátor (Jana Klusáková): Žádní teroristi.

Host (Marivan Medžit): Žádní teroristi. My sme byli na hranice Irán, Irák. A pak sme udělali povstání vůči režimu. A to se mu nelíbilo a za trest jsme dostali tuto odpověď.

Moderátor (Jana Klusáková): Koho tam máte teď?

Host (Marivan Medžit): Teďka mám otce a dvě sestry a jednoho bratra.

Moderátor (Jana Klusáková): Maminku už nemáte?

Host (Marivan Medžit): Maminku už nemám.

Moderátor (Jana Klusáková): Ste s tou svou rodinou v kontaktu?

Host (Marivan Medžit): Poslední dobu díky zlepšování telekomunikace a internetu. Ta komunikace je mnohem lepší.

Moderátor (Jana Klusáková): Jaké jste měl dětství?

Host (Marivan Medžit): Dětství jsem měl krásný, protože můj děda byl jeden z bohatých mužů tohoto města. Můj otec po něm pak řezníkem, takže jsme byli z finančního hlediska, měli se dobře. Můj otec ještě zajímal o zahradu. Má rád tu svou rodinu, takže nic nám nechybělo a jako v tom kruhu rodiny, tak sme měli se dobře. Až potom začaly ty války a bombardování. To nám znepříjemňovalo život.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik máte sourozenců?

Host (Marivan Medžit): Mám šest sourozenců ještě. Čtyři bratři a dvě sestry. Tři bratři jsou v Evropě, v Německu a v Anglii.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak by ste pane doktore vysvětlil Čechovi, který o Kurdech a Kurdistánu ví jenom něco málo z doslechu, v čem spočívá největší problém tohoto početného národa. Je vás kolem šedesáti milionů, že.

Host (Marivan Medžit): Vzhledem k tomu, že Turecko, Irán, Sýrie, když dělají statistiku, neuvádějí, jestli je někdo Kurd nebo ne Kurd. Tak tím pádem nemáme přesný počet. Často tady se mě ptají, že Kurdové jsou bojovný národ. To podle mě neplatí, protože my ani nesnažíme se o nějakou samostatnost nebo osvobození. Ale v rámci jakékoliv vlády demokraticky, aby sme mohli mluvit kurdským jazykem, oblékli se kurdský kroj, rozhlas, televize, kultura, všechno bylo v kurdštině. Takhle to by sme do žádný války nešli, kdyby do nás naopak, jak říkám, že například v tom Iráku byli jsme terčem chemické zbraně. Nebo musíme jít na vojnu do irácké armády ve válce, s kterou mi nesouhlasíme. Proč by sme válčili proti Iránu, proti. No zkrátka Kurdové my jsme starej národ v týhle oblasti, máme svou kulturu, svůj jazyk, který je podotýkám, je odlišný od arabštiny. Je to bližší k perštině.

Moderátor (Jana Klusáková): A v každém tom státě, kde žijete, chtějí, abyste asimilovali do toho národa. Třeba v Turecku, abyste se stali v podstatě Turky.

Host (Marivan Medžit): Takle v Turecku do nedávna ještě platilo, že neexistovalo slovo Kurd. V Kurdům v Turecku říkávali Turci žijící v horách. To ale teďka vlivem Evropské unie a lidská práva ve světě, tam začali trošku se zmírnit a povolujou kulturu ve smyslu hudby a školu, pomalu by měli začít také podle těch posledních údajů.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo na světě je na straně Kurdů? Kdo se vás dokáže zastat?

Host (Marivan Medžit): Kurdské přísloví říká, že jediný přátel od Kurdů jsou hory, kterým jsou obklopeny. Víte co. Ono jako sympatie je ze světa, když někdo pochopí tu problematiku, že jsme potlačení tímhle způsobem. Takže jsou sympadie. Ale co se týče, aby něco dělal pro to, jakmile budeme zajímavý pro svět politicky, takže budou na naší straně. Ale zatím uvidíme.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy u nás žijete už deset let, jste tady ženat. Jak už sem řekla, máte dvě děti, jste ženat s češkou. Proč jste se rozhodl přijet zrovna do České republiky? Tehdy ještě Československa?

Host (Marivan Medžit): Tehdy Československa, přesně tak. V roce 91 Kurdský institut, to je středisko, sídlí v Paříži. Tím studentům, jak sem vám říkal, že z Halabdže to je dar, nám poskytli požádat o stipendium v Evropě. To jsme tomu nevěřili, protože neexistovalo, aby někdo z Iráku jen tak dostal stipendium bez toho, aby byli v nějaký straně. Tak tenkrát jsem požádal.

Moderátor (Jana Klusáková): A chtěl jste adresně sem do Československa?

Host (Marivan Medžit): Já jsem upřímně, oni by tady vybírali. Ale když jsem dostal odpověď zpětně, že budu do Československa, tak jsem nelitoval. Sice jsem neznal, ale naopak se těšil. Takže.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jste sem jel, tušil jste něco o naší zemi?

Host (Marivan Medžit): Můj kamarád mi dal příručku v arabštině, takže i dokonce některý slova jsem věděl.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to šok, když člověk přijede z Iráku do Prahy?

Host (Marivan Medžit): Je to šok.

Moderátor (Jana Klusáková): Když přijede muslim do takové kolébky křesťanství takřka, jako je Praha.

Host (Marivan Medžit): Je to šok, protože my jsme již byli tam, tak jsme mysleli, lidé ve světě o nás vědí víc. My sme měli zpoždění, protože turecká strana nechtěla nám dát tenkrát vízum včas. Hnedka nás poslali na jazykový kurs v Dobrušce, sedmýho listopadu byl takový večer, když jsme přijeli tam, dostali jsme povlečení na ubytovně takhle. Takže to byl víkend, teďka co c tím. A co bude s náma. Tak nám potom vysvětlili, už samozřejmě stres, strach, tady nikoho neznám a nikam telefonovat, nejsou přátelé najednou.

Moderátor (Jana Klusáková): Nikomu nerozumím.

Host (Marivan Medžit): Přesně tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Nic si neumím přečíst.

Host (Marivan Medžit): Přesně tak.

Moderátor (Jana Klusáková): To vám bylo necelých dvacet roků? To muselo být docela krušné. Jak se k vám chovali Češi, napohled vypadáte jinak než my.

Host (Marivan Medžit): My sme tam moc spolužáků neměli tenkrát, myslím jako ten v začátku, protože jsme měli jako jenom cizinci. Takže tam bylo zajímavý, že tam byl černoch, tam byl z Norska někdo. A pak z arabskýho světa, z Jižní Ameriky. Takže to byl takový multinárodní společnost. Ale já bych se nestěžoval. Chovali se k nám dobře i Češi tenkrát. A nejvíc mi bylo dobře, když už pomalu jsem trošku zvyknul, v prvním a druhým ročníku medicíny, tak už sem se zapojil rychle. Měl jsem kamarádi, s učitelama, s profesorama rychle.

Moderátor (Jana Klusáková): Za jak dlouho ste zvládl češtinu?

Host (Marivan Medžit): To občas říkám, že deset roků sem tady teďko. A pořád mám pocit, že to nezvládám. Tak to se nedá říct. Ale ještě s jedním kamarádem považovali jsme za úspěch, že tenkrát jsme mohli v češtině dělat přijímačky na První lékařskou fakultu, i když jsme měli dva měsíce zpoždění než ostatní. Takže tenkrát jsme byli na to hrdí.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak mluvíte doma?

Host (Marivan Medžit): Mluvím česky na Arianka, na Joanku se snažím mluvit kurdsky, ale.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy máte dvě holčičky.

Host (Marivan Medžit): Ne, Arian je kluk, tomu je tři a půl roku. A Joanka tý je sedm měsíců.

Moderátor (Jana Klusáková): Čili vy mluvíte se svojí ženou česky.

Host (Marivan Medžit): Česky ano, bohužel ano. A třeba tady jsou Kurdové, kteří mají za manželky Češky, ty naučily se kurdštinu, dobře to ovládají. Ty měly možnost tenkrát někam zajet nebo někde na nějakou dobu být. Ty se naučily. Ale bohužel dneska já nemůžu zatím někam jet a tady není kurdská komunita, aby sme jako navštěvovali nebo tak. Takže tím jsme o to ochuzení. A já jsem opravdu časově hodně v tý práce, takže přijdu domu večer, děti už pomalu spějí. A některé víkendy také.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane doktore Medžide, prosím vás, mohl byste říct kurdsky, aby sme měli aspoň takovou ilustraci, třeba dnes je sedmnáctého listopadu?

Host (Marivan Medžid): Amro mroži hautimánija anzejs hali duhezeru dure.

Moderátor (Jana Klusáková): Opravdu je sedmnáctého listopadu, říká vám to datum něco? Nebo je to pro vás neděle jako každá jiná?

Host (Marivan Medžit): Sedmnáctého listopadu to je pro mě i zážitek, protože také vzpomínám na ten den. Pro Českou republiku je osvobození z jiného režimu do, pro někteří lepší, pro někteří asi ne. Máte sedmnáctého listopadu, my máme šestnáctýho března, jsme to měli také povstání a osvobození z různých režimů, historicky i nejenom Irák. Takže semnáctýho listopadu je to významný den.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme pražského kardiochirurga, Kurda Marivana Medžida. Nejprve ale anketa. Martina Hanáčková ji natočila na Hlavním nádraží v Praze, tedy v místě, kde lze potkat občany z celé republiky.

Redaktor (Martina Hanáčková): Co se vám vybaví, když se řekne islám?

Odpovědi různých lidí: Jednou ze světových náboženství, to je asi tak všechno.

Náboženství, Taliban.

Taky náboženství.

No takový docela bych řek docela netolerantní.

Nevím, co bych vám k tomu řekla.

Islám, islám, no. Izrael, neshoda, válka, terorismus.

Často vlastně jsou s islámem spojovaný věci, který do toho moc nepatřej. Velmi různě se vykládá, jesli je v islámu zakotvený i to násilí, ta svatá válka. A sou kolem toho dost různý názory, myslim.

Myslim ty starý.

Redaktor (Martina Hanáčková): Mešity.

Odpovědi různých lidí: Jo, jo, no, to. Ano.

Redaktor (Martina Hanáčková): Nic víc?

Odpovědi různých lidí: Mě se to naopak líbí, celá ta jejich kultura.

Co se vybaví, no arabskej svět. I tureckej dneska už.

Náboženství na Středním východě.

Moderátor (Jana Klusáková): A co se vybaví vám pane doktore, když se řekne islám?

Host (Marivan Medžit): Mě vybaví to, že islám to je náboženství jako každý nenáboženství. Je to náboženství, který já uznávám, směruje správným směrem. Pokud bych dodržoval to co tam je všechno, takže já bych měl kvalitní život teď i po smrti.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se, že islám zakotvuje velice specifický vztah mužů k ženám. Co byste o tom řekl?

Host (Marivan Medžit): V islámu je jasně dáno, co je muž, kdo je žena, jaký mají úkoly, jaký mají to.

Moderátor (Jana Klusáková): Poslání.

Host (Marivan Medžit): Poslání. Ten islám je důležitý v tom, aby člověk snažil se co nejvíc, správně to pochopil, což je to hodně těžký.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážíte si své ženy, kromě toho že ji jistě máte rád?

Host (Marivan Medžit): Já si ji vážim.

Moderátor (Jana Klusáková): Dokonce ji i pomáháte?

Host (Marivan Medžit): Pomáhám, snažím se pomáhat. Bohužel říkám, že když sem doma, snažím se pomáhat. Já nechci ze sebe dělat anděla. Někdy taky sem unavený a opravdu nemůžu. Ale ona je opravdu silná ženská, zvládá děti dobře a vychová děti dobře. Což je pro mě důležitý.

Moderátor (Jana Klusáková): Jíte česká jídla?

Host (Marivan Medžit): Jím české jedlá, nejím vepřový, což je můj problém v tom, v jídelně v nemocnici. To má, na to jsou zvyklí teďko. A jinak český jídla mám rád, guláš i svíčkovů upřednostňuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Když přijdete v bílém plášti k pacientům, bohužel naši posluchači vás nemohou vidět. Vy ste velice pohledný muž, ale jaksi velmi výrazně jiný, než sme my. Co říkají pacienti? Mají k vám důvěru?

Host (Marivan Medžit): Nevím jak první pohled, vopravdu to nevím. Ale když jako už ty pacienti, víc s nima komunikuju. Já jsem takový pomalejší ve všech věcech, nemám rád rychlost. Tak mi nadávaj doktoři v práci, že mi jde to pomálu. Ale mi jde o to, že opravdu s těma pacientama je potřeba víc mluvit. Takže když už začínám trošku povídat do některých soukromejch věcí, tak už začínáme mít nějaký vzájemný sympatie. A já jsem nikdy neměl problémy.

Moderátor (Jana Klusáková): Někdo odmítal vaši pomoc.

Host (Marivan Medžit): Jednou jedna paní, bral jsem to normálně. Zavolal jsem jiného doktora ty paní. Ale devadesát devět procent s těma pacientama. Naopak někdi jsem slyšel pozitivní věci, který teďka nemůžu říct.

Moderátor (Jana Klusáková): No chcete říci, že vás pacienti chválí. Já jsem o tom také slyšela. Vy ste před chvílí řekl, že nemůžete jet do ciziny. A to souvisí s důležitou otázkou, vy totiž dosud nemáte české občanství.

Host (Marivan Medžit): Dosud nemám české občanství.

Moderátor (Jana Klusáková): I když tady žijete deset let, jste tady zaměstnán a jste jaksi váženým lékařem. Jak to že nemáte české občanství?

Host (Marivan Medžit): Požádal jsem začátkem tohoto roku, podle zákona musí mít pět roků od trvalého pobytu. Sice jsem tady deset let, ale trvalý pobyt mám tři a půl roku. Takže nesplňuji tuhle podmínku. Další věc, já mám problém s iráckou ambasádou ve smyslu to, že oni se mnou nekomunikujou, odmítají jakákoliv komunikace ve smyslu i pozitivně a nebo negativně.

Moderátor (Jana Klusáková): Prostě oni vás vůbec, vůbec vaší přítomnost neberou na vědomí.

Host (Marivan Medžit): Nechtějí se mnou mít společnýho nic, protože já jsem je nenavštěvoval, jsem Kurd ze severu, a tak dále, nejsem členem strany BAS, a tak dále. Nebyl jsem na vojně. Spoustu důvodů jejich. Zkrátka nemůžu požádat o potvrzení, že vzali mě irácké občanství, já bych chtěl získat české občanství. Takže teďka mám dvě překážky. Ale žádal jsem ministerstvo vnitra o výjimku v řešení toho času, zatím.

Moderátor (Jana Klusáková): Doufáte, že to dobře dopadne?

Host (Marivan Medžit): Doufám, že to dobře dopadne. Mě to ulehčuje život v tomhle smyslu, když bude někdy nějaký kongres nebo nějaký stáž v zahraničí v rámci dalšího vzdělávání. Takže.

Moderátor (Jana Klusáková): Byl byste českým občanem se vším všudy.

Host (Marivan Medžit): Přesně tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano a bylo by to velmi výhodné i pro vaši rodinu.

Host (Marivan Medžit): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Velice vám to přeji.

Host (Marivan Medžit): Děkuji pěkně.

Moderátor (Jana Klusáková): Naším hostem byl dnes český lékař. Ste český lékař?

Host (Marivan Medžit): Jsem český, studoval První lékařskou fakultu.

Moderátor (Jana Klusáková): Karlovy Univerzity.

Host (Marivan Medžit): Ach ano, touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří mě pomáhali při studiu i potom. A jsem České republice za to vděčný.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže naším hostem byl doktor Marivan Medžit. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.