S Jaroslavem Míkou mezi nebem a zemí

5. září 2005
Dva na jednoho

Mezi nebem a zemí bude většinu času dnešní vydání pořadu Dva na jednoho, u jehož poslechu vás vítají Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hostem ve studiu Českého rozhlasu 1 je vojenský letec, kapitán, inženýr Jaroslav Míka. Dobrý den.

Host (Jaroslav Míka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaroslav Míka se narodil 8. září 1973 v Příbrami. Po gymnáziu vystudoval vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích a posléze brněnskou vojenskou akademii. Létá od svých 14 let nejprve na bezmotorových kluzácích. Brzy si udělal i pilotní průkaz na motorová letedla. V letech 1998 až 9 byl juniorským mistrem republiky v akrobatickém létání. V současné době je příslušníkem 21. základny taktického letectva v Čáslavi, velitel roje L-159. Byl prvním českým vojenským pilotem, kterému bylo při cvičení NATO zaměřeném na nácvik spojeneckých leteckých operací svěřeno velení letky. Loni velel při cvičení NATO ERMIT čtrnácti letounům z Norska, Rumunska, Maďarska, Turecka a Česka operujícím v rámci mezinárodní letecké skupiny sedmdesáti letounů. Jaroslav Míka je ženatý, s manželkou Evou má čtyřměsíčního syna Ondřeje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Od srpna jste po mnoha letech první oficiální display pilot českého vojenského letectva. Co to znamená?

Host (Jaroslav Míka): To znamená, že mám povolení vystupovat na veřejnosti, předvádět vlastně letadlo a jeho schopnosti manévrovat. Jenom bych to trochu upravil. Nejsem první oficiální display pilot jako takový, protože máme display piloty i vrtulníkáře, ale jsem první proudový pilot po mnoha letech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to máte asi dost práce? Myslím tedy na těch přehlídkách nejrůznějších. Zůstal vám čas ještě pro službu v armádě?

Host (Jaroslav Míka): Samozřejmě ano. Ten nácvik mi zabere tak jeden dva lety během pracovního týdne a pak mám teda vytížené víkendy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jakým způsobem se vybírají ti display piloti? Jaké předpoklady musí splňovat?

Host (Jaroslav Míka): Já si myslím, že tam musí být nejprve nějaká letová zkušenost a pokud vaši nadřízení vás znají a ví, že jste schopen to zvládnout, tak pak po diskuzích a po různých výběrech se dostanete do tohoto síta a pak jste vybrán jako display pilot.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prakticky se ve vašem případě těžko mluví, protože mluvíte o sobě, ale jinými slovy, vybere se vždycky ten nejlepší.

Host (Jaroslav Míka): Dá se to tak říct, ale těžko se tak mluví.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vystřídal jste proudové letouny Delfín, Albatros, L-159. Chystáte se přeškolit na Gripen. Je to velký rozdíl?

Host (Jaroslav Míka): Nemyslím si, že to tak velký rozdíl. Rozdíl bude samozřejmě v rychlostech, protože Gripen je nadzvukový stroj, kdežto ty předešlé byly podzvukové. Ale myslím si, že největší rozdíl byl přejít z Albatrose na L-159 kdy vlastně z klasického kokpitu kdy jsme měli kulaté budíky jsme přešli na displeje na takzvaný glaskokpit, skleněný kokpit a ten má vlastně i Gripen. Takže přechod ze 159 na Gripen co se týče obsluhy těchto systémů nebude tak rozdílný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže nedá se říct jako já řidička trabantu, kdybych si teďka chtěla sednout do monopostu nějaké formule, že by to pro mě byl šok. Pro vás rozhodně to nebude?

Host (Jaroslav Míka): Doufám, že ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se bavíme o Gripenech, tak nákup těchto švédsko-britských stíhaček bývá dodnes mnohdy kritizován jako nevýhodný. Jak to vidíte vy? Jako člověk, který je bude užívat.

Host (Jaroslav Míka): Já nevím do jakého směru nevýhodný. Samozřejmě, že já nemůžu komentovat politickou a nebo ekonomickou otázku věci. Na to nejsem odborník. Co se týče letounu jako takového, tak letoun v té C verzi, kterou máme my a kterou ještě ani nemá švédské letectvo je vlastně první letoun čtvrté generace s úplně plně skleněným kokpitem. Systémy jsou tam naprosto moderní. Občas samozřejmě je tam i nějaká závada, ale to je zrovna tak i u tý 159. to jsou prostě létající počítače, kdy se ta závada vyřeší buď resetem, nebo po přistání se právě to hned vyřeší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rozumím vám správně, že tedy v rámci Severoatlantické aliance má české letectvo nejmodernější stroje?

Host (Jaroslav Míka): Ano. Co se týče vlastně operačního nasazení, tak máme vlastně nejmodernější stroje. A když vezmeme, že dneska taktické letectvo operuje letouny Gripen a L-159, tak máme prakticky dneska nejmodernější letectvo v Evropě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak moderní máme piloty v Evropě? Šikovné.

Host (Jaroslav Míka): Tak moderní myslíte věkově a nebo schopnostmi?

Moderátor (Naděžda Hávová): Obé.

Host (Jaroslav Míka): Tak věkově tak ta šíře těch pilotů je od těch dvaceti do těch až vlastně do extrému pět a padesáti let, dá se říci. Ale ten věkový průměr je kolem těch třiceti, takže v podstatě tady máte takový statistický vzorek.

Moderátor (Naděžda Hávová): A schopnostmi?

Host (Jaroslav Míka): A schopnostmi. Určitě jsme schopní piloti, akorát si musíme uvědomit, že jsme tu startovní čáru měli trošku někde jinde, než mají současní alianční piloti. My jsme museli vlastně přejít z jednoho systému létání na druhý a myslím, že jsme to celkem zvládli. A právě v porovnání s kolegy, já doufám, že se teďko neurazí, s maďarskými a polskými kolegy jsme na tom opravdu dál a myslím si, že to je třeba díky té 159, která má vlastně západní avioniku a dovolila nám se vlastně zúčastňovat všech těch cvičení a uplatňovat alianční taktiku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vladimíre, ty se chtěl se zeptat?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ne, jenom taková poznámka k tvojí otázce pro posluchačky, že náš host je poměrně moderně, ne poměrně, velmi moderně oblečen. Ale nepřišel v uniformě. Ještě zpátky k těm Gripenům, protože vlastně se mluvilo také o tom, že ty stroje nejsou tak úplně kompatibilní v rámci NATO. Nám laikům to samozřejmě nic neřekne, ale je to pro vás nějaká komplikace? Je to opravdu tak, že třeba komunikace je složitější?

Host (Jaroslav Míka): Ne tak já bych to chtěl upravit na tu míru, že vlastně verze, kterou používá švédské letectvo, to je JAZ-39A, tak ta opravdu není kompatibilní, komunikačně kompatibilní s aliančními letouny.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ty céčka jsou.

Host (Jaroslav Míka): Ty céčka lepší. No jsou, dá se říct lepší, protože jsou modernější, jo. Ale céčka bude používat i švédské letectvo, ale dál se svými komunikačními systémy. Kdežto my už tam máme komunikační systémy alianční a od příštího roku vlastně tam bude zavedený dataling, což znamená přenos informací vlastně normálním datalingem, přenos informací a tento dataling je vlastně standardem v NATO. Takže ten letoun kompatibilní je.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to, že máme nejmodernější stoje jako nováček zatím stále ještě v rámci Aliance, je to jednoznačně výhoda?

Host (Jaroslav Míka): No jednoznačně výhoda se dnes zatím nedá říct. Protože kdybychom koupili například olétané F-16 tak bychom vlastně rovnou nastoupili do nějakého rozjetého vlaku. Rovnou bysme mohli přijmout alianční taktiku a rovnou ty letouny tak používat, protože by nám řekli: Dělá se to tak a tak. Tím, že máme úplně novou stíhačku, která vlastně v Alianci zatím nikde jinde ve výzbroji není, tak to před nás skýtá velký úkol, přijít, nebo respektive tu taktiku aplikovat na toho Gripena a naopak využít jeho přednosti. Oproti tý F-16, že jo tím že je modernější tak tím jestli dokážeme aplikovat tu taktiku, tak efektivně jak to dokážou na Gripenech Švédi se svými stroji, tak vlastně my dokážeme být i v převaze proti té F-16.

Moderátor (Naděžda Hávová): V souvislosti s nákupem nových stíhaček se taky diskutovalo o tom, jestli tak malá země jako je Česko potřebuje vůbec vlastní letectvo?

Host (Jaroslav Míka): Otázka je vlastně na co ho potřebuje. Když si budeme stanovovat nějaký základní cíle, nebo priority na co ho budeme používat, tak pak si můžeme na to odpovědět. Pokud bychom měli cíle, řekněme nějakého světového policajta a někde urovnávat konflikty, tak bysme ho potřebovali v daleko větší míře. Tím, že vlastně podle naší bezpečností strategie si chceme pouze bránit náš vlastní prostor, popřípadě dnes už je to vlastně alianční prostor, tak k tomu potřebujeme letectvo. Ale potřebujeme ho velice osekané, takže máme vlastně jenom jednu letku Gripenů a jednu letku L-159 a myslím si, že v dnešní době kdy vidíme jisté bezpečnostní hrozby jako jsou unesená letadla, nebo letadla bez spojení nebo dneska. Teď jsme viděli v Řecku ten případ, kdy vlastně letadlo už nikdo neřídil a tak je asi lepší když to letectvo máme, můžeme hned zareagovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, když hovoříte o tom Řecku. Jak může pilot stíhačky, který doprovází takovéhle letadlo pomoci vůbec tomu pilotovi toho dopravního letounu?

Host (Jaroslav Míka): Může se stát, že pilot v dopravním letounu třeba nezaregistruje přesně, že je mimo spojení a když pak letí vlastně přes určité velké území bez spojení, tak první co je, že vzlítne hotovost, která hned zareaguje a první co se snažíme my jako vojenští piloti poskytnou mu asistenci. Ta nouze může být na tom letounu buď vážná a nebo jde opravdu jenom o špatně naladěný kanál na radiostanici.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nedávno to byl případ třeba toho tureckého letadla. To bylo medializováno. Jak často se něco podobného stává nad naším územím?

Host (Jaroslav Míka): Nad naším územím tak jednou za dva měsíce, jednou za měsíc. Ale jedná se opravdu o pomoc letounu, nechci říct ani v nouzi, ale v podstatě najít to spojení zpátky tam kde má. Aby se právě vyloučil, aby se vyloučila nějaká hrozba.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čas od času se stáváte takovými průvodci cizích pilotů nad naším tedy územím. Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál. Dnes s kapitánem Jaroslavem Míkou. No a o létání si budeme povídat i po písničce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1-Radiožurnál. Pořad dva na jednoho dnes hostí letce vojenského, kapitána inženýra Jaroslava Míku. Dneska máme hezký slunečný den. Jak se vám létá ve dne při slunci, jak se vám létá v noci, jestli je v tom vůbec nějaký rozdíl pro pilota?

Host (Jaroslav Míka): Rozdíl v tom je a především ten optický, že jo. Ale a záleží samozřejmě i na úkolu. Ve dne se lépe udržuje takový ten pocit toho, kde je nahoře, kde je dole, protože je dobře vidět horizont. Je vidět zem, je vidět nebe. To v noci se říci nedá. Někdy když je jasná hvězdná noc bez měsíce, tak vám dole na zemi svítí, na černé zemi svítí světýlka z měst, že jo a z obcí a nahoře vám svítí hvězdičky, takže když se někdy zakroutíte, tak musíte podle přístrojů se srovnat kde je vlastně nahoře kde dole, jo. Někdy se ten rozdíl smazává.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Míko, a co máte radši den nebo noc v letadle?

Host (Jaroslav Míka): V letadle? Den, asi řekl bych den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do jaké míry můžete rozlišit nějaké podrobnosti.Dokážete třeba, když letíte nad Čáslaví zaregistrovat, jestli ještě manželka ve vašem okně svítí?

Host (Jaroslav Míka): Tak asi bych to dokázal zaregistrovat i z velké výšky, protože když znám přesně polohu svého domu, tak asi bych to poznal. To světlo je vidět z velké dálky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych se teď vrátil ještě do minulosti, i když ne tak dávné. Dozvěděli jsme se, že prý v roce 1997 jste uvažoval o odchodu od letectva. Proč?

Host (Jaroslav Míka): No to byla vlastně doba takové krize, kdy nálety nebo konkrétně v mém případě, tak já měl v roce 96 nálet nějakých 26 hodin, v 97 to samé a nebýt mých soukromých aktivit kdy jsem létal aeroklubu, tak si myslím, že už bych se snad i do toho letadla bál, jo. No a to už pak člověk začne uvažovat o tom, jestli vlastně to má smysl nebo ne. Pak teda, co mě udrželo u letectva, tak to byl avízovaný vstup do Severoatlantické aliance a nákup vlastně 159, tak jsem se trošku zakousl a řekl jsem, že to vydržím a že se to snad zlepší a naštěstí se to zlepšilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si v druhé polovině 90. let udělal kvalifikaci obchodního pilota. Na kolik svoji budoucnost dnes spojujete s armádou?

Host (Jaroslav Míka): Tak vzhledem k tomu, že jak jsem říkal, se ta situace zlepšila. Navíc další ta motivace pro mě je ten Gripen, tak to zatím vypadá teda, že u armády zůstanu hodně dlouho. Mimochodem můj závazek je do roku 2013, protože já jsem vlastně studoval půl roku ve Spojených státech a tím pádem se mi můj závazek navýšil a musím teda to povinné penzum odsloužit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy v letadle sedíte prakticky každý den. Když ne v práci, tak na letišti aeroklubu. Dokonce jste instruktorem bezmotorového létání. Oč to mají ti současní adepti létání snazší, nebo složitější, já nevím, oproti vám kdy jste začínal s létáním na konci 80. let?

Host (Jaroslav Míka): Tak snazší to bylo určitě ekonomicky pro mě, protože to bezmotorové létání, nebo sportovní létání bylo pod křídly Svazarmu, že jo, který byl asi hodně dotován. Snazší to bylo i v tom, že ta parta v aeroklubech byla se točila prakticky jenom okolo toho létání a nikdo se tak nějak moc nestaral o tu ekonomickou stránku věci. Zas na druhou stranu si dokážete představit, že když už byl někdo favorit, řekněme nějakého krajského náčelníka aeroklubu, že jo, tak se rozhodně dostal třeba i k motorovému létání. Kdežto ten normální poctivý kluk ne. No takže to nebylo moc čisté. Dneska vlastně ty ekonomický vazby, které vznikly i v bezmotorovém a nebo respektive sportovním létání všechno vyčistily. Myslím si, že je to všechno jednodušší a snazší. Těžší je samozřejmě dostat se k těm penězům, ale když už je máte, tak je to pak prostě jednodušší a snazší. Prostě ty vztahy jsou naprosto jasně nastavený.

Moderátor (Vladimír Kroc): A dá se to ještě jako dřív ve svazarmu odpracovat na letišti? Dneska už to asi neplatí.

Host (Jaroslav Míka): Samozřejmě jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jo?

Host (Jaroslav Míka): No tak my máme například v Příbrami, že jo kde létám v aeroklubu, tak máme, řekněme různé druhy členství a jedno z těch členství je kategorie členů A, která prostě si splní svojí brigádnickou povinnost a pak létá vlastně za ceny, které jsou dokonce podnákladové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na kolik dnes vyjde dnes takový kurs na plachťák, tedy na.

Host (Jaroslav Míka): No na ten větroň si myslím, že asi tak 20 tisíc korun.

Moderátor (Naděžda Hávová): V neděli, tuto neděli 11. září vystoupíte jako hlavní hvězda memoriálu Martina Stáhalíka na letišti Dlouhá Lhota u Příbrami. Co předvedete?

Host (Jaroslav Míka): Předvedu vlastně zase letoun L-159, když už jsme se o tom tady tak bavili. Já předvedu různé akrobatické figury. Nemůžeme očekávat od proudového stroje samozřejmě, že předvede to, co extra nebo Zlín-50, to jsou akrobatické speciály. Je to vlastně vojenský letoun určený pro něco jiného než předvádění na veřejnosti. Nicméně, tím že to je vojenský letoun, tak musí mít dobrou manévrovatelnost a tu předvedu vlastně i v Příbrami.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to jiné, když létáte před lidmi, než když letíte běžně ve službě?

Host (Jaroslav Míka): Jiné to je. Mám takový větší pocit zodpovědnosti, samozřejmě, protože nepředvádím sám sebe v podstatě. Ten pilot je v té kabině bezejmenný, ale předvádím za prvé Armádu České republiky i vlastně reprezentuji tu svojí branži a samozřejmě pak ještě ta druhá zodpovědnost je i pro výrobce těch letounů. Takže já vlastně dělám reklamu jak armádě, tak i Aeru Vodochody.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem připomeňte, kdo byl Martin Stáhalík. Znali jste se vůbec?

Host (Jaroslav Míka): S Martinem jsme se znali velice dobře. Bohužel musím říct, že byl, protože jak víme, tak tragicky zahynul. Martin Stáhalík byl pilot, který měl lítání tak říkajíc od Boha dané, ale na druhou stranu když s ním člověk byl na zemi, tak nikdy neměl ten nos nahoru, když by vlastně mezi těmi piloty ten nos mít mohl, jo. Takže byl to prostě člověk a zároveň vynikající letec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já si nedopustím v té souvislosti otázku. Teď máte, jak jsme řekli v úvodu, čtyřměsíčního syna. Teď za pár dní vám bude 32. Změnilo to otcovství ve vás něco? Máte třeba větší respekt, nebo spíš zodpovědnost, pocit zodpovědnosti, tím, že jste táta?

Host (Jaroslav Míka): Jako pocit zodpovědnosti mám určitě jo větší, protože vím, že jsem teď za toho tvorečka vlastně zodpovědný. Řekl bych, život mě se změnil hrozně moc a řekl bych, že hlavně pozitivně, ale profesně ještě jsem ten nějaký markantní rozdíl jsem nezaznamenal.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já vím, že svoje letecké myšlení dělíte na dobu před a po okamžiku, kdy se vám podařilo vybrat vývrtku ve Zlínu-126 necelé dva metry nad zemí. Jak k tomu vlastně došlo?

Host (Jaroslav Míka): No to ani nevím, jestli to teď tak veřejně můžu říct, aby mi ještě Úřad civilního letectví snad dodatečně nevzal kvalifikace nějaké, ale když už jsme to načli. Prostě bylo to velký nerozum a dá se říct, nevím jestli frajeřina, ale velká nezodpovědnost. Tak jak se říká, že nejhorší, nebo to co zabíjí v letadlech těhle těch sportovních je okamžitý nápad, jo. Takže jsem dostal okamžitý nápad a když jsem se vracel z hradeckého ciafu, což je velký letecká show kde jsem ještě tento letoun vlastně akrobaticky předváděl, protože měl tu kvalifikaci ten letoun. Tak ale i ten den mu dobově končila, tak jsem si říkal, tak je škoda, aby kamarádi v aeroklubu to neviděli. No a tak jsem tam přiletěl v malé výšce hodně rozjetý, no a převedl jsem do souvratu, který jsem pilotážně ne zrovna ideálně zvládl a přešlo to do té vývrtky. No a tak jsem akorát dal kormidla opačně, stáhnul plyn a čekal, no. Protože tam už jsem nic jiného dělat nemohl. Spoustu věcí mě proběhlo hlavou a naštěstí jsem se to, nemůžu říct, že jsem to vybral, jo. Prostě naštěstí se to vybralo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mají letci nějakého svého patrona? Jako horníci Svatou Barboru?

Host (Jaroslav Míka): Nevím, nevím o tom. Myslím si, že letectvo je tak mladé, že už se na toho patrona až tak. Ale já ho určitě mám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem právě chtěla říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zkrátka nějaký strážný Anděl vám pomohl v tu chvíli, nad vámi bděl a co tedy je od té chvíle jinak?

Host (Jaroslav Míka): No říká se, že ho to muselo stát tolik práce, že je asi tak strhaný, že už ho asi nechám na pokoji a od té doby je jinak, že člověk opravdu o tom létání přemýšlí v takové větší komplexnosti, jo. Mě se, já jsem žil v tom roce 98 jsem byl vlastně mistr republiky v akrobacii, juniorský mistr na Zlínu Z-50M no a i s tím věkem, který jsem měl, že jo jsem si myslel, že mi patří vlastně letecký svět mi leží u nohou. No a samozřejmě, že trošku ten hřebínek jsem si teda asi jsem ho měl delší než 2 metry, takže jsem si ho asi očesal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byl to ten nejhorší zážitek za kniplem?

Host (Jaroslav Míka): Dá se říct, že nejhorší v tom, že jsem absolutně to už nemohl ovlivnit, jo. Jinak co jsem měl opravdu nepříjemný pocit, tak to bylo, když jsme letěli z leteckého dnu už se L-159 z Portugalska. A letěli jsme přes Pyreneje, tak nás tam vlastně zastihla obrovská tlaková níže spojená s bouřkami, které nešly ani obletět ani nadlétnout, navíc byly skryté a bohužel teď si teda páni meteorologové asi si to nedají někam do vínku. Ale prostě na základě předpovědi tam ty bouřky být neměly, jo. A my je bohužel ve 159 máme sice vynikají radar proti vzdušným a pozemím cílům, ale ne meteorologický radar. No a takže jsme samozřejmě jsme to prolétli, ale bylo to hrozně nepříjemný pocit spojený s námrazou s blesky, turbulencí. No nebylo to nic příjemného.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaký zážitek naopak řadíte mezi ten nejpříjemnější, co se týká letectví samozřejmě?

Host (Jaroslav Míka): No člověk by čekal, že když jsem vojenský letec, že to bude něco spojeno se stíhačkou. Ale kupodivu to je prostě zážitek z roku 1988 kdy jsem letěl poprvé sólo větroň L-13 Blaník, protože to jsem byl skutečně poprvé sám ve vzduchu. Díval jsem se za sebe, zpíval jsem si, zároveň mě polil takový ten pocit, že teď to opravdu nesmím zkazit, takže všechny zatáčky byly čisté, jo. A sedl jsem přesně tam kam jsem měl. No a to opravdu to bylo to první sólo. Pak to další sólo co jsem měl na motorových letadlech nebo na proudových strojích vždycky bylo hezké, většinu z nich takhle když si vezmu zpětně si je pamatuju, ale tohle si pamatuju jako kdyby bylo včera. To byl opravdu nejlepší zážitek můj.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte nějaký letecký pozdrav, kterým bychom se mohli rozloučit?

Host (Jaroslav Míka): Letu zdar.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dobře. Letu zdar.

Moderátor (Naděžda Hávová): Děkujeme za rozhovor. Hostem pořadu Dva na jednoho byl pilot, kapitán Jaroslav Míka, jehož letecké umění můžete vidět na vlastní oči tuto neděli na letišti Dlouhá Lhota u Příbrami na memoriálu Martina Stáhalíka. Děkujeme na shledanou.

Host (Jaroslav Míka): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Za týden v pořadu Dva na jednoho na slyšenou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu