„S cestovkami nezažijete takové dobrodružství.“ Fotograf Hon se svou rodinou získal cenu za cestopis roku

29. duben 2023

Náš evropský deník 2. Tak se jmenuje kniha plná dobrodružství, fotografií a kreseb, která získala cenu Hanzelky a Zikmunda. Autorem je fotograf a spisovatel Štěpán Hon, který se svým dětmi, Andělou, Adamem a Marií, zavítal do studia Radiožurnálu. Kdy vznikla rodinná tradice cestovat nazdařbůh s dětmi? A co takový způsob života dává potomkům do budoucna?

Jak důležitá je pro vás cena, kterou jste dostali?

Čtěte také

Štěpán: Strašně nás to potěšilo, protože jsme to absolutně nečekali, loni, když jsme s prvním dílem obesílali soutěž, tak se nedostal ani do užšího výběru. A letos rovnou první hlavní cena, jsme za to moc rádi.

Evropský deník je váš rodinný prázdninový projekt. Která hlava ho vymyslela?

Štěpán: Já myslím, že to je dílem náhody, do značné míry.

Adam: Vlastně to vzniklo tím, že táta každý den si večer sedl do kavárny, když byla možnost internetu a elektriky, a psal do počítače. Nebo si do zápisníku psal jednotlivé poznámky, co se za celý den stalo. A z těch deníkových poznámek se stala kniha.

Štěpán: Celé to naše cestování bylo hodně náhodné, když Marušce byly čtyři roky, tak jsme se rozhodli, že pojedeme někam daleko. Vyrazili jsem dodávkou a dojeli jsem až za polární kruh.

Proč Norsko?

Do Norska jsem jezdil řadu let fotit závody psích spřežení. Zrovna ten rok jsem plánoval poznat psince v jiné atmosféře, lidi jsem znal zabalené v péřovkách v minus 30. Shodou okolností jsem si pak zlomil kotník a už jsem neodjel fotit. Ale to Norsko nás táhlo.

Deník vznikal jako blog, jak máte s manželkou Klárou rozdělené role při tvorbě?

Štěpán: Klárka kreslí, nádherně, kreslí mapy, obrázky. Jako rodina jsme pytel blech a na cestách se vydáváme různými směry, nicméně to psaní, focení a vytváření dějové linky, to jde za mnou.

Jak vnímáte cestování s rodiči? Přeci jenom jezdíte od roku 2014, baví vás trmácet se po světě v obytném voze?

Čtěte také

Marie: Je to zážitek, ale jak jsem vyrostla, tak bych se chtěla vydávat sama, s kamarády.

Jedním z dalších cílů je přeplout Lochnesské jezero. Na tom se kolektivně shodnete?

Štěpán: První cesta byla náhodná, natolik jsme si ji užili, že jsme si řekli, že to budeme dělat programově. Každý rok jsme si vybrali jednu zemi, vybírali jsme si ty nejvzdálenější a nejkomplikovanější destinace, byli jsme v Rumunsku, Albánii, Portugalsku, Velké Británii. Cíl je pro nás cesta, cestování a náhodné setkání s přírodou, lidmi, zvířaty.

Ale abychom měli kam jet, tak si zvolíme cíl, ať už je to v Portugalsku dobýt nejzápadnější výběžek pevninské Evropy, v Norsku to bylo spatřit půlnoční slunce, a ve Velké Británii to bylo přeplout Lochnesské jezero. To se podařilo a cíl je splněn.

Kniha není standardním průvodcem. Čím je?

Štěpán: Knížku jsem dělal pro sebe, naše děti, naší rodinu, měl jsem trošičku problém to vydat pro veřejnost. Ale tím, že jsem to dával číst cizím lidem, tak jsem zjistil, že o to bude zájem, že to má přesah, který někoho může obohatit. Každá kapitola začíná vyklápěcí, kreslenou mapou, kde je nakreslená mapa trasa cesty, jsou tam očíslované terčíky, místa z textu se vizuálně spojovat s místy, kterými jsme projížděli.

Kniha může být inspirací pro každého, kdo jede do té země. Jsme turisté, kteří vynechávají ty nejhlavnější atrakce, ale přitom chtějí postihnout ducha země, chtějí vidět nejvyšší hory nebo nejkrásnější pláže, ale trochu z jiného úhlu nebo o kousek dál, než jsou nejnavštěvovanější atrakce.

Co je na tom prázdninovém cestování nejlepší?

Anděla: Poznávání cizích kultur a jídla, především jídla.

Adam: Vlastně ta odlišnost. Spousta lidí, když mají děti, tak cestují s cestovkami, kde děti dají do nějakého koutku, školičky, a děti nezažijí takové dobrodružství, jak když je rodiče nechají lézt po římse skály, samozřejmě je to bezpečný. Ostatní rodiče by to jako táta neudělali.

Štěpán: Musím říct, že se častokrát vystavujeme lehkému nebezpečí, ale římsa skály je nesmysl. Děti, když se plavíme, tak mají plavací vesty, snažím se odhadnout situaci, jak daleko od břehu se můžeme dostat. Ale často ty naše výpravy na hřebeny hor, údolími řek, tak mají nádech velkého nebezpečí.

Kam se rodina Honova vydá na další cestu? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související