Ryba korálových útesů pyskoun rozpůlený se možná pozná v zrcadle

„Zřejmě poznala, že je v zrcadle ona, ovšem zda to znamená, že má schopnost vědomí sebe sama, svého já, je otázka,“ připouští nejistotu vědců hydrobiolog Adam Petrusek.

Duhové peří měli ptáci už před 49 miliony let

• Upravit
• Smazat

Vědci prozkoumali peří 97 druhů moderních ptáků ze sbírky Kodaňského muzea s cílem zjistit původ jejich duhového zbarvení. Přišli na to, že dávní příslušníci dvou ptačích skupin, trogonů a svišťounů, měli duhová křídla už před desítkami milionů let.

Pyskoun rozpůlený pomáhá jiným rybám od parazitů a starší kůže, zvláště v oblasti Pacifiku. Svůj český název dostal podle pestrého dvoubarevného vzhledu. Barevnost korálových ryb je vůbec pověstná.

„Vedle ptáků patří k nejbarevnějším živočichům na planetě,“ říká ichtyolog Petr Ráb. Podle něj je tedy jisté, že pyskoun rozpůlený dokáže vnímat barvy, jejich variace, rozptyl světla daný vodním prostředím nebo měsícem. Smysl pro barevné vidění zřejmě této rybě umožňuje vidět detailně řadu jevů, které jsou pod naši rozlišovací schopnost.

Služby v oceánu 

Kromě Pacifiku žije tento druh pyskouna například v Indickém oceánu, v Rudém moři i jinde. Známe ho i jako akvarijní rybičku, převoz do zajetí mu ale moc nesvědčí. Ochránci přírody kvůli tomu mnohdy veřejnost od nákupu těchto druhů odrazují.

Přes den se pyskouni rozpůlení věnují očistě jiných ryb korálového útesu, v noci zalézají do štěrbin. Na jejich čistící stanice připlouvají ostatní ryby a čekají, až se na ně dostane řada. Cílem čekatelů je nechat se očistit od parazitů.

„Důvěřují občas i jinému pyskounovi, který vypadá podobně. Ten se neživí jen parazity nebo nemocnou tkání, ale připlave ke klientovi a vykousne mu kus tkáně z těla,“ popisuje Petrusek. Podle něj musí být takových rybích podvodníků v oceánu méně než čističů. Jinak by mohl systém důvěry a služeb u korálových útesů zkolabovat.

Test lidoopů

Pokud by pyskoun rozpůlený skutečně rozeznal svůj obraz v zrcadle, zařadil by se do elitní skupiny zvířat, jako jsou lidoopi: „Předpokládá se, že takto si sebe sama uvědomují i delfíni a sloni, u opic a papoušků takové pokusy k výsledkům nevedly,“ připomíná Adam Petrusek. Schopnost sebeuvědomění prokázal i jeden druh vrány.

Kojenci se smějí podobně jako šimpanzi

• Upravit
• Smazat

Zatímco dospělí a starší děti se smějí spíš při výdechu, kojenci i při nádechu. Vědci zjistili, že jejich smích se podobá smíchu šimpanzů. Přechod na dospělý styl smíchu souvisí s rozvojem hlasivek a řeči.  

„Ryby možná samy sebe poznaly, ale to neznamená, že si uvědomují své já podobně jako my,“ uvažuje Petrusek. Podle něj možná v živočišné říši existuje škála situací od uvědomování si vlastního já po pouhou schopnost všimnout si svého odrazu v zrcadle.

„Typicky první reakce je, že je to jiný příslušník stejného druhu, tedy agrese, případně útěk nebo pokus o určitou interakci,“ líčí situaci Petrusek. Vyšší úroveň sebeuvědomování se podle něj projevuje v tom, že si zvířata začínají nějakým způsobem s obrazem v zrcadle hrát.

Změna pohlaví

Pyskoun rozpůlený je zajímavý i svým rozmnožováním. Rodí se vždy jako samice, za určitých okolností ale mění pohlaví i zbarvení. Důvodem změny pohlaví může být například situace, kdy ze skupiny zmizí nejzdatnější sameček.

„Je to provázeno i změnou zbarvení a posune se v sociální hierarchii,“ dodává Ráb. Upozorňuje, že jde o evoluční adaptaci na určitý typ chování. Vědec upozorňuje, že tento jev se vyskytuje u celé řady pyskounovitých ryb. Pohlaví obvykle změní dominantní samice.

Rypoun v zrcadle

Lososi se zmenšují. Samečci už to mají i dědičné

• Upravit
• Smazat

Finští vědci zjistili, že samečci volně žijících lososů jsou čím dál menší a že to už mají zapsáno i v genech. Studie vzorků těchto ryb ze severofinské řeky Teno z posledních čtyřiceti let odhalila evoluci při činu.

Uvědomění si sebe sama se dá těžko měřit. Určité indicie ale vědci dokázali vypozorovat také u skupiny afrických sladkovodních ryb zvaných rypouni. V ocasním násadci tyto ryby emitují slabý elektrický proud. Několika typy buněčných receptorů dokážou stejné signály přijímat, dekódovat i interpretovat:

„Je to adaptace na to, že žijí v kalných vodách, kde není dobře vidět. Takto ohmatávají celý oceán,“ vysvětluje ichtyolog Ráb. Jak dodává, možnost hodnocení chování ryb vyplynula z toho, že se elektrické výboje, které rypoun produkuje, dají měřit.

Díky elektrickým signálům se dokážou rypouni rozeznat navzájem, umí odhadnout, kde je predátor, a odhalí potravu na oceánském dně i ve vodním sloupci. „Dokonce bylo zjištěno, že si spolu hrají, to znamená, že si uvědomují jeden druhého individuálně,“ dodává Ráb.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které ichtyolog Petr Ráb, hydrobiolog Adam Petrusek a herečka Zuzana Vejvodová debatují také o ponorkové nemoci v hejnu a nenápadném mlíčí.