Růžová hraběnka vytvořila u Trnavy jedno z největších rozárií světa. Růžemi „vykvetla“ i její krypta

16 fotografií

Rozárium v Dolní Krupé je dnes jen nepatrnou připomínkou zahrady, která tu svého času stála. I tak je ale doslova prorostlé stovkami druhů růží všech možných barev a tvarů. Některé připomínají sněhové vločky, jak jsou čistě bílé a křehké. Jiné jsou zase tak sytě rudé, že člověk až pochybuje, jestli jsou skutečné. Další vytvářejí více než dva metry vysoké růžové brány a celé místo intenzivně, téměř medově sladce voní.

Současné rozárium vzniklo jako pocta ženě, které se na Slovensku dodnes říká růžová hraběnka.

„Za svého života vytvořila, pokud víme, druhé nejbohatší rozárium na světě co do počtu druhů růží. Mluvíme o několika tisících odrůd a několika desítkách tisíc sazenic. Samotné rozárium zabíralo přibližně čtyři hektary,“ vypráví návštěvníkům průvodce Slavomír Dzvonik.

Rozárium v Dolní Krupé znali pěstitelé po celé Evropě|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Ze sběratelky šlechtitelkou

Marie Henrieta Chotková pocházela z jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů Rakouska-Uherska. Byla také příbuznou Žofie Chotkové, manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Z nadšené sběratelky se postupně stala uznávaná šlechtitelka. Právě díky ní se podařilo zachránit i stovky vzácných odrůd, které po sobě zanechal světoznámý zahradník Rudolf Geschwind.

„Město Krupina na jeho výzvy nereagovalo, ale Marie Henrieta ano. V červnu tam poslala povozy a z Krupiny přivezli přibližně dva tisíce nových sazenic.“

Rozárium navzdory válkám

Své rozárium budovala navzdory dvěma světovým válkám. Když vypukla ta první, odešla pracovat jako vrchní sestra do vojenského lazaretu v Trnavě a své růže na čtyři roky opustila. Po návratu nikdo nevěřil, že by zahradu mohla obnovit. Podařilo se to i díky dědictví po bratrovi.

Dnes roste v rozáriu v Dolní Krupé více než dva a půl tisíce růží|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Ve druhé etapě začala podnikat. Růže prodávala, vydala katalogy a vyšlechtila i vlastní odrůdy Fenomén a Ignis,“ připomíná Dzvonik.

Růži Ignis najdeme v Dolní Krupé i dnes. Má červenofialovou barvu, silně voní a její jméno znamená v překladu oheň. To, že ji návštěvníci mohou obdivovat i po více než sto letech, je vlastně malý zázrak. Patří totiž mezi velmi vzácné odrůdy a do rozária se vrátila jako dar od pěstitelů z Německa.

„V Německu na její počest vyšlechtili také růži Maria Henrieta. Dnes je to jedna z nejpěstovanějších odrůd v našem rozáriu.“

Legenda o černé růži

Kolem života růžové hraběnky dodnes kolují legendy. Podle jedné z nich se nikdy nevyrovnala s nešťastnou láskou ani s tím, že se musela vzdát nemanželského syna.

„Od chvíle, kdy se ho zřekla, se začala věnovat pěstování růží a charitě. Protože si nemohla vzít muže, kterého milovala, rozhodla se už neprovdat. Začala sbírat růže, protože jsou krásné jako život, ale zároveň pichlavé. A prý dokonce vyšlechtila i černou růži. Té pověsti se říká legenda o černé růži.“

Růže ani lidé nezapomněli

Definitivní konec jedné z největších růžových zahrad přišel s hospodářskou krizí a druhou světovou válkou. Po nástupu komunistického režimu navíc v Československu nebyl o hluboce věřící aristokratku příliš zájem.

Říká se ale, že růže svou hraběnku neopustily ani po smrti|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Přišel totalitní režim, zámek vyhořel a celý areál se rozparceloval. Jedinou hmotnou památkou zůstaly porcelánové štítky, kterými označovala jednotlivé odrůdy růží i jejich šlechtitele. Když se dnes procházíte rozáriem, používají se úplně stejným způsobem jako za Marie Henriety,“ upozorňuje průvodce.

Říká se ale, že růže svou hraběnku neopustily ani po smrti. V kryptě, kde je pochovaná, se totiž zvláštním způsobem odlupuje omítka. Vytváří kruhové obrazce, které s trochou fantazie připomínají květy růží.

„Ty růže jsou stále s ní. Nikdo to nevytváří schválně, omítka se takhle odlupuje sama.“

Dnes roste v rozáriu v Dolní Krupé více než dva a půl tisíce růží. Ve srovnání s původní zahradou Marie Henriety Chotkové je to jen zlomek, její příběh ale od jara do podzimu přivádí do této malé slovenské obce návštěvníky z celé Evropy.