Získal už řadu medailí včetně zlaté. Největším snem nevidomého hráče bowlingu je účast na turnaji v zahraničí

Sedm bowlingových kuželek shodil Ludovít Marinčič. Aby ale zjistil, jak hrát dál a kam přesně mířit, musí požádat o radu. Je totiž od narození těžce zrakově postižený. A to byl možná taky důvod, proč vůbec začal s bowlingem.

Sportovní úspěchy

„U mě se sešlo víc očních vad než u klasického člověka, který má jenom jednu vadu. A tím, že jsem nemohl sehnat práci a dělali nábor na bowling, tak jsem si to byl tady v Pardubicích vyzkoušet. Pak jsme se s pánem domluvili a začali jsme docházet na pravidelné tréninky a zúčastňovali se turnajů,“ vzpomíná Ludovít Marinčič, který hraje za Český svaz zrakově postižených sportovců. A sklízí úspěchy.

Čtěte také

„Je úlevné vědět, že v tom člověk není sám,“ říká tatínek čtyřleté Milušky. Světluška rodině poskytla poradenství i pomůcky

„Dostal jsem se na třetí pozici ve svazu. Na tom jsem prakticky zůstal. Když nějací hráči odpadli, tak jsem se dostal i na druhou. Můj rekord je na devítkovém turnaji, když jsem si hodil 261,“ vypráví.

Nevidomý bowlingový hráč už získal řadu medailí včetně jedné zlaté. Jeho hrou byla překvapená taky Lubomíra Spilková, provozní restaurace a bowlingu v Hotelu Trim v Pardubicích. Tam si Ludovít Marinčič přišel zatrénovat. „Můžu říct, že hraje líp než někteří hráči tady u nás,“ potvrzuje s úsměvem.

„Není to o tom, že přijdete a začnete hned házet. Na každém turnaji se vždycky dává pětiminutový trénink, abyste se sžili s těmi dráhami,“ přibližuje Ludovít Marinčič.

Získat sponzora

Způsob hry i pravidla bowlingu jsou stejné i pro zrakově postižené. Jako každý zkušený závodník má i Ludovít Marinčič sportovní pomůcky vyrobené na míru. Na závody si vozí i vlastní boty a kouli. Ke hře ale navíc potřebuje naváděcí zábradlí.

Čtěte také

Nemám hudební talent ani jazykové vybavení. Sport je východiskem ze slepoty, říká nevidomý sportovec Ivo Budil

„Zábradlí je vodicí linie, aby člověk, který nevidí, mohl hrát bowling. Většinou bývá na levé straně pro lidi, kteří nevidí, ale máme mezi sebou i leváky, takže tam už se to zábradlí staví na pravou stranu,“ popisuje.

Nevidomý sportovec se taky neobejde bez asistenta, kterého je ale těžké sehnat. Navíc na něho nemá zdravotně postižený sportovec často dost peněz, stejně jako na trenéra, kterého by si moc přál. Největším snem pana Marinčiče je ale získat sponzora, který by mu umožnil účast na turnaji v zahraničí.