Rozhovor se skladatelem a zpěvákem Miro Žbirkou

Host (Miro Žbirka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Miroslav Žbirka se narodil 21. října 1952 v Bratislavě. Tak dodatečně gratulujeme k nedávným 51. narozeninám. Budeme pokračovat. Ve čtyřech letech dostal od svého kamaráda přezdívku Meky. Řek jsem to dobře.

Host (Miro Žbirka): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): K tomu se možná dostaneme, proč Meky, i když je to asi známo. Profesionální kariéru začínal jako člen skupiny Modus. V roce 1977 získal společně s Janem Lehotským a Marikou Gombitovou Zlatou bratislavskou lyru za píseň Úsměv. Tak bychom mohli pokračovat. Já snad jenom připomenu, že v roce 1981 založil s Lacem Lučeníčem skupinu Limit a vydal se na sólovou dráhu. V roce 1982 se stal prvním slovenským Zlatým slavíkem. Kolik těch slavíků jste nasbíral?

Host (Miro Žbirka): Nyní mám čerstvého zase na Slovensku Zlatého slavíka. Ještě bych chtěl dodat, že tehdy, když jsem se narodil, už byla elektřina. Jak tak poslouchám ty datumy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak uděláme střih, protože to k tomu, k té rekapitulaci taky patří. Před týdnem, to už jsme v té vlastně současnosti, vyšla deska, která rekapituluje poslední dekádu. Proč zrovna roky 1993 až 2003?

Host (Miro Žbirka): Já mám pocit, že tam je víc motivů. Už nevím, kdo to vymyslel. Ale v podstatě ono to k tomu, k tomu svádí, když se něco hodí do nějakého výročí 93, 03, tak to k tomu svádí. A kdosi přišel s tou ideou, abychom zmapovali posledních deset let, protože mezi tím se nám tam nasbíraly písničky, jako Co bolí to přebolí atd. A ty nejsou na žádných výběrovkách. A možná i proto jsem s tím souhlasil, že mi začali nosit k podpisu taková cédéčka, které jsem nikdy nevydal. Takové zvláštní fotky, Very best of a Very, very, very beautiful best of. A když jsem se těch dotyčných ptal, odkud to mají? Tak zmizli v davu. Takže jsem zjistil a já jsem zjistil, že je čas takové to cédéčko vydat, aby doplnilo to, co na trhu nyní je. Takže nyní mi to připadá takové kompletní a ten, kdo chce vlastnit výběr, kdo nemá vztah jenom k těm celkovým albumům a tak, takovým těm normálním titulům, tak má nyní možnost se stát majitelem těch písní, které jsem v posledních deseti letech natočil.

Moderátor (Naděžda Hávová): K tomu retrospektivnímu albu se váže také turné, na které právě vyrážíte. Tak nám o něm něco povězte.

Host (Miro Žbirka): No to turné začíná 28. myslím, že v Třebíči a bude končit, tedy tento měsíc listopad a 16. prosince končíme v Lucerně v Praze. Takže ono je to takové turné, které ale potom bude pokračovat ještě i na jaře, protože ty koncerty mi zachutnaly. Minule jsme začali dělat modré turné, když jsme dělali, já jsem se po takových deseti letech vrátil na scénu jako koncertní umělec. Strašně se mi to zalíbilo, tak doufám, že nám to vydrží i tento rok i ten budoucí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se ještě chtěl vrátit k té kompilaci, protože výčet hitů z toho posledního desetiletí je známkou toho, že nemusíte žít z minulosti. Z toho vás nemůžeme podezírat. Jste stále považován za hitmakera. Přesto, není těch výběru ve srovnání s počtem řadových alb moc? Kolikátý už je to výběr?

Host (Miro Žbirka): Toto je, takto to opusové období mapují dva výběry Dvacet dva dní a potom bylo taková Best of dvojka.

Moderátor (Vladimír Kroc):

Opusové období, je myšleno vydavatelství Opus na Slovensku?

Host (Miro Žbirka): Ano přesně tak. Best of opus years. A toto je Best of universum years. Takto bych to nazval. Takže ono to krásně zapadá dohromady, si myslím, že to není nic nelogického. A navíc jsem dostal skvělou příležitost trošku ty písně i převléct a zabalit je do krásného obalu, který udělal Tono Stano. To si strašně považuji, že reagoval na mojí prosbu takto, že ten obal udělal. Takže to si myslím, že už jen kvůli tomuto má význam, že dělal Tono Stano obal.

Moderátor (Naděžda Hávová): Fotíte se rád?

Host (Miro Žbirka): No s Tonem jsem se fotil rád, protože to mě svým způsobem překvapilo, že tam jsme si tři nebo čtyři hodiny jsme fotili, ale mně to uběhlo jako nic. Protože on takovým lidským způsobem k člověku přistupuje, že si s vámi povídá. Má i nějaké příběhy svoje vlastní, kterými to tak prošpikuje, že mi to strašně uběhlo a vlastně jsem to nevnímal jako nějakou dřinu. On mě nenutil půl hodinu stát na levé noze a dívat se někam na východ a nebo nějak. On si se mnou povídal a v určitých momentech fotil, takže to bylo velmi příjemné zjištění, že takto to takový mistři dělají.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak zpátky k muzice. Písničky mají zvláštní osudy. Tak třeba už skoro zapomenutá Balada o polních ptácích se znovu hraje díky filmu Pupendo. Mluvil jste s autory, proč si vybrali zrovna tuhle písničku?

Host (Miro Žbirka): Já jsem se to dozvěděl těsně před premiérou a samozřejmě, že jsem byl rád. Protože já rád vidím a poslouchám svoje filmy jako součást filmů...

Moderátor (Vladimír Kroc): Písně?

Host (Miro Žbirka): ...ano svoje písně samozřejmě jako součást filmu. Takže toto mě potěšilo a byl jsem dvojnásobně rád, když jsem byl na premiéře a viděl jsem v jakém kontextu ta píseň zazněla. A potom jsem poprosil pana Hřebejka, jestli by mi neudělal k tomu ten klik a oni ho pozměnili. Takže to není úplně identické s tím, co se odehrává ve filmu. A tak vlastně vznikl ještě i klip dodatečně k písničce Balada o polních ptácích. A opravdu je to tak, že se vlastně ta skladba dodatečně dostává do povědomí. Protože ona pochází z mého prvního alba, Doktor Sen se jmenovalo to album, a ten tu v Čechách nebyl tak známý. Protože my jsme se tu proslavili až tím druhým, na kterém byl Bílý květ a Atlantida. Takže toto bylo takové nulté album a z něho byla Balada o polních ptácích. Takže ona se tak vynořila po 23 letech a myslim si, že má velkou zásluhu na tom film Pupendo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Existuje ještě další nějaký song, který by si podle vás zasloužil oprášit podobným způsobem?

Host (Miro Žbirka): No tak tu Baladu jsem si i nanovo zazpíval na toto album. To je pravda, že jsem jí oprášil velmi důsledně. A samozřejmě, že takových písniček, a nebudu jistě sám, mám víc, které bych rád udělal znovu. A jsem rád, že jsem tuto Baladu o polních ptácích natočil. Tam jsem natočil například ještě Doktor Jackyl a mistr Hyde na ten nový výběr.

Moderátor (Vladimír Kroc): V souvislosti právě s tím novým albem a také s turné jste inovoval podobu internetových stránek. Tedy předpokládám, že je neděláte sám. Ale povězte, čím jsou pro vás moderní technologie?

Host (Miro Žbirka): Tak to musím říct, že dělá jistý pan Marek Kroupa. A tato moderní doba se mi líbí v tom, že někdo vám napíše, pošle vám mail a vy s ním můžete komunikovat. A toto myslím si, že tak nějak vzniklo. Přišla jakási nabídka, jestli bych nechtěl mít internetové stránky od pana Kroupy? A já říkám, ano, protože jsem neměl žádné. A on se o ně takovým způsobem stará, že mě strašně tím překvapil, protože to není moje idea. Já nemám takovou kapacitu, abych ještě myslel na internetové stránky, že je potřeba je inovovat a tak. A najednou fakt, když člověk ťukne www.zbirka.cz, tak se objeví už obal nového cédéčka a už fotky Tona Stana a myslím si, že je to velmi pěkně udělané. Takže to není moje zásluha ani nějaký důkaz mojí vitality se přiznám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu ty nové technologie přinášejí i to, o čem jste hovořil, že přicházejí fanoušci a přinášejí cédéčka. No ale vás to nemusí vždycky těšit jako autora, že jsou to pirátské kopie?

Host (Miro Žbirka): To jsou fantastické možnosti. Samozřejmě, že tak, jako všechno ve vývoji je to, že si lidé mohou kopírovat nahrávky jen tak mírnyx týrnyx, samozřejmě, že přináší firmám problémy. A já se necítím z toho nějak vyloučený, protože vím, že když firma bude mít problémy, tak de facto následně budeme mít problémy i my, ti, kteří nahráváme. Ale na druhé straně tento pokrok zase má takové fantastické možnosti, že si můžete doma sednout, natočíte jakési demo, pošlete ho do New Yorku. Tam vám kytarista do toho dotočí sólo a pošle vám to zpět.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jste to vyzkoušel?

Host (Miro Žbirka): Já se domnívám, že jsem to párkrát vyzkoušel. Například existuje písnička, kterou jsem dělal s Bredly Stretnom, který tu žil jistou dobu v Praze. Potom se vrátil do Ameriky, žije v New Yorku. A demo jsem mu posílal odtud, on se na to podíval, připravil se. A potom, když jsem přiletěl do New Yorku, už jsme to tam jen doťukli. Takže to jsou takové skvělé možnosti a to si myslím, že je na této moderní době úplně fascinující. Když si vzpomenu na náš první magnetofon, co jsme měli doma. To byl Sonet duo, tak já jsem byl úplně hotový z toho, že si můžu písničku, já nevím, Yesterday, pustit ještě jednou. Já jsem ráno brzo vstával, navzdory tomu, že jsem noční typ, v šest už jsem byl vzhůru a pouštěl jsem si znovu ty skladby na Sonet duo. Dnes ho mám v místnosti vyložený tento magnetofon, který mi daroval Járo Filip a nebo vyměnil ho se mnou za kazetu. A už jsem ho ukazoval synovi. A když jsem mu vysvětloval, že když jsem byl malý, nebylo video, nebylo to, nebylo tamto, tak on tomu vůbec nerozumí. Takže ani neví, jak já se těším z každého výdobytku.

Moderátor (Naděžda Hávová): V pořadu Českého rozhlasu 1 Dva na jednoho si povídáme se zpěvákem Miroslavem Žbirkou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad Dva na jednoho dnes s Miroslavem Žbirkou. 13. listopadu, to už je za chviličku, pořádáte benefiční koncert pro Světlušku. Samozřejmě my jsme mediální partner, ale přesto by bylo dobré, kdybyste pozval naše posluchače, pověděl něco víc o tom koncertu.

Host (Miro Žbirka): Tak já myslím, že to probíhá v Kině Blaník, že ano? Jestli jsem dobře informovaný. A samozřejmě, že tam všechny velmi srdečně zvu, protože to je pro nás takový jednak pěkný moment, že můžeme udělat něco pozitivního. A jednak je to pro nás i důležitý moment, protože to je jakási taková příprava na to turné. Takže my po dlouhé době nyní s kapelou, které název nevím přesně říct, protože zásadně vymýšlí ty názvy můj syn. První název byl neuvěřitelný, dodnes jsem nepochopil, proč nazval mojí kapelu Masakr. Ten druhý název, co vymyslel nyní, to jsem už pochopil. Zřejmě chtěl udělat radost svojí sestře Lindě, protože nás nazval Lindin park. Takže on má takové to názvy. Já nevím, pod jakým názvem...

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik mu je? Devět?

Host (Miro Žbirka): Ano. Lindin park s tím mě velmi překvapil. Takže tato kapela se mnou vystoupí, to jsou ti, kteří se mnou točili modré album, i novinky na tento poslední Best of 93, 03. Takže je to pro nás i po této stránce vzrušující moment znovu stát po jisté době na podiu jako kapela a odstartovat novou sezónu. A jsem rád, že to začíná něčím takový to koncert, který má navíc ještě i jiný smysl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže 13. listopadu.

Host (Miro Žbirka): V Kině Blaník. To je na Václaváku někde. Já tam budu stát a budu navigovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to pro vás složité si vybrat, určitě jste často oslovován, abyste se účastnil nějaké benefiční akce? Ale ono je to často ošemetná věc.

Host (Miro Žbirka): Tak ono je to takový příjemný telefonát, když vám někdo zavolá. Víte co, rádi bychom vás, nemáme na to peníze. Ale samozřejmě, že toto člověk rád udělá. Nejradši dělám takové to akce tehdy, když jsou naprosto transparentní, protože samozřejmě, že velmi mnoho lidí na vás zkouší takové různé věci, které potom zjistíte, že ty peníze dorazily někam úplně jinam. Takže já osobně si myslím, že to patří k tomu, k této činnosti, abychom pravidelně dělali akce, kde přispějeme na něco, na něco, co má takový jiný rozměr. To si myslím, že by mělo patřit v rámci našich vystoupení k čemusi běžnému. A domnívám se, že i při tomto turné budeme na to myslet a chceme něco udělat pro dětské domovy určitě a tak. Ale chci to mít pod kontrolou, chci vědět, o co se jedná a tak dále. Takže, ale to tu už nebudu zbytečně upřesňovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nedávno jste seděl v porotě jedné soutěže hudebních talentů. Jaká tohle byla zkušenost?

Host (Miro Žbirka): Zajímavá zkušenost a taková zodpovědnost, protože tam najednou, umím si to představit z toho pohledu té kapely, která hraje, jaký je to pocit hrát před nějakou porotou zadumanou. To je, sám jsem hrál kdysi takové přehrávky ještě v těch časech před 89 rokem jsme cosi hráli. A bylo na nich, jestli ten palec bude nahoře a nebo dole. Samozřejmě, že nyní to tak kruté není, ale samozřejmě, že je to zodpovědnost. Máte možnost se chvilku seznámit s tím repertoárem, nyní vám kapela zahraje a vy musíte zodpovědně posoudit, jestli byli dobří a nebo ne. A zjistil jsem, že to pro mě není, že já s nimi příliš cítím a nejsem si jistý kolikrát, jestli jsem to dobře slyšel a jestli bych si to neměl pustit ještě jednou. Takže moc se do takové činnosti nehrnu. Ale v jedné porotě jsem nedávno byl, kde jsem měl takové, takový svůj hlas, který o něčem též mohl rozhodnout a tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jsou v České republice nějaké neobjevené talenty?

Host (Miro Žbirka): Určitě. Já mám zkušenost. Zpěvačka Marta ta by nikdy zřejmě se neobjevila v éteru, kdyby nebylo písničky Co bolí to přebolí. To byla strašná náhoda, že jsem chtěl natočit duet a chtěl jsem dát někomu příležitost.

Moderátor (Vladimír Kroc): A proč mladí interpreti nebo mladé kapely nedostávají podle vás větší prostor v médiích?

Host (Miro Žbirka): Tak já nevím, jestli nedostávají větší prostor v médiích. Nemám, nemám přehled, přiznám se. Či-li nerad bych tu teď střílel od boku, jestli dostávají nebo nedostávají větší prostor. O tom, o tom nemám nějakou představu. Ale každopádně, pokud ho nedostávají, měli by ho dostat. To si myslím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Podle dramaturgie rozhlasových stanic, o televizích ani nemluvě, to vypadá, jakoby se čas zastavil v tom lepším případě někde na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nezdá se vám to? Neměli bychom se někam pohnout dopředu?

Host (Miro Žbirka): Tak vždy je třeba se hnout dopředu. To je úplně jasné, to je jako se zakonzervovat v minulosti, to nemá smysl. Ale zase se mi dost těžko odpovídá na tu otázku, protože nemám představu o rádiích, co vysílají a jaké mají....

Moderátor (Vladimír Kroc): Co děláte vy pro to, abyste neustrnul, abyste držel krok?

Host (Miro Žbirka): Já to mám takové kombinované. Na jedné straně se vzbudím v pondělí a chytí mě nostalgie. Začnu přemýšlet o tom, jak to všechno bylo kdysi fajn. Ó v šedesátých letech to byly písničky, báječné a jdu a koupím si staré Rolling Stones a tak. A potom v úterý zjistím, že mě to nezajímá a přemýšlím pouze o současném, o dnešku a ten se mi zdá krásný a tak dále. Takže já mám takové dvě polohy. Občas bývám nostalgický a umím si zavzpomínat. A potom se strašně ženu druhý den dopředu a rychle si koupím nový Trevis nebo já nevím cokoli vychází, protože mě zajímá to, co se děje dnes. Protože to je zase vzrušující tím, že ta budoucnost není napsaná a že ji vlastní každým dnem nějak objevujete. Tak mám v sobě takové dva lidi, možná i více. Takže není to u mě jen o vzpomínání. Já jsem také velmi rád, když lidi reagují, když mě potká někdo na ulici a říká mi. Bílý květ, výborné, Mirko, fantastické. Jistě, že mě to potěší. Je to lepší, než kdyby vám někdo nadával. Ale dvakrát víc mě potěší, když reaguje na novou písničku, když mi řekne, to tvé nové album, to je ono. Protože žiju dneškem, protože minulostí se žít nedá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Představme si, že by se měla dražit značka Žbirka. V čem je podle vás největší hodnota?

Host (Miro Žbirka): Kožená bunda, co mám na sobě. Nevím, nevím. Těžko se mi to říká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste mluvil o nostalgii. Prý se rád vracíte do, já se vracím vlastně na začátek našeho pořadu, do rodné Gunduičovy ulice v Bratislavě. Jak to tedy tehdy bylo s tou přezdívkou Meky, jak to vzniklo?

Host (Miro Žbirka): No já, já mám na to takové dvě vysvětlení. Jedno, které si pamatuju, že se tradovalo doma a že to vycházelo z anglického smeking. Já jsem se kvůli něčemu možná na ulici obával, že mě potrestají doma, protože jsem něco vyvedl a říkal jsem. Mami, meky, mami, meky. Mělo to být jako, že jsem něco vyvedl, což nebylo u mě až tak neočekávané. Ale asi to nebylo ono, protože ten chlapech, který mi dal to jméno, nečekaně z Austrálie vyslal signál, protože tam nyní žije, že to bylo jinak a že to vycházelo z těch kanadských hokejistů,kteří přišli na nějaký zájezd k nám. A skoro každý měl před jménem mc, mc Donald, mc Kinský, mc ten a ten a ke mně se to jaksi hodilo, protože o nás se vědělo, že máma je Angličanka a ta angličtina stále zněla z našich úst i na ulici a tak. Tak já jsem dostal podle toho prý tu přezdívku Mek a potom se to prodloužilo na Meky. Protože my jsem v těch časech, jak jsme byli na dvoře a zaparkované auta, tak my jsme tam běhali s hokejkami a fotbal jsme hráli a tak a tyto přezdívky k tomu patřily. Takže zřejmě se zrodila při jednom z takových mých prvních hokejových pokusů tato přezdívka. Je to dost možné, že to takto je, protože ten autor by měl o tom asi nejvíc vědět.

Moderátor (Naděžda Hávová): K hudbě vás přivedli starší bráchové Jason a Tony. Nežárlili, že jste to z nich v tomto oboru nakonec dotáhla nejdál?

Host (Miro Žbirka): Já myslím, že ne. Já jsem jim vděčný za to, že jsem v jejích rukách viděl jako malý chlapec kytary. Že jsem poslouchal jak se zpívají dvojhlasy v kuchyni. Možná i této éře vděčím za to, že tím, že jsme tehdy si nemohli pouštět samé videa a tak, tak jsme se museli zabavit sami. To byla jedna velká výhoda. Ale o žárlivost nemůže být řeč. Velmi to bylo pro mě zdravé i proto, že oni se naopak strašně smáli tomu, těm mým pokusům. Já jsem si něco nahrál na Sonet duo a pustili jsme si to a oni leželi na zemi a smáli se. Či-li nyní když vyjde o mně nějaká kritika, já jsem zvyklý na to, že se vám lidi smějou. Takže....

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se poprvé oženil velmi časně, myslím, že vám bylo teprve dvacet let. Co dělá vaše dcera Denisa z prvního manželství? Tuším, že už by měla mít po třicítce?

Host (Miro Žbirka): Denisa dnes sedne na autobus, pokud jsem dobře informovaný a večer dorazí do Prahy, abychom se tu viděli. A nejnověji bude dělat to, že mi bude pomáhat s čímsi, co je jako promotion k tomuto novému albu. Protože tak jak strašně rád hrajem písničky, skládám je a nahrávám je, co mě vysloveně vyčerpává, je potom jich uvést do světa nějakým logickým způsobem. Rozhovory a dát tomu nějaký řád, jak se říká. A právě s tímto mi Denisa, to je zajímavá věc, pomáhá. Protože ona se o tuto oblast populární hudby zajímá. A zjistil jsem nyní, že se dokonce zajímá i o mojí tvorbu i o moje písně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to potěší.

Host (Miro Žbirka): Takže to je její nejnovější činnost. Takže s tímto managementem mi pomáhá a pracuje pro jisté slovenské rádio.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak jsou na tom dvě vaše mladší děti? Slyšeli jsme, ještě před pořadem jste nám vyprávěl, že syn je bubeník.

Host (Miro Žbirka): I ten už pomáhá občas. Minule mě zarazil, když jsem si s nim chtěl zahrát od Lennona písničku Mather. Tam je takový jednoduchý rytmus a on mi říká, to jsem hrál, když jsem byl malý chlapec. On začal bubnovat, když měl čtyři roky. Teď má devět a už má pocit, že by měl hrát složitější rytmy. Takže začíná ten obvyklý problém s muzikantama donutit je hrát jednoduše.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co Linda, té je 13 let?

Host (Miro Žbirka): Linda, oni oba dva hrají na klavír. Takže to je taková věc, co si myslím, že je spojuje s muzikou. Ale jinak já jim nepřipravuji nějakou kariéru v showbyznysu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže není to tak, že byste si přál, aby byli hudebníky?

Host (Miro Žbirka): Já bych si přál, aby byli inženýři, architekti a dentisti a já nevím, něco vážené.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ti mladší poslouchají vaší muziku stejně jako Denisa?

Host (Miro Žbirka): Já si myslím, že poslouchají, ale já to nemám o tom, že bych doma vyžadoval nějakou úctu nebo že bychom všichni vypnuli na chvilku sedli si a poslechli si soustředěně můj singl. Tak tam to takto neprobíhá. Ale tím periferním posluchem samozřejmě, že já když dělám album, tak to posloucháme donekonečna, do kolečka dokola. To by museli být velmi otužilí, aby nezachytily ty melodie.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme se ještě vrátit k tomu výběrovému albu z let 93 až 2003. Jako teď poslední píseň si zahrajeme song...

Host (Miro Žbirka): Na to je nový singl z toho albumu, který se jmenuje Meky Žbirka the best of 93, 03 a ta skladba má název Tajný sen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hostem pořadu Dva na jednoho byl dnes Miroslav Žbirka. Děkujeme. Nashledanou.

Host (Miro Žbirka): Nashledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za týden ve stejném čase uvítáme zpěvačku Hanu Zagorovou. Na slyšenou se těší a příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.