Rozhovor s výtvarníkem Krištofem Kinterou

Krištof KINTERA, výtvarník:
Dobrý den i vám.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A v čem naopak potřebujete cítit pravidelnost a řád nebo tohle vůbec k životu nepotřebujete?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak vzhledem k tomu, že musím spát a vyměšovat se a jíst potraviny, tak určitej řád mi pomáhá k přežití.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak Krištof Kintera se narodil 20. září 1973 v Praze. Absolvent Akademie výtvarných umění a trojnásobný finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého je autorem mnoha pozoruhodných objektů a instalací. Možná, že znáte jeho spotřebiče k nepotřebě, mluviče nebo igelitovou tašku, ve které si povídá nákup.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Díla Krištofa Kintera najdete na prestižních přehlídkách současného umění v Česku i v zahraničí. Jeho díla mají ve svých sbírkách soukromníci i tuzemské a světové galerie. Je ženatý, má dvě dcery čtyřletou Emu a několik měsíců, čtyři měsíce, Krištofe?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Čtyři a půl.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Starou Maju, mladou Maju.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ženatý nejsem, ale to nevadí.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale ty dcery jsou vaše?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste se právě vrátil z Paříže, je to asi dva nebo tři dny, kde začala výstava vašich objektů. Vzpomenete si na to ještě, jaká byla vaše první výstava, co jste na ní měl?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Jejda, tak to jste mě zaskočila. Nevzpomenu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Mně je jasné ...

Vladimír KROC, moderátor:
Vy si vážně nepamatujete svoji první výstavu, neříkejte?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Opravdu ne, opravdu ne.

Vladimír KROC, moderátor:
Dobře jinak, kterou první výstavu si pamatujete?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak ta byla, tuším, v Brně nebo v Praze, já skutečně v tom mám nepořádek.

Vladimír KROC, moderátor:
Ten nepořádek je asi vám vlastní.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, ano, jak jste řekla na začátku, žiju v neuspořádaném chaosu.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ale je mi jasné, že určitě si pamatujete, co máte teď na té poslední výstavě v Paříži.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak, co je aspoň na ní?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, to vám řeknu. Na té výstavě mimo jiné je například obrněný kočárek, který je jakýmsi prapodivným prototypem, je to teda dost, bych řekl, strašidelná záležitost, ale v umění, na umění je hezký to, že můžeme si dovolit jít i do metafor, který nám nejsou příjemné a které prostě odrážejí svět, který je kolem nás.

Vladimír KROC, moderátor:
A kdy vás to napadlo, šel jste po přechodu a někdo vám nedal přednost nebo proč obrněný kočárek?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Jak říkám, je to metafora, čili ty nápady samozřejmě přistávaj a neptaj se kdy, ale je to jistým způsobem reakce na určitý druh paranoii, která vlastně ve společnosti panuje, a já musím upřímně říct, že jsem se sám zděsil toho, co jsem vyrobil, protože na tý věci je odstrašující, že by skutečně asi mohla bejt někde použita. Ale jak říkám, v umění ty metafory jsou přece jenom trošku s nadsázkou a nutí nás přemýšlet o těch věcech, který jsou kolem nás, takže proto obrněný kočárek.

Vladimír KROC, moderátor:
Pro vás musí být zajímavé poslechnout, co to třeba v divácích, v návštěvnících vyvolává, jaké asociace, které možná ani vám nepřistanou v mysli, přistávají jim.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Přesně tak. To je na tom nejzajímavější. Takhle tady je asi důležitý i ten název, tahle ta věc se jmenuje Špatná inovace ve jménu ochrany, v angličtině to zní ještě trochu jako univerzálnějc a název je vlastně jako jakýsi pomyslný praporek, odkud se máme na tu věc dívat, ale vždycky je skutečně strašně zajímavý porovnávat ty asociace lidí, kteří se na tu věc dívají a jsou skutečně nevyzpytatelný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A přesto chtěl byste aspoň trošku, aby oni to viděli úplně stejnýma očima jako vy?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ne, vůbec ne. To ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Necháváte interpretaci na nich?

Krištof KINTERA, výtvarník:
To je na tom právě to krásný, že ta věc jako získává ten kontext díky tomu myšlení zkrátka těch diváků. To nemůžu chtít, aby se na to dívali všichni stejně.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jaký výstavní prostor nebo jaké místo je pro výtvarníka Mekkou? Je to třeba právě ta Paříž?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ale ne, to je přežitek. Jako samozřejmě jsou místa, kde to umění je, má, řekněme, lepší podmínky k existenci a tak, ale pro mě to může bejt třeba i ulice jakákoliv jakýhokoliv města, nemusí to bejt nutně New York nebo Paříž.

Vladimír KROC, moderátor:
Není ve vás ani kousíček snoba, neříkejte? Není takový cíl, jako chtěl bych vystavovat a teď řekněte vy.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak potěšilo by ..., New York je rozhodně město, kde to tepe a kde to funguje. Já už jsem tam teda vystavoval, ale klidně bych si to zopakoval.

Vladimír KROC, moderátor:
Měl jste pocit, že to byl třeba v té chvíli vrchol vaší kariéry?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Já to vůbec takhle nenazírám. Já postupuju věc od věci a můj vrchol je vždycky ta další věc, kterou se chystám udělat a moje jednoduchý krédo je, že pořád musím mít něco vlastně rozdělanýho, jinak jsem mrtvej muž.

Vladimír KROC, moderátor:
A co vám tedy přináší uspokojení? Když je ten objekt hotov, tak to asi ne, protože vy potřebujete tvořit.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže ten proces samotný?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ten samotnej proces je, ten daleko předčí právě potom ty zpětný vazby, jo, protože ta věc už potom existuje a já tam nestepuju, nechodím kolem těch věcí, ty už žijou prostě svým životem a ta zpětná vazba se ke mně dostává už jako poměrně zredukovaná.

Vladimír KROC, moderátor:
Jsou výtvarníci, kteří neradi, hlavně malíři, se zbavují svých děl. To není váš případ?

Krištof KINTERA, výtvarník:
To rozhodně ne. Já jsem si to vyřešil jednoduše. Já mám jednu věc, kterou neprodám ani Billovi Gatesovi, kdyby mi chtěl přenechat veškerý svoje jmění a ...

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě se neozval?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ještě ně.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Možná tak učiní po našem rozhovoru.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Klidně může, dejme mu vědět, ale já vím, že mu tu věc prostě neprodám, ani nikomu jinýmu, a tohle to mě strašně ukotvuje, protože vím, že mám zkrátka něco, na co peníze zkrátka nemají, nemají nárok, a ostatní věci prodám ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak sem s tím, co to je, Kryštofe?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Je to "To", je to jeden z prvních objektů, kterej vlastně kladl otázku nebo kladl více otázek, ale šlo o to, že vlastně umění většinou existuje v galeriích a "To" vlastně fungovalo na ulici. Já jsem ho bral s sebou k doktorovi, do tramvaje a byl to takový malý objekt na kolečkách a je to vlastně můj takový přítel něco mezi kusem nábytku, designem, kusem umění.

Vladimír KROC, moderátor:
Já nevím, proč teď jsem si vzpomněl na Jana Saudka. On kdysi v našem rozhovoru řekl, že udělal asi tři dobré fotografie za svůj život. Vidíte to také takto kriticky?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak z jeho pohledu jeho jistým způsobem důchodce se to asi nazírá líp. Já rozhodně nemíním hodnotit svoje věci. Samozřejmě z některejch mám lepší pocit, ale některý zase jsou takový efektní, že fungujou víc na lidi, a přitom si myslím, že nejsou třeba tak dobrý, to se těžko hodnotí.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Máte ateliér, který se tak trochu vymyká představám o ateliérech výtvarníků, protože vy pracujete ve sklepě jednoho z pražských činžáků. Nechybí vám, Kryštofe, světlo?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Chybí.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Proč se nepřestěhujete?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Už jsem se přestěhoval. Před měsícem do Meet Factory na Smíchov, kam se moc těším, a doufám, že ten prostor bude fungovat tak, jak by měl a přinese vlastně i městu spoustu zajímavejch impulsů, nejen mně.

Vladimír KROC, moderátor:
Je to pro vás důležité to místo, kde tvoříte?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak samozřejmě, ale vzhledem k tomu, že si člověk nemůže moc vybírat, tak se tím vůbec nenechávám usměrňovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Hrubý domácí produkt tak se jmenovala letošní výstava současných českých umělců v Městské knihovně v Praze. Vy jste ji dal dohromady. Je to zajímavá práce dělat kurátora?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Rozhodně alespoň na čas teda. Je to ..., mě to bavilo, protože já mám strašně rád umělce, považuju je za strašně zajímavou skupinu prostě lidí ve společnosti. Všechno jsou to dost velký hrdinové a sympaťáci, takže mě bavilo je dávat dohromady a koukat jim přes rameno a zjišťovat, čím se zrovna zabývaj a sladit to nějak do kupy, ale rozhodně nemám ambici v tom dál pokračovat, protože se radši zkrátka rejpu ve svých věcech.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Hrajete si rád? Na kolik výtvarník jako vy musí být hračička?

Krištof KINTERA, výtvarník:
No, do jisté míry určitě. Jako mně zkrátka baví ty věci dávat dohromady. Dost si trváme na tom, že mi to musí většinou projít pod rukama, i když to neplatí úplně pro všechny věci, ale z valný většiny to prostě zkrátka vyrobím sám, a to mě baví.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu v pořadu Dva na jednoho je výtvarník Krištof Kintera. Budeme pokračovat po písničce.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes výtvarník Krištof Kintera. Vy říkáte: "Umění už dávno není řemeslo." A to je možná právě ta věc, kterou laici umělcům dost vyčítají. Jak lidem pomoci abstraktní umění pochopit?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Jak lidem pomoci? Tak, kdybych to věděl, tak už dávno jim pomáhám. Ono to je fakt velmi individuální, ta cesta k tomu umění je taky individuální. Já chápu, že často působí dost hermeticky a nepřehledně, ale zkrátka nebojme se toho a nechme ty věci zkrátka na sebe působit, aniž bychom měli nutně mít pocit, že to musí být rukodělně zvládnutá dotažená věc. Umění je prostě o myšlenkách a o sdílení těch myšlenek, takže zkrátka otevřenost, to je to heslo.

Vladimír KROC, moderátor:
Já si v tom potřebuju udělat teď pořádek, protože, když jsem vás poslouchal, budilo to ve mně dojem, že bychom měli třeba k abstraktnímu umění přistupovat intuitivně, ale říkáte sdílení myšlenek, čili asi by člověk měl být poučen a měl by něco o tom konkrétním objektu vědět?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak to určitě říkáte správně. Tam, to vzdělání jako obecně otvírá, otvírá lidem prostě vždycky víc obzoru, to platí i v umění, takže, když máme povědomí o tom, jak se vyvíjelo za posledních sto let, tak se na ty věci dívá líp, ale i bez toho si myslím, že ta věc má nějakou energii a když je prostě obraz zelený, tak je prostě zelenej a vám se ta zelená prostě jenom může líbit, to je celý.

Vladimír KROC, moderátor:
Mně to ale někdy připadá jako ta pohádka Císařovy nové šaty, že všichni nad něčím žasnou a čeká se jenom, až přijde to malé dítě a řekne: "Vždyť je to /nesrozumitelné/."

Krištof KINTERA, výtvarník:
I to je možný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A vy máte pochopení pro každé abstraktní výtvarné dílo? Neřekl jste si někdy nad něčím: "To je teda pěkný nesmysl?"

Krištof KINTERA, výtvarník:
Řekl velmi často, stává se mi to pořád. Já jsem byl teď na veletrhu v Turíně a nic jinýho mě tam skoro nenapadalo, ale i přesto mezitím se najde spousta jako skvostnejch věcí a já mám prostě umění strašně rád právě proto, že není racionální jako všechno ve společnosti. A mně stačí vlastně málo. Já jsem milovník umění. Takže ..., zároveň říkám, právě spousta věcí mě nebaví a spousta věcí mě nadchne.

Vladimír KROC, moderátor:
Vaše objekty jsou většinou dost náročné na výrobu, různě se hýbají, vydávají zvuky. Potřebujete u jejich zpracování alespoň základní elektrotechnické znalosti. Máte někoho, kdo vám pomáhá v tom?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Mám, mám, naštěstí jo. Já jsem takovej bastlíř, jak se říká, naučil jsem se řadu věcí, ale spousta těch věcí už je poměrně sofistikovaných a vyžaduje poměrně zvládnout tu elektroniku, takže mám.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy rád parodujete, jestli se to tak dá říci v tom případě elektrospotřebiče. Jak jste přišel k tomuto tématu?

Krištof KINTERA, výtvarník:
No, tak já jsem v jedný fázi v těch devadesátejch letech prostě, když k nám bez vyzvání přišel kapitalismus nebo s vyzváním, pardon, ale ...

Vladimír KROC, moderátor:
To mě zaskočilo.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, to jsem se přeřekl, já jsem chtěl spíš vyjádřit tu jeho neomalenost, s jakou rychlostí sem vtrhl, tak jsem měl pocit, že se obklopujem spoustou braků a spoustou věcí, který nám jako mají spíš usnadnit život, ale v zásadě nám ho naopak komplikujou, protože já třeba mám štěstí na to, že skoro každej druhej výrobek, který si koupím, tak se okamžitě rozbije. Tak ...

Vladimír KROC, moderátor:
Já myslím, že k tomu jsou určeny, aby se kupovaly nové a nové.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, přesně tak. Tak jsem si zkrátka řekl, že vyrobím ještě další, který budou tentokrát opravdu, opravdu k ničemu a dotáhl jsem to dokonce a vyrobil jsem pro něj obaly a nechával jsem je ve obchodech vedle těch právě normálních žehliček a topinkovačů a snažil jsem, aby si je někdo koupil.

Vladimír KROC, moderátor:
Vám by se asi líbila myšlenka našeho kolegy komentátora Ivana Hoffmana, který řekl, že si často kupujeme věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Je to definice dnešní doby?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Jedna z mnoha.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ve sbírání uměleckých předmětů jsou jasné jedničky Američani, hned za nimi jsou Francouzi, Britové a Němci. Víte, Kryštofe, kdo kupuje vaše díla?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tu tam se to dovím, ale někdy se to ani nedovím. Je teda fakt, že v těch zemích, které jste zmínila, tak ten trh s uměním skutečně funguje, protože tam ta tradice nebyla rozbitá jako u nás prostě těmi čtyřiceti lety v komunismu, čili tam je to skutečně pokračování jakýsi tradice a nebyla tam vymýcená aristokracie, to znamená i určitá kultivovanost těch lidí a zalíbení v umění.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže se dá říct, že lidi v cizině jsou víc osvícení a modernímu umění víc otevření než Češi?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak ono se to velmi těžko poměřuje a generalizuje, ale ten koeficient samozřejmě trošku skáče. Já mám v některých zemích pocit, že zkrátka to procento nebo ten koeficient lidí, který to umění vstřebávaj a navštěvujou galerie, tak je větší. Například ta Paříž, kde jsem byl minulý týden, tak ty fronty před muzei a to, že jsou instituce otevřený do půlnoci, to je zkrátka to, jak doufám, že to jednou bude vypadat tady.

Vladimír KROC, moderátor:
A proč myslíte, že u nás to tak není? Nevidíte to moc černě?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Já si myslím, že jsem optimista a snažím se věci vidět pozitivně, ale je to asi otázka přístupu, nejenom peněz. Doufejme, že se to časem nějak změní.

Vladimír KROC, moderátor:
A není to i otázka vývoje, že my k tomu musíme postupně dospět, že přece jenom si to vyžádá určitý čas, i když pravda od toho vpádu kapitalismu, jak jste to nazval, už uběhlo sedmnáct let.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, já jsem, tenkrát, mně tenkrát bylo sedmnáct, ale i tak už jsem měl pocit, že se to všechno změní během měsíce, potom roku, potom pěti let a teď se ukazuje, že to je možná na hodně dlouhou trať ještě.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Nedávno jste se zapojil do charitativního projektu Keep a Breast na podporu léčby rakoviny prsu a prevence této nemoci. Čí ňadra jste zmaloval?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Já jsem zmaloval ňadra Tonya Graves.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Teda já musím upřesnit, že to nebyla přímo její ňadra, ale byl to odlitek jejích ňader.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor:
A to vám možná přišlo trošku líto, ne?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Postupem času jo, protože jsem původně myslel, že se dostanu trošku blíž k Tonye, ale nevadí. Já jsem je pomaloval, zároveň jsem z toho udělal jakýsi objekt, který vlastně je funkční záležitost, může se použít jako prodlužovačka, no.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
To by asi Tonya nebyla ráda, kdybyste jí byl až tak blízko.

Krištof KINTERA, výtvarník:
To je pravda.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já ještě musím připomenout, Kryštofe, vy začátkem prosince konkrétně sedmého budete dražit spolu s ostatními výtvarníky, kteří zpracovali ženská ňadra dalších osobností, ta vaše na aukci.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy budete prodávat svoje ňadra jsem pochopil z toho, co teďko Naďa pravila.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Tak já mám pocit, že by to asi nebylo, ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Svoje ňadra Tonyi Graves.

Krištof KINTERA, výtvarník:
... nebylo by to asi ku prospěchu celé akce, zůstanem asi u ňader ženských. Bude to v pátek, bude to v hotelu Mandarin a já doufám, že celá věc se podaří, protože to bylo vlastně, proč jsem do takové záležitosti šel, že mám pocit, že zkrátka je potřeba občas zaujmout nějaký filantropický postoj ke světu.

Vladimír KROC, moderátor:
Tedy v pátek a datum?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Sedmého prosince v sedm hodin.

Vladimír KROC, moderátor:
Dá se to někde najít na Internetu pro jistotu, kdybychom chtěli vyhledat detaily?

Krištof KINTERA, výtvarník:
Ano, dá se to najít na Internetu, www.roxy.com/czech a tam už se dostanete na stránky, které vám sdělí všechny podrobnosti.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Výborně. Ve Dvou na jednoho jsme si dneska povídali s výtvarníkem Krištofem Kinterou. Děkujeme, že jste přišel.

Krištof KINTERA, výtvarník:
Já děkuju.

Vladimír KROC, moderátor:
Poslouchejte dál Český rozhlas 1 Radiožurnál. Naděžda Hávová a Vladimír Kroc se loučí. Přejí vám dobrý den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.