Rozhovor s muzikantem Petrem Hapkou

Host (Petr Hapka): No já stále ještě nevím, co to přesně znamená.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale říká se to o vás často.

Host (Petr Hapka): Říká se to ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Petr Hapka se narodil 13. května 1944 v Praze. V dětství ho bavila víc než hudba příroda a malování. Na konzervatoři se učil na violu a později chodil na operetní oddělení. První písně napsal pro divadlo Paravana. Spolupracoval s divadly malých forem, sám skládal i hrál v Krejčově divadle Za branou. Později ho proslavily písně, které napsal pro Hanu Hegerovou. Petr Hapka se prosadil také jako skladatel filmové hudby. Vzpomeňme jen namátkou muziku k filmům Den pro mou lásku, Panna a netvor a Jakubiskova Tisícročná včela nebo Kachyňova Kráva. Váš tatínek byl malíř, maminka byla operetní zpěvačka, takže muzikanta z vás asi mít chtěl?

Host (Petr Hapka): No, já myslim, že jedině maminka ze mě chtěla mít muzikanta a nebýt jí, tak bych asi muzikantem nebyl. Poněvadž mě nutila, abych denně cvičil a potom jsem si bral ke klavíru violu, tak jsem ještě musel na violu hodinu denně, to jsou dvě hodiny denně pro kluka, kterému je osm, to je strašné. Ale možná, že to bylo k něčemu dobré, poněvadž jsem se naučil podvádět a improvizovat ve stylu etíd a číst si přitom. To už mi bylo tak dvanáct, tak to mělo potom možná daleko větší vliv, než třeba konzervatoř.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím byste býval byl, kdybyste nebyl muzikantem?

Host (Petr Hapka): Já jsem chtěl být lesník.

Moderátor (Vladimír Kroc): Lesník?

Host (Petr Hapka): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je zajímavé, poněvadž jste žil v Praze.

Host (Petr Hapka): Ano. A poněvadž mě bavila příroda, kroužkoval jsem ptáky a tak. Ale pak jsem pomalu od toho upouštěl, když jsem nabyl přesvědčení, že bych se neubránil, že bych pak musel taky něco zastřelit a to bych neuměl. Takže tím padlo moje lesnictví a stal jsem se skladatelem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste zdá se přirozeně spíš noční pták, takže to byste asi špatně dělal lesníka, to byste asi zabloudil v noci v lese.

Host (Petr Hapka): Ne, protože ta zvířata žijou k ránu velmi brzo v létě ve čtyři v půl čtvrté a do té doby bych obhospodařoval sovy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ne, že byste tak brzy vstával, ale spíš byste tak pozdě chodil spát, jak je vaším zvykem. Což ostatně, když Naďa s vámi domlouvala rozhovor, tak o tom by mohla vyprávět.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přesně, musím potvrdit, že mezi druhou hodinou a třetí hodinou ranní s Petrem Hapkou byly vždycky nejlepší telefonní hovory.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je váš přirozený biorytmus?

Host (Petr Hapka): Je to takový, mám ho odjakživa a nevím, jak je to možné, už jako dítě. A já si to vysvětluju tím, že moje maminka se mnou zpívala za války v baru, když jsem byl, když byla v osmém měsíci ještě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha. Takže vy jste byl v bříšku?

Host (Petr Hapka): Takže já jsem byl v bříšku a neustále jsem kolem slyšel hudbu a chodila domů kolem páté šesté hodiny ranní. A mně to nějak zůstalo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jsme řekli, že jste také zkoušel malovat. Já vím, že vy jste se hlásil dokonce i na Umprum.

Host (Petr Hapka): Ano. Tak to jsem tak chtěl udělat radost tátovi myslím. A měl jsem talent a možná, že ho ještě mám, ale vždycky se to provalí jenom, když mám nějaké nové dítě, které chce nakreslit kočičku nebo pejska.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, když jsme mluvili o těch barech, ty pro vás byly svým způsobem osudné v tom smyslu, že vás kvůli tomu, jak se říká vylili z konzervatoře?

Host (Petr Hapka): No osudné, člověk nějak začínat musí. Je lépe opravdu začínat než končit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to bylo v té, na té konzervatoři, proč se jim nelíbilo, že hrajete po barech?

Host (Petr Hapka): Protože tenkrát byl takový zvyk, že žáci nesměli vystupovat veřejně, když studovali. Ale to bylo i za první republiky i za Rakouska ostatně, takže to jsme si přetáhli jenom.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to vás tam potkal nějaký profesor?

Host (Petr Hapka): NO tak já jsem se tak různě maskoval, já jsem se hrozně maskoval. Tenkrát nebyl, za komunistů se nedal půjčit knírek nalepovací, aby to nezneužil nějaký zloděj nebo padouch, tak divadelní půjčovny nebyly. Tak jsem je musel buďto krást v nějakém divadle a nebo jsem, když divadla zrovna nebyla, tak jsem musel z matrace vytahovat koňské žíně a z toho jsem si umně dělal vous, který mě změnil. Vypadal jsem jak hovado. Strašné bylo, když jsem dojížděl tramvají, to už byl večer vdycky a ty tramvaje byly osvětlené a lidi se na mě s takovým podezřením dívali. Ale v tom baru to bylo jedno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se to nakonec provalilo?

Host (Petr Hapka): No, tak někdo mě prásknul samozřejmě. U nás se neprovalí nic samos....

Moderátor (Vladimír Kroc): Samo o sobě?

Host (Petr Hapka): Samo s sebou, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nelitujete toho, že jste školu nakonec nedotáhl do konce?

Host (Petr Hapka): Nelituju, poněvadž už mi vlastně neměla co říct. Violu jsem nechtěl dělat, na skladbu bych musel začít znova od začátku. A Oldřich Nový odešel ze školy, takže....

Moderátor (Naděžda Hávová): Musíme podotknout, že Oldřich Nový byl vaším pedagogem.

Host (Petr Hapka): Ano. To je můj profesor třídní. Takže už jsem vlastně neměl důvod, abych tam byl. A navíc mě ještě, když se všechny tyhle průsery děly, potom za ně dostal důtku, tak už jsem neměl důvod.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kam mířily vaše kroky po škole?

Host (Petr Hapka): No, tak já jsem byl v těch divadélkách malých forem, těch bylo hodně v té době. I Semafor tenkrát myslim...

Moderátor (Naděžda Hávová): Sbíral jste knírky?

Host (Petr Hapka): Ano, sbíral jsem knírky. No a měl jsem i kapelu, se kterou jsme hráli tenkrát s Pepíčkem Laufrem. Jmenovala se Tornádo, bylo to úžasné. A mezitím, když jsem vůbec neměl peníze, tak jsem hrál třeba v tanečních. Takže dodneška neumím tančit, poněvadž to nenávidím, poněvadž jsem v tom musel hrát hodiny a hodiny po třiceti korunách za jednu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Skoro dvě desítky let spolupracujete s Michalem Horáčkem. Za tu dobu jste dokončili čtyři projekty. Potměšilý host v roce 84, v Pensionu svět 88, Citová investice vyšla v roce 96 a Mohlo by tu být i líp to je zatím vlastně poslední projekt. Michal Horáček vzpomínal v té knížce, kterou vydal vlastně o sobě, jak se to jmenuje? Kdo víc sejme, víc bere?

Host (Petr Hapka): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Že vlastně u vás zkrátka jednoho dne zazvonil. Vzpomínáte si na ten okamžik, jak jste se na něj díval v těch dveřích?

Host (Petr Hapka): Vzpomínám, ano. Velmi. Tam byl takový, takový kluk v podstatě, on vypadal nesmírně mladě, ono mu bylo třicet. A měl takové kudrnaté vlasy, měl vlasy světlé ne tmavé a brejličky a řikal, že ho posílá pan Rytíř. A že mi tady něco nechá a byl takový abdek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takové to doporučení asi bylo dobré?

Host (Petr Hapka): To doporučení bylo asi dobré. A já jsem to hlavně četl a bylo to úžasné ty texty. Tam už je Potměšilý host asi pět z těch textů byly, co jsme napsali pro Haničku Hegerovou. A takhle se prostě rodí textařská hvězda z náhod.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mezi vašimi společnými alby jsou poměrně dlouhé pausy. Proč vám tak dlouho trvá, než vydáte něco nového?

Host (Petr Hapka): Poněvadž třeba není člověk, nemá důvod, aby zrovna psal nebo nemá texty. To nezávisí na Horáčkovi, já dělám na texty, dělám to opačně než se to dělá. Poněvadž já dělám filmovou muziku celý život, tak mám ten problém a chci ho vyřešit já, kdy chci, aby vyřešil můj problém a oblékal mojí muziku. Poněvadž málokdo to umí v podstatě, to je křížovka. A to, aby tam byl duch a ještě to se ujalo formálně, to je velice těžké. Protože člověk dostává spousty od lidí, spousty básniček překrásných, ale nejsou to texty, nejde to prostě. Nejsou tam trofeje, všechny tyhle ty věci příslušné, nepříslušné, které v písničce být musejí. Písnička je v podstatě strašně omezená. Horáček to umí, dvakrát jsme to udělali.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste náročný nejenom na textaře, ale i na interprety. Ta spolupráce s Hanou Hegerovou se datuje ještě déle, než s Michalem Horáčkem?

Host (Petr Hapka): No tak spolupráce s Hanou Hegerovou, to mi bylo osmnáct roků, když Rada ten byl o jedenáct let starší textař ji oslovil a že bychom jí rádi něco zahráli. A ona byla zvědavá. Přišli jsme a všechno vzala tenkrát a od té doby jsem s Petrem Radou pro ní psal. Potom ještě s Pavlem Vrbou a s Rytířem Zdenkem. A teď s Horáčkem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Skládáte jinak písničky pro ženu a jinak pro muže?

Host (Petr Hapka): Ne, ne, ne, ne. V podstatě já skládám bezpohlavní písně víceméně, ale většinou já myslím na ženské, aby se rozplakaly a na chlapi, aby, aby byli nasraní.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ale přece jenom texty Michala Horáčka, řekla bych, že jsou víc adresované mužům. Jeho texty spíš zpívají chlapi.

Host (Petr Hapka): Ano, to je pravda.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak se vám potom skládá muzika?

Host (Petr Hapka): No, tak to se mi skládá velmi dobře, to se mi skládá velmi dobře. Ale Horáčka je těžké přinutit k tomu, aby dělal ženské texty. Velice těžké, to musí mít takovou náladu, kdy se musí mu někdo hrozně líbit nebo musí být zamilovaný a potom, potom to de.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že rozumíte ženám víc, než ostatní muži?

Host (Petr Hapka): Já myslím, že ženám nerozumí vůbec nikdo. Ani psychiatři, ani muži.

Moderátor (Naděžda Hávová): Děkuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to přišlo, že jste začal zpívat sám?

Host (Petr Hapka): To je sbírka náhod. To se mi stalo poprvé, vlastně taková sbírka náhod. Já jsem zpíval, když mi bylo osmnáct až pětadvacet let v těch divadlech. Poněvadž třeba Hanička Olmerová...

Moderátor (Naděžda Hávová): Eva.

Host (Petr Hapka): Eva, pardon. Evička Olmerová občas nepřišla na představení a já jsem vykřikoval ty její ženské písně od klavíru sám. Vždycky byli pobavení lidé v sále. A pak jsem občas zazpíval v nějakém filmu, když jsme nesehnali nikoho. Tak dlouho se koumalo, kdo to bude zpívat, až jsem to nazpíval já. Třeba já nevim v Krakonoši a lyžníci a podobně. No a potom, potom přišla Levandulová a tu jsem chtěl, aby zpíval pan Suchý. A zrovna dostal nějaký zákaz, někde něco řek a dostal takzvaného zaracha tehdejšího na dva měsíce nebo na kolik? Na půl roku a bylo po písničce. Takže tam zůstala ta moje, co jsem zpíval Haničce, aby věděla, co ten její partner zpívá. A dokonce jsem to ani nestačil přezpívat, jsem tam falešný, protože jsem to zpíval jenom tak jako z jedné vody na čisto a už to tam zůstalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste, vás nic takového nepotkalo, že byste někdy měl problémy ve smyslu, že by vás někde někdo zakazoval?

Host (Petr Hapka): Ne, zakazoval jenom hry. Já jsem nic nikdy neřek nikde a vlastně jsem vládl jenom hudbou, takže mě za mluvené slovo nemohli, nemohli dávat zákazy. Ale o čem jsem to mluvil? Teď jsem vypad.

Moderátor (Vladimír Kroc): O tom zpívání. My bychom si možná teď mohli pustit písničku. Chtěl jsem říci na ukázku, ale to je hloupost, protože tu všichni dobře znají. Citová investice, sekunduje vám tam, jestli se to tak dá říci, Lucie Bílá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové je dnes skladatel a multiinstrumentalista Petr Hapka. Já jsem řekla multiinstrumentalista, protože snad není...

Moderátor (Vladimír Kroc): Řeklas to dvakrát a hezky.

Host (Petr Hapka): To je hezké slovo, to ani já... multiinstrumentalista.

Moderátor (Naděžda Hávová): Trénovala jsem to celé dopoledne. Protože snad není nástroje, na který byste nezahrál?

Host (Petr Hapka): To je takové, to jsem takový, když jsem začal dělat filmovou hudbu. Protože spoustu nástrojů, nejsou na ně hráči nebo nikdo o nich neví nebo už nejsou, třeba na pilu a podobně. Tak jsem se na takové věci musel učit pomalinku sám. A je to hrozně hezké, byly filmy, kde jsem vlastně všechno nahrál já. Když jsme si s tím mohli hrát a když byl několikastopý magnetofon, páč v době, kdy jsem začínal, tak byly housloklídce. To nebyla, vdycky byla na jednom kapela, na jedné stopě a na druhé zpěvák. Jo byly to hezké doby.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ona ani není role, kterou vy byste nezahrál. Teď třeba v jedné pohádce hrajete boha větru?

Host (Petr Hapka): No tak to není tak těžké, když tam člověk je jenom jako kulisa.

Moderátor (Naděžda Hávová): V jednom z rozhovorů jste kdysi prohlásil, že si písničky píšete pro sebe. Stále je to tak nebo už se našel někdo, pro koho skládáte?

Host (Petr Hapka): Stále je to tak. No tak našel, Hanička Hegerová třeba mezi ně patří pochopitelně nebo je výš. Ale, ale já tu písničku musím dělat jako svoje vyznání, poněvadž nemůžu mluvit jazykem někoho jiného. Takže vždycky se musím dostat do téhle polohy, abych, aby se mi ta písnička líbila.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Hapko, stalo se někdy, že jste třeba Michalu Horáčkovi odmítl jeho text, že vám neseděl?

Host (Petr Hapka): Ne, protože my máme stejné myšlení. Ale některé ty texty vás neoslověj hned. Jo, to je jako když příde deset miss při volbě a najednou nevíte, co máte dělat, poněvadž tak se zachytíte jedné, ale druhá by byla lepší a taká dále a tak dále. Je to jako se ženskejma, s těma písněma. Takže některá tam leží na tom mém stole třeba deset minut a některá deset let. Myslim, myslim tim ty písně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak mně příde, že na tom zatím posledním projektu jste víc, co se interpretů týče, nějak se snažili hledat a mám třeba dojem osobní, že jak je písnička Magdaleny Kožené, tak tam zpívá, že to není úplně její parketa. Nepřipadá vám to?

Host (Petr Hapka): Ne, mně vůbec ne. Mně se ta píseň nesmírně líbí a jí se také líbí. To je jenom nezvyk, to je nezvyk a...

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl záměr?

Host (Petr Hapka): To byl záměr. No, tak nebyl záměr, chtěl jsem, aby zpívala Magdalena tu píseň, poněvadž ona výrazově je velice dobrá a hlas má nejúžasnější, co znám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte, když jsme u těch různých nápadů a snů a tužeb, napadl vás v poslední době někdo, komu byste chtěl napsat písničku vy sám? Protože je určitě spousta interpretů, kteří by ji po vás chtěli.

Host (Petr Hapka): Chtěl bych třeba teď mám strašně rád Jarka Nohavicu a už jsem pro něj dvě písničky napsal a na další desce vyjdou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha.

Host (Petr Hapka): Takže se dávám dohromady i se svými přáteli, kteří mají jinou parketu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A on je otextoval?

Host (Petr Hapka): Ne, Horáček.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je zvláštní. Takže Hapka, Horáček a Nohavica interpret.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme ještě k filmové muzice. V téhle oblasti já mám za to, že se jako skladatel musíte cítit svobodnější nebo není to tak pravda?

Host (Petr Hapka): Svobodnější než?

Moderátor (Naděžda Hávová): Než u skládání písniček?

Host (Petr Hapka): Ne, ne. Řekl bych, že ty písničky jsou svobodnější. Poněvadž u písničky jsou jenom text, já a interpret. A u filmu je celý příběh, celý, prostě něco jiného a já jsem v podstatě, já jsem pepř a sůl toho, jo. Já jsem jen vitamín nebo já nevím co jsem. Ten film bez té hudby je v podstatě nemyslitelný, ale někdo mě vnímá. Takže jsem v podstatě, nejsem ten hlavní tam.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale ve vašem případě to možná dost dobře nejde, protože pokud si to dobře pamatuji, kdysi jste řekl, že když skládáte muziku k filmu, tak si stáhnete ten zvuk, který tam je, že se díváte jenom na ty obrázky. Že v podstatě vás nezajímá, co se na tom plátně defakto odehrává, že se necháváte inspirovat. Že se tam třeba odehrává smutná věc a vy tam zahrajete něco veselého.

Host (Petr Hapka): Ano. To prostě, to je vlastně takové výtvarné doplnění hudby. Hudba může být i výtvarná. A pokud tam nejsou ty hlasy a tydlety věci, já už vím o co tam jde a rušilo by mě to, takže to skutečně vypínám. Je to pravda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Rádia hrají Hapkovy věci téměř, když to tak řekneme v uvozovkách, do omrzení. Jak se cítíte nebo co se vám honí hlavou ...

Host (Petr Hapka): Mě to neomrzuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když slyšíte svoji písničku z éteru?

Host (Petr Hapka): Někdy to hned nepoznám. Jako poslouchám jí a broukám si s ní a třeba se na něco dívám a najednou si uvědomím, že je to moje píseň.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řeknete si, to je pěkná melodie?

Host (Petr Hapka): Ne tak jako žiju s tou melodií, ale nevšimnu si toho. A v televizi, když běží nějaký můj film, tak najednou se zaposlouchám a řikám to je mi nějaké povědomé. A zase o tom nepopřemýšlím a najednou si uvědomím, že je to moje třicetiletá melodie.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stalo se vám někdy, že jste opsal sám sebe nebo hůř, že jste třeba zjistil, že jste se nechal inspirovat něčím, co už je někoho jinýho?

Host (Petr Hapka): Ne, naštěstí ne. Mám na to takové různě moudrý lidi, kterým, když si nejsem jist, tak to zahraju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to často, že si nejste jist?

Host (Petr Hapka): Asi, asi pětkrát v životě. A z toho jednou jsem měl pravdu. A takže, takže toho se nebojím. A sebe to je můj rukopis. Beethovena taky poznáte, Mozarta taky poznáte.

Moderátor (Vladimír Kroc): A prozradil byste, kdo to je, na koho dáte?

Host (Petr Hapka): Třeba dlouhá léta to dělal Jiří Mucha spisovatel, který jak měl za ženy tři hudební skladatelky postupně, tak což je neuvěřitelné, tak nasál tou hudbou totálně a znal úplně všecko. Úplně všecko, takže co se týče vážné muziky, dělal Jiří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dotýkají se Petra Hapky kritiky?

Host (Petr Hapka): Když nemají pravdu, tak ano. Někdy se zamyslím. Já vím, co se mi povedlo nebo co se mi trošku nepovedlo. Ale řikám trošku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mluvil jste o spisovateli, váš kolega Michal Horáček už vlastně vydal knížku o sobě. Máte velmi bohatý život, co se i osobního života týče, neuvažujete o tom, že by to stálo za to nějakým způsobem uvést na stránky knížky?

Host (Petr Hapka): Možná, že ano. Už mi o to říkají dva roky a každá... Ale když já vidim, kdo všechno už o sobě tu knížku vydal, tak si připadám, že takto vysoko nepatřím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Má Petr Hapka zatím nějaký nesplněný sen?

Host (Petr Hapka): Tak až mě zase něco napadne, tak se to snažím vždycky plnit a nebo mě to přejde. Tak uvidíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná bychom měli říci, že teď mimo jiné pracujete na hudbě k filmu Král zlodějů režiséra Ivana Fíly. Vy pracujete vždycky na více projektech zároveň, to vás nerozptyluje?

Host (Petr Hapka): Rozptyluje mě to, velice mě to rozptyluje, ale to se nedá nic dělat. Filmy se dělají buďto začátkem roku a nebo koncem roku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to?

Host (Petr Hapka): Nevím. Koncem roku se honí, aby se to všechno udělalo a na začátku roku asi jsou peníze. Ne, nechápu to, vždycky to tak bylo. Takže jsou, třeba v létě nikdy jsem nic nedělal, pokud nebylo těsně před prázdninami.

Moderátor (Vladimír Kroc): A platí o vás to, co se říká, že olivy vlastně vydávají ze sebe to nejlepší, když jsou ždímány? To je parafráze, jestli...

Host (Petr Hapka): Já vám rozumim, co chcete říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli musíte pracovat v donucení, v presu?

Host (Petr Hapka): Někdy jo možná, někdy jo ano. Někdy u mě nedostatek času je veliká inspirace. A úplně největší inspirace je, když člověk nemá prachy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na čem Petr Hapka, kromě té pohádky, o které jsme se teď zmínili, pracuje?

Host (Petr Hapka): No tak teď připravujeme s Michalem další desku, už máme dvanáct písniček, z nich čtyři jsou právě Nohavicovy. A Michal taky má jeden objev slovenský, holku s úžasným hlasem, tak jsem zvědavý, budou tam i hlasy, které nikdo nezná, ale nechám se překvapit, jak budou lidi reagovat. Já tam nebudu zpívat tentokrát, poněvadž bych nepokryl všechny ty zpěváky, které chci předvést. No a ještě dělám taky seriál, pohádku a tenhle film. Takže ano, je toho dost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já myslím, že s Petrem Hapkou jsme snad pro tuto chvíli vyčerpali všechna témata.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to asi ne, spíš jsme vyčerpali čas, který nám byl vyměřen.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ten nepochybně, ale já myslím, že ještě bude o čem povídat, až vyjde nová deska z dílny Hapka - Horáček a na tu se moc těšíme. Hlavně na ty písničky určené Jarkovi Nohavicovi.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a teď si poslechneme písničku, která se jmenuje Kocour se schoulil na tvůj klín. Opět v interpretaci našeho dnešního hosta. Děkujeme za to, že jste si na nás udělal čas. Mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Petr Hapka): Já děkuju, já děkuju. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den a hezký poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na shledanou.

Host (Petr Hapka): Na shledanou. Děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.