Rozhovor s místopředsedou PS Lubomírem Zaorálkem o výsledcích jednání summitu EU, perspektivách Lisabonské smlouvy, Irsku - které zůstává součástí unie a hledá další řešení stávající situace i vyhlášení našeho prezidenta a stanovisku premiéra k EU

r_2100x1400_radiozurnal.png

Dnes skončil v Bruselu jeden z klíčových summitů Evropské unie. Unijní špičky jednaly v podstatě jen o tom, co si počít poté, co Irové dali slovo lidu v referendu a irský lid řekl lisabonské reformní smlouvě ne. Devatenáct zemí unijní sedmadvacítky už smlouvu ratifikovalo. U nás se čeká na nález Ústavního soudu, který řekne, jestli je vůbec lisabonský dokument v souladu s naším právem a na zbylých sedm států je upřena velká pozornost. Jejich parlamenty mají ratifikaci ještě před sebou. Jedna z velkých otázek, které jsou teď na stole, zní, je možné, aby rozšířená Unie fungovala na současném smluvním základě, nebo je pro ni životně nutné přijmout Lisabonskou nebo jinak pojmenovanou smlouvu? Česká delegace se již ze summitu vrátila, je tedy čas na reflexi toho, co se v minulých dvou dnech událo. Začíná pátečních Dvacet minut Radiožurnálu a Martin Veselovský vám přeje dobrý poslech. Pozvání do studia Českého rozhlasu dnes přijal místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový ministr zahraničí za ČSSD Lubomír Zaorálek. Vítejte v rozhlase, dobrý den.

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Dobrý večer přeji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U nás je osud Lisabonské smlouvy vložen do rukou Ústavního soudu, ve Velké Británii ještě možná několik týdnů bude o jaksi vůbec sladění Lisabonské smlouvy s tamním právním systémem jednat Nejvyšší soud, ta stížnost bude vyřízena v řádu týdnů, Irové v referendu řekli ne. Není to všechno důvod Lisabonskou smlouvu buď odmítnout, anebo alespoň revidovat?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
To si myslím, že se takhle říct nedá. To, že například i v Německu je ještě stížnost na Ústavní soud a že se čeká a německý prezident také čeká na vyřízení této stížnosti. To, že, jak jste řekl, v Británii ještě Nejvyšší soud se bude zabývat podobnou stížností, to nic nemění třeba na tom, že stejně tak v německém Bundestagu byla ratifikovaná ústavní smlouva, že dokonce v Británii nejenom že ji schválil tedy parlament, ale dokonce už byla podepsána královnou, prostě to je normálně normální průběh ratifikačního procesu, a dokonce i v případě Irska je to tak, že Irsko neodstoupilo od smlouvy, Irsko dokonce jasně vystoupilo, irský premiér, že oni se hlásí do Evropské unie, hlásí se dokonce k principu evropské integrace a Irové dali najevo, že se budou snažit hledat řešení, analyzovat tu situaci a příčiny a hledat řešení a navrhnout Evropské unii, co si počít to znamená, Irové prostě opakují, že oni jsou součástí Evropské unie, chtějí být součástí smlouvy a budou se snažit hledat řešení, a dokonce bych řekl jednu věc, četl jsem vystoupení irského premiéra v irském parlamentu před několika dny, kde hodnotil tu situaci po irském ne a on tam řekl, že bohužel je svědkem toho, že některé politické strany, síly v Evropě se snaží zneužívat toho irského referenda k tomu, aby zpochybňovaly celý evropský integrační proces a říká, že Irsko se od toho distancuje, takže to si myslím ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na koho myslíte, že narážel, pane místopředsedo Zaorálku?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
To mohu říci s naprostou jistotou, protože jediný, kdo se vyjádřil tak, že po irském referendu je mrtvá smlouva a že padá, je český prezident Václav Klaus a někteří další přední politici České republiky, takže o tom, o kom mluví irský premiér, není vůbec pochyb a já jsem dokonce slyšel názor i po dnešní evropské radě, který zazněl, že problémem není ani tak Irsko, jako může být problémem Česká republika.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Opravdu si myslíte, protože minimálně česká média to tak vnímala, že v těch minulých dvou dnech na bruselském summitu bylo Česko pod zvláštním drobnohledem, že byly reflektovány názory naší politické reprezentace zúčastněné na bruselském summitu a že jsme prostě sledováni. Je to opravdu tak podle vašich informací, nebo ne?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ne, já si myslím, že jsme sledováni především proto, že nikdo nechápe, co vlastně Česká republika chce. Ten důvod toho sledování je, že zatímco u Irů víme, že jak dopadlo referendum a Irové jistě se ví, že se budou snažit velice důkladně analyzovat tu situaci a hledat nějaký způsob komunikace s těmi, kteří reprezentují těch sedmdesát procent, kteří odmítli tu smlouvu, protože si myslí, že je možné provést nějaké změny. Tedy sedmdesát procent si myslí, že je třeba provést změny, třicet procent řeklo, že tomu nerozumí, takže se hledá způsob komunikace s těmi, kteří řekli ne, a navržení nějakého řešení, aby Irsko prostě z toho procesu nevypadlo. Jestli se to povede, to nevím, a to bych přenechal Irům, to je prostě irský problém. Tady se ale v jediném případě v České republice stalo, že někdo si ta slova jakoby vzal záminku, to irské referendum použil jako důvod pro to, aby on sám řekl, že je připraven ten proces ratifikace odpískat, a to bylo podle mě jednak teda zbrklé, neuvážené, neodpovědné a zároveň to bylo ve sporu s vídeňskou smlouvou, vídeňskou úmluvou o smluvních vztazích mezi státy z roku 1969, ve které se jasně říká, co to znamená, když český premiér, nebo když premiér jakékoli země podepíše nějakou smlouvu, tak je prostě povinován provést celý ten proces ratifikace do konce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, pane místopředsedo Zaorálku, myslím, že vy neustále citujete slova prezidenta České republiky, který nemá rozhodně v tom ratifikačním procesu finální slovo a pokud jsem dobře četl veškerá vyjádření předsedy české vlády Mirka Topolánka, tak ten říkal, můj podpis pod touto smlouvou je, já ho stahovat nebudu a vyčkáme na verdikt Ústavního soudu.

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Pane redaktore, tady je jedna věc jinak, než říkáte. Prezident má zcela zásadní slovo. Dokonce ani hlasování ve sněmovně a v Senátu není ratifikací té Lisabonské smlouvy, tou je až podpis prezidenta. Takže dokonce je to tak, stejně jako anglická královna podepsala a tím stvrdila tu ratifikaci, podobně i v České republice je to prezident, který svým podpisem vlastně tu smlouvu ratifikuje. To je skutečně ten akt ratifikace. Podobně jako v případě ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane místopředsedo, to bezesporu, ale na druhou stranu ani jeden z nás jsme přece neslyšeli z úst Václava Klause po druhém červnu, kdy padlo to irské ne, že by řekl, kdyby na to došlo, ten dokument nepodepíšu.

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ano, ale já se obávám, jestliže pan prezident použil takových výroků, jako že irské referendum je projev rozumnosti nebo projev rozumu a svobody, tak on prostě pan prezident říká velmi silná vyhlášení, poměrně velmi tvrdá vůči Lisabonské smlouvě, říká je, aniž by objasnil, jaké má konkrétně výhrady vůči té smlouvě, prostě v celém tom systému exekutivy on má takové postavení, že takovéto vyhlášení podle mě, které jdou do zahraničí, tak podle mě snižují důvěryhodnost, věrohodnost České republiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pro vás osobně to znamená, mimo jiné, že on, kdyby opravdu přišlo na věc, tak není ochoten podepsat Lisabonskou smlouvu?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Já to nevím. Já jsem jen další z těch, kteří sledují počínání české vlády a české exekutivy a nechápou, kam to prostě celé míří jako, a to nejsem opravdu jediný a nejde jenom o to, že je zmatek v České republice, ale on je teda i díky tomu i v Evropě, když se dívají na, zájem o českou tiskovku byl dneska dán tím, že byli všichni zvědaví, co vlastně vůbec česká politická reprezentace chce. A co vlastně řekne. Nikdo to neví. Dokonce, jak jsem řekl, je v případě toho Irska se orientují lépe než v případě Česka. Jako podívejte, my jsme se účastnili toho procesu vytváření Lisabonské smlouvy, my jsme byli a tahle vláda v čele s premiérem Topolánkem byla v celé té finální fázi v průběhu německého předsednictví, kdy dokonce se jí podařilo prosadit některé prvky, jako byla ta dvoustranná flexibilita, a podobně a my jsme potom slyšeli z úst představitelů vlády, premiéra, Alexandra Vondry, že to skončilo velkým úspěchem, hodnotili to jako triumf prostě, že se podařilo některé věci změnit a za ten výsledek se postavili. Nejenže ho podepsali, ale dokonce, podívejte se na vystoupení premiéra v Senátu, na to, jak se, jakým způsobem se prostě postavila vláda za tuto smlouvu. A vzápětí jsme svědky toho, že prostě se ti stejní politikové začnou chovat tak, jako kdyby je hledali první příležitost, kdy tu smlouvu potopit a dokonce se nerespektuje ten závazek, který na sebe vzali, protože ono se předpokládá, když to někdo podepíše, že vlastně se s tím identifikuje a že to bude hájit. Jako ta ratifikace je proces podle mě, ve kterém jde také o to, aby se k těm smlouvám mohla vyjádřit opozice. To je třeba jeden důvod, proč ty ratifikace se dějí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Prosím, k vyjádření opozice se ještě dostaneme, pane místopředsedo, když mluvíme neustále o vládě a o předsedovi české vlády Mirku Topolánkovi, pojďme si ho poslechnout, protože on se před odjezdem na bruselský summit, tedy včera, vyjádřil pro Český rozhlas 1 Radiožurnál a mluvil právě o samotné Lisabonské smlouvě.

Mirek TOPOLÁNEK, předseda vlády /ODS/ /ukázka/:
Tak, já jsem podepsal Lisabonskou smlouvu, která může vejít v platnost teprve tehdy podle primárního práva Evropské unie, kdy ho ratifikují všechny státy. To znamená, dvacet sedm států včetně Irska. Když se schvalovala, ratifikovala takzvaná ústavní smlouva, tak to holandské a francouzské ne znamenalo konec ratifikace, to irské ne v tomto případě nemá jinou váhu. Není možné říct, že jsou státy důležitější a méně důležité. A pro nás konkrétně pro Čechy to znamená obrovskou výzvu a odpovědnost, protože je už evidentní, že od prvního ledna 2009 nebude nová smlouva platit a v tom případě budeme absolvovat takzvané plnohodnotné předsednictví, budeme mít daleko větší odpovědnost, daleko více jednání, daleko, řekl bych, zásadnějším způsobem budeme muset moderovat tu diskusi v rámci Evropské rady a Evropské unie.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tolik Mirek Topolánek pro Český rozhlas 1 Radiožurnál, pane místopředsedo Zaorálku, je evidentní, že Lisabonská smlouva nebude od prvního první 2009 platit?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ano, to si myslím, že je prakticky jisté, že tak rychle samozřejmě platit nemůže, ale všimněte si třeba tohohle vyjádření premiéra Topolánka, a to, jaký posun máte v tém vyjádření oproti tomu, co říká dnes po skončení Evropské rady, kdy vyjadřuje naopak přesvědčení, že ratifikace poběží a dokonce jestli ráno řekl, že si nevsadí stokorunu na tu ratifikaci v Česku, tak teď na konci dne říká, že si tu stokorunu vsadí. Ale mě, tedy tyhle posuny a především to, že sice možná odpověděl vám do Českého rozhlasu, ale já jsem žádal českého premiéra, aby vystoupil v Poslanecké sněmovně v tomto týdnu, na začátku týdne, aby nás informoval o té pozici České republiky, se kterou pojede na Evropskou radu a ten důvod byl také v tom, že mi vůbec nebylo jasné, s čím se tam vlastně jede a měl jsem dojem, že ta vyhlášení, která zazněla od politiků, nejen prezidenta, Alexandra Vondry, dalších, a třeba pana Zahradila, že prostě byla ve sporu právě s těmi závazky, které máme na základě oné vídeňské úmluvy z roku 1969, kdy prostě jsme se tvářili, jako kdybychom přestali chápat, že my, že v každém případě musíme ten proces ratifikace dokončit, protože ty procesy ratifikace nejsou ve skutečnosti vázány, jedna země prostě neváte druhou. Tak tomu prostě není. Eurosmlouva byla zvláštní případ, protože eurosmlouva, to byla ústavní, byla to prostě nová smlouva, bylo to něco, Lisabonská smlouva je pouze doplněk těch dosavadních smluv. Eurosmlouva, když jsme ji před časem, když se ratifikovala, tak to byla podle mě jiná právní záležitost a šlo o to, že když to nepodařilo se ve Francii a v Holandsku, tak vznikla politická dohoda, že ten nápad vytvořit novou sjednocující smlouvu se prostě nezdařil a byla dohoda mezi těmi jednotlivými politickými, mezi státy Evropy, že se nebude v té ratifikaci pokračovat. A kde není žalobce, není soudce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že Lisabonská reformní smlouva je úplně jiný příklad než euroústava před třemi lety?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ano, protože to není nová smlouva, která by nahrazovala ty dosavadní, ale je to vlastně jen doplněk těch současných smluv, které zůstávají z velké části v platnosti. Tam, kde je prostě nedoplňuje, nenahrazuje, tak zůstávají v platnosti. Je to prostě jiná situace a není žádná politická dohoda, situace je jiná, než byla tehdy. Nyní není žádná politická dohoda, že ten proces je třeba skončit, naopak dokonce i včetně Irska samého se všichni hlásí k tomu v něm pokračovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A není to, pane místopředsedo, čirou náhodou politická dohoda, která je dána jaksi v samotných právních základech Evropské unie v tom, že mezinárodní smlouvy či smlouvy, které jsou uzavírány a přijímány ohledně řízení budoucnosti Evropské unie, budou přijímány jednohlasně? Tedy tím celým počtem členů, který zrovna je v Evropské unii?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ano, jenomže vy nemůžete vědět, jaký bude ten výsledek té irské ratifikace, protože ona ještě dosud neskončila. Já už jsem řekl, že Irové řekli, že neodstupují od smluvních závazků vůči Evropské unii.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že si myslíte, že udělají to podobné jako se smlouvou v Nice, že znovu opakovali referendum?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Já nevím, co udělají. Tam je několik možností. Podívejte se, Irové by mohli vystoupit z Evropské unie a tím to jako kdyby, to neříkám, že to udělají. Ale aby bylo jasné, že je celá řada možných kroků, které Irové navrhnou. Oni se můžou, já nevím, dohodnout s opozicí na nějakém řešení, které teďka nedokážu předjímat, ale oni sami řekli, že chtějí pomoci tu situaci řešit a že oni tu ratifikaci nekončí, protože to samotné referendum není výsledkem, není konečná ratifikace, ta vlastně ještě stále je v běhu a ten výsledek prostě, samozřejmě, že to není legrace, když vám nevyjde referendum. Ale nicméně co bude výsledek, o tom budou rozhodovat Irové sami a oni chtějí najít řešení, které ještě sami teď nevědí. My bychom neměli se tak zabývat tou irskou situací, protože oni to prostě buď nějak vyřeší, nevyřeší, nebo nakonec se ukáže, že to jinak nejde a skutečně bude pravda to, co říkáte, že se ukáže, že to není zvládnutelné, nebo že tu Lisabon ... Ale to v této chvíli neváže ty jednotlivé země. V Británii teď v horní sněmovně projednávali Lisabonskou smlouvu po neúspěšném irském referendu a v tom britském parlamentu zcela jasně zaznělo, výsledek irského referenda v této chvíli odložme stranou, ten není podstatný. Teď jde o suverénní britské rozhodnutí. A my se tím nenecháváme ovlivňovat. Posuzujeme to sami jako Britové a dovádíme proces ratifikace prostě do cíle u nás a Irsko nehraje roli. Stejně tak se měla chovat Česká republika. Jestliže jsme svéprávný, samostatný stát samostatně uvažující, tak jsme měli celý ten proces, úvahu nad Lisabonskou smlouvou dokončit. To je dokonce naše povinnost, ale je to v našem zájmu. My přece svůj postoj neodvozujeme od někoho druhého jako. A my jsme, pro mě je to projev jakési nesuverenity, když jsme prostě to sbalili jenom proto, že se nám zdálo, že Irskem to prostě končí. Ty výroky byly neuvážené.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane místopředsedo, já nechci tady znovu pouštět celé to vyjádření Mirka Topolánka. Vy sám jste zhruba citoval to, co říkal dnes po zasedání toho bruselského summitu. Naše vláda to přece nezabalila. Takto se to těžko dá interpretovat.

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Ne, samozřejmě že ne, to nebylo přesně, jako ale jde o to, že ty výroky, když třeba prezident Klaus řekl, že je Lisabonská smlouva, že je to mrtvé, že proces ratifikace tím skončil, a to nepopřete, že celá řada politiků tady řekla, že proces ratifikace skončil, prostě nebyly uvážené, nebyly odpovědné, protože si neujasnili situaci, ve které se nacházíme a byla to rezignace na tu samostatnost té české ratifikace a naší vlastní úvahy nad Lisabonskou smlouvou. Na tu máme prostě právo, nárok i povinnost bez ohledu na to, jak dopadla situace v Irsku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Lubomír Zaorálek, stínový ministr zahraničí za ČSSD a také místopředseda Poslanecké sněmovny. V České republice ratifikace Lisabonské smlouvy do velké míry závisí na verdiktu či nálezu Ústavního soudu, který se zaobírá tím, jestli Lisabonská smlouva je v souladu s právním systémem České republiky. V médiích, konkrétně v Mladé frontě se objevily články, které hovoří o tom, že možná někteří ústavní soudci, v tom není úplně jasno, si stěžují, že není k dispozici relevantní a přesný překlad Lisabonské smlouvy do češtiny a dokonce snad ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra měl poslancům v Poslanecké sněmovně říct, že je k dispozici v podstatě jen neoficiální český překlad. Jak to podle vašeho názoru, pane místopředsedo, je s českým překladem Lisabonské smlouvy a je možno jednat například i u Ústavního soudu o tomto dokumentu?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
To je, pro mě je to celé nejasné, to, co jste řekl a těžko se v tom orientuji a nějak to dešifruji. Já myslím, že ta situace je naprosto přehledná a není v ní žádný problém. Existuje jediný text, který je relevantní, platný pro jakékoli schvalování a posuzování, to je ten text, který byl schválen českými zástupci v Evropské radě, když se schvalovala a i potom slavnostně podepisovala evropská smlouva, teda Lisabonská smlouva. Já podotýkám, že v té době, kdy se podepisovala, tak každý musel podepisovat text v národním jazyce, to znamená, v té chvíli, kdy se to schvalovalo, byl samozřejmě k dispozici český text. Ten nevznikal dodatečně. Bylo dvacet sedm národních, teda textů v národních jazycích a ty podepsali premiéři. Tento text a žádný jiný je ten, ke kterému se vyjadřuje, nebo který je základem pro jednání Poslanecké sněmovny, Senátu a samozřejmě i Ústavního soudu. Tento text je dostupný, ale ani žádný jiný nemůže být použit. Je pravda, že ministerstvo zahraničí vytvořilo ještě jeden text, ve kterém vlastně dala dohromady celé to znění i těch smluv, na které navazuje Lisabonská, které doplňuje, dal dohromady, řekněme, publikaci, která to celé shrnuje. Nicméně to není podstatná varianta. Ta podstatná je ta, která byla schválena zástupci všech zemí na té evropské radě, ta je prostě k dispozici, stejně jako jsou k dispozici ty smlouvy, které doplňuje jako v naprosto autorizovaných jednoznačných překladech, a to je podle mě jediný materiál, kterým se může Ústavní soud zabývat. Já skoro nevidím, v čem ten problém je a potřeboval bych si to vyjasnit s druhou stranou, abych zjistil, o čem je vlastně řeč. Já prostě nedovedu si představit, kdo vidí kde nějaký problém.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Uvidíme, není vyloučeno, že se v příštích dnech to, kde kdo vidí jaký problém týkající se textu Lisabonské smlouvy v češtině ještě ukáže. Pokud by Lisabonská smlouva prošla přes Ústavní soud, pokud by se ukázalo podle názoru Ústavního soudu, že je v souladu s českým právním systémem, a i přesto se celá ratifikace, nejen česká, ale tím pádem i ratifikační proces celé sedmadvacítky dostal do prvního pololetí roku 2009, tedy do pololetí, kdy budeme předsedat Radě Evropské unie. Jak by se měla naše politická reprezentace v tu chvíli chovat, co by měla prosazovat?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Úplně nevím, jestli rozumím vaší otázce, ale v každém případě bylo by velice žádoucí, aby Česká republika tu ratifikaci zvládla co nejrychleji, aby pro české předsednictví byla zemí, která svůj názor jasně vyslovila. Jako mně připadá, že je veliký handicap a že nesmírně oslabuje Českou republiku, pokud by byla předsednickou zemí, která, nevím, jestli jediná, nebo z kolika by byla ta, která tu ratifikaci nebude mít za sebou a kdy náš postoj k tomu, dokonce si myslím, i v případě, kdybychom byli předsednickou zemí a měli jsme ještě řešit ten problém Irska, tak k tomu budeme velice špatně vybaveni, pokud sami nebudeme mít zvládnut ten proces ratifikace. A myslím si, že nám ostatní upřou kompetenci to vyřešit. Takže chápete, to, co je podle mě problém, že pokud nejsme schopni moderovat diskusi v České republice, tak asi těžko jsme schopni ji zvládnout na úrovni Evropské unie. To je tak jednoduché, že to prostě každý chápe. Jako země, která nedokáže zvládnout sama ten problém uvnitř, tak ji těžko můžeme po ní chtít, aby ho zvládla na evropské úrovni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A rozumímli tomu dobře, tak podle vašeho názoru teď stále pořád předjímáme, jaký bude nález Ústavního soudu, což bychom neměli, ale budiž, tedy že ten nález bude v souladu s právem České republiky. Měli bychom dokončit ratifikační proces Lisabonské smlouvy do konce roku 2008. Rozumím tomu správně?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Já bych si to přál, abychom to zvládli, protože to by pro to předsednictví byl dokonce první předpoklad, abychom působili dojmem kompetence.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem nahlédl do archivu, pane místopředsedo Zaorálku, před třemi lety na začátku června roku 2005 po francouzském a nizozemském odmítnutí euroústavy jednal předseda ČSSD a tehdy premiér Jiří Paroubek se všemi parlamentními stranami o tématu pokračování ratifikace. Užil byste takovou celosněmovní minimálně debatu o tom, jak dál s ratifikačním procesem?

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Pro všechny metody debat v téhle věci, protože pokud by to mělo skončit nějakou blamáží České republiky, tak na tom proděláme prostě všichni a já bych vstal, a proto jsem také navrhoval ten bod na jednání sněmovny panu premiérovi, protože mi připadá, že tady bychom měli hledat cestu k nějaké komunikaci a hledání nějakého řešení a mrzí mě, mrzí mě, že se to nezdařilo a že před tím summitem o tom jsme v parlamentu debatu nevedli. Ten smysl té ratifikace je totiž právě v tom, aby i jednak teda je to ten závazek, který jsme na sebe vzali a pak je to podle mě velice důležité, to není smlouva mezi vládní koalicí a Evropskou unií, to má, proto ta parlamentní ratifikace, že tady by do toho měla být zapojená i opozice a i ta by měla a musí mít nárok se k tomu vyjádřit. Jako to je výsledek parlamentní debaty a ten závazek je širší. Neměl by být samozřejmě, není to v této chvíli pouze věcí vládní koalice. Proto mně připadá, že už to dokonce daleko dřív se mělo konat a daleko dřív se o téhle věci měly bavit všechny parlamentní strany, protože v tomhle případě jde o pověst České republiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, mým hostem byl stínový ministr zahraničí za ČSSD a místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Děkuji za váš čas a na shledanou.

Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR /ČSSD/:
Také děkuji za pozvání. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl také Martin Veselovský. Přeji vám příjemný večer strávený s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Martin Veselovský