Rozhovor s Milanem Caisem ze skupiny Tata Bojs

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Dobrý den přeju.

Vladimír KROC, moderátor:
Proč tak rychlá změna v názvu cédéčka?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, protože jsme zjistili na poslední chvíli, že na Slovensku existuje jedna skupina, která v roce 2004 vydala desku s názvem Skupinová terápia. A nám se to jako nepozdávalo, že bysme měli stejný název desky, jako už jedna vznikla, tak jsme to narychlo začli měnit ještě.

Vladimír KROC, moderátor:
A je nějaká legenda k tomu novému názvu?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Ten byl vysoko v těch našich, v tom našem výběru. My jsme měli asi čtyřicet nebo padesát názvů a tenhle byl hodně vysoko a vlastně jsme potom zjistili, když jsme se tím začli zabejvat, že je to možná dobře, že to všechno takhle mělo bejt, protože tenhle název se nám teď líbí daleko víc.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ještě, než budeme v povídání s Milanem Caisem pokračovat, trochu vám ho představíme a připomeneme v několika větách i devatenáctiletou historii Tata Bojs. Milan Cais se narodil před dvaatřiceti lety v Praze. Vystudoval nejprve Střední grafickou školu a pak na Akademii výtvarných umění obor sochařství. Školu ukončil diplomovou prací na téma Robůtek P3D01. Jako výtvarník se širšímu publiku představil před pěti lety instalací Noční hlídač na střeše pražského Goethova institutu. V pražském Rudolfinu před dvěma roky divákům nabídl svou rozměrnou Vesmírnou odyseu. Milan Cais je ženatý a má roční dcerku Evelínu.

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Je to skoro správně až na to, že nejsem ženatý, ale budu, my to chystáme brzo, někdy v září.

Vladimír KROC, moderátor:
Nespěcháte, jak slyším. A ten věk dcerky platí?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Ten platí, ten je tak nějak přibližně. No, ono jí teď bude v srpnu dva roky.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme k Tata Bojs, píše se rok 1983. Milan Cais a Marek Huňát, řečený Mardoša, jsou žáci 3.A na Základní škole Sušická. V tomto osudovém školním roce se rozhodují o vlastní hudební skupině. O pět let později hoši stojí v hanspaulské tělocvičně a sklízí ovace od spolužáků za svůj první koncert. Den na to si jdou vyzvednout svá poslední vysvědčení na základní škole. O mnoho let později mají Tata Bojs na kontě stovky koncertů a několik desek, mimo jiné Ukončete nás, Futuretro, Biorytmy nebo Nanoalbum. Právě za posledně jmenované dostala skupina čtyři ocenění Anděl, včetně titulu Skupina roku 2004.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A teď se píše rok 2007, vaše zatím poslední deska měla křest v pražské Akropoli 16. dubna. Vladimír Vlasák v Mladé frontě DNES napsal: "Kluci kde ste? je melancholická pozdně klukovská deska. Jen ta melancholie, vážnost, či jakási tíha přimrazila v řadě písní /nesrozumitelné/, přitlumila jiskru." Vystihl to Vladimír Vlasák, vystihl i vaše aktuální vnitřní rozpoložení?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Ta deska odráží přesně to, v jakým stavu jsme se nacházeli rok zpátky, když jsme na ní ten rok usilovně pracovali. Takže my si za ní plně stojíme. Jestli to vystihl, to bych nechal na ostatních. Asi určitě má pravdu. Já jsem byl sám překvapenej. V průběhu práce na tý desce jsme si mysleli, že děláme hodně uvolněnou a odlehčenou desku a když jsme si ji potom poslechli a seřazený ty písničky všechny za sebou, tak jsem měl z toho trošku podobnej pocit, že to je takový do smutna, i když tam jsou asi tři veselý písničky a je to vlastně nám nejčastěji teď vytýkáno po tý, potom, co vyšla deska, že je taková zase moc jako pomalá a moc smutná.

Vladimír KROC, moderátor:
Čím to, zvážnili jste? Jsou to blížící se Kristova leta nebo co?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Jak jsem říkal, no, je to takový, tak, jak se teď cítíme. Takže, asi jo, asi to tak nějak bude. Ale říkám, my jsme měli pocit, že děláme veselou desku, a nějak se nám to zpomalilo pak to /nesrozumitelné/.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jak dlouho v muzikantech trvá radost z nové desky, než se jim písničky, které pak zní, hrajou na koncertech, úplně zprotiví?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
To je úplně něco jinýho na tom koncertě, pro mě teda aspoň. Já už jsem ty písničky chvilkama taky nemusel v průběhu práce na nich. Měl jsem tam dokonce takový období propadu, kdy jsem měl pocit a začal jsem pochybovat o nich, ale pak se to zase zlepšilo. A ty finální práce, to už člověk na to ani tolik nemyslí a hlavně jde o to dokončit to do termínu a co nejlíp. No, ale, když potom přestupujeme k tomu živýmu hraní, tak já začínám ty písničky vnímat úplně jinak a přes nějakou jinou takovou linii, takže to, kdyby platilo to, co jste říkala, tak bysme vlastně nemohli hrát, protože hrajeme některý písničky léta. A písničku Jaro, která byla na Ukončete nás, tak hrajeme dodnes.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A není to tak, že když ji hrajete, myslíte třeba na něco úplně jiného, v kolik vám třeba pojede autobus z koncertu domů nebo tak něco? Ani tam není žádná rutina?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, snažíme se k ní přistupovat furt nova, nebo nově chci říct, takže ji tak různě měníme i a děláme nový aranžé, a to je pro nás strašně důležitý ty písničky mít furt jako čerstvý vlastně v tom přístupu. A je pravda, že třeba, když zpívám poixtý je jaro a všechno kvete, tak se nezabejvám tolik nad tím, nad tou filozofickou otázkou, jestli opravdu teda všechno krásně kvete, ale že se snažím, abych tu další frázi zazpíval správně tak, jak mám.

Vladimír KROC, moderátor:
N Kluci kde ste? máte jednu písničku v korejštině. Jak jste na to přišli?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
To vychází taky přirozeně z takový naší spolupráce, která už běží asi rok a půl. My jsme se seznámili se třema holkama z Jižní Koreji, který ale se tam jenom narodily a přestěhovaly se pak do New Yorku a teď už léta žijou v New Yorku. Jmenujou se sestry Anovy a my jsme s nima i na loňských Andělech zahráli jednu písničku, a to byla taková ochutnávka toho našeho společnýho projektu a ten se rozvíjí dál a měl by spočívat v tom, že budeme hrát naše písně, písně Tata Bojs v takový poloakustický podobě nebo řekněme úplně akustický, kdy to budou tři kluci, my teda, já, Mardoš a Ládík, a tři holky. A oni jsou klasický klavírní trio, klavír, cello a housle a jsou to interpretky vážný hudby, jenom interpretky, podotýkám, nejsou skladatelky, a proto jsme přizvali kamaráda našeho letitýho a vlastně i spoluhráče bejvalýho Marka Doubravu, kterej pro ně rozaranžovává ty party a my chystáme tenhle projekt až na rok 2008. Jenže jsme se tady potkali v Praze, oni přijely, když jsme zkoušeli. Při takový rozlučce vzniknul tenhle ten text a vzniknul velmi spontánně v hospodě, kdy ta Lucka, ta jedna z nich říkala: "Hele, Mardošo, pojď napíšeme tady spolu text." A tak on jí říkal fráze v angličtině, ona mu to překládala do korejštiny, Mardoša si to foneticky zapisoval v korejštině a vzniknul text Kudu aditsuh, kterej nám přišel dost vtipnej a říkali jsme si, že by mohl přijít ještě jeho čas. A přišel teď právě na nový desce.

Vladimír KROC, moderátor:
O čem ta písnička je?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, tak je tam primárně o těch černých botách a je tam, nebo v tom textu se zpívá, vlastně je potom v závěru písně i anglicky, takže je možný si to přeložit, ale já to prozradím, tam je něco miluju tě, ale kde jsou moje černý boty a že si jako nechal vzpomínky na ní v těch černejch botách, ty dobrý v tý levý a ty hezký v tý pravý.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se vám vyslovuje nebo kdo vám hlídal výslovnost té korejštiny?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, to je taky zajímavá otázka, protože my to, my vlastně odpovídáme na ní v tý písničce, protože tam je v závěru taková klidná pasáž a použili jsme tam sample ze skypu s tou Lucií, kdy Mardoša s ní skypoval do New Yorku a pouštěli jsme jí mojí pracovní výslovnost a ona mi ji opravovala a přesně mi to jakoby říkala, jak to mám, jak to mám vyslovovat a já jsem se to podle toho potom učil každou tu frázičku znova.

Vladimír KROC, moderátor:
No, tak vy jste v nás vzbudil, já se přiznám, že jsem tu desku ještě neslyšel, teď jste ji přinesl, znám jenom ten singl, který hrajeme, tak obrovskou zvědavost, že, myslím, že, Naďo, co říkáš?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Rozhodně si ji musíme pustit.

písnička

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Je s vámi Český rozhlas 1 Radiožurnál, je s vámi pořad Dva na jednoho a s námi je dnes ve studiu Milan Cais, bubeník a zpěvák kapely Tata Bojs. Milane, máte někde v bookletu korejský slovníček?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Nemáme, nemáme. Ale tohle byl prostě důkaz, že jde udělat úplně všechno.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy na podzim vyrazíte na velké turné. Možná byste mohli zamířit i do Soulu. Mě by zajímalo, jak by na to reagovali Korejci?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, však ony to holky už taky chystají. Chystají to dokonce i za mořem v Americe, tam mají nějaký svoje agenty a domlouvaj to, tak je to všechno v takovým stádiu vývoje, ale uvidíme, my jsme rádi.

Vladimír KROC, moderátor:
No, vidíte, všichni se snaží o angličtinu a nakonec Tata Bojs možná udělají díru do světa přes korejštinu.

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
To je obrovský trh tam, to je prostě, to by bylo možná lepší, než prorazit do Evropy.

Vladimír KROC, moderátor:
Dobře i v Severní Koreji vás můžou možná poslouchat. No, pojďme zpátky k těm koncertům tady u nás. Ještě před tou vlastní koncertní šňůrou na podzim vás čeká letní festivalový maratón. Budete hrát na festivalech něco jiného, než na tom podzimním turné Tata Bojs?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
My vždycky na těch festivalech uděláme takovej výcuc, jestli to tak můžu říct, z těch všech našich alb a snažíme se hrát takový ty hybnější věci, protože open airy jsou už takový, lidi chtějí spíš poskakovat, tak ..., a taky máme na to samozřejmě míň času v tom /nesrozumitelné/ celým, většinou hrajeme hodinu, takže vybíráme takový ty největší pecky. A na tom našem podzimním turné bysme chtěli trošku víc asi představit novou desku, i když nebudeme hrát tak jako na Nanotour celou, tam jsme přehráli vlastně celý Nanoalbum a pak jsme hráli výběr ze starejch, tady to tak jako promícháme, aby ..., protože tam není příběh, tak není, není nutný zachovávat tu linii sledu písniček tak, jak jsme chtěli na Nanotour.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy si jako výtvarník vždycky připravujete i vizuální část koncertu nebo toho turné. Na co se návštěvníci mohou těšit na podzim, už to máte v hlavě?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Mám to v hlavně, já už jsem to dokonce někde říkal. A strašně se toho někdo chytil, ale já to ještě nemám úplně ujasněný, ale chtěl bych, aby to byla taková jakási barevná hudba, mně se to začlo hrozně líbit. Už by to nebylo tolik o projekcích jako bylo celý Nanotour, ale bylo by to o synchronizaci barevných světel.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže ne taková ta barevná hudba, jakou pamatujeme nebo já pamatuju z dětství, ty tři světla, které blikaly, blikala?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Ale jo, možná jo. Mně se to právě hrozně líbilo tenkrát v těch osmdesátých letech. Ale chtěl bych to trošku posunout a rozvést někam dál, aby to bylo zasaditelný do současnosti.

Vladimír KROC, moderátor:
V online rozhovoru pro iDNES se vás jeden z návštěvníků webu zeptal, tedy, se podívám, abych to nespletl: "Ahoj, Mirkové Dušínové, dáte si někdy vůbec pivo?" Působíte na lidi jako slušná kapela, která se nehádá. Dva hlavní aktéři jsou spolu bezmála dvacet let. Měli jste vůbec s Mardošou ponorkovou nemoc?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Tak my vždycky s oblibou říkáme, že jsme se naposledy pohádali na základní škole v pátý třídě, kdy ve frontě ve školní jídelně, tam byl s naším kamarádem Kalimerem ještě, a on, oni si něco šeptali a mě to strašně rozčílilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to byl vážně vážný konflikt. Povězte, Milane, dáte si tedy někdy ale to pivo, abychom si nalili čistého vína?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Já si samozřejmě dávám, všichni si dáváme pivo, všichni si dáváme i víno kromě Mardoše, který je abstinent, a to právě svádí naši kapelu do tý roviny Mirka Dušína, protože taky on má rád čokoládu, takže my chceme vždycky, když přijedem někam na koncert, tak chceme čokoládu, toho se taky lidi často chytaj, novináři. To si myslím, že není nic nestandardního. Jinak my samozřejmě fungujeme úplně jako normální lidi.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Už v úvodu jsme říkali, že Milan Cais není jenom muzikant, ale taky výtvarník. Jestli jste ještě neviděli žádnou jeho práci, tak můžete zamířit třeba na interaktivní výstavu Orbis Pictus aneb brána do světa tvořivé lidské fantazie do Brna. Právě tam se totiž stěhuje z pražského Muzea hudby. V Brně bude mít Orbis Pictus vernisáž od tohoto pátku v Domě umění. V expozici si lidé mohou prohlédnout nejenom, nejenom prohlédnout, ale především sami vyzkoušet fantastické nástroje a objekty. Jaký jste vymyslel vy, Milane?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Já jsem to nazval Kalimba 1 a Kalimba 2 a vychází to principiálně z takových těch starých klasických nástrojů kalimb. Chtěl jsem, aby ta interakce diváka byla přímá, to znamená, prstem nebo nehtem, aby tam nebylo žádný zprostředkování skrz paličku nebo jakýkoliv jiný předmět, aby ty lidi mohli /nesrozumitelné/ se dotýkat prostě přímo toho objektu, takže jsem vytvořil dvě takový kalimby, dva tvary, který asi tady nebudu popisovat, protože to je nepřenosný přes éter a mám radost z toho, jak lidi na to reagujou, vlastně na celou výstavu. A nemám radost z toho, že mi to úplně zlikvidovali.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Takže budete muset vyrábět novou kalimbu?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Pardon, takže budu muset ji velmi zrekonstruovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Orbis Pictus navštívilo v Praze za sedm týdnů přes padesát tisíc dětí a dospělých, to se povede, myslím, málokteré výstavě. Není to právě ta cesta, neměli by výtvarníci především dělat objekty interaktivní, obrazy a sochy na výstavách už se možná přežily?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Já myslím, že tam bylo hodně dětí, a že to bylo právě lákavý pro ty školy, protože tam dělaly výpravy. Vždycky dopoledne to tam bylo neuvěřitelný od deseti hodin do dvanácti, tam byl takovej brajgl, že se to nedalo vydržet. Ty děti i ty puberťáci, všichni se jakoby proměnili v tom prostoru.

Vladimír KROC, moderátor:
A to je vlastně takové to nejtěžší publikum, je zaujmout, tak to je vlastně známka toho, že se to povedlo.

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Já si myslím, že určitě, no. Není to samozřejmě výstava pro sofistikovaný hudební, teda pardon, výtvarný kritiky.

Vladimír KROC, moderátor:
To je ta dvojrole.

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
To ne. Ale myslím si, že je to pro tu širokou veřejnost, a to je důležitý, když někdo bude dělat takovýhle výstavy.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Do jaké míry by měl být výtvarník hračička nebo je vůbec tenhle předpoklad důležitý?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, v osobě Petra Nikla, který je autorem celý tý koncepce, se tohle snoubí, myslím, odjakživa. A myslím si, že celá ta parta, co tam ty věci dělá, který vlastně, ty lidi, který Petr oslovil, tak v sobě maj takovou tu ..., to dětství ještě dost zakořeněný, takže docela si dobře rozumíme všichni.

Vladimír KROC, moderátor:
Vy jste na té koncepci Orbis Pictus s Petrem Niklem nespolupracoval poprvé. Sešli se už třeba při práci na projektu Expo 2005. Jak vlastně vypadá takové zadání pro výstavu jako je Orbis Pictus? Dostal jste od Petra Nikla nějaké pokyny, anebo jste si mohl stejně jako kolegové tedy vymyslet a vytvořit cokoli?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Tam vlastně žádný zadání nebylo kromě toho, že jsme teda primárně chtěli, aby to bylo bez zapojení do elektriky, což je na tý výstavě důležitý a což si myslím, že bylo hlavně skvělý, že jsme vezli do toho Japonska, do tak přetechnizované země. Takže to si myslím, že fungovalo výborně, že Japonci prostě byli z toho uchvácený. Tak to bylo primární zadání. A pak se nekladly žádný meze fantazii.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Už vzala vaše dvouletá, téměř dvouletá Evelína pastelky do ruky?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Ta je bere furt a ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A už jste spolu malovali?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, jenomže ona nerada kreslí na papíry a maluje na papíry, ona si vybírá stěny v našem bytě.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak máte hezky vymalováno?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Máme krásně vymalováno.

Vladimír KROC, moderátor:
Máte kromě muziky doma čas věnovat se výtvarnému umění, tvoříte jen tak, nebo jenom, když vás někdo osloví?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Teď, přiznávám, jsem v důsledku tady toho vytížení s novou deskou vůbec nic nedělal, ani nepřemejšlel, protože to nejde. Zjišťuju, že je to pro mě čím dál tím složitější se jako rozdvojit. Ale chystám současně takový výstavy, který vlastně jsou prezentací mých starších věcí, to znamená, teď jsem hodně dlouho jednal s lidmi v Londýně, kde projevili zájem o Nočního hlídače, kterej by se probudil po letech a otevřel svoje oči v Anglii, konkrétně v /nesrozumitelné/. Nicméně včera jsem se dozvěděl, že to z finančních důvodů nedopadne letos, takže asi až příští rok. A teď chystám výstavu, která bude mít příští týden nebo já chystám, to je hloupý takhle říct, já se akorát budu účastnit výstavy. Výstava je o mateřství a já jsem dělal před rokem a půl takovou samostatnou výstavu, která byla přímo věnovaná Evelíně a všechny ty objekty, který tam byly, tak byly věnovaný tomu období, kdy jsme na ní čekali s Klárkou. Takže tři projekty z tohohle konceptu budu prezentovat na Výstavišti.

Vladimír KROC, moderátor:
Mě zaujala ta věta, že jste řekl, že je pro vás čím dál těžší se rozdvojit. Já měl dojem, že je to právě výhoda, že máte vlastně dva koníčky, které vás celkem příjemně živí, takže, když si potřebujete odpočinout od muziky, relaxujete výtvarničením a třeba obráceně, není to tak?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
No, trochu se mi to taky mění. Já jsem to tak dřív říkal, že vlastně si tak odpočívám vzájemně od těch věcí, vždycky dělám jedno a pak druhé. Ale teď mě tak nějak to začíná dost vyčerpávat všechno a nejlíp odpočívám právě s tou rodinou, a to je, tomu bych se chtěl teď hodně věnovat, protože jsem ty první dva roky byl doma sporadicky a já jsem ještě předtím řekl blbost, protože jsem říkal na Výstavišti, ale ta výstava je ve Veletržním paláci.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak fajn. Milane, tak my vám přejeme, abyste si vždycky dovedl najít čas, abyste mohl relaxovat. Přejeme vám taky, aby se podařila výstava ve Veletržním paláci v Praze a aby se vydařilo celé letní festivalové turné, a pak i to podzimní. Díky, že jste přišel. V pořadu Dva na jednoho si s námi povídal muzikant a výtvarník Milan Cais. Pozdravujte kluky s kapely a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
A než to řeknete, tak nám ještě řekněte, co si zahrajeme na rozloučenou?

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Bude to píseň Vítací, která je teda hodně věnovaná dětem. Zvláštností této písně je, že v ní vystoupily, hostovaly skupina Ženy, legendární soubor, který už neexistuje deset let a my jsme je přemluvili ke spolupráci, tak jsme na to pyšný.

Vladimír KROC, moderátor:
Mějte se dobře. Na shledanou.

Milan CAIS, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs:
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Děkujeme i vám, že posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Pokud jste třeba něco přeslechli nebo si nás naladili později, můžete si nás poslechnout na webu www.rozhlas.cz v sekci Rádio na přání. Naděžda Hávová a Vladimír Kroc vám přejí pěkný den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.