Rozhovor s Jiřím Dienstbierem

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Dobrý podvečer.

Jan POKORNÝ, moderátor:
My jsme dali Martinu Veselovskému volno, protože když přišly neoficiální informace o tom, že hlavou státu byl pro další pětileté období zvolen znovu Václav Klaus, tak Martin Veselovský dostal úkol přivést hlavu státu co nejdříve k mikrofonu Radiožurnálu a patnáct, dvacet minut ho podrobit otázkám Martina Veselovského. Jiří Dienstbier ale rozhlas neopustil, ostatně on je tady duchem už několik desítek let, protože je to náš bývalý rozhlasový kolega, jakkoliv po tom po listopadu 89 se věnoval politice co by ministr zahraničí. Vy jste měl být také jedním z možných protikandidátů Václava Klause. Teď, když vidíte, jak ta volba probíhala a hlavně jak dopadla, pane Dienstbier, jste rád, že jste do toho nešel?

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
No, víte co, ono je to trochu jinak, to samozřejmě, že do tohodle toho bych nešel v této podobě vůbec, ale to mě až překvapilo minulý týden, že někteří lidé si mysleli, že já snad chci kandidovat nebo co, ačkoliv se mnou vůbec nikdo nemluvil, tady padala nějaká jména, ale nikdo nám ani netelefonoval a já bych to stejně ...

Jan POKORNÝ, moderátor:
No, telefonovali vám novináři, že jo.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Ale těm já jsem říkal, že podporuju pana Švejnara a že je to celý nesmysl si vymejšlet teďka teda nějaké nové kandidáty, když na to stejně není ani žádný čas. No, ale v zásadě nejde o to, já od března loňského roku, když, když mě někteří politikové oslovovali, abych kandidoval a když jsem potom měl spoustu rozhlasových, televizních a novinových rozhovorů, tak já jsem říkal: "Ano, že je potřeba vybudovat nějakou koalici kolem prezidentského kandidáta. Já jsem připraven do toho jít, ale zrovna tak budu podporovat každého, na kom se shodne to politické spektrum, že bude mít teda větší šance." Ale chtěl jsem, aby to bylo co nejdřív, aspoň v červnu anebo aspoň začátkem září, protože jestliže se po tomto spektru shodlo na Janu Švejnarovi začátkem listopadu, tak už on sice by to zvládnul naprosto skvěle, za dva měsíce si vybudoval dobrou pozici ve veřejnosti, a dokonce i ty výsledky, že jo, tady jsou tady velice vyrovnané v tom parlamentě, ale pro mě nejdůležitější bylo, a proto jsem chtěl, aby to bylo nejpozději začátkem září, ať už to bude kdokoliv, aby se tu vytvořil ten čtyř, pětiměsíční prostor, ve kterém se bude hluboce diskutovat o prioritách, hodnotách České republiky jak doma, tak při vstupu do Evropské unie, to není jenom otázka předsednictví, protože těch příštích pět let bude naprosto zásadních pro to, jakou pozici si vytvoříme v evropské integraci.

Jan POKORNÝ, moderátor:
K tomu se, k tomu se pravděpodobně dostaneme v tom rozhovoru s vámi, pane Dienstbiere. Ale čím si vysvětlujete to, že ta koalice, která by měla vybrat protikandidáta Václavu Klausovi, tady nevznikla v tom termínu, o kterém vy jste uvažoval, v tom červnu nebo maximálně v září.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Tak já ..., to je těžký kolem toho spekulovat, prostě proto, že nebyla schopna, ty politické strany nebyly schopny se prostě dohodnout, neustále na něco čekaly, já nevím na co vlastně. Já jsem se s nima bavil, já jsem navštěvoval ty kluby a mluvil jsem s těmi poslanci a senátory a přesvědčoval jsem je o tom, že je potřeba se nějakým způsobem pohnout, protože přece nejde jenom o to, aby se potom počítalo, kolik lidí bude hlasovat pro toho a pro onoho, ale aby se tady vytvořil ten prostor pro tu debatu a já se obávám, že na té české politické scéně, ale nejen na ni, i v celé české společnosti se nevede základní politická debata o tom, co teda Česká republika má být a čím chce být a jak aktivně se budeme podílet teda na budování evropské integrace.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Než se zeptám, proč se nevede podle vás ta debata, tak ještě jeden návrat nazpátek. Pane Dienstbiere, s kandidaturou Jana Švejnara nakonec přišli zelení a postupně pro něj získávali sociální demokraty a případně další podporu. Nezdá se vám, že tak trochu nesplnila svojí úlohu sociální demokracie, jakožto strana výrazně silnější, co do počtu voličů i mandátů? Jestli máte tentýž dojem, proč tomu tak bylo podle vás?

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
No, já si myslím, že tady byly na všech stranách obavy, že když vyhraje Václav Klaus, tady byla poraženecká nálada v celém tom politickém spektru tak, aby s tím kandidátem přišel někdo jiný než právě ta či ona skupina, aby po tom ta porážka padla na něj a ne teda na ty ostatní, ale já si myslím, že ještě daleko problematičtější je to, že tady se neustále všichni zabývají tím, co bude dneska odpoledne nebo, nebo zítra. A tady byly všechny ty balíčky a já nevím, já nevím co všechno.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Proto mnozí říkali, že na to není čas, že to téma nastane prezidentského kandidáta až na podzim nebo v listopadu.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
No, jistě, no, a to je přece nesmyslný, protože ať si kdo co myslí o prezidentské funkci, tak tady v Čechách má tu neformální autoritu a je třeba v tomto případě, kdy Václav Klaus tady je už vlastně patnáct let jako premiér, předseda parlamentu, prezident, tak jakýmsi svorníkem těch politickoekonomických a jiných vazeb, mně říkal třeba jeden přední českej podnikatel, že on Klause by vůbec nemusel, ale že bude radši, když tam zůstane, protože kdyby ten svorník vypadl, tak se prostě rozpadnou všechny tyhle ty neformální struktury, který, který se tady vytvořily. Já samozřejmě nevím, jestli by se Janu Švejnarovi nebo komukoliv jinými podařilo, aby zabránil vytváření nových takových to, takových to struktur, ale aby se mu třeba podařilo prostě začít, prostě budovat úplně novou politickou kulturu, která tady chybí, že jo.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Pane Dienstbiere, vy jste před chvílí říkal, že se tady nevede žádná skutečná politická debata, protože už jsem taky pamětník, tak to ..., tak si dovolím poznamenat, že to od vás neslyším poprvé. Já o potřebě politické debaty jsem od vás poslouchal ještě v době, kdy jste byl předsedou Občanského hnutí. Proč si myslíte, že se u nás ta debata nevede? Mimochodem vy jste tenkrát po ní volal, ale Občanské hnutí prohrálo volby v roce 1999.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
No, já si myslím, že asi kvůli tomu, že o tu debatu nebyl zájem.

Jan POKORNÝ, moderátor:
A proč o tu debatu není zájem? Zkoušíte to nějak analyzovat?

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Už jsme zase u toho.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Víte, to je otázka.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Ano.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Protože já chápu docela, docela to, že po tom devětaosmdesátém roce ve společnosti, kde si někdo nemohl pořádně seberealizovat, že jo, dejme tomu, na určité úrovni, dejme tomu doktoři v nemocnicích a tak dále, ale nicméně za velice omezených podmínek, kdy nikdo si nemohl, se nemohl materiálně zajistit, se lidi soustředili prostě na budování kariér a na budování svých majetkových základen, a to bylo to podstatné, proč tedy taky takhle uspěl Václav Klaus, ODS, že jo, protože sliboval lidem, že zbohatnou, že jo, no, i když to všechno dopadlo tedy jakýmsi velice nešťastně s tou privatizací a kuponovýma knížkama a já nevím čím vším a pak dokonce i pádem této koncepce, tak se nevytvořila žádná ..., tak to všechno ..., lidi se zvykli na to, na co jsou zvyklí Češi od Bílé hory. Prostě bez ohledu na to, co se děje, si prostě se starat sami o sebe.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Vy říkáte, lidi si nezvykli, ale proč se tomu přizpůsobili, pokud bych se držel v logice vašich úvah, české politické strany? Včetně těch opozičních.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Víte, to já nevím, protože k tomu potřebujete osobnosti, které to budou prosazovat. Tady byla osobnost Miloše Zemana, ale ten vytvořil opoziční smlouvu, ve které teda se, ve které se spíš mluvilo o tom, kdo jakou /nesrozumitelné/ bude mít a zajišťovalo tento způsob vládnutí. Pak přišel Vladimír Špidla, strašně hodnej a slušnej člověk, kterej měl vynikající projevy, dokonce koncepční jak o sociálních otázkách a jinak, ale ráno v pět hodin běhal ve Stromovce a ještě o půlnoci seděl ve Strakovce, že jo, sám, ale nebyl schopen prostě vytvořit to, co dokázal Willi Brandt se svým, který se s tím, no, jak se jmenoval ..., Weiner, ne Weiner, Wieder, teď mi to zrovna vypadlo, oni se osobně nenáviděli, ale Willi Brandt chodil, sršel nápadama a Herbert hned si sed k psacímu stroji, okamžitě to naťukal o rozesílal a začal organizovat prostě realizaci, a to tady prostě chybělo. A já nevím, co s tím, možná, že to bude chtít úplně, úplně novou generaci.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Naznačujete, že je tady nedostatek politických osobností. Proč nevznikají nebo proč nejsou vidět?

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
No, já nevím, proč nejsou vidět, to mně říkají třeba lidi ze všech politických stran jak ze sociální demokracie, tak některých odeesáci, že oni mají základní problém v tom, že nikdo neroste v těch stranách, protože tam se dostali lidi do určitejch pozic, že jo, ODS třeba má ty hejtmany a starosty, ale v tý základně tam se všichni snažej, aby tam nikdo moc neproniknul, protože by ohrozil tyto jejich, tyto jejich zavedené pozice, a nevím, k jakému třesku by muselo dojít, aby, aby se na tom něco změnilo, poněvadž koneckonců, co nám chybí, že ano, patříme mezi deset procent světového obyvatelstva s takto vysokou kvalitou života, takže si lidi prostě ..., dokonce se zadlužujou, že jo, ekonomika roste, jo, čili všechno je to, všechno je to jenom o ekonomice a teprv teď třeba zjišťuju u studentů těch, který jsou dneska prostě na vysokých školách, že už se zase začínají zajímat o nějaké hodnoty a ne o to, jestli dostanou flek u Siemense nebo, nebo jiné západní společnosti.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Naším hostem v tomto speciálním vydání Radiožurnálu je Jiří Dienstbier, kromě jiného bývalý ministr zahraničí. My jsme říkali, že Miloslav Vlček, který řídí schůzi obou komor Poslanecké sněmovny, vyhlásil přestávku na sčítání hlasů do sedmnácté hodiny pětačtyřicáté minuty a také to, že podle zatím neoficiálních informací byl po třetím kole zvolen prezidentem Václav Klaus. My teď znovu přepojíme do Španělského sálu Pražského hradu, kde už se vše schyluje k tomu, aby tuto zatím neoficiální informaci Miloslav Vlček, který jak už jsem říkal, je předseda Poslanecké sněmovny za ČSSD a řídí společnou schůzi obou komor na Pražském hradě, jejímž jediným bodem byla volba hlavy státu, tak aby zmíněný Miloslav Vlček ta zatím, ty zatím neoficiální informace, oficiální potvrdil.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Slyšíte potlesk příznivců Václava Klause, zejména zákonodárců za Občanskou demokratickou stranu poté, co Miloslav Vlček, který řídí společnou schůzi, ohlásil počet hlasů zákonodárců odevzdaných Václavu Klausovi, není to žádná složitá matematika, pokud bylo dvě stě sedmdesát devět přítomných, tak sto čtyřicet jeden hlas pro Václava Klause znamená zvolení Václava Klause hlavou státu na dalších pět let. Petře, chceš doplnit?

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Minimum bylo sto čtyřicet hlasů, to znamená o jeden navíc.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Tak v tuto chvílí řídící schůze Miloslav Vlček opět vypnul ruchový mikrofon, takže my jsme teď té kulisy ušetřeni, respektive nemůžeme jí, nemůžeme jí ani do sluchátek ani do vašich rozhlasových přijímačů pouštět, za což opravdu nemůže Radiožurnál, ale to je technické zařízení, které obhospodařuje Poslanecké sněmovna a v tuto chvílí řídící společné schůze Miloslav Vlček. Pane Dienstbiere, ještě využijeme vaší přítomnosti, vaší přítomnosti zde. Co podle vás a pokuste se to říct co nejsrozumitelněji, znamená další pětileté období Václava Klause pro Českou republiku?

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Víte, já si myslím, že to není šťastné, já už jsem tady o tom mluvil. Protože ta změna na Hradě by dala aspoň šanci nějaké základní změně nebo restrukturalizaci té politické scény, dokonce i pro ODS by to bylo důležité, tam je vnitřní pnutí, ale skutečná programová debata se tam nemůže ve skutečnosti vést, protože to by znamenalo tedy také čelit názorům a postojům Václava Klause, takže i pro ODS, si myslím, že to není dobré a není tedy dobré pro další vývoj politické situace. Další věc je, jestli Václav Klaus bude chápat to druhé období tak, že ...

Jan POKORNÝ, moderátor:
Pardon, už zase slyšíme zvuk ze Španělského sálu.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Popíšeme dění ve Španělském sále Pražského hradu, i po vyhlášení výsledků pro Jana Švejnara tak zákonodárci povstali, mezi nimi i oponenti Jana Švejnara, ti, kteří ho nevolili a potleskem dali najevo to, že si ho jako soupeře Václava Klause váží. Miloslav Vlček teď oficiálně potvrdil, že prezidentem republiky byl po třetím kole druhé volby zvolen kandidát občanských demokratů Václav Klaus. Tak teď už to víme oficiálně, pokud Václav Klaus bude chtít pronést projev, anebo poděkování zákonodárcům, tak jej samozřejmě Radiožurnál přinese v přímém přenosu. Zatím to na Pražském hradě ve Španělském sále vypadá tak, že Václav Klaus přijímá gratulace.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Slyšeli jste vystoupení prezidenta republiky Václava Klause, který se ujme své funkce na další pětileté období po složení prezidentského slibu, jak už říkal Miloslav Vlček, který řídí společnou schůzi obou komor parlamentu, počkáme, jestli se svým vystoupením nepřijde také protikandidát Václava Klause Jan Švejnar. Jinak připomínám, že posloucháte speciální vysílání Radiožurnálu věnované volbě hlavy státu. Jak jsme předpokládali, i Jan Švejnar vystoupí se svým projevem poté, co jsme vyslechli projev budoucího nového prezidenta.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Ve Španělském sále Pražského hradu vystoupil se svým projevem po volbě hlavy státu i protikandidát Václava Klause ekonom Jan Švejnar. V tuto chvíli se zákonodárci ve Španělském sále rozcházejí, Miloslav Vlček, řídící schůze, předseda Poslanecké sněmovny za ČSSD, ukončil tuto schůzi, jejímž jediným bodem byla volba hlavy státu. V tuto chvíli tedy končí i speciální vydání Radiožurnálu. Je sedmnáct hodin padesát devět minut, to znamená, že za minutu nás čekají Ozvěny dne a po nich publicistický pořad Radiofórum, v němž se kolegyně a kolegové budou samozřejmě volbě hlavy státu, jejímu průběhu, ale i výsledku věnovat. Já pro tuto chvíli děkuju hostu, podvečerním hostu Radiožurnálu Jiřímu Dienstbierovi a přeju vše dobré do budoucích dní, ať už politických nebo osobních. Mějte se hezky. Na shledanou.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Taky všechno nejlepší.

Jan POKORNÝ, moderátor:
A Petru Nováčkovi, komentátorovi Radiožurnálu, který byl velice cenným společníkem a průvodcem v tom trochu zapeklitém a někdy i hodně složitém procedurálním dění, které jsme sledovali ve Španělském sále pražského hradu nejenom dnes, ale i ten minulý pátek a minulou sobotu. Petře, děkuju a přeju taky hezký večer.

Petr NOVÁČEK, komentátor:
Děkuji, děkuji.

Jiří DIENSTBIER, bývalý ministr zahraničí:
Na shledanou.

Jan POKORNÝ, moderátor:
Na shledanou, pánové. Kolega Martin Veselovský v tuto chvíli chodí po budově Českého rozhlasu s mobilním telefonem u ucha, protože se domlouvá s Ladislavem Jaklem, tajemníkem nového prezidenta na tom, že Václav Klaus by mohl být naším hostem v těch následujících minutách, tak uvidíme, jak tohle jednání dopadne. Samozřejmě pokud Václav Klaus přijde do našeho studia ve Španělském sále Pražského hradu, tak Martin Veselovský se hned začne ptát. Teď už bude osmnáct hodin.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.