Rozhovor s herečkou Kateřinou Wintrovou

Host (Kateřina Wintrová): Dobrý den.

Host (Kateřina Wintrová): To, na pořadí nezáleží. Myslím, že to je jedno, nedá se to moc oddělovat. Spíš je to o tom, že na tom jevišti divadelním se cítím jako herečka a na tom, na těch prknech na koncertě se cejtim jako zpěvačka, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): Horší, kdyby to bylo obráceně.

Host (Kateřina Wintrová): Ale vono se to, vono se to taky jako vobčas mixuje, protože v divadle hodně zpívám a na těch koncertech dost hraju, takže...

Moderátor (Naděžda Hávová): Prolíná se to. Kateřina Wintrová se narodila 12. února 1976 v Benešově. V letech 1990 až 96 studovala na pražské konzervatoři. Pak hostovala v Divadle pod Palmovkou a od roku 98 je členkou Národního divadla v Praze. Ve stejném roce začíná zpívat s kapelou Extase of send Tereza. Akademie populární hudby jí, jak už jsme řekli, udělila titul zpěvačka roku za rok 2002. Skoro každý v dětství sní o tom, že bude hercem nebo zpěvákem. Vám se nakonec podařilo obojí. Čím jste vy chtěla v dětství být?

Host (Kateřina Wintrová): No já myslím, že jsem tou zpěvačkou asi chtěla bejt. Ale já jsem hlavně chtěla pracovat jako, já jsem si vždycky představovala, že budu mít velkej barák, dům a v tom domě budou takový jako ty holčičí věci. Jako kadeřnictví, nějaký obchůdek s hadrama a takovýdle věci, jako že služby. Že prostě budu prodavačka nebo kadeřnice nebo takovýdle věci, to mě dost bavilo. Pak jsem chtěla bejt zvěrolékařkou, ale přitom jsem pořád myslela na to, že jednou budu tou zpěvačkou.

Moderátor (Vladimír Kroc): A když to vidíte teď s odstupem, máte pocit, že něco z toho, co jste teď řekla, by vás bavilo, kdybyste nebyla tou herečkou a zpěvačkou zároveň?

Host (Kateřina Wintrová): Jako já jsem si něco z toho i vyzkoušela na vlastní kůži a musím se teda přiznat, že to nebude úplně vono, že...

Moderátor (Vladimír Kroc): Že ty dívčí sny jsou asi trošku jiné než realita?

Host (Kateřina Wintrová): No, no, no, no. To je jenom takový, to vidíte jenom ty nalakovaný nehty a jak sedíte u kávičky jako, ale ta práce už tam moc není.

Moderátor (Vladimír Kroc): Před šesti lety, jak už jsme tady řekli, jste nastoupila do angažmá v Národním divadle. Hodně herců se nechává slyšet, že kdyby nabídku z národního dostali, že by jí asi dlouho zvažovali. Bojí se prý atmosféry ve zlaté kapličce a strnulosti toho kamenného divadla. Jak to vidíte vy?

Host (Kateřina Wintrová): No, je to tak jako já je chápu ty lidi, že...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vypadá to, že hledáte diplomatickou odpověď.

Host (Kateřina Wintrová): Ne já si spíš, já jsem spíš přemejšlela vo tom, jak, jako jak jsem na tom já a jak jsem to měla, když jsem do toho divadla nastupovala. Já jsem vlastně vůbec neměla žádnou představu, že budu, že chci bejt v Národním divadle. Že chci bejt v nějakym angažmá nebo někde, prostě jsem si říkala, budu hrát a nějak to dopadne. Někde mě možná přijmou, někde nebo budu na volný noze. Já jsem vopravdu nad tím nepřemýšlela. Pak přišla ta nabídka a tak jsem jí přijmula. Jako nevěděla jsem do čeho jdu. Jako kdyby mně dali nabídku z Divadla Komedie, tak bych jí taky přijmula a taky bych poprvý šla do toho angažmá.

Moderátor (Vladimír Kroc): A když už teď víte, do čeho jste šla, tak nelitujete?

Host (Kateřina Wintrová): No, je to samozřejmě těžký. Je to vobrovský divadlo, je tam...

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pocit, že ta atmosféra je skutečně jiná než v jiných divadlech?

Host (Kateřina Wintrová): Je jiná. Jako každý to divadlo má svojí atmosféru, protože jsou tam nějaký lidi a hrajou nějakej repertoár. A u nás je to trošku problematický v tom, že ten soubor je třeba hrozně velkej, že ty lidi se nepotkávaj všichni, že všichni nejsou jakoby kamarádi. Že s někym hrajete vopravdu jenom jedno představení nebo se s nim nikdy na tom jevišti nesetkáte. Pak je tam problém toho provozu. Samozřejmě spousta lidí pracuje na něčem, takže někdy se to jako zadrhne ten stroj. Ale samozřejmě pochybnosti jsou vdycky, ale tak co se jako dozvídám i z jiných divadel, tak vlastně jsou to pořád ty samý problém akorát jsou třeba zvětšený jo. Nebo je fakt, že taky to Národní divadlo se pořád všude propírá jako mnohem víc, než jiný divadla. Takže to může vypadat, že je tam nějakej big problém, ale já vopravdu, já nemám srovnání, protože nejsem v jinym divadle. Jako samozřejmě cítím nějaký problémy, ale zase jsem si tam našla spoustu jako přátel nebo spoustu, pár přátel a ta práce jako někdy se povede, někdy je to hodně zajímavý, někdy ne. Ale to myslím, že je stejný všude.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neuvažovala jste někdy o volné noze? Přece jenom ve stálém angažmá se musíte podřídit potřebám divadla, není tolik volného času jako právě na té volné noze.

Host (Kateřina Wintrová): Jako vo tom já přemejšlim vlastně docela dlouho. Jako já jsem byla na volný noze a pak jsem vlastně šla do angažmá. A po nějakym čase jsem zase začala vo tom uvažovat. To je pořád. Chcete něco, co jako teď zrovna nemáte, protože víte, že je to lepší třeba v něčem, ale zase je to nějaká jistota. Zase je fakt, že třeba hodně hraju nebo že mám docela nějakou práci. Teď už třeba bych se trošku bála jen tak jako říct, ahoj, já jdu na volnou nohu. Jako nevím, co bych dělala. Možná, že bych asi přestala i to divadlo dělat, ale to si zase nedovedu představit. Takže nevím, je to jenom v hlavě, nevím, nechystám se na to.

Moderátor (Vladimír Kroc): Minulý týden vystoupili u nové scény hudebníci pražského Národního divadla, upozorňovali na své platové podmínky, které považují za nevyhovující. Přidala byste se?

Host (Kateřina Wintrová): No asi jo. Já jsem vo tom zrovna dneska, jsem vo tom tak trošičku přemejšlela, jestli jako máme nárok na to mít jako ty větší platy, kdy jsme jakoby jenom ty herci? Ale já myslím, že zase na druhou stranu ta kultura by se měla trošku podporovat. A to znamená podpořit ty lidi, který jakoby dělaj to umění nebo, když to takle mám říct. Takže myslím, že jo, protože máme nějak, my jsme nějak úplně pod nějakym i průměrem, takže to je trošku divný jako. A myslím, že docela i tvrdě pracujem. Vono to není jako jen tak vylízt na jeviště a něco tam jako předvádět, takže určitě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak vypadá třeba takový běžný den herečky Kateřiny Wintrové?

Host (Kateřina Wintrová): Tak běžný den myslíte jako když zkouším nebo když nezkouším? Když zkouším, tak je to ráno vstát, jít se psem, nestíhat snídani. Jít do obchodu koupit si snídani, stihnout zkoušku, vod desíti do dvou je zkouška. Po zkoušce jít na voběd, protože je hroznej hlad. Když se nestíhá oběd, tak se jde venčit pes. Po venčení psa, to je priorita, tak potom teprve možná nějaká práce, když je. A večer představení nebo klid nebo....

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik jich je do měsíce těch představení?

Host (Kateřina Wintrová): Je to různý, ale já mám tak třeba 10, 12 představení do měsíce. A jinak třeba teď zkoušíme denně. Někdy je to hodně, hodně namačkaný, hodně jako na ty půlhodinky, kam se to vejde a někdy je klid jako. A když je ten klid, tak se ho snažím fakt jako hodně užít, nic nedělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na prknech Národního divadla jste se objevila mimo jiné ve dvou Shakespearových dílech. Nejprve jako Ofélie a letos mělo premiéru drama Romeo a Julie. Přesto jsme se někde dozvěděli, že jste si k Shakespearovi dlouho hledala cestu, že vám ho prý znechutili ve škole?

Host (Kateřina Wintrová): No tak ve škole nám toho znechutili, protože to bylo povinný prostě jako ty knížky a různý právě ty dramata, protože jsme museli se to přes ty prázdniny naučit. Přes prázdniny já se budu učit Romeo a Julii, jo? A tak znechutili, to zas tak jako je silný slovo. Ale je pravda, že prostě toho Shakespeara je fakt hodně. A já mám, asi víc tíhnu prostě k tý jako k novějším hrám, k současnějším tématům. Jako myslím si, že Shakespeare byl dobrej dramatik nebo ty hry určitě jsou, jsou dobrý, ale ne všecky prostě. Nemyslím si, že zase všecko je tak dobrý, aby mělo cenu to po sto padesátý opakovat a hledat v tom něco novýho, když už se to dávno myslím jako všecko našlo a furt je to dokola. Takže já už bych toho Shakespeara moc nechtěla. Ale zase třeba přečíst si tu hru to je zajímavý. Prostě jinak, ne jenom se na to dívat v divadle nebo nejenom to hrát, ale přečíst si jí a nebo fakt se zaposlouchat, když někdo vopravdu ty verše přednáší, tak to je hrozně krásný. To je to samý i jako s artikou a přitom to jako nemusím moc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se vám hraje čtrnáctiletá Julie téměř v 28 letech?

Host (Kateřina Wintrová): Já nevím. Já, já to, já jsem, já to tak neberu, že, že je tak mladá. Protože já se jakoby nějak i v tomto požehnaném věku, se dokážu nějak, teď mi vypadlo to slovo, ale dokážu se...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vcítit?

Host (Kateřina Wintrová): Vcítit. Dokážu pochopit ty problémy jo, takže myslím, že to je jedno, jestli je mi těch 28 nebo těch 14. Myslím, že to jako netlačím na to děcko. Ale je fakt, že někdo napsal, že tak i vypadám, tak to je docela dobrý, že to ani nemusím hrát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Naším dnešním hostem je tentokrát herečka a zpěvačka Kateřina Wintrová. Jaká byla vaše cesta ke kapele Jana P. Muchowa? Vy jste do skupiny přišla před...

Host (Kateřina Wintrová): Pěti šesti lety.

Moderátor (Naděžda Hávová): Našel si Jan Muchow vás nebo jste si Extasi našla vy?

Host (Kateřina Wintrová): No, našel si on mě, protože mě viděl ve školním představení, který jsme dělali s Janou Koubkovou. Jeden hec, druhej den kec se to jmenovalo. A tam jsme jako zpívali a recitovali svoje básničky a dělali různý takový scénky. On to viděl to představení a zrovna hledal zpěvačku, tak mě oslovil. My jsme potom spolu točili film Šeptej, tak tam jsme se jakoby seznámili a on mně řek, že mě viděl na tom představení a jestli bych nechtěla teda zpívat s tou jeho kapelou. Dal mi nějaký, nějakou kazetu, abych si jí poslechla. Jako mně se to nelíbilo. Nejdřív jsem moc to nepochopila, to mě teď napadá, že vlastně někerý lidi, že voni to nechápou stejně, jako jsem to nechápala já. No nic. Ale že právě jsem se musela jí prokousat jo a to mi nějakej čas trvalo. A je fakt, že jsem se jí jako prokousala a že, že se mi na ní něco strašně líbilo a něco strašně nelíbilo. Že to byl takovej zvláštní vztah k tý hudbě. A i když jsem mu teda řekla, že v žádným případě to dělat nebudu, že mě to jako nezajímá. Tak pak asi za půl roku někde jsem ho potkala a mně jakoby došlo, že jsem to měla aspoň zkusit. Že byla blbost jako mu hned říct, čau. Tak jsem vlastně se mu tak jako vetřela a jestli by to teda ještě nešlo? A von řek, že ještě pořád jakoby je to votevřený, tak že můžu přijít na zkoušku. Tak jsem šla na zkoušku a pak už jsem šla druhej den na zkoušku, třetí den na zkoušku a už to bylo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už to bylo. Do jaké míry se cítíte s tou Extasí spjatá? Dovedete si představit, že byste třeba šla zpívat s jinou formací?

Host (Kateřina Wintrová): Taky už jsem dostala takovou otázku a přemýšlela jsem a...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vám pomáhá se soustředit, když nám tady ťukáte do mikrofonu a ono je to slyšet.

Host (Kateřina Wintrová): Ježiš promiňte, promiňte. Myslím, že ne jako. Já nebo je to třeba po týhle nový desce nebo nový, už je skoro rok stará, ale po týhle desce je to pro mě jako hodně vážnej vztah a je to pro mě jakoby domovská scéna nebo jako jak to přesně nazvat. Je to moje láska a...

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy jste věrná.

Host (Kateřina Wintrová): A já jsem věrná. A vlastně s Honzou máme hrozně dobrej jako přátelskej vztah a rozumíme si. Jako doplňujem se přesně. A já jsem do týdle doby nepotkala člověka, kterej by mě jakoby takle oslovoval svejma názorama na tu hudbu a tak. Takže moc si to nedovedu představit. I když něco možná se vyrýsuje, ale určitě Extase zůstane pro mě jakoby ta matka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když se rodí nová deska Extase, může Kateřina Wintrová Janu Muchowovi zasahovat do jeho práce? Jak moc se podílíte na zrodu desky?

Host (Kateřina Wintrová): No, jak říká Honza s radostí nebo se smutkem, vždycky mi něco pustí a když to projde sítem, tak to tam je, když ne, tak není prostě. Takže já se podílím tím, že schvaluju nebo neschvaluju. Ale není to tak jednoduchý. Samozřejmě někdy, někdy Honza přinese celou věc hotovou. Mě zajímá, baví, prostě mám k tomu jednu, dvě připomínky, je to prostě bez debaty. Někdy přinese nějakej základ něco a já mu řeknu, že to se mi nezdá, že bych si představovala tam něco pojďme zkusit tohle, tohle. Takže někdy ty skladby jsou jako hodně o spolupráci jako takový na tý hudbě. Pak třeba já dovymýšlím melodie zpěvový. A někdy prostě Honza přinese už hotovou věc i s tou melodií zpěvu a já si jí upravím jenom třeba málo podle sebe. Takže, jak kdy. Ale je to spolupráce. Nejsem já jenom jakoby interpret a on ten skladatel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na oficiální stránce, tedy na internetu na oficiální stránce Extase se fanoušci mohou dočíst, práce na DVD se mílovými kroky blíží do finále. O víkendu proběhlo zábavné natáčení dalšího z klipů. Kdy se tedy mohou vaši příznivci těšit na to DVD?

Host (Kateřina Wintrová): To je otázka.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je otázka.

Host (Kateřina Wintrová): To by mě taky... To já vám přesně nepovím datum, ale byli bychom asi rádi, kdyby to bylo co nejdřív, to znamená listopad třeba snad, před Vánocema. Právě ta písnička, kterou jste slyšeli Happy Air je vlastně i jsme vydali teď singl a k tomu jsme vlastně točili ten videoklip v sobotu nebo kdy to bylo? Takže doufejme, doufejme listopad.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se stíhat divadlo i kapela stejně stoprocentně nebo něco z toho trochu šidíte?

Host (Kateřina Wintrová): No, je fakt, že mně to divadlo, když třeba zkouším, tak vopravdu zabírá veškerej čas a soustředění. Už jsem přišla na to, že nejde se soustředit na několik věcí najednou, že to jde chvíli a pak to stejně vyčerpává a moc to nefunguje. Takže je fakt, že tím, že jsem jakoby v angažmá a že je to jakoby mé zaměstnání a že tam jsou prostě jako závislí všichni lidi, tak si nemůžu dovolit prostě nebejt in. Takže se jakoby ta hudba, jakoby ta práce v tý kapele podřizuje tomu divadlu. Ale zase, když mám volno a když děláme na tý desce, tak je zase téměř stoprocentní účast jako soustředění v tý kapele no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Před časem jste si vyzkoušela úplně novou roli, pro módní návrhářku Helenu Fejkovou jste spolu se svými dvěma kolegyněmi z Národního divadla předváděla její modely. Jak tohle vás bavilo?

Host (Kateřina Wintrová): No, jako to nebylo poprvý a doufám, že to jako nebylo naposledy. Vono je to hrozně zábavný. To je prostě jako tam přijdete, vyzkoušíte si ty modely. Voni to na vás upravěj pěkně, pak vás namalujou, to trvá třeba dvě hodiny. Dvě hodiny vás češou prostě a to je...

Moderátor (Vladimír Kroc): A to je zábavné.

Host (Kateřina Wintrová): A to je hrozně jako pro holky myslím, že to je strašně zábavný jo. Pak jsou tam ty prostoje, to čekání, ale vlastně je to taková jako fajn holčičí záležitost a je to zábavný. A možná jako živit se tím, dělat to furt, tak to taky jako samozřejmě omrzí. Jako to cestování a čekání furt někde a pak vás někdo tahá za vlasy, někdo vás blbě namaluje a nosíte blbý modely na sobě, tak to je třeba taky nudný. Ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): To nebyl ten případ.

Host (Kateřina Wintrová): Vobčas, vobčas je to, je to zábava no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zatím jsme ještě neměli tolik příležitostí vidět vás ve filmu nebo v televizi. Už jste to sama řekla, objevila jste se v Ondříčkově filmu Šeptej. Nabídky zatím nechodí nebo je Kateřina Wintrová odmítá?

Host (Kateřina Wintrová): No jako moc toho není. Já jako takhle, nemám, nemám moc co vodmítat. A když něco příde, tak to právě vodmítnu, protože je to uplně blbý a nechci, nechci v tom bejt. Ale jako tolik toho není a nevím, třeba něco přijde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kývla byste třeba na nabídku účinkovat v reklamě?

Host (Kateřina Wintrová): To je taky otázka no. Kvůli penězům asi jo, ale to by musely bejt velký peníze. Muselo by to nějak vypadat. Ale asi fakt jenom kvůli těm penězům, myslím, že kvůli ničemu jinými se to nedělá jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kde vlastně na ty věci, o kterých jsme mluvili, hlavně na hraní a potom na zpívání, čerpáte energii? Právě z toho psa, který teď čeká doma na vyvenčení?

Host (Kateřina Wintrová): No, já ani nevím. Prostě nemůžu říct, že bych se nabíjela jako cvičením nebo meditacema nebo něčím, to se nenabíjím. Je fakt, že hodně jim, takže nebo spíš musím jíst. To jako dobíjím no energii, ale nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my se rozloučíme závěrečnou písničkou. Na čem jste se dohodli? Vlastně co, co si pustíme?

Host (Kateřina Wintrová): Okaldi zwischen.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přesně tak. Kateřina Wintrová. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

Host (Kateřina Wintrová): Taky děkuju. Mějte se pěkně. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pěkný den přejeme vám všem, kteří zůstáváte s frekvencemi Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Příští pondělí se na vás opět půl hodiny po poledni těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.