Rozhovor s hercem Martinem Dejdarem

Host (Martin Dejdar): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Martin Dejdar se narodil 11. března 1965 ve Vysokém Mýtě. Žil v Chrasti u Chrudimi. Po absolutoriu DAMU v roce 1987 nastoupil do Ypsilonky, hostoval ale v dalších divadlech, například v Realistickém nebo Vinohradském. V Hudebním divadle v Karlíně ho můžete vidět v muzikálu Zpívání v dešti. Hrál v řadě televizních inscenacích, mimo jiné v seriálu Zdivočelá země. Ve filmu debutoval před osmnácti lety ve snímku Zelená léta. Hrál v Šakalích létech, v Americe, Krvavém románu, za roli v Učiteli tance dostal Českého lva. Koprodukoval film Panství, v němž hrál hlavní roli a producentsky se podílel i na filmu Eliška má ráda divočinu. Martin Dejdar zpívá ve skupině In, je ženatý a má syna Matěje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Večer začíná v České televizi nová série Nemocnice na kraji města, hrajete tam roli právníka, který se stará o přestavbu domu rodiny Sovových. To je tak, co můžeme prozradit. Je to kladná role? Asi moc ne.

Host (Martin Dejdar): Já myslím, že jo. Já si vzpomínám, když mě Hynek Bočan, když jsme se o tom bavili, o té roli, tak říkal, že to má být taková figura člověka, který se chová tak, jak bychom se měli chovat všichni. Či-li když je něco špatně, tak by to měl říct. Takový, jak se říká, asertivní vůči všemu a ne zlý, ne nějak prostě podlý, ale tak jako že.... Tam jde o to, že já se starám teda o tu přestavbu toho jejich domu a pak mám spor s nemocnicí, protože paní doktorka Čeňková nějak zanedbá péči o mého otce. Víc nebudu prozrazovat. Takže tam je takový jako spor. Ale myslím, že to není jako záporná figura, ale myslím, že je velmi zanedbatelná v té plejádě dalších rolí a postav té nemocnice.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když říkáte, že bychom se tak měli chovat všichni, vzal jste si něco z té role pro sebe?

Host (Martin Dejdar): Ne. Já to, já fakt asertivitu, já nevím, jestli je na to nějaký kurs, já bych to potřeboval, já to neumím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když jste dostal nabídku na účinkování v Nemocnici na kraji města, přemýšlel jste o tom hodně a nebo jste rovnou po ní sáhl?

Host (Martin Dejdar): No, rovnou jsem sáhl, protože jsem si říkal, no to je prostě, být v Nemocnici znamená být legendou, to už je dneska.... Protože koho by to napadlo před třemi lety, že by ještě mohl hrát v Nemocnici na kraji města, že jo? Myslím, že málo koho.

Moderátor (Vladimír Kroc): No, přece jenom ale je to asi nejpopulárnější seriál u nás. Není to velké riziko po tak dlouhé době se pokusit navázat?

Host (Martin Dejdar): No, tak určitě to riziko svým způsobem je. Ale já se domnívám, že to je odsouzeno k úspěchu. Protože....

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná už tím obsazením.

Host (Martin Dejdar): Jednak obsazením, ale jednak myslím si, že tvůrci, kteří pokračují v tom, v tom díle, které už vlastně desítky let staré, že jsou natolik kvalitní a že snad i ta látka podle všeho, jak já jsem slyšel, neviděl jsem to samozřejmě, nevím, ale je to jenom můj dojem, že je velmi dobře udělanej. Hynek Bočan je skvělý režisér, měl kolem sebe výborný štáb a všichni jsou pořád skvělý herci, že jo. Jak se říká, u herců je to jak u vína, čím starší, tím lepší. I když vinaři zas mi říkali, že to neplatí úplně, jo? Ale já myslím, že to, že to, dneska bych řek, že by ta Česká televize ve sledovanosti mohla vyhrát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Uvidíte dnes večer první díl nemocnice poprvé?

Host (Martin Dejdar): Ano, samozřejmě poprvé.

Moderátor (Naděžda Hávová): Seriál je vůbec zvláštní fenomén. Vy jste typ seriálového diváka? Já bych hádala, že na pravidelnost jste příliš vytížený.

Host (Martin Dejdar): Ano, máte naprostou pravdu. Já víte co, já pravidelně sleduji seriály, které jdou od 23 hodiny výš, protože to se vracím většinou z divadla. Takže všechny ty seriály, který běžej, ať to byli Bundovi, nebo Sex ve městě a Mí přátelé a tohle, takže to znám, to sleduji. Ale ty, který jdou dřív, tak tam, tam samozřejmě, tam mám velký mezery. Někdy se mi poštěstí nějaký díl vidět dopoledne, ale úplně takhle seriálový nejsem. Ale moje žena ta miluje seriály ty detektivní takový. Jesica....

Moderátor (Naděžda Hávová): Hercule Poirot.

Host (Martin Dejdar): Ano, ano, ano. Pak je Perry Mason, takže těch jsem pár viděl, protože když přijdu domu, tak ona už spí, ale ten seriál pořád běží, protože si ho nahrává. Takže já některý díly znám nazpaměť úplně, jo. Říkám, hele probuď se, tohle už jsme přece viděli. Takže, víte co, je seriál a seriál. Nebo takle, je seriál a telenovela. Tam opravdu, tam mám velký mínus, tam nesleduju vůbec nic, to nějak mi přijde takový jenom vyplnění nějaký doby. Ale já myslím, že některé seriály, které běží třeba na té České televizi i teda jsou velmi kvalitní, že fakt je to dobrý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Česká televize chystá na prosinec uvedení filmu Zdeňka Zelenky Bankrotáři. Tam také hrajete. Co o tom filmu můžete prozradit?

Host (Martin Dejdar): Tam můžu prozradit, že získal teď jednu cenu na festivalu Hrnec smíchu. Takže diváci se velmi bavili. A tam excelují Miroslav Donutil a Jiřina Bohdalová, František Němec, Josef Somr, ti mají ty hlavní role, Václav Postránecký. Tak fakt bych doporučil, aby si tuhle tu komedii televizní nechali, nenechali diváci ujít, protože je to zase jedna taková, řekl bych, z řad, který potěší, opravdu pobaví. Jsou tam skvělý výkony herecký. Je to, je to legrace. Zdeněk Zelenka to napsal na motivy Stevensonova Klubu sebevrahů. Je to takový jako zvláštní téma, ale myslím si, že nezklame, určitě to diváky nezklame.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě napadá, když Bankrotáři, vy sám máte s podnikatelským neúspěchem své zkušenosti. Po finanční stránce filmový projekt Panství skončil ne moc slavně. Mluvili jsme o tom, že jste byl koproducentem. Odradilo vás to od dalších producentských záměrů?

Host (Martin Dejdar): Ne, musím říct, že se diváci nemusí bát, Bankrotáři nejsou o mně. Je to úplně o něčem jiným.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak já jsem nechtěl říct, že vy jste bankrotář, probůh.

Host (Martin Dejdar): A tak svým způsobem jo. Ale tak odradilo? No tak to víte, no, člověk vším se učí, i chybami se učí. Neodradilo zcela, na určitou dobu určitě jo, ale člověk se musí ze všeho poučit a musí najít taky lidi kolem sebe, na které může a musí mít spolehnutí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co bylo tím důvodem? Bylo to, že jste si vzal velké sousto nebo čemu to přičítáte?

Host (Martin Dejdar): Já vám to řeknu takhle. V současné době právě o tom jednáme. My jsme měli velký problém a ta naše chyba, nezkušenost byla v tom, že jsme uzavřeli velmi špatnou smlouvu se špatným distributorem. A v současné době, v dnešních dnech vlastně zjišťuji, že ten film se prodal poměrně slušně po celém světě, aniž bychom o tom kdokoli věděl a aniž by nám ty peníze, tedy ty distribuční peníze došly, čímž vznikl celý ten problém kolem toho. Ale hodit flintu do žita nemůžu a nesmím, takže nadále bojujeme. V tomto týdnu převážíme materiál z úschovy, kde je, úplně někam jinam, takže ještě to není úplně ztraceno. Ale já myslím, že nejdůležitější u toho je, že ten film existuje. Ten vzniknul, ten je, či-li dokázali jsme tu první fázi vyrobit, udělat. Myslím si, že ten film je dobrý a my nejsme obchodníci no, to je ta chyba.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste v podnikání nehodil flintu do žita vlastně vůbec, protože od 1. září máte pronajatý, pronajaté kino, bývalé kino Kotva, které se dneska jmenuje Biásek, jste tam nájemcem. Co že jste se pustil do takového druhu podnikání?

Host (Martin Dejdar): Dostal jsem nabídku od lidí, kteří tam provozují gastronomické a jiné činnosti a ten sál tak nějak jako zel prázdnotou. A protože se známe, tak mi nabídli, jestli bych to kino nechtěl zkusit provozovat, aby tam začali chodit lidi. No a mě napadlo, že by to bylo, jako že je to výzva určitá, protože je to skvělý místo. Když lidé jezdí autem, v centru je problém zaparkovat, tak se dá zaparkovat....

Moderátor (Naděžda Hávová): Musíme říct, že mluvíme o Praze.

Host (Martin Dejdar): O Praze, ano. Zaparkovat v Kotvě v parkovišti. Dá se tam dojet metrem, tramvají, všechno je na fleku. Pravda, jedinou nevýhodou je, že ten sál má poměrně málo míst, je tam 100 míst k sezení. Takže to vstupné my držíme tak, aby bylo všem dostupné. Či-li je to trošičku ekonomická honička. Ale nicméně můžeme si vytvářet program, jaký chceme. Nabízíme ten, ten prostor všem kolegům, lidem, kteří třeba nemají kde hrát, mají spoustu nápadů.

Moderátor (Naděžda Hávová): To znamená, že se ten prostor nevyužívá jenom na promítání?

Host (Martin Dejdar): Ne, ne, ne, ne, vůbec ne. My hrajeme vlastně filmy od pátku do neděle a během týdne, když je volno, tak samozřejmě taky i jiný dny v týdnu. Ale hrajeme muziku. Měl tam koncert nedávno Jiří Schmitzer, vydal desku novou, měl tam koncert. Jaroslav Dušek tam měl premiéru svého nového takového představení. Bude tam hrát znovu teď v listopadu. Vlastně začíná tam hrát Dáša Bláhová jedno takové kontroverzní představení. Takže myslím, že o to bude velký zájem. Michal Viktořík tam dělá svoji show Bratři v tipu, kterou doporučuji zejména mladým lidem, protože to je taková velmi neformální a taková nekonvenční záležitost, kde se prolíná promítání filmu s divadlem, s živým slovem, s muzikou. Či-li řek bych, že to je velmi zajímavá taková moderní záležitost. No a vytváříme a budujeme dál. S Petrem Vackem tam budeme mít svoje vystoupení v listopadu. No a samozřejmě ho nabízíme dalším, říkám, kolegům, kteří mají nápady, mají chuť, ale nemají třeba kde. Či-li my ten prostor máme, mým cílem je tak do roka, protože to trvá strašně dlouho, vytvořit místo, o němž lidé budou vědět, že tam mohou přijít a uvidí něco, co třeba nikde jinde neuvidí. A to se týká i té filmové nabídky. Či-li my se s Multiplexem za zády nemůžeme konkurovat, takže se snažíme i tu filmovou dramaturgii vytvářet s lidmi, kteří u toho filmu dělají strašně moc dlouho, aby tam vlastně lidé přišli za tím, co nikde jinde neuvidí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak tedy Biásek a Martin Dejdar jako dramaturg, dalo by se říci.

Host (Martin Dejdar): Dá se tak říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste ohlásil už před časem odchod z Ypsilonky, prý proto, že se mimo jiné chcete intenzivně věnovat kapele In. To tedy není jenom takové popracovní rozptýlení, to zpívání v kapele?

Host (Martin Dejdar): Ne, to je, já jsem vždycky zpěvákům záviděl tak, jako sportovcům ty, ty, ty davy rozjásaných fanoušků, protože na divadle to nejde pochopitelně. Ale na tenhle ten nápad přišel Pavel Kocián, který je takovým mozkem té naší kapely. Skládá muziku a texty. A my jsme spolu dělali nějaký věci před tím a on potom jednou říká, tak člověče, co pořád budeme něco vymejšlet pro někoho jinýho, tak pojďme to zkusit dohromady. No a udělal pár písní, zkusili jsme je. Já jsem mu říkal, hele, je to na tobě, já nejsem muzikant, ty musíš říct, jestli je to dobrý, jestli se ti to líbí, jestli ti to takhle vyhovuje. On řekl, že jo. No a tím vznikla vlastně kapela In. On sehnal další kluky, kteří jsou všichni z Mladé Boleslavi, skvělí, mladí prostě muzikanti, kteří hrají i v jiných kapelách. Není to jako, že by začínali. Ale bezvadně to hraje dohromady. A měli jsme vlastně první vystoupení vloni na Hvězdách na Vltavě a za ten rok jsme měli, já nevím, nějakých dvacet už vystoupení. Z toho asi osm nebo deset v televizi. A k našemu velkému, řek bych, k naší velké radosti úspěšných, takže to nás nějak utvrdilo v tom, že, že to je dobrý, že to je dobrá muzika, že si našla svoje posluchače. Není to o tom, že by se řeklo Martin Dejdar a In. Ne, tak to vůbec není ani postavený. Já jsem součást, jedna šestina té kapely, takže je to prostě skupina In. Nikde to neprezentujeme, že já a někdo nebo tak nějak, právě to jsme ani nikdy nechtěli a já jsem to nikdy nechtěl. Je to prostě jeden, jeden, jedna takováhle grupa. No a teď se domlouváme o vydání desky, která by měla vyjít na jaře a také o nějakém turné. A strašně nás to baví v tom, že my se snažíme do toho dostat i trochu humor, aby to nebylo úplně vážné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na světě už je maxisingl a vy jste ho přinesl, takže si můžeme pustit ukázku. Mimochodem tu písničku jsme vlastně mohli vidět a slyšet právě na koncertě Hvězdy na Vltavě 2, takže jak se jmenuje? Host (Martin Dejdar): Je to Hvězdy na Vltavě 2, ohledně povodní všechno, takže Tichá voda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu kapela In a náš dnešní host herec moderátor a zpěvák kapely In Martin Dejdar. Už jsme to řekli, tuto písničku mohli slyšet diváci a vidět diváci v televizi v přímém přenosu koncertu Hvězdy na Vltavě 2, ten jste zároveň moderoval. Byla tu druhá dobročinná akce v jednom týdnu. Podle čeho si je vybíráte?

Host (Martin Dejdar): No každopádně podle toho, kdo ji organizuje a kdo to dělá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nestalo se vám nikdy, že jste naletěl?

Host (Martin Dejdar): Stalo ano, bohužel velmi zle, takže měl jsem s tím velký potíže, strašný úplně. Ale bylo to jenom bohužel, ani o tom nějak nechci mluvit. Takže naletěl velmi zle a stálo mě to moc sil a mnoho let života. Takže s tím mám opravdu velký zkušenosti. Takže podle toho, kdo to organizuje, musím ty lidi znát, musím vědět, kdo to je, co s těmi penězi bude a musí to být skutečně jako zajištěný po všech stránkách. Pak jsem ochoten udělat samozřejmě cokoli, když mám čas. Protože, jak jste správně řekla, tak to bylo dvakrát, já mám pocit, že dokonce, že byly tři v tom jednom týdnu. Ale, že jsem měl ještě o víkendu před tím něco. Ale říkám, musím to znát, musej to bejt lidi, že jsem přesvědčenej a vím a stoprocentně jistej, že to jde tam, kam má.

Moderátor (Vladimír Kroc): Podílel jste se i na CD Příběhy Petra Šabacha, které vydal Radioservis ve prospěch Centra Paraple. Je to spisovatel vaší krevní skupiny?

Host (Martin Dejdar): No je. Já jeho knížky mám rád a navíc je to tak jako můj osudový spisovatel v podstatě, protože vlastně podle povídky Šakalí léta byl natočen i film před deseti lety v roce 93. Takže Šakalí léta filmová mají desetileté výročí, takže....

Moderátor (Vladimír Kroc): A dá se říct, že ten film vás jako by ještě vyšvihl víc nahoru?

Host (Martin Dejdar): Přesně tak, ano, ano. Protože po Šakalích létech byla Amerika, Šakalí léta, Učitel tance, jo, takže ty Šakalí léta v tom hodně pomohly. A takže Petr Šabach, je to velmi svérázný člověk, svérázný spisovatel. Ale jistě mi daj všichni za pravdu, že vzhledem k tomu, že podle těch jeho povídek vznikly již tři veleúspěšniny, u nás snad nejúspěšnější filmy současnosti, tak jako určitě v něm něco je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zdá se, že vy jste muž mnoha řemesel. Sám jste totiž napsal knihu, cestopis Jak jsem potkal Ameriku.

Host (Martin Dejdar): Jak knihu?

Moderátor (Naděžda Hávová): Tam jste původně chtěl zmizet na delší dobu, ale tak úplně se vám to nepodařilo. Proč?

Host (Martin Dejdar): Tak bylo to tím, že jsem tam měl spoustu práce, takže já jsem chtěl původně na rok. Byli jsme tam asi osm měsíců s manželkou. Já bych to nehodnotil jako knihu, protože kdekdo se toho chytne, že ze sebe dělám spisovatele, vůbec ne. To spíš bylo shromáždění jakýchsi pocitů a udělal jsem to proto, že jsem sám si ozkoušel, že spousty lidí má na tu Ameriku takovej podivnej náhled. Zejména ti, kteří tam nebyli, ti, kteří tam přijedou, protože jsem jich několik zažil. A tak to setkání s tou realitou v té Americe z mého pohledu jako vlastně Martina Dejdara, tak jsem si říkal, že možná pro mnoho lidí, kteří tam nikdy v životě nebyli, to něco řekne. A měl jsem velkou radost, když mi několik lidí řeklo nebo napsalo, že opravdu si tu knížku přečetli, že o tom mělo úplně jiný představy a že je to príma. Nikdo si nebo nemusí s tím lidé souhlasit, protože je to o individuálním pocitu. Jo? Či-li, ale zase měl jsem radost, že zase s mnoha lidmi jsem se sešel na tom, že to cítili úplně stejně. Či-li to není, to žádný, říkám, je to kniha pocitů z něčeho, co na mě velmi silně zapůsobilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co říkáte tomu, že Michael Schumacher je už před koncem sezóny šestinásobným šampiónem, což se ještě nikomu nepovedlo? Ptáme se pro to, že víme, že jste členem Klubu formule.

Host (Martin Dejdar): Ano, jezdí líp určitě. Ne, že bych z toho měl radost zrovna. Já bych byl radši, kdyby to byly stříbrné šípy. Mrzí mě, že, ale, že ten Kimy, že se k tomu nedostal. O bod je to, myslím, že je to velmi solidní díky tomu, jak vlastně Kimy letos jezdil za Mc Laren, takže to je úctyhodný výkon. Jeden bod je jeden bod, to není to, co třeba bylo v loni, kdy Michael Schumacher byl vlastně vítěz, já nevím, pět velkých cen před koncem, což vlastně už je nuda. Já myslím, že ten letošní ročník byl velmi zajímavý a přináší spousty zvratů a strašně moc lidí to znovu přitáhlo k tomu, k té soutěži a k těm autům. Já jsem měl to štěstí, že jsem párkrát na závodech byl přímo.

Moderátor (Vladimír Kroc): A seděl jste třeba i v kokpitu?

Host (Martin Dejdar): Seděl no. Mě vezl Olivier Panizi, seděl přede mnou, já jsem seděl za ním v dvousedadlovém Mc Larenu a vezl mě na brněnským okruhu. No tak to je zážitek na celý život skutečně, který, je jich málo, kterých bych si chtěl zopakovat, ale tohle je jeden z nich. Takže já k tomu mám velmi blízký vztah. Ale musím říct, že je to právě díky tomu, že jsem byl přijat do Klubu formule 1 a dostal jsem se k tomu blízko. Jako kdybych asi nikdy neměl tu možnost se podívat, proniknout do toho, proč se určitý věci dělaj, proč se to vůbec jezdí, jak to tam funguje, tak bych asi vždycky se podíval na ten start, jestli se nabouraj a pak bych to vypnul nebo se začal dívat na něco jiného, jak to možná dělá víc diváků. Ale tím, že člověk už o tom něco ví a pronikne do toho, tak najednou to má úplně jinej vztah k tomu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pánové, já bych opustila tohle to závodnické téma, já jsem se tady...

Host (Martin Dejdar): Dlouho mlčela, že jo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě bych se vrátila k seriálu, k jednomu z nejúspěšnějších seriálů, které v České televizi běží, a to je seriál Simpsonovi. Jak vás baví dabing? Vy už Simpsonovi, Bárta Simpsona namlouváte také deset let, tuším.

Host (Martin Dejdar): Já myslím, že to je víc jak deset let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Víc jak deset let.

Host (Martin Dejdar): Já myslím, že to je dokonce dvanáct.

Moderátor (Naděžda Hávová): Baví vás pořád tahle práce?

Host (Martin Dejdar): Baví, protože Simpsonovi jsou seriál, který pokaždý přináší něco nového, což se málokdy stane. A já trošičku jenom mám takový pocit, že by měl mít lepší vysílací čas a to si říkám vod začátku. Protože tím, že je kreslený, není jako výhradně pro děti. A já myslím, že zejména rodiče dětí, které se na to dívají, ale i mládež, teenageři, lidi, kterým je mezi dvaceti třiceti, že je to takovej kultovní seriál. A že kdyby měl pozdější vysílací čas, tak ho zvládnou i ty děti, ale i ti, kteří už ho berou opravdu jako takový kreslený Pulp fiction, jako takovu svojí kultovku. Takže tam, tam se pořád děje něco novýho. Já vím, že mnohdy se mě ptají, abych něco si vzpomněl a tohle. Jenomže, když si vezmete, že jsme dělali nějakejch asi pět set dílů už, tak něco si z toho pamatovat, to bych musel mít hlavu jak meloun. To prostě člověk hned zapomíná. Ale je to, je to bezvadný. Ta, ta úroveň nejde dolu, což je obdivuhodný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím si myslíte nebo čím si vysvětlujete tu popularitu Simpsonových?

Host (Martin Dejdar): Já myslím tím, že je to tím, že je to rodina, která splňuje veškerý, veškerý vlastnosti, který lidi maj.

Moderátor (Naděžda Hávová): Každý jsme tak trochu Simpson.

Host (Martin Dejdar): Přesně, přesně tak. V každý rodině něco takovýho je a vždycky si tam lidi najdou něco takovýho, že si řeknou, jo, tohle znám. Nebo něco takovýho se mi stalo. Čili to je, to je ten důvod. Oni jsou na jednu stranu, jsou hrozný potvory a bestie, ale na druhou stranu se tak nějak stejně maj mezi sebou rádi a nějaký vztahy tam jsou. A to si myslím, že je podstatný, že to je takový jako hořkokyselý nebo hořkosladký, prostě na všechny strany, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy máte i své internetové stránky. Píšete tam, že máte velkou zálibu v technických vymoženostech. Protože jste se rozhodl pro vaše druhé virtuální já, ale to trošku zanedbáváte, protože stránky byly aktualizovány naposledy před prázdninami.

Host (Martin Dejdar): Ano, já to zanedbávám, to se přiznám. Omlouvám se všem, kteří ty stránky navštěvují. Slibuji Lukášovi Fronkovi, který se o ně stará, že budu lepší a budu ty informace posílat včas. Tam, tam mám mezeru, to se přiznám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Řekněte na rozloučenou, jaké máte plány, ambice?

Host (Martin Dejdar): No, ambice mám zůstat co nejdýl naživu a být prospěšný nejen své rodině, ale i lidem, pro které vlastně pracuju a pro něž je moje práce smyslem. A plány mám dělat prostě, dělat to, co dělám a dělat to tak nějak nejlíp, jak můžu. A přinést něco, přinést něco té, té české kultuře a něco pro ní udělat, ať je to divadlo, film, televize, cokoli. Takže to jsou moje plány a ambice. A být dobrým otcem a manželem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať se vám ty záměry daří. Moderátor (Naděžda Hávová): Přejeme hodně sil. Hostem pořadu Dva na jednoho byl tentokrát Martin Dejdar. Děkujeme za rozhovor. A na shledanou.

Host (Martin Dejdar): Děkuji mnohokrát. Mějte se hezky.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.