Rozhovor s hercem Jiřím Langmajerem

Host (Jiří Langmajer): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Jiří Langmajer se narodil před sedmatřiceti lety v Plzni. Na konzervatoři, kde vystudoval herectví, absolvoval v roce 87. Ale už tehdy za sebou měl několik rolí ve filmu a v seriálech. Jiří Langmaier je už jedenáct let s roční přestávkou na Vinohradech členem souboru Divadla Pod Palmovkou. Založil nejkrásnější soubor talentovaných osobností, se kterým hraje třeba v Divadle Bez zábradlí. Jiřího Langmaiera jste mohli vidět například ve filmu Návrat idiota nebo v seriálu Zdivočelá země. Je ženatý, má dceru Terezu a Julii.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná bychom mohli začínat tím souborem talentovaných osobností, když vás to oba ještě teďka...

Host (Jiří Langmajer): Nejkrásnějším souborem talentovaných pozorností, pozor na to!

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to vzniklo?

Host (Jiří Langmajer): Jak to vzniklo? No mou vrozenou skromností, tak to vzniklo. A taky proto, že tam vystupujou samý hezký holky, tak proč bych je tak nenazval.

Moderátor (Naděžda Hávová): A kdo je v souboru talentovaných osobností?

Host (Jiří Langmajer): Přijďte se podívat, přijďte se podívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): V pátek měl premiéru Hamlet na Shakespearovských slavnostech. Jak se vám to povedlo?

Host (Jiří Langmajer): To není úplně nejlepší otázka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký z toho máte vy dojem?

Host (Jiří Langmajer): Dojem ten, že jsem především strašně vyčerpanej a unavenej. Zároveň jsem šťastnej, že už to mam za sebou svým způsobem, protože to bylo skutečně tentokrát úplně pekelný. Ale dojem mám takovej, že mám před sebou strašně krásnou práci. To znamená asi dalších čtyřicet repríz, na kterých můžu pracovat a kde se mi snad možná povede se Shakespearovi přiblížit víc. Tak na to se těšim.

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem to bylo tak únavné? Člověk, který nevidí do zákulisí, do těch příprav, to toho, jak se zkouší, tak možná si říká, třeba přehání.

Host (Jiří Langmajer): No tak já přehánim rád skoro ve všem a možná i v tý práci, tak proto jsem tak unavenej. Ale při týdle produkci je to tak, že v tom hrajou herci z několika divadel, to znamená, že se málokdy všichni sejdou. To znamená, že zkoušíme na přeskáčku tu dvě stránky, tu pět stránek z druhý půlky, tu jednu stránku z první půlky. A pro postavu Hamleta, to znamená postavu, která prochází celým dějem, je to šílené si to dávat dohromady. A posledních deset dnů před premiérou, která teda byla, tak se zkouší vod jedenácti hodin vod noci do tří až čtyř hodin do rána přímo na nejvyšším purkrabství. Protože opět se herci jindy nesejdou, přiběhnou s vyplazeným jazykem z Národního, ze Švanďáku a tak. Jenom se převlíkli rychle do jiných hadrů a začínalo další představení. Takže já jsem žil poslední dobou trochu jako netopýr. A protože moc dobře nespim, tak i z toho důvodu jsem unavenej. Samozřejmě taky tím, že ta role není zrovna jednoduchá.

Moderátor (Vladimír Kroc): To určitě, ale jak vám funguje paměť takle kolem půlnoci nemáte s tím problémy na těch zkouškách?

Host (Jiří Langmajer): No, mně musí fungovat paměť nejenom v půlnoci, abych řek pravdu. Takže ta mi snad zatím funguje dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): V novinách dneska vyšly kritiky na Hamlete, už jste si je přečetl?

Host (Jiří Langmajer): Ano, přestože nejsem toho zastáncem, tak jsem to dostal skoro až pod nos, tak jsem měl tu možnost už si je přečíst, než jsem sem přišel.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kritiky se shodují v jedné věci vesměs, Langmaier podal excelentní výkon. Tak to potěší ne?

Host (Jiří Langmajer): Potěší, ale zároveň zavazuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že se podařilo režisérce Lucii Bělohradské s Hamletem navázat na loňský úspěch klár, král...?

Moderátor (Vladimír Kroc): Král Lear.

Moderátor (Naděžda Hávová): Král Lear, děkuju.

Host (Jiří Langmajer): Já myslim, že o to přece vůbec nešlo, jestli se podařilo na něco navázat. Myslim, že šlo o to udělat poctivý představení, který, na který budou chodit lidi. A jestli to chce někdo srovnávat, tak to jsou věci, který se srovnávat nedaj samozřejmě. Když někdo přijde po sedmadvaceti letech, tak ta návštěvnost byla, řek bych skoro až hysterická. Taky to režíroval chlap vynikající režisér, ne že bych si Lucie nevážil, chraň pán bůh, Martin Huba. Hrál v tom chlapík, na kterýho se každej chodil dívat, jak vypadá, co vůbec, jak se chová, jak mluví, jak, jak hází rukama.

Moderátor (Naděžda Hávová): My musíme říct, že to je Jan Tříska ten chlapík, o kterém mluvíte.

Host (Jiří Langmajer): Je to Jan Tříska. Myslim, že se o tom psalo tolik, že není třeba to zase tolik připomínat. To znamená, že to měla těžký teda Lucie, ale já musim říct, že to necejtim ani v nejmenším jako, že bych měl něco překonávat nebo snad se dorovnávat nebo nějak se srovnávat s Janem Třískou nebo s inscenací Král Lear. Vůbec ne. Já si budu pracovat pěkně na svým poctivě tak, jak pracuju vždycky a budu se těšit na to, až to Jan uvidí a až to uvidí i Martin Huba a až mi oba dva k tomu svoje řeknou. A úplně nejvíc se budu těšit na deset exkluzivních představení, který můžu hrát, na jiný nemám čas, právě Krále Leare, kdy si po boku Jana opět nahý zařádim přímo na purkrabství a před šesti sty lidmi denně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vás teď čekají perné prázdniny, protože těch Shakespearovských představení bude hodně, kromě deseti exkluzivních Krále Leara, tak těch Hamletů bude dohromady kolik?

Host (Jiří Langmajer): Přes čtyřicet, asi pětačtyřicet, podle taky počasí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrajete nejenom v Praze, ale v Brně a posléze i v Bratislavě?

Host (Jiří Langmajer): Budem hrát v Brně, jak říkají na Špílci, na Špilbergu a v Bratislavě na Bratislavském hradě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nemůže se vám Hamlet po tolika reprízách zprotivit? Nestává se hercům, tak jako obyčejně v ostatních profesích, že jdou do práce bez chuti a vědí, že je čeká rutina?

Host (Jiří Langmajer): No a co vy? Vy se taky pokaždé těšíte do práce?

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak záleží s kym si budeme povídat že jo.

Host (Jiří Langmajer): Záleží co člověk hraje a s kým hraje a tak. Já jsem z Divadla Pod Palmovkou, kde tento rok jsem hrál už ve čtvrtý inscenaci, která měla přes sto repríz, Pergint má sto osmdesát, Kaligula sto dvacet, Amadeus přes sto repríz. Hrál jsem v Myších a lidech, která už má přes dvě stě repríz. Já sám jsem jich odehrál sto, teď už to hraje jinej kluk. Takže já jsem celkem zvyklej hrát hodně ty samý představení, ale nemyslim si, že by se mi to zprotivilo. Já se spíš bojim, abych se z toho nezbláznil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to poprvé, co jste se ocitl v roli Hamleta?

Host (Jiří Langmajer): V roli Hamleta poprvé, v představení Hamleta podruhé. Hamletem jsme kdysi nebo já jsem vlastně začínal, byla moje první role Lertes, což je takový sok, protivník Hamleta, tak v této roli jsem začínal v Divadle Pod Palmovkou. A díky této roli jsem dostal angažmá, takže se to tak hezky propojuje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se v tom Shakespearově textu, respektive v překladu od profesora Hilského, ještě objevit něco nového? Prostě Hamlet je klasika, je to asi těžké to pojmout nějak po svém?

Host (Jiří Langmajer): Víte, pan Hilský překládá ty Shakespeary naprosto fantastickym způsobem. A já si troufám tvrdit, že eště ani 13. září, kdy budu mít za sebou dejme tomu těch čtyřicet repríz, nebudu úplně přesně vědět a zdaleka nenajdu v tom textu všechno, co v něm je. Takže se nebojim ničeho. Jako nebojim se toho, že... Na co jste se to přesně ptal prosim vás na začátku?

Moderátor (Vladimír Kroc): V tom smyslu, že Hamlet je klasika, jestli se to dá ještě vykládat třeba nějak nově?

Host (Jiří Langmajer): Dá se to vykládat na milion způsobů. A těch představení už bylo a bude stovky a pokaždý budou jiný a pokaždý, jak to právě řikal pan profesor, na to lidi budou chodit a pokaždý Hamlet umře a pokaždý zase vstane, aby znovu těm divákům mohl říct ty krásný slova. To, to, to myslim, že je v pohodě.

Moderátor (Vladimír Kroc): A dalo by se říci, kým je Hamlet pro Jiřího Langmajera?

Host (Jiří Langmajer): Noční můrou především. I když teď už jak jsme začali hrát a začali na to chodit lidi, nemyslim jenom VIP diváci, což není moc dobrý publikum, ale zas nás platí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pročpak? Proč pro vás VIP diváci nejsou...

Host (Jiří Langmajer): Protože to většinou dostanou zadarmo a pak maj taky raut. A na premiéře dokonce jeden pán v druhý řadě docela tvrdě spal. Nevim, jestli to bylo tim, že už o přestávce si dal šampaňský nebo jestli byl z porad těch manažerských tak unavenej, ale možná, že teda měl asi si jít lehnout k Nově a ne teda na představení. Ale tak je to vždycky, když lidi něco dostanou zadarmo, tak si toho tolik neváží. Ale bohužel je to ruku v ruce s penězma, který na to ty lidi dávaj, takže se s tim nedá nic dělat. V sobotu a včera už byli takzvaný normální diváci. Dokonce začali i reagovat přímo na Shakespearova slova, takže to bylo velmi příjemný. A já se na to docela těšim, jestli mi vydrží hlas, jsem trošku nachcípanej, že vod úterka do neděle už bych si to moh snad trošku víc s menšíma nervama užívat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jiří Langmajer host dnešního pořadu Dva na jednoho. Teď si dáme písničku. Robbie Williames písnička speciálně pro dcery našeho dnešního hosta Jiřího Langmajera, pro Terezu a pro Julii. Snad to slyší, někde jsou prý teď na cestě domů. Možná, že už dorazily.

Moderátor (Vladimír Kroc): Půjdete jako vzorný tatínek na koncert s děvčaty?

Host (Jiří Langmajer): No já myslim, že půjde spíš maminka a já to budu jenom platit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy se s dcerami asi o prázdninách téměř neuvidíte. Dá se váš herecký nabitý život skloubit s rodinou?

Host (Jiří Langmajer): To byste se musela zeptat jich. Myslim, že to moc nejde, ale nedá se nic dělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak abychom ještě dodali další akce, které chystáte na prázdniny kromě toho, o čem jsme mluvili v první části pořadu Dva na jednoho, Shakespearovské slavnosti, Hamlet, tak to samozřejmě bude ještě další muzikál a příprava filmu.

Host (Jiří Langmajer): No, mimo to, že teda jedinejch deset dnů, který mám volno, ty mi v podstatě skoro nařídili producenti, tak to teda pojedu s dětma ven na chvíli k moři. Tak mezi tim už jsem slíbil Filipovi Renčovi, že mu budu hrát tatínka v Rebelech v divadelním jako...

Moderátor (Vladimír Kroc): To bude asi poprvé, kdy hrajete roli tatínka?

Host (Jiří Langmajer): Bohužel už jsem se překlenul, přeskočil jsem, princům odzvoněno, tatínkům začíná svítat. Takže 26. září mají Rebelové premiéru a já teda jsem v alternaci s Lukášem Vaculíkem, Honzou Hrušinskym budu střídat v činoherní roli pod režijním vedením Zdeňka Zelenky. Moc se na to těšim, protože ten scénář je pěknej, písničky každej zná, ty jsou mimochodem velmi exkluzivní. Tak myslim, že by to mohlo bejt moc pěkný. Že by to nemuselo dopadnout tak jako některé tyto akce, kdy je jeden hit a vokolo toho hodinu a půl nic. Takže tohle je fajn, proto jsem do toho taky šel mimochodem. Moderátor (Vladimír Kroc): Když říkáte, že, chtěl jsem na to navázat, že princům odzvonilo, tak ještě bude, budou dvě pohádky, to už nebudou princové?

Host (Jiří Langmajer): No jo, ale v jedný hraju čaroděje a v druhý nějakýho zlýho tátu taky. Takže jako žádnej klaďas. A ani film, kterej se připravuje, měl by se jmenovat Postkoitum, což už teda název vypovídá za své nebo název vypovídá to, o čem to bude, tak tam teda mam hrát strašnou svini s prominutím. Nevim, jak je to možný. No vim, vim, vim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrá, nebudeme rozebírat dál. Nám jste také před vysíláním prozradil, že se připravuje, shání se teď peníze na film podle knížky Vladimíra Párala?

Host (Jiří Langmajer): Ano, měl by to režírovat můj dobrodinec, kamarád, člověk, který se stará o to, abych hrál a měl hezký role i v televizi a ve filmu, což je režisér Viktor Polesný. Mimochodem řek bych vopravdu bezvadnej chlapík a jestli si smim troufnout říct dobrej kamarád a taky dobrej režisér. A ten to zdramatizoval celý sám a mělo by se to točit a já prosim pána boha, aby to tak bylo, červen, červenec příštího roku v Ústí, z Ústí to je celý. A já jsem tam dostal naprosto překrásnou roli jednu, jednu z těch hlavních. Tam je asi pět nebo šest postav, který procházej celou tou knihou, tak jednu z nich. A je to role, která má velkej i rozsah věkovej, takže se na to, jestli se to povede, strašně těšim. A Viktora si za to hrozně vážim, že na mě takle myslí a že mi dává tu práci, která mi poslední dobou trošku scházela, ale třeba se všechno v dobrý obrátí v lepší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na začátku Naděžda řekla, že už jedenáctým rokem hrajete v Divadle Pod Palmovkou s tou výhradou, že jste měl pauzu, odešel jste do Divadla Na vinohradech. Teď od září Pod Palmovkou zase končíte, takže jak to je?

Host (Jiří Langmajer): No, končim, tak to není, že tam končim. Já tam nadále pokračuju, akorát budu možná mít trošku jiný podmínky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nebudete v angažmá stálém?

Host (Jiří Langmajer): Nevim, ještě nevim, možná se domluvíme tak, že tam zůstanu ještě v angažmá pár měsíců. Ale je to v podstatě jedno v mym případě, protože to divadlo se stejně musí transformovat na s.r.o. nebo na obecně prospěšnou činnost. To znamená, že některý herci a speciálně herci mýho typu se budou stejně v podstatě najímat, to znamená, že budou najímaný na jednotlivý představení. Takže, jestli já už vod září začnu takle fungovat nebo vod ledna, kdy ta transformace má proběhnout nebo až vod příští sezóny, je v podstatě jedno. Je to otázka minimálního rozdílu peněz, ale především jsem chtěl vodejít na volnou nohu z toho důvodu, že jsem hrál skoro všechny pátky, soboty. Takový ty soboty, kdy jezdí už lidi na chalupy a kdy je potřeba nasadit tituly, na který se chodí. Takže já jsem si skutečně moc volna nebo víkendů neužil, tak jsem chtěl malinko ten svůj čas jako mít pod dohledem. Proto jsem to chtěl udělat a proto jsme se tak s Petrem Kracíkem s ředitelem domluvili. Ale ono to vlastně vyjde jakoby přirozeně z tý transformace a z toho, jak se teď bude už s divadlama zacházet. Takže já nekončím. I nadále budu v divadle pracovat, nadále v něm mám svůj ateliér, kterej mně Petr pronajmul a za což jsem velmi rád. I nadále jsem tomu divadlu věrnej a i nadále je nad vchodem do divadla taková fotka a to jsou mý oči Sperginta, kterýho mimochodem hraju už jedenát let. A dokavad ty voči nestrhnou tam votaď, tak já tam dycky rád budu chodit nejeno spát, ale i především hrát.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vám tedy tenhleten způsob, tedy volná noha, určitá nezávislost, zřejmě vyhovuje?

Host (Jiří Langmajer): No, já jsem na volný noze zase tak dlouho nebyl. Nicméně skýtá to jednu obrovskou výhodu a to, že s váma lidi zacházej trošku líp. To znamená, že nedostáváte direktivně povely, kdy máte hrát a kdy ne, ale že se vás tajemnice uměleckého provozu musí zeptat, kdy máte čas na to, abyste mohl hrát a kdy ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovedete si představit, co byste dělal, kdyby jste nevystudoval konzervatoř?

Host (Jiří Langmajer): No, já jsem jí skoro nedovystudoval, abych řek pravdu. Já vlastně do dneška nemám absolutorium.

Moderátor (Naděžda Hávová): Aha.

Host (Jiří Langmajer): To znamená, že jsem měl napsat nějakou velkou diplomovou práci a já jsem radši chodil tehdy do hospody, než psal diplomky. Ale zaplať pán bůh dneska už se mě na to nikdo neptá, než vás teda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu ale už během konzervatoře jste hostoval v Divadle Jiřího Wolkera a potom přišlo Národní divadlo, takže ten start byl takový dost letmý.

Host (Jiří Langmajer): No, tam jsem právě začínal těma princema v pohádce Jak hlouposti narostly parohy, což je taky teda moc pěknej název. A postupně jsem teda začal hrát i v Národním divadle. Hrál jsem mladýho vodníka a starýho hrál tehdy pan Kemr, což jsem si ještě aspoň trošku přičich k tý starý generaci, ještě jsem tam potkával pana Hrušínskýho. Na to vzpomínám s obrovskou láskou. Teď jsem před dvěma lety v Národním opět hostoval, ale ne s velkym úspěchem, jak teda na poli uměleckém, tak na poli vztahů mezi lidma. A teď už nevim, co mám říct dál.

Moderátor (Naděžda Hávová): To nevadí. Řekněte, co vás kromě hraní vlastně ještě baví? My víme, že máte rád adrenalinové sporty.

Host (Jiří Langmajer): No, už si to nemůžu moc dovolit, protože jsem nemocnej s páteří. Ale co mě baví? Jsem velkej sobec, takže mě baví skutečně hodně ta práce. Pak mě baví se v noci jít podívat na to, jak spí moje děti a pak mě teda baví mít taky trochu na ně čas a aspoň si s nima popovídat. Nicméně jedna z věcí, který, který mě baví, je muzika vůbec jako taková, protože jsem z muzikantský rodiny. Hrál jsem sedum nebo osum let na housle, pak jsem se za to začal já debil stydět.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže dneska už nezahrajete nic?

Host (Jiří Langmajer): No zahraju, ale už ne podle not. Muzika je prostě taková, takovej ozón, takovej kyslík pro mě. A mám velkou radost, že právě jsem tady v Čechách v Praze a že tady vzniká tolik dobrejch českejch kapel, který se daj poslouchat i na který se dá chodit. A na který, když já mám volno, tak stačí zavolat buď Romanovi z J.A.R. z Moonkey Bussines nebo Michalovi Kryštofovi ze Support Lesbiens nebo tak a můžu kdykoli na tyhle koncerty přijít a to mi dělá velkou radost. Tam se tam, to mám rád.

Moderátor (Vladimír Kroc): My za chviličku, za dvě minutky vám pustíme Moonkey Bussines, snad přitom trošku pookřejete. Ostatně viděl jsem vás nedávno na koncertě. Zkoušel jste to někdy vy sám aktivně...

Host (Jiří Langmajer): Zpívat?

Moderátor (Vladimír Kroc): Třeba.

Host (Jiří Langmajer): Zpíval jsem ve dvou muzikálech v Karlíně. Kdysi dávno si mě vybrali, abych zpíval v Josefíně. To byl takovej slavnej muzikál, režíroval to tehdy Havelka Ondra. Tak já jsem tam měl tu hlavní, teda mimo Josefíny, tu hlavní postavu. Zpíval jsem jen pro ten dnešní den. Tak to jsem odzpíval asi dvacetkrát nebo třicetkrát, pak jsme se nějak nepohodli. A pak, nevim, jak je to, už je to hodně dlouho, byla to jedna z posledních režií pana Sokolovskýho Evžena, Prezidentem snadno a rychle. A tam jsem dokonce hrál a zpíval hlavní postavu a pod sebou jsem měl orchestra a dokonce i swingovou kapelu. A ty písničky byly velmi těžký a bylo to tehdy pod soukromou produkcí, kterou pak někdo vytuneloval jako ostatně dneska skoro všechno. Tak tam jsem to odehrál taky asi dvacetkrát, pětadvacetkrát. A to vim, že tehdy se povedlo, protože jsem na tom hodně dřel, chodil jsem na hodiny zpěvu a tak. Že mě táta pochválil, což se teda stává málokdy, táta je muzikant. Tak tam, tam jsem tehdy teda jako zabodoval no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme ještě k rádiu. Vy dneska v rozhlase rozhodně nejste poprvé. S režisérem Karlem Wainlichem jste natočil desítky pohádek pro děti. Jaké to je hrát za mikrofonem, když vás nikdo nevidí?

Host (Jiří Langmajer): No, já bych řekl, že to je velmi nóbl práce. A Karel Wainlich je můj nevlastní herecký otec, já mám ještě jednu rodinu, nejenom vlastní, ale i hereckou. Tatínka mám Karla Wainlicha, maminku Blanku Bohdanovou, staršího bráchu mám Borise Rössnera. A takovýho řekl bych strejdu hodně na blízku mám Tomáše Vondrowitze, což je taky strašně chytrej člověk, překladatel, básník, režisér. Pod jehož režií taky mimochodem hraju ve Viole. A když jste se mě ptali, co mě baví, tak tam hrajeme krásný představení Anděl v modrém, což je rozhovor mezi Jeanem Coctoem a Jeanem Marraisem. Hraje ho pan Moravec a to mě teda taky hodně baví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať vás, ať vám to vydrží to, že vás to baví. Ať vám fungují všechny ty rodiny, o kterých jste mluvil, herecká i ta skutečná. No a ať vyjdou Shakespearovské slavnosti, ať už to bude na Pražském hradě, Špilcberku...

Host (Jiří Langmajer): Špílci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jsem to spletl dohromady, na Špilberku a samozřejmě v Bratislavě. To byl Jiří Langmaier - Hamlet. Na shledanou.

Host (Jiří Langmajer): Já děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou se i s vámi opět příští pondělí těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Vysílat pro vás budeme z filmového festivalu v Karlových Varech. Do té doby se mějte fajn.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.