Rozhovor s hercem a zpěvákem Jiřím Macháčkem

Host (Jiří Macháček): Dobrý den. Zdravím posluchače Českého rozhlasu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jiří Macháček se narodil 6. července 1966 v Litoměřicích. Do Prahy přišel ve čtrnácti letech na gymnázium, souběžně vystudoval práva a herectví na Lidové konzervatoři Jaroslava Ježka. V rádiu Limonádový Joe působil jako doktor Vinetou, stal se členem divadla Sklep, hostuje v Dejvickém divadle. Hrál mimo jiné ve filmech Bibliofil, Návrat idiota, Mrtvý brouk. V roli Jakuba ve filmu Samotáři dostal Českého lva za herecký výkon ve vedlejší roli. S režisérem Davidem Ondříčkem dotočil film Jedna ruka netleská, který bude mít premiéru 18. září. Hrál v Mazaném Filipovi Václava Marhoula a teď natáčí s režisérem Janem Hřebejkem film Horem pádem. Jiří Macháček je rozvedený, se součastnou partnerkou Kristýnou má, tuším, že osmnáctiměsíční dceru Bertu.

Host (Jiří Macháček): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to správně?

Host (Jiří Macháček): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jste na roztrhání. To se neptám, to konstatuju. A to je asi opojný pocit nebo ne?

Host (Jiří Macháček): No, já bych řekl spíš, pokud i připustíte, že jste na roztrhání, tak to rozhodně opojný pocit není, ale řekněme, že můj diář je naplněn a že se snažím ho plnit takovými těmi věcmi relaxačního charakteru a zatím balancuju a udržuju věc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak vypadají věci relaxačního charakteru Jiřího Macháčka?

Host (Jiří Macháček): No tak, to je třeba ležení v síti nebo ležení na trávě nebo noční spánek. Ten jsem si teď zamiloval v poslední době obzvlášť. No a nebo takové to ježdění, vykoupání se někde, výletování a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda během chvilky zapomněla, že jste si potykali, tak se k tomu možná vrátíte během našeho povídání a každopádně jsem se chtěl ještě zeptat právě na ty objekty, Naděždo, ty typy? Když jseš, Jirko, na roztrhání, dá se to chápat tak, že se ti splnil, když jsem u filmu, sen o herecké hvězdě?

Host (Jiří Macháček): No, ten se mi splnil. Ne, že by snad úplně o hvězdě. Já jsem si přál hrát ve filmu nebo ve filmech a přál jsem si mít tu možnost, že budu mít si z čeho vybírat a musím říct, že v současnou chvíli nebo současný poslední rok třeba, půl rok, prostě tu možnost mám. To se mi splnilo, já si opravdu můžu vybírat a samozřejmě je to, je to otázka co s tím? Jako jestli si vyberu správně, že jo? Vlastně svým způsobem musím říct, že zas tak moc neodmítám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale je pravda, že to nepřišlo zas až tak náhle, jak by to možná na první pohled bylo vidět.

Host (Jiří Macháček): Byla to dřina, dřina, dřina.

Moderátor (Vladimír Kroc): To nevím, ale je pravda, že jsi o to usiloval dost dlouho, že jsi za tím snem nebo cílem šel soustavně?

Host (Jiří Macháček): To jo, tak samozřejmě byla to neskutečná ambice, která pramení pravděpodobně z touhy po sexu se všemi děvčaty na celém světě a z překlenutí určitého komplexu méněcennosti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jirko, teď jsi říkal, že nabídek máš přehršel, většinou neodmítáš a teď si říkáš, je to dobře nebo špatně? Která ta nabídka byla špatně? Kterou už bys znovu nevzal?

Host (Jiří Macháček): Tak, já myslím, že špatně není žádná nabídka. Vlastně i když člověk potom se dívá zpátky a říká si, tohle je zrovna věc, kterou jsem úplně jako neudělal nejlíp, tohle mi nesedlo nebo to, tak rozhodně je to věc, na který se vždycky člověk nějak poučí a vždycky se dozví, proč mu to nesedlo třeba a to je cenný třeba potom do další práce. Takže vlastně nemůžu říct, že bych něco, něco, to opravdu neřeknu: Tohle ne!

Moderátor (Vladimír Kroc): V retro detektivce Mazaný Filip, mimochodem je to černobílý film, který by měl mít snad v prosinci premiéru, hraješ s Oldřichem Kaiserem hlavní padouchy a popravdě řečeno ani jeden z vás tak typově nevypadáte.

Host (Jiří Macháček): No, myslím si, že jsme prošli maskérnou a že se ledacos v tomto smyslu změnilo. Myslím, že hrajeme takový elegantní padouchy, takže vlastně k tomu my máme blíž určitě. Je to taky rok 1937 v Los Angeles a mám takovou jizvu, takhle přes oko. To je, myslím, jako už hodně tak jako naznačuje, že nejsem úplně salónní typ a můžu prozradit, že v jednu chvíli tam hlavního hrdinu, kterého hraje Tomáš Hanák, zmlátím sekerou, takže to jsem si hodně užíval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono to vychází z toho, že vlastně v té hře, která se hraje v divadle Sklep, účinkuješ. To je tatáž role?

Host (Jiří Macháček): Ano, ta role se jmenuje De Soto a je to vlastně mafián, takovej chlápek, kterej prostě se dívá na pojem spravedlnosti po svém.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme s Václavem Marhoulem mluvili v tomto pořadu. Právě před chvílí se začalo natáčet. Jak moc se liší ta filmová podoba od té hry, která je známá z divadla Sklep?

Host (Jiří Macháček): No, tak to vám určitě Václav řekl. Já myslím, že se to liší hodně a tam je na tom filmu určitě, zajímavá bude výtvarná stránka, protože se celej natáčel v ateliéru, i exteriéry se postavily v ateliéru, docela velice se tam postavila. Jezděj tam starý limuzíny a jednu z nich řídí taxikářka Lenka Vychodilová, tak nabourala v jednu chvíli. Takže po výtvarný stránce, už jenom po tý výtvarný stránce to vypadá nádherně, si myslím a doufám, věřím. No a jinak tam hraje, na koho si vzpomenete. Protože ve Sklepu to hrajou každej tři, čtyři role, takže tam bylo opravdu co obsazovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): V divadle Sklep jsi teprve od roku 97. Kdo tě tam přivedl? Jak ses tam dostal?

Host (Jiří Macháček): Já jsem se tam dostal tak, že jsme se vlastně s Kropákama seznámili v rádiu Limonádový Joe a jsem jim potom křtil v mysliveckém obleku na jejich besídce desku, která se jmenuje Vykopávky. To jsou takový písničky ze Sklepa. No a po tom křtu vlastně, tak jsem do toho Sklepa prolnul jak rakovina. Už jsem začal hrát vlastně v Besídce i nějaký svoje věci a jsem tam do dneška. I když se tam držím už jenom drápkem, teďka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jakou roli máš ve filmu Horem pádem, který se teď v těchto chvílích natáčí?

Host (Jiří Macháček): Tam hraju Františka Fikese, což je, jak říkají pánové Jarkovský a Hřebejk, takový hodný skin a zarytý fanoušek Sparty, člen Sparta Huligens a ten jeho inteligenční kvocient konečně odpovídá i mému, takže vlastně hraju přesně na té inteligenční úrovni, co jsem schopen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co smíš prozradit o tom filmu?

Host (Jiří Macháček): To já právě nevím, ale rozhodně to, že se právě natáčí, že tam hraje Jan Tříska, Petr Forman, Emilie Vašáryová, že tam hraje Nataša Burgen, slovenská herečka, a Jarda Dušek tam má dva natáčecí dny. Včera dotočil, takže... ještě jsem zapomněl na spoustu věcí, omlouvám se. A je to film ze současnosti, konečně. Hřebejk s Jarkovským se vrhli na současnost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nám se s Vladimírem ještě podařilo zjistit, že se část bude natáčet taky v Austrálii? Je to pravda?

Host (Jiří Macháček): Ano, já tam nebudu. Tam jede Petr Forman a takový úzkej štáb.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem zjistila, jak volně přecházím z tykání do vykání, takže už zase tykám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaká je práce těch tří režisérů, které jsme teď jmenovali a se kterýma jsi vlastně během posledního půl roku spolupracoval? Tedy Davida Ondříčka, Václava Marhoula a Jana Hřebejka?

Host (Jiří Macháček): Václav Marhoul točil svůj první film ve svých sedmapadesáti, tuším, letech, což je vlastně takový přírodní úkaz u nás, myslím, a hrozně mu všichni držej palce včetně mě. A jsme všichni zvědaví, jak to dopadne. Václav se potí, i když samozřejmě navenek stále drží image kovboje a práce s ním byla překvapivě, já jsem měl strach trošku z Václava, ale bylo to překvapivě, překvapivě hezký. S Honzou Hřebejkem jsem vlastně jenom čtyři dny natáčel, nebo pět a myslím, že teprve po těch čtyřech dnech jsme tak jako objevili nějakej komunikační, komunikační rovinu nějakou takovou, kdy můžu říct, že to je skvělý, ta práce s ním. A jsem nevěděl co, co vlastně on chce a co mi pomohl nabídnout a tak, takže na tuhle otázku odpovím až po natáčení, ale zatím mám dobrej pocit a nechci nic zakřiknout. S Davidem se známe dlouho, jsme kamarádi už dávno. Natočili jsme spolu úspěšnej film a napsali jsem spolu scénář, takže vlastně už tam došlo k takovýmu prorůstu, že si děláme i mírný schválnosti trošku až, v tý práci, abychom se zabavili. A tak jako zhruba tušíme, co může jeden od druhýho čekat a to, to už je takový bratrství, skoro bych řekl.

Moderátor (Vladimír Kroc): A my si právě o tom filmu Samotáři 2, jak se mu přezdívá, Jedna ruka netleská, budeme povídat po písničce. Teď si pustíme Mig 21.

Moderátor (Naděžda Hávová): Petra a Gábina a také Jirka Macháček, který je dnes hostem pořadu Dva na jednoho. Za deset dní bude mít premiéru film, označovaný jako Samotáři 2, což Vladimír řekl, Jedna ruka netleská se jmenuje. S Davidem Ondříčkem jsi spolupracoval na scénáři, to už jsi taky řekl. Psal sis roli v tom na tělo?

Host (Jiří Macháček): No, to jsem původně strašně chtěl, ale vlastně jsem zjistil, že nic těžšího není a shledal jsem a mám pocit, že todle umí vlastně jenom Woody Allen. Ten už totiž zná své tělo a vlastně si to jako vypracoval, takovou tu, a samozřejmě Chaplin, což je vlastně. Potom jinak nevím, kdo by to dokázal. Takže byl to takovej pokus vlastně a musím říct, že spíš potom, ke konci toho psaní, tu roli, co jsem se měl hrát nebo co hraju já, psal vlastně David. A od určitý chvíle já už jsem se musel přestat věnovat tomu psaní toho Standy, protože už jsem se blokoval, už jsem vlastně jakoby přemýšlel jako autor a zároveň jsem si říkal, ale budu to hrát, jak to budu hrát. A teď jako a jak to mám psát, abych to hrál a jak to nemám psát, abych to takhle nehrál.

Moderátor (Naděžda Hávová): Že člověk tak trochu zeschizofrení?

Host (Jiří Macháček): No, samozřejmě. Takže vlastně jsem říkal: Hele, já končím s psaním toho Standy, to si vem ty a já se budu věnovat spíš jakoby těm ostatním situacím a postavám. A vlastně jsme takhle, takhle jsme mohli pokračovat dál, což bylo docela dobrý.

Moderátor (Vladimír Kroc): V závěru se připojil ještě Ivan Trojan a Marek Taclík. Nebylo těch kohoutů na tom jednom smetišti příliš při psaní scénáře?

Host (Jiří Macháček): Tak ono už to bylo v takovým stádiu, kdy to vlastně bylo zase přínosný. Ono je vždycky dobrý dotáhnout tu věc do určitýho stádia a pak rozšířit, rozšířit, nebo to jsme zjistili, takže rozšířit tu rodinu těch tatínků a maminek o další strejčky. No a těma se stali Ivan a taky trochu ten Marek. Marek samozřejmě vymyslel název Jedna ruka netleská. Přišel s názvem. Ten název je vlastně modlistický takový cvičení a ve skutečnosti to je nějaký perský přísloví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem právě, to jsem četl a měl jsem dojem, že se to dá různě vznešeně vysvětlovat, ale vy jste to potom shodili tím distribučním sloganem: Nečum na mě nebo ti useknu ruku.

Host (Jiří Macháček): No to, to je vlastně věta, která padne v tom filmu a vyrobili jsme trička, který maj na sobě Nečum na mě nebo ti useknu ruku, což je vlastně, když já s tím někam přijdu, s tím tričkem, tak každej si to začne číst a hned se tak jako odvrátí rychle. To je dobrý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jirko prozraď, o čem ten film je. Alespoň trochu.

Host (Jiří Macháček): Já myslím, že ten film je vlastně taková jako komedie, černějšího typu. A tím tématem je taková společenská jakoby přesycenost, řekněme. Já vlastně nevím, o čem ten film je, protože jsem ho psal. Tak to je jasný. Ale myslím si, že vychází z pozice nějaký takový přesycenosti vším, co je nám tím kouzelným světem nabízeno. A to je takovej základní pocit a k tomu, jak se kdo staví a jak na tenhleten pocit reaguje, z toho vlastně vyvěrá ta komedie. A je tam víc příběhovejch linií. Třeba já hraju toho Standu a to je takovej chlapík, kterej začíná tím, že ho propustěj z vězení na svobodu a on si už myslí, že teď vlastně jako bude svobodnej a že teď to všechno bude v pořádku, ale je to prostě založením takovej smolař, trošku, takže to tak úplně nevyjde podle jeho představ.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jeho život si charakterizuje tak, že osud ho smýká životem a on si to nechá líbit?

Host (Jiří Macháček): No.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to nějaká reálná postava, která existuje jako předobraz v životě?

Host (Jiří Macháček): Já myslím, že úplně reálná postava, která by byla předobrazem, není. Že tak je to poskládaný trošku. On opravdu není člověk, kterej by šel do konfliktu. Jde do konfliktu až opravdu úplně, když už nic jinýho nezbývá a tím právě dost strádá skrz ten film, že je takovej založením, takovej jako spíš nekňuba, takovej nádražní psík, bych řekl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já mám pocit, že Jirka Macháček taky nerad vchází do konfliktů, že se mu umí třeba vyhnout humorem. Tím nechci říct, že by si působil jako nekňuba.

Host (Jiří Macháček): No, tak samozřejmě nejen humorem. Já jsem schopen se vyhnout konfliktu i násilím.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Samotáři byly nejvděčnější nejrůznější bonmoty nebo spíš hlášky, které potom přešly do běžného slovníku mladých a vlastně i starých. Zlidověly, podobně jako to bývalo u filmů Smoljaka a Svěráka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Například? Například nějakou hlášku z těch Samotářů?

Host (Jiří Macháček): To je super město.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak my s Vladimírem známe, umíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vyzkoušel Jirka, jak to umíme.

Host (Jiří Macháček): Jestli to tak je.

Moderátor (Naděžda Hávová): A ten nový film je bonmoty určitě taky prošpikovaný. Kam na ně chodíte? Jsou odposlouchané nebo si je vymýšlíte?

Host (Jiří Macháček): Ne, já myslím, že s těma hláškama, jak se říká těm bonmotům, to je tak, že vlastně oni si je vytvořej lidi a většinou si je vytvořej z vět, kde to člověk třeba nečeká. A je to vlastně taková spíš otázka, co vlastně zlidoví, jako. Říká se jako vždycky před natáčením, když se něco natočí, tak se řekne: Sázím, že tohle bude hláška. Tohle bude hláška. A většinou to je vždycky úplně něco jinýho nebo to je fakt, to je ta tvorba toho diváka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Podobně vznikají hity u muziky, že jo? Že vlastně se to nedá nikdy dopředu odhadnout.

Host (Jiří Macháček): Tak tam je spíš tvorba toho, kdo to dokáže prosadit do vysílání těch radiostanic.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je zas jiná kapitola.

Host (Jiří Macháček): Tam je to spíš takhle. Ale tady je to opravdu, že ten film v určitou chvíli opustí, vlastně ty tvůrci ho vydaj z ruky na plátna kin a pak ho přebíraj ty diváci a tvořej dál. Vybíraj z něj, co koresponduje s jejich životem, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě je ti jasné, že ty dva filmy se budou srovnávat. Jak osobně jsi spokojen s prvními ohlasy z těch zatím neveřejných projekcí? Jste měli takové ty zkušební, kdy jste testovali diváky.

Host (Jiří Macháček): Dělali jsme testovací projekce a říkali jsme si, že asi zase to nebude film úplně naměřenej pro starší lidi třeba, nebo, což vlastně taky u těch Samotářů je překvapivý, že spousta starejch lidí na to reaguje kladně, ale zjistili jsme, že nejkladnější úplně jakoby reakce na těch testovacích projekcích projevili lidi kolem těch šestnácti let třeba. Takový ty úplně, úplně nejmladší diváci jako. Takže jsme si s Davidem řekli, že to asi pravděpodobně svědčí o naší infantilitě už.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tobě je sedmatřicet. Kolik je Davidovi?

Host (Jiří Macháček): David je, David dělal stejnej gympl jako já a když já byl ve čtvrťáku, tak on byl v prváku. No tak on bude o ty čtyři roky mladší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bavili jsme se už teď tak trošku o muzice. Jak je to s kapelou? Mig 21 vydal na podzim desku Udělalo se nám jasno. Právě z té desky jsme si pouštěli písničku, která před chvílí zazněla. Hrajete? Je na to čas?

Host (Jiří Macháček): Hráli jsme teďka v létě na asi šesti festivalech, který jsme si tak vybrali a taky chodíme do tý zkušebny, cvičíme a píšeme písničky taky. Zatím píšeme s Tomášem Polákem, který je vlastně takovej dvorní jakoby skladatel náš, že jo, kytarista. Tak si děláme takový, každý měsíc si dáme takový třídenní spolusoustředění někde a tam prostě spojujeme to, co i na čem pracujeme individuálně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co to je nějaké?

Host (Jiří Macháček): No, chtěli bysme, přemýšlíme, že bysme natáčeli desku v létě, za rok. A turné chystáme teď v říjnu, v listopadu. Chtěli bysme udělat asi tři velký koncerty, jako početnější, v Praze, v Ostravě, v Brně a ty ostatní, řekněme takovejch 12, 15 menších klubovejch koncertů po ostatních městech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže fanoušci kapely Mig 21 se nemusí bát, že by Jirka Macháček nechával kapelu stranou. My se ještě vrátíme k hraní, k filmování. Je jasné, co bude dál, až dotočíš Horem pádem?

Host (Jiří Macháček): No, jasné je jenom to, co už bylo. A já mám nabídku od Tomáše Vorla, abych hrál ve filmu Kašpárek, což bude celovečerní groteska, kde se nebude mluvit. A tam hraju takovou úplně malinkou roličku nebo bych měl hrát, tak to se tak vyjasňuje. Zatím se to tak jako hledáme. Chtějí po mě, abych do toho dal svoje vlastní kostýmy, což já tady prohlašuju, že nedám. A budu tam jezdit na motorce, což mě docela baví, na pořádný mašině budu jezdit konečně. Takže se těším.

Moderátor (Naděžda Hávová): K otázce, že ses v posledních měsících moc nezastavil. Bude nějaká dovolená, byla nějaká dovolená? To asi nebyla?

Host (Jiří Macháček): No, byla. My jsme byli, my jsme byli. Já jsem byl dokonce tři dny sám se svou dcerou. Maminku jsme nechali doma, protože maminka kreslí animovaný klip na naši píseň, která by se teď měla objevit v rádiích.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je ta, co si zahrajeme na rozloučenou?

Host (Jiří Macháček): To je ta, co si zahrajeme na rozloučenou. A tak jsme ji nechali kreslit, maminku, a jeli jsme spolu na letní byt a byl jsem tam tři dny s Bertou a hrozně jsme si to užívali. Jeli jsme vláčkem, Berta konečně okusila smažené jídlo, které jinak nesmí. Taky pivo ochutnala, naučila se pít ze skleničky, dělat na zdraví, ťukat a spoustu dalších dovedností. Ve vaně jsme během těch tří dnů byli jenom jednou, ale zase jsme se jezdili koupit třeba do zakázaného koupání.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je vidět, že kromě toho, že Jiří Macháček je výborný herec a zpěvák, je také výborný otec.

Host (Jiří Macháček): No, na to se zeptejte mé dcery za takových deset, patnáct let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Oslovíme ji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zatím, ale když je jí rok a půl, nemá na to, abyste se s ní vydali někam jako třeba do Mexika, kde jsi byl před časem.

Host (Jiří Macháček): Byli jsme s ní už v Egyptě, to je pravda, že jsme byli v Egyptě. Tam se tak jako trochu naučila chodit a plavat a teď jsme to právě vyzkoušeli na Želivce, což je vlastně pitná nádrž na pitnou vodu pro Prahu. Tímto se Pražanům omlouvám. Měli jsme samozřejmě rukávky a byli jsme tam krátce a honila nás hlídka, ale utekli jsme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já myslím, že je nejvyšší čas skončit, než na sebe Jirka Macháček prozradí ještě něco daleko horšího. Díky, že jste přišel. Ať se daří. A my si teď pustíme tu písničku. Jak se jmenuje?

Host (Jiří Macháček): Nocí půjdu sám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říká Jiří Macháček na rozloučenou. Na shledanou.

Host (Jiří Macháček): Nashle.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám svorně přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.