Rozhovor s advokátem Janem Sokolem

r_2100x1400_radiozurnal.png

Dobrý podvečer. I v den první volby prezidenta je pro vás připraveno Dvacet minut Radiožurnálu, u jejich mikrofonu je Martin Veselovský. Je sedmnáct hodin třicet pět minut, 8. února roku 2008 a čeští zákonodárci zatím ve volbě prezidenta dokázali postoupit jen přes úvodní projevy k tomu, jak se bude volit, ale o tom, jak dopadne volení nebo hlasování o tom, jakou technologií se bude volit, stále ještě nic nevíme, to hlasování o odblokování celé volby prezidenta se zatím teprve rozjíždí, těžko tedy předjímat další konkrétní vývoj, pojďme se ale podívat na volbu prezidenta republiky očima člověka, který před pěti lety ve třetí volbě jen těsně prohrál hradní post s Václavem Klausem. Tehdejší koaliční kandidát, bývalý ministr školství v Tošovského vládě a také na počátku devadesátých let poslanec Federálního shromáždění, profesor Jan Sokol je právě hostem dnešních Dvaceti minut. Dobrý večer.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste mi říkal, pane profesore, že jste dnešní hradní souboj nesledoval, na druhou stranu teď alespoň za tu poslední chvíli jste dokázal asi vzhledem k tomu, kde je to dění ve Španělském sále stále nasát tu atmosféru toho, co se tam dělo. Jak to hodnotíte, že od deseti ráno jsme teprve u začátku hlasování o proceduře?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To víte, na tom se dá najít ledacos, samo o sobě je to docela na pováženou, že si nikdo nedal předem práci, aby takovou věc vyjasnil, už dávno parlament potřeboval ten nějaký zákon a úpravu toho, jak jednají obě komory dohromady. A myslím, že jí zanedbali, to se pak vždycky ukáže v takový velmi nevhodných chvílích, myslím, že je to teď, jistě všem poslancům trapné a skutečné si dělají zbytečnou ostudu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslíte, že si dělají ostudu?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já to tak vidím, protože to přece není, že to je, kdyby se tam jednalo o nějaký skutečný spor, ale to je jenom taková jako trošku trapná hra, jo, vlastně v situaci, kdy není pořádně připraveno to, co se má dělat. A improvizace je hezká věc, ale v některých situacích není na místě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu možná, alespoň podle výkladů některých právníků i politologů, ta situace improvizační může být sice z jednoho pohledu zajímavá. Na druhou stranu ten výsledek může být potencionálně nebezpečný a z hlediska toho, že se dá soudně napadnout, minimálně stížností Ústavního soudu?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To k tomu taky patří, že, když ty věci nejsou vyjasněné a když ti oponenti jsou hodně zarputilí, tak pak můžou hledat i takovýhle cesty, což tedy po mém soudu k volbě prezidenta opravdu nepatří.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jak to vypadá, tak oponenty zarputile asi máme.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Asi ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pamatujete si, pane profesore Sokole, tu atmosféru před pěti lety, která při třetí volbě vládla ve Španělském sále?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak, to víte, já si pamatuju to, co já jsem tehdy zažíval, nebo manželka, tak co zažívali ostatní, to jsem mohl jenom odhadovat z toho, jak se chovali ale ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Spíš mi jde jen o atmosféru, přece jenom je to sál, který je nabyt nejen dvě stě jednaosmdesáti zákonodárci a voliteli, ale samozřejmě i těmi všemi skrutátory a přísedícími z veřejnosti, tak to může vytvořit docela zajímavou atmosféru?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, je to, ta věc má opravdu slavnostní atmosféru, tehdy tam k takovýmhle věcem nedocházelo, byly samozřejmě přestávky, kdy probíhala všelijaká zákulisní jednání poslaneckých klubů a tak to k tomu samozřejmě patří, ale jako, že by tam ..., a teď samozřejmě věc vkusu, jak třeba lidé hodnotí tehdejší projev pana předsedy Grebeníčka, po mém soudu to byla taková docela nepěkná věc, když si člověk připomene, že se to stalo 25. února, a to, co tam ten člověk tehdy řekl, tak to by si nikdo za klobouk nedal. Jinak to, myslím, probíhalo vcelku důstojně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Byli alespoň z vašeho pohledu tehdy volitelé pod tlakem?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já myslím, že ani bych neřekl, že by byli pod nějakým tlakem zvenčí, ale byli pod mnoha různými tlaky všelijakých zájmových a jiných souvislostí, protože rozumím tomu, že volba prezidenta není úplně bez důsledku, že, ta vláda, která mě tehdy kandidovala, tak ta poměrně brzy padla a tak dále, takže to samozřejmě to není jenom jako nějaká partie kuželek, to, co se tam odehrává.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To rozhodně ne. Já jen připomenu, že vy jste, pane profesore Sokole, byl nasazen do třetí volby, prošel jste všemi třemi koly té třetí volby a ve třetím kole třetí volby jste získal sto dvacet čtyři hlasů, zatímco kandidát ODS Václav Klaus sto čtyřicet dva hlasy, to znamená relativně těsné, těsné vítězství Václava Klause, jak to bylo v tu chvíli vnímáno těmi, kdo vás kandidovali?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já myslím, že to v tom posledním kole už nikoho soudného nemohlo překvapit, protože ty, ty skóre volební v těch jednotlivých kolech, na to ukazovali už od toho prvního kola, fakticky v tom prvním kole, po tom prvním kole té volby byl, myslím, že tehdy pan premiér Špidla byl jaksi nepříjemně překvapen a oni tehdy jaksi neměli pořádnou, myslím, že ani i té své strany tak úplně neměli sešikovány a samozřejmě tam byla ta velká neznámá komunistů, protože to byla tajná volba. Za svou osobu mohu říct, že já jsem si tedy po projevu pana Grebeníčka oddechl, protože jsem si říkal, kdybych, kdyby byl řekl nakonec, že bude volit mě, tak abych jako se neukazoval mezi slušnými lidmi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To by byl docela zajímavý moment, jak byste s tím naložil, nechtě přijít z vašeho pohledu k nechtěným hlasům?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To musí člověk trošku jako na to myslet zepředu, předem myslím, a to skutečně bych velmi nerad.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když se vrátím do dneška, do toho, co se děje ve Španělském sále na Hradě, že v podstatě ne snad celý den, ale minimálně polovinu dne se jedná čistě o formě té volby, proč taková debata neprobíhala před pěti lety?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Tenkrát bylo, tenkrát bylo tak jaksi zavedeno, že se bude volit tajně, to byla taková trošku utkvělá představa premiéra Zemana, který byl přesvědčen, že svobodná volba je pouze tajná, takže on prosadil to ve své straně a myslím, že to tehdy bylo v tom parlamentu jaksi commons sense, že nikdo nemyslel na nic jiného.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, když vám skočím do řeči, a jen budu parafrázovat některá vyjádření, zejména sociálnědemokratických volitelů ze dneška, ze Španělského sálu, tak oni dávají rovnítko mezi demokratičnost a veřejnou volbu, jako kdyby říkali, že kdo není pro veřejnou volbu dnes, tak není demokrat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak to je trošku demagogie, že to každá z těch forem má své pro a proti, výhoda té veřejné volby je, že ona umožňuje vykonávat větší tlak na ty volitele, přitom veřejné volbě je jaksi, je větší spoleh na to, když se ta strana nějak dohodne, takže ti volitelé se podle toho zařídí. Takže to je jistá, řekněme, výhoda, jak pro koho, že, kdežto ta svobodná tajná volba přece jenom ponechává tu individuální svobodu každému jednotlivému poslanci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když znovu použiji jeden citát, myslím, že to byl Ivan Langer, místopředseda ODS a ministr vnitra, tak říkal: "V listopadu 89 jsme bojovali za to, abychom mohli tajně volit po těch letech, kdy se volilo téměř demonstračně," tak proč teď mluvíte o tom, že jen ten, kdo bude volit veřejně, je demokrat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak to jistě se dá mluvit sem a tam, to nikam nevede, argumenty jsou pro to i ono a myslím, že to jsou zástupné věci, že tam ..., jo, tak asi mají nějaký důvod, proč si přát tu jednu nebo druhou variantu, tak dovedu si představit, že ti, kteří spoléhají víc na ta zákulisní jednání s jednotlivými poslanci, tak ti samozřejmě budou pro tajnou volbu, kdežto ti, kteří chtějí jaksi udržet tu stranu v šiku, tak budou spíš pro tu veřejnou. Já bych se do téhle debaty nemíchal. Jenom pro ilustraci. Tehdy, když se schylovalo k tomu poslednímu kolu, tak jeden z členů vlády přišel za mnou a říkal, zkusíme to poslední kolo udělat veřejné, co o tom soudíte. A já jsem řekl, že to nechci, protože by to vypadalo jako účelová změna tý technologie v předposledním kole.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Podržíme si ty své hlasy a nakonec Jana Sokola zvolíme.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, poněvadž to tak jako ..., jsou všechno věci, který tu, tu volbu trošku diskvalifikujou, a to je škoda, to se nemá dělat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám pro posluchače Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, že dnes v první volební den volby prezidenta České republiky je hostem Dvaceti minut profesor Jan Sokol, prezidentský kandidát ve třetí volbě prezidenta před pěti lety. Vy už jste to, pane profesore, několikrát zmínil, ale co se děje, co se děje při volbě prezidenta v zákulisí, dnes to vypadá, že si veškeré, veškeré animozity naši volitelé vyřizují před televizními kamerami a snaží se to dosáhnout do toho hlasování, tak z vašeho pohledu, co se děje v zákulisí?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To já samozřejmě nevím. Tehdy, když jsem to, tehdy, když jsem to jaksi tak náhodně sledoval jako účastník, tak jsem jenom viděl, že tam ta aktivita byla, někteří poslanci prostě horečně běhali sem a tam a zřejmě něco vyjednávali, tak to si umím představit ze své parlamentní praxe, že se takové věci dělají, že jako je něco napadne a teď zaběhne za támhle tím a tak, ale jako víc o tom nevím a ani vlastně se mi, ani to tak nepatří moc k věci, že.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nepatří to k věci?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Takhle, nepatří, nepatří moc se o tom mluvit zpětně, jo, mně vždycky hrozně záleží na tom, aby se to, co se nějak odhlasuje, aby se to nezpochybnilo, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já to vezmu poněkud z druhé strany, protože senátor Horník dnes ve svém projevu dopoledne řekl, že všichni zákonodárci jsou jen loutkami v rukou těch jedinců, kteří mají moc a vliv, je to extrémní názor nebo to tak v podstatě je?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To tak opravdu není, tak opravdu není, moc a vliv, no, moc a vliv, kdopak má dneska moc a vliv, to ten šikovný zákonodárce jistě má, a pokud je někdo v parlamentě a je to ňouma, takže ten vliv nemá ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bychom se, pane profesore, mohli bavit o tom, kdo je ňouma v parlamentě?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ten, kdo nemá vliv a moc, že, to skutečně přeci k tomu postavení patří, že poslanec má nějakou moc a nějaký vliv a jako shazovat to, že jsou někde nějací jiní, kteří ..., to je taková zbabělost trošku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká, říká Jan Sokol, profesor Jan Sokol, kandidát z prezidentské volby z roku 2003. Mě by zajímalo, pane profesore, čistě technicky, jak se nabízí kandidatura prezidenta. To jste jednou zvednul telefon, tehdy na začátku roku 2003 a tam vám někdo říkal, jestli byste nebyl prezidentem?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, skoro, bylo to tak, že jsem byl ..., nebo den před tím jsem byl dýl ve škole, odpoledne, už tam nikdo nikde nebyl, u sekretářky zvonil telefon, šel jsem ho zvednout a tam se ozvalo úřad předsedy vlády, pan předseda by vás ráno zejtra rád navštívil, neřekl co, ale tak bylo celkem jasný, o co jde, tak jsem říkal, dobře, v kolik hodin přijde. A druhý den, samozřejmě první, kdo to věděl, byl reportér z Novy, který už od sedmi ráno stepoval před barákem, a pak přišel tedy předseda a místopředseda sociální demokracie a řekli, viděl jste, jak probíhaly ty kola a my jsme dospěli k tomu, že byste mohl bejt kandidátem nejenom za naší stranu, ale za vládní koalici, tak jsme o tom asi půlhodinky mluvili, já jsem jim tehdy řekl, že se ještě musím poradit se ženou, ale že si myslím, že takováhle věc se za takovéhle situace těžko dá odmítnout, jistě to, až jsem skutečně věděl, že jsou v jakýsi nouzi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Měl jste tehdy nějaké limity, nechci říkat podmínky, ale prostě nějaké limity, jako třeba, co nebudete dělat, co nebudete říkat, jak nebudete jednat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Myslíte jako vůči sobě nebo vůči ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano, ano.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, to jistě, to samozřejmě, že jo, tak člověk nemůže jednat tak, aby si jaksi s odpuštěním nenasypal na hlavu, že, to je samozřejmé, já jsem ..., tehdy možná jsem trval na tom, že to musí být jaksi kandidatura všech těch vládních stran, no, že očekával jsem, že mi zařídí přístup do všech poslaneckých klubů, což se nakonec nepodařilo, tak to je velký pokrok, že letos se tedy oba kandidáti dostali do všech poslaneckých klubů, to je jistý pokrok.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se ještě jednou vrátím o pět let zpátky, tak 15. února roku 2003 jste v rozhovoru pro Mladou frontu DNES řekl toto: "Zároveň do politiky přicházím trochu jako nový vítr, nebyl jsem součástí politických událostí posledních let." Když to teď budeme transponovat sem do naší současnosti, je stále potřeba ten nový vítr do politiky?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, po mém soudu velice potřeba. Víte, politika, jako každá jiná oblast společenského života má sklon se uzavírat, dělat si sama pro sebe, a to je taková velmi zajímavá teorie německého sociologa Niklase Luhmanna, to teď nebudu vykládat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můžete, myslím, klidně, dneska je na to právě příhodný čas.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
On říká, prostě každá ta složka lidské společnosti má tendenci se, on tomu říká autopoetická, autopoetický vývoj společnosti, každá ta složka se snaží udělat sama pro sebe, zařídit si svá vnitřní pravidla a regulovat komunikaci s tím okolím, to samo o sobě není nic špatného, naneštěstí tedy zdá se mi, že ta reprezentativní složka veřejné moci, státní moci, to jest ta, která je na očích, jako parlament, vláda a prezident, že ta si tohle nemůže dovolit. A je velmi nebezpečné, kdyby se stala jakousi, kdyby se to stalo záležitostí jakéhosi uzavřeného klubu lidí, tak jako to kdysi byla záležitost vyšších společenských stavů, že, takhle vypadala státní moc před dvěma, třemi sty lety, kdy ty funkce vykonávají členové panského stavu a měli je mezi s sebou, nepřicházelo v úvahu, že by mezi ně přišel někdo jiný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dědičně.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
A to dědičně, jistě. A dneska samozřejmě se to strašně změnilo tím, že je tu televize a rozhlas, který se k tomu kouká z blízka do tváře, nicméně ta, ten politický klub to považuji za jaksi stav velmi neblahý.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A je ten, je ten, řekněme, uzavřený exkluzivní politický klub teď soustředěn ve Španělském sále?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Myslím, že ano, teď do něj nechci zahrnovat všechny poslance, ale když trošku, já teda tu politiku tak moc nesleduju, ale stačí, když se občas podíváte, vidíte, že je jakási skupina, já nevím, dvaceti, třiceti lidí, kteří vlastně obstarají všechny veřejné výstupy televizní, jo, takový ty vepřo knedlo v neděli v poledne a tyhle ty party a tohle to, to je několik lidí, kteří se tam střídají a kteří vlastně tvoří tu jakoby výkladní skříň téhle té části politiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, když už jsme tedy v elektronickém médiu, v rozhlase, tak je nutno říct, že na vytváření této reality jsou potřeba dva, nejenom politici, ale pak i ta média?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, to je pravda, jenomže ono to tak jako si to hraje do ruky, jo, poněvadž ty lidi jsou osvědčení, ví se předem, co asi tak budou dělat, oni se naučí takovou tu /nesrozumitelné/ toho, toho tvrdého muže, který se nenechá, si stojí na svém a tak dále, a to vlastně se jakoby z hlediska, patrně bych řekl, z hlediska sledovanosti je to žádoucí, protože se tam předvede ten kohoutí zápas, že.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká profesor Jan Sokol, host dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. A ještě zpátky do dneška, do Španělského sálu na Hradě v několika projevech v průběhu dnešního dne padlo přesvědčení ze strany našich volitelů, že lidé jsou politikou a politiky znechuceni, že politika je nedůstojná a že občané ztratili důvěru v politiky. Je, nebo jinak se zeptám, to, co se tam dneska děje, tak tomu obrazu přispívá nebo ho narušuje?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Tak jistě ho, trošinku ho narušuje tou, tím diletantstvím, jo, tak ..., jako vlastně správně panská sněmovna by asi takovouhle věc neudělala, ta by to zařídila tak, aby to nebylo vidět, takže to diletantství to trošku polidšťuje, ale ta, ten fakt tý oddělený politický sféry pochopitelně pro veřejnost znamená, to je něco, co se nás netýká, to si dělají jací si oni tam nahoře a už jakmile se na ten, na demokratickou reprezentaci začnete dívat jako na oni, tak už i té demokracie zbude dost málo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se vrátím ještě k jednomu citátu, tak vy jste právě před těmi lety o sobě, jako o případném budoucím prezidentovi mluvil jako o komunikátorovi, že byste zejména komunikoval mezi stranami politickými, než abyste je svými názory a postoji rozděloval, což se mimochodem velice blíží postoji jednoho z kandidátů dnešních, k profesoru Janu Švejnarovi, je možno, nebo jak se to dá představit pro naprostého laika být komunikátorem mezi stranami, teď už jedno, jestli z postu prezidenta nebo z jakéhokoliv jiného?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, ta, to znamená bránit té představě, že politika je něco jako fotbalová liga, kde se každý den počítá, kdo kolik gólů komu nastřílel. Ta politika musí být zápas před volbami, od toho je volební kampaň, ale okamžikem uzavření volebních uren má tenhle zápas přestat a teď se má hledat, jak udělat to, co se má udělat, teď musí nastoupit práce a tohle si myslím, že je jedna z úloh prezidenta ve vnitřní politice, tomuhle jako co nejvíc napomáhá. Když řeknu příklad, po těch posledních volbách, kde bylo jasné, že ti předsedové obou těch nejsilnějších stran jsou trošku kohouti, si myslím, že tedy prezident si je měl pozvat a měl je upozornit na to, že s takovými těmi hesly, jako s váma ani ránu a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nulová tolerance.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Nulová tolerance a tak dále, že s tím musejí přestat. To neříkám, že by v tom musel mít úspěch, ale v tom vidím roli prezidenta. A na druhé straně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom pardon, pane profesore, kdyby proti tomu byl argument, ale vždyť tady je vládní strana a opoziční strana, pokud budeme spolupracovat, bude tady druhá opoziční smlouva?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ne ne, to je, něco jiného je opoziční smlouva a něco jiného je opozice, která samozřejmě v mnoha věcech je proti, ale nesmí to znamenat, že jakmile něco řeknou ti jedni, tak ti druzí řeknou vždycky ne, to je velký rozdíl. Ještě je tam jeden důležitej moment, a to, že u nás strany mají poměrně velkou, velkou moc už z ústavy a hrozí nebezpečí, že si ten stát jaksi rozparcelující, že si ho rozeberou, a to musím, myslím, že by měl prezident taky bránit tomu, víte, když, že jo, tak ..., v pořádku, každá ta strana má nějakého ministra. Když se ale při každé změně ministra vyměňují náměstci, tak to už ohrožuje profesionalitu toho ministerstva a když pak dojde k tomu, že se vyměňují vedoucí úředníci, no, tak to je katastrofa, to znamená, že ty strany si jakoby ty ministerstva zaberou a nekoukají vlevo, vpravo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A tedy, řekněme, bojovat proti tomu nebo bránit takovému postupu by mělo být jednou z rolí prezidenta.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Přesně tak, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, mým dnešním hostem byl profesor Jan Sokol. Děkuji, že jste si udělal čas, že jste přišel a mějte se hezky. Na shledanou.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl Martin Veselovský, vy i nadále posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, samozřejmě rozhlas pokračuje i dále ve zpravodajství z dnešního volebního dne, reportujeme ze Španělského sálu Hradu z průběhu první volby prezidenta České republiky. Dobrý večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu jeNEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

39 Rozhovor s Janem Sokolem

Dobrý podvečer. I v den první volby prezidenta je pro vás připraveno Dvacet minut Radiožurnálu, u jejich mikrofonu je Martin Veselovský. Je sedmnáct hodin třicet pět minut, 8. února roku 2008 a čeští zákonodárci zatím ve volbě prezidenta dokázali postoupit jen přes úvodní projevy k tomu, jak se bude volit, ale o tom, jak dopadne volení nebo hlasování o tom, jakou technologií se bude volit, stále ještě nic nevíme, to hlasování o odblokování celé volby prezidenta se zatím teprve rozjíždí, těžko tedy předjímat další konkrétní vývoj, pojďme se ale podívat na volbu prezidenta republiky očima člověka, který před pěti lety ve třetí volbě jen těsně prohrál hradní post s Václavem Klausem. Tehdejší koaliční kandidát, bývalý ministr školství v Tošovského vládě a také na počátku devadesátých let poslanec Federálního shromáždění, profesor Jan Sokol je právě hostem dnešních Dvaceti minut. Dobrý večer.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste mi říkal, pane profesore, že jste dnešní hradní souboj nesledoval, na druhou stranu teď alespoň za tu poslední chvíli jste dokázal asi vzhledem k tomu, kde je to dění ve Španělském sále stále nasát tu atmosféru toho, co se tam dělo. Jak to hodnotíte, že od deseti ráno jsme teprve u začátku hlasování o proceduře?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To víte, na tom se dá najít ledacos, samo o sobě je to docela na pováženou, že si nikdo nedal předem práci, aby takovou věc vyjasnil, už dávno parlament potřeboval ten nějaký zákon a úpravu toho, jak jednají obě komory dohromady. A myslím, že jí zanedbali, to se pak vždycky ukáže v takový velmi nevhodných chvílích, myslím, že je to teď, jistě všem poslancům trapné a skutečné si dělají zbytečnou ostudu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslíte, že si dělají ostudu?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já to tak vidím, protože to přece není, že to je, kdyby se tam jednalo o nějaký skutečný spor, ale to je jenom taková jako trošku trapná hra, jo, vlastně v situaci, kdy není pořádně připraveno to, co se má dělat. A improvizace je hezká věc, ale v některých situacích není na místě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu možná, alespoň podle výkladů některých právníků i politologů, ta situace improvizační může být sice z jednoho pohledu zajímavá. Na druhou stranu ten výsledek může být potencionálně nebezpečný a z hlediska toho, že se dá soudně napadnout, minimálně stížností Ústavního soudu?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To k tomu taky patří, že, když ty věci nejsou vyjasněné a když ti oponenti jsou hodně zarputilí, tak pak můžou hledat i takovýhle cesty, což tedy po mém soudu k volbě prezidenta opravdu nepatří.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jak to vypadá, tak oponenty zarputile asi máme.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Asi ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pamatujete si, pane profesore Sokole, tu atmosféru před pěti lety, která při třetí volbě vládla ve Španělském sále?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak, to víte, já si pamatuju to, co já jsem tehdy zažíval, nebo manželka, tak co zažívali ostatní, to jsem mohl jenom odhadovat z toho, jak se chovali ale ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Spíš mi jde jen o atmosféru, přece jenom je to sál, který je nabyt nejen dvě stě jednaosmdesáti zákonodárci a voliteli, ale samozřejmě i těmi všemi skrutátory a přísedícími z veřejnosti, tak to může vytvořit docela zajímavou atmosféru?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, je to, ta věc má opravdu slavnostní atmosféru, tehdy tam k takovýmhle věcem nedocházelo, byly samozřejmě přestávky, kdy probíhala všelijaká zákulisní jednání poslaneckých klubů a tak to k tomu samozřejmě patří, ale jako, že by tam ..., a teď samozřejmě věc vkusu, jak třeba lidé hodnotí tehdejší projev pana předsedy Grebeníčka, po mém soudu to byla taková docela nepěkná věc, když si člověk připomene, že se to stalo 25. února, a to, co tam ten člověk tehdy řekl, tak to by si nikdo za klobouk nedal. Jinak to, myslím, probíhalo vcelku důstojně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Byli alespoň z vašeho pohledu tehdy volitelé pod tlakem?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já myslím, že ani bych neřekl, že by byli pod nějakým tlakem zvenčí, ale byli pod mnoha různými tlaky všelijakých zájmových a jiných souvislostí, protože rozumím tomu, že volba prezidenta není úplně bez důsledku, že, ta vláda, která mě tehdy kandidovala, tak ta poměrně brzy padla a tak dále, takže to samozřejmě to není jenom jako nějaká partie kuželek, to, co se tam odehrává.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To rozhodně ne. Já jen připomenu, že vy jste, pane profesore Sokole, byl nasazen do třetí volby, prošel jste všemi třemi koly té třetí volby a ve třetím kole třetí volby jste získal sto dvacet čtyři hlasů, zatímco kandidát ODS Václav Klaus sto čtyřicet dva hlasy, to znamená relativně těsné, těsné vítězství Václava Klause, jak to bylo v tu chvíli vnímáno těmi, kdo vás kandidovali?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Já myslím, že to v tom posledním kole už nikoho soudného nemohlo překvapit, protože ty, ty skóre volební v těch jednotlivých kolech, na to ukazovali už od toho prvního kola, fakticky v tom prvním kole, po tom prvním kole té volby byl, myslím, že tehdy pan premiér Špidla byl jaksi nepříjemně překvapen a oni tehdy jaksi neměli pořádnou, myslím, že ani i té své strany tak úplně neměli sešikovány a samozřejmě tam byla ta velká neznámá komunistů, protože to byla tajná volba. Za svou osobu mohu říct, že já jsem si tedy po projevu pana Grebeníčka oddechl, protože jsem si říkal, kdybych, kdyby byl řekl nakonec, že bude volit mě, tak abych jako se neukazoval mezi slušnými lidmi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To by byl docela zajímavý moment, jak byste s tím naložil, nechtě přijít z vašeho pohledu k nechtěným hlasům?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To musí člověk trošku jako na to myslet zepředu, předem myslím, a to skutečně bych velmi nerad.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když se vrátím do dneška, do toho, co se děje ve Španělském sále na Hradě, že v podstatě ne snad celý den, ale minimálně polovinu dne se jedná čistě o formě té volby, proč taková debata neprobíhala před pěti lety?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Tenkrát bylo, tenkrát bylo tak jaksi zavedeno, že se bude volit tajně, to byla taková trošku utkvělá představa premiéra Zemana, který byl přesvědčen, že svobodná volba je pouze tajná, takže on prosadil to ve své straně a myslím, že to tehdy bylo v tom parlamentu jaksi commons sense, že nikdo nemyslel na nic jiného.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, když vám skočím do řeči, a jen budu parafrázovat některá vyjádření, zejména sociálnědemokratických volitelů ze dneška, ze Španělského sálu, tak oni dávají rovnítko mezi demokratičnost a veřejnou volbu, jako kdyby říkali, že kdo není pro veřejnou volbu dnes, tak není demokrat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak to je trošku demagogie, že to každá z těch forem má své pro a proti, výhoda té veřejné volby je, že ona umožňuje vykonávat větší tlak na ty volitele, přitom veřejné volbě je jaksi, je větší spoleh na to, když se ta strana nějak dohodne, takže ti volitelé se podle toho zařídí. Takže to je jistá, řekněme, výhoda, jak pro koho, že, kdežto ta svobodná tajná volba přece jenom ponechává tu individuální svobodu každému jednotlivému poslanci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když znovu použiji jeden citát, myslím, že to byl Ivan Langer, místopředseda ODS a ministr vnitra, tak říkal: "V listopadu 89 jsme bojovali za to, abychom mohli tajně volit po těch letech, kdy se volilo téměř demonstračně," tak proč teď mluvíte o tom, že jen ten, kdo bude volit veřejně, je demokrat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, tak to jistě se dá mluvit sem a tam, to nikam nevede, argumenty jsou pro to i ono a myslím, že to jsou zástupné věci, že tam ..., jo, tak asi mají nějaký důvod, proč si přát tu jednu nebo druhou variantu, tak dovedu si představit, že ti, kteří spoléhají víc na ta zákulisní jednání s jednotlivými poslanci, tak ti samozřejmě budou pro tajnou volbu, kdežto ti, kteří chtějí jaksi udržet tu stranu v šiku, tak budou spíš pro tu veřejnou. Já bych se do téhle debaty nemíchal. Jenom pro ilustraci. Tehdy, když se schylovalo k tomu poslednímu kolu, tak jeden z členů vlády přišel za mnou a říkal, zkusíme to poslední kolo udělat veřejné, co o tom soudíte. A já jsem řekl, že to nechci, protože by to vypadalo jako účelová změna tý technologie v předposledním kole.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Podržíme si ty své hlasy a nakonec Jana Sokola zvolíme.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, poněvadž to tak jako ..., jsou všechno věci, který tu, tu volbu trošku diskvalifikujou, a to je škoda, to se nemá dělat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám pro posluchače Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, že dnes v první volební den volby prezidenta České republiky je hostem Dvaceti minut profesor Jan Sokol, prezidentský kandidát ve třetí volbě prezidenta před pěti lety. Vy už jste to, pane profesore, několikrát zmínil, ale co se děje, co se děje při volbě prezidenta v zákulisí, dnes to vypadá, že si veškeré, veškeré animozity naši volitelé vyřizují před televizními kamerami a snaží se to dosáhnout do toho hlasování, tak z vašeho pohledu, co se děje v zákulisí?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To já samozřejmě nevím. Tehdy, když jsem to, tehdy, když jsem to jaksi tak náhodně sledoval jako účastník, tak jsem jenom viděl, že tam ta aktivita byla, někteří poslanci prostě horečně běhali sem a tam a zřejmě něco vyjednávali, tak to si umím představit ze své parlamentní praxe, že se takové věci dělají, že jako je něco napadne a teď zaběhne za támhle tím a tak, ale jako víc o tom nevím a ani vlastně se mi, ani to tak nepatří moc k věci, že.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nepatří to k věci?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Takhle, nepatří, nepatří moc se o tom mluvit zpětně, jo, mně vždycky hrozně záleží na tom, aby se to, co se nějak odhlasuje, aby se to nezpochybnilo, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já to vezmu poněkud z druhé strany, protože senátor Horník dnes ve svém projevu dopoledne řekl, že všichni zákonodárci jsou jen loutkami v rukou těch jedinců, kteří mají moc a vliv, je to extrémní názor nebo to tak v podstatě je?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
To tak opravdu není, tak opravdu není, moc a vliv, no, moc a vliv, kdopak má dneska moc a vliv, to ten šikovný zákonodárce jistě má, a pokud je někdo v parlamentě a je to ňouma, takže ten vliv nemá ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bychom se, pane profesore, mohli bavit o tom, kdo je ňouma v parlamentě?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ten, kdo nemá vliv a moc, že, to skutečně přeci k tomu postavení patří, že poslanec má nějakou moc a nějaký vliv a jako shazovat to, že jsou někde nějací jiní, kteří ..., to je taková zbabělost trošku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká, říká Jan Sokol, profesor Jan Sokol, kandidát z prezidentské volby z roku 2003. Mě by zajímalo, pane profesore, čistě technicky, jak se nabízí kandidatura prezidenta. To jste jednou zvednul telefon, tehdy na začátku roku 2003 a tam vám někdo říkal, jestli byste nebyl prezidentem?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, skoro, bylo to tak, že jsem byl ..., nebo den před tím jsem byl dýl ve škole, odpoledne, už tam nikdo nikde nebyl, u sekretářky zvonil telefon, šel jsem ho zvednout a tam se ozvalo úřad předsedy vlády, pan předseda by vás ráno zejtra rád navštívil, neřekl co, ale tak bylo celkem jasný, o co jde, tak jsem říkal, dobře, v kolik hodin přijde. A druhý den, samozřejmě první, kdo to věděl, byl reportér z Novy, který už od sedmi ráno stepoval před barákem, a pak přišel tedy předseda a místopředseda sociální demokracie a řekli, viděl jste, jak probíhaly ty kola a my jsme dospěli k tomu, že byste mohl bejt kandidátem nejenom za naší stranu, ale za vládní koalici, tak jsme o tom asi půlhodinky mluvili, já jsem jim tehdy řekl, že se ještě musím poradit se ženou, ale že si myslím, že takováhle věc se za takovéhle situace těžko dá odmítnout, jistě to, až jsem skutečně věděl, že jsou v jakýsi nouzi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Měl jste tehdy nějaké limity, nechci říkat podmínky, ale prostě nějaké limity, jako třeba, co nebudete dělat, co nebudete říkat, jak nebudete jednat?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Myslíte jako vůči sobě nebo vůči ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano, ano.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
No, to jistě, to samozřejmě, že jo, tak člověk nemůže jednat tak, aby si jaksi s odpuštěním nenasypal na hlavu, že, to je samozřejmé, já jsem ..., tehdy možná jsem trval na tom, že to musí být jaksi kandidatura všech těch vládních stran, no, že očekával jsem, že mi zařídí přístup do všech poslaneckých klubů, což se nakonec nepodařilo, tak to je velký pokrok, že letos se tedy oba kandidáti dostali do všech poslaneckých klubů, to je jistý pokrok.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se ještě jednou vrátím o pět let zpátky, tak 15. února roku 2003 jste v rozhovoru pro Mladou frontu DNES řekl toto: "Zároveň do politiky přicházím trochu jako nový vítr, nebyl jsem součástí politických událostí posledních let." Když to teď budeme transponovat sem do naší současnosti, je stále potřeba ten nový vítr do politiky?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, po mém soudu velice potřeba. Víte, politika, jako každá jiná oblast společenského života má sklon se uzavírat, dělat si sama pro sebe, a to je taková velmi zajímavá teorie německého sociologa Niklase Luhmanna, to teď nebudu vykládat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Můžete, myslím, klidně, dneska je na to právě příhodný čas.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
On říká, prostě každá ta složka lidské společnosti má tendenci se, on tomu říká autopoetická, autopoetický vývoj společnosti, každá ta složka se snaží udělat sama pro sebe, zařídit si svá vnitřní pravidla a regulovat komunikaci s tím okolím, to samo o sobě není nic špatného, naneštěstí tedy zdá se mi, že ta reprezentativní složka veřejné moci, státní moci, to jest ta, která je na očích, jako parlament, vláda a prezident, že ta si tohle nemůže dovolit. A je velmi nebezpečné, kdyby se stala jakousi, kdyby se to stalo záležitostí jakéhosi uzavřeného klubu lidí, tak jako to kdysi byla záležitost vyšších společenských stavů, že, takhle vypadala státní moc před dvěma, třemi sty lety, kdy ty funkce vykonávají členové panského stavu a měli je mezi s sebou, nepřicházelo v úvahu, že by mezi ně přišel někdo jiný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dědičně.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
A to dědičně, jistě. A dneska samozřejmě se to strašně změnilo tím, že je tu televize a rozhlas, který se k tomu kouká z blízka do tváře, nicméně ta, ten politický klub to považuji za jaksi stav velmi neblahý.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A je ten, je ten, řekněme, uzavřený exkluzivní politický klub teď soustředěn ve Španělském sále?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Myslím, že ano, teď do něj nechci zahrnovat všechny poslance, ale když trošku, já teda tu politiku tak moc nesleduju, ale stačí, když se občas podíváte, vidíte, že je jakási skupina, já nevím, dvaceti, třiceti lidí, kteří vlastně obstarají všechny veřejné výstupy televizní, jo, takový ty vepřo knedlo v neděli v poledne a tyhle ty party a tohle to, to je několik lidí, kteří se tam střídají a kteří vlastně tvoří tu jakoby výkladní skříň téhle té části politiky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, když už jsme tedy v elektronickém médiu, v rozhlase, tak je nutno říct, že na vytváření této reality jsou potřeba dva, nejenom politici, ale pak i ta média?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, to je pravda, jenomže ono to tak jako si to hraje do ruky, jo, poněvadž ty lidi jsou osvědčení, ví se předem, co asi tak budou dělat, oni se naučí takovou tu /nesrozumitelné/ toho, toho tvrdého muže, který se nenechá, si stojí na svém a tak dále, a to vlastně se jakoby z hlediska, patrně bych řekl, z hlediska sledovanosti je to žádoucí, protože se tam předvede ten kohoutí zápas, že.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká profesor Jan Sokol, host dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. A ještě zpátky do dneška, do Španělského sálu na Hradě v několika projevech v průběhu dnešního dne padlo přesvědčení ze strany našich volitelů, že lidé jsou politikou a politiky znechuceni, že politika je nedůstojná a že občané ztratili důvěru v politiky. Je, nebo jinak se zeptám, to, co se tam dneska děje, tak tomu obrazu přispívá nebo ho narušuje?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Tak jistě ho, trošinku ho narušuje tou, tím diletantstvím, jo, tak ..., jako vlastně správně panská sněmovna by asi takovouhle věc neudělala, ta by to zařídila tak, aby to nebylo vidět, takže to diletantství to trošku polidšťuje, ale ta, ten fakt tý oddělený politický sféry pochopitelně pro veřejnost znamená, to je něco, co se nás netýká, to si dělají jací si oni tam nahoře a už jakmile se na ten, na demokratickou reprezentaci začnete dívat jako na oni, tak už i té demokracie zbude dost málo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když se vrátím ještě k jednomu citátu, tak vy jste právě před těmi lety o sobě, jako o případném budoucím prezidentovi mluvil jako o komunikátorovi, že byste zejména komunikoval mezi stranami politickými, než abyste je svými názory a postoji rozděloval, což se mimochodem velice blíží postoji jednoho z kandidátů dnešních, k profesoru Janu Švejnarovi, je možno, nebo jak se to dá představit pro naprostého laika být komunikátorem mezi stranami, teď už jedno, jestli z postu prezidenta nebo z jakéhokoliv jiného?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ano, ta, to znamená bránit té představě, že politika je něco jako fotbalová liga, kde se každý den počítá, kdo kolik gólů komu nastřílel. Ta politika musí být zápas před volbami, od toho je volební kampaň, ale okamžikem uzavření volebních uren má tenhle zápas přestat a teď se má hledat, jak udělat to, co se má udělat, teď musí nastoupit práce a tohle si myslím, že je jedna z úloh prezidenta ve vnitřní politice, tomuhle jako co nejvíc napomáhá. Když řeknu příklad, po těch posledních volbách, kde bylo jasné, že ti předsedové obou těch nejsilnějších stran jsou trošku kohouti, si myslím, že tedy prezident si je měl pozvat a měl je upozornit na to, že s takovými těmi hesly, jako s váma ani ránu a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nulová tolerance.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Nulová tolerance a tak dále, že s tím musejí přestat. To neříkám, že by v tom musel mít úspěch, ale v tom vidím roli prezidenta. A na druhé straně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom pardon, pane profesore, kdyby proti tomu byl argument, ale vždyť tady je vládní strana a opoziční strana, pokud budeme spolupracovat, bude tady druhá opoziční smlouva?

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Ne ne, to je, něco jiného je opoziční smlouva a něco jiného je opozice, která samozřejmě v mnoha věcech je proti, ale nesmí to znamenat, že jakmile něco řeknou ti jedni, tak ti druzí řeknou vždycky ne, to je velký rozdíl. Ještě je tam jeden důležitej moment, a to, že u nás strany mají poměrně velkou, velkou moc už z ústavy a hrozí nebezpečí, že si ten stát jaksi rozparcelující, že si ho rozeberou, a to musím, myslím, že by měl prezident taky bránit tomu, víte, když, že jo, tak ..., v pořádku, každá ta strana má nějakého ministra. Když se ale při každé změně ministra vyměňují náměstci, tak to už ohrožuje profesionalitu toho ministerstva a když pak dojde k tomu, že se vyměňují vedoucí úředníci, no, tak to je katastrofa, to znamená, že ty strany si jakoby ty ministerstva zaberou a nekoukají vlevo, vpravo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A tedy, řekněme, bojovat proti tomu nebo bránit takovému postupu by mělo být jednou z rolí prezidenta.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Přesně tak, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, mým dnešním hostem byl profesor Jan Sokol. Děkuji, že jste si udělal čas, že jste přišel a mějte se hezky. Na shledanou.

Jan SOKOL, bývalý ministr školství v Tošovského vládě, bývalý poslanec Federálního shromáždění:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl Martin Veselovský, vy i nadále posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, samozřejmě rozhlas pokračuje i dále ve zpravodajství z dnešního volebního dne, reportujeme ze Španělského sálu Hradu z průběhu první volby prezidenta České republiky. Dobrý večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Martin Veselovský