Rozhodování je energeticky náročné, říká Vojtěch Zíka

20. říjen 2018

Vojtěch Zíka absolvoval magisterské programy na Národohospodářské fakultě a Fakultě sociálních věd. Dnes je ředitelem centra behaviorálních experimentů. Studuje lidské chování ve společnosti a mimo jiné zkoumá, co ovlivňuje naše rozhodování.

Naše rozhodování se vyvíjelo během milionů let evoluce našich předků. A zůstaly nám znaky, které byly výhodné, protože nám umožnily přežít. Když lidé neměli vědu ani řeč, poslouchali mozek – a to nám zůstalo. „Sdílíme například chuť na sladké. Po většinu evoluční historie bylo jediným zdrojem cukru ovoce. Když jsme potkali strom, mozek vyslal signál: natrhej si ovoce a nacpi se – to přetrvalo dodnes, ačkoli zdroj cukru je všude,“ vysvětluje Vojtěch Zíka.

Souvisí míra inteligence se špatným rozhodováním?

puzzle

Inteligence nemusí být vždycky klíčem ke správným rozhodnutím. Píše o tom britský Independent s odvoláním na odborný časopis Britské psychologické společnosti Research Digest. Vysoké IQ může sice vést k akademickému úspěchu, ale ke správným rozhodnutím nás směruje spíš kritické myšlení a schopnost rozhodovat se bez přílišné emoční zátěže.

Vývojově mladší chyby v rozhodování jsou spojeny s životem ve velkých společenstvích, které nejsou v přírodě běžné. Vyvinuli jsme si normy „chovat se jako ostatní“, abychom přežili. „Sociální normy mají obrovský vliv na to, jak se rozhodujeme: máme v sobě potřebu chovat se tak, jak se chová většina společnosti,“ říká Vojtěch.

A protože je rozhodování energeticky náročné, měli bychom se držet rčení „ráno moudřejší večera“ – je pravdivé. „Mozek spotřebuje 20 % naší energie. Naše schopnost rozhodovat se není neomezená. Během dne se snižuje a večer děláváme špatná rozhodnutí,“ vysvětluje Vojtěch.

V souvislosti s rozvojem internetu a jeho nekonečnými možnostmi se hovoří o krizi rozhodování. Tváří v tvář tolika příležitostem – a tolika lidem, kteří se jim věnují – mohou mít lidé strach ze selhání. Jak tomu čelit? „Lidé by měli dělat, co je baví, co mají rádi. Když na něco myslíme a dělá nám to dobře, měli bychom se tomu věnovat a nehledět na statistiky,“ uzavírá Vojtěch Zíka.

autoři: Patricie Strouhalová, Tereza Škoulová