Route 66 nikdy nebude Disneyland. Nejkrásnější je průjezd Santa Fé, popisuje nadšenec Jurásek

Povídáme si o legendární trase Illinois – Missouri – Kansas – Oklahoma – Texas – Nové Mexiko –Arizona – Kalifornie. Zůstaly zachovány ještě některé původní úseky staré silnice z 20. let?

Tak ano, ono se říká, že původní silnice je zachováno 85 %. Ale samozřejmě musíme brát v úvahu to, že za 100 let už se silnice mnohokrát předělávala, upravovala, nové povrchy atd.

A původní povrch byl opravdu cihlový?

Ten byl různý. Někde byl cihlový, někde byl betonový, především betonový, až skoro panelový. Ale musíme to brát tak, že šestašedesátka byla propojením v té době existujících místních silnic a cest. To znamená, že mnohé části už existovaly – byly tedy jenom propojeny a i povrch se různě liší.

Zůstaly ale zachovány i některé úseky úplně ze začátku?      

Máme jeden úsek v Oklahomě, který je z 20. let, kdy i povrch zůstal stejný. Ale to jenom díky tomu, že brzy po zahájení Route 66 byl ten úsek přesunut kousíček jinam, a ten původní zůstal mezi poli, mezi farmami. Tam je vidět, jak cesty tehdy vypadaly. To byl skutečně jeden jízdní pruh a široké okrajové pruhy, nezpevněné. Když se náhodou auta potkala, tak se vyhnuly.

Čtěte také

Století páry změnilo planetu k nepoznání. Výdobytky bělochů šly na vrub ostatních, míní spisovatel Šanc

Četl jsem, že Route 66 fakticky nikdy nebyla jedna spojená trasa. Je to tak?

No určitě. Musíme na to se dívat ze dvou hledisek. Zaprvé, od začátku provozu Route 66 se dělaly různé obchvaty, objížďky nebo nové varianty, protože shodou okolností ve 20. letech prudce narostl objem dopravy v Americe.

Za všechno může Ford.

No, samozřejmě. Zlevnily automobily, silnice Route 66 byla naprosto přecpaná a nebylo na ní možné jezdit. V některých městečkách dokonce stavěli svépomocí podchody, aby mohli přejít z jedné strany na druhou. Čili varianty se dělaly průběžně.

A potom existují dvě větve v Novém Mexiku: větev, která vedla z města Santa Rosa na sever přes Santa Fé do města Albuquerque a novější varianta z roku 1932, kdy úsek mezi Santa Rosou a Albuquerque byl napřímen, je kratší a novější. Čili tady existují dvě větve, které se potom spojují.

Kterou si vybrat?

My jezdíme tou přes Santa Fé, protože Santa Fé je výjimečné město, které je stavěné ve stylu pueblo a je neopakovatelné. Ale když jsem jel na kole, tak jsem jel tou kratší.

To chápu. Vy tam jezdíte už skoro 30 let. Co se za tři dekády, co po ní jezdíte, změnilo nejvíc?

Strašně moc se toho změnilo. V roce 1998. Já jsem zažil ještě doznívající staré zlaté časy, ještě lidi, o kterých si člověk teď už jen čte v knihách a kteří mezitím už zemřeli. Ale zase to byla doba, kdy o ´66 jako nostalgické trase ještě málokdo věděl. Já jsem se tam tehdy v roce 1998 cítil jako pionýr z Evropy, kdy jsem vzbuzoval, zvlášť na tom bicyklu, takový všeobecný obdiv, nebo jak bych to řekl.

Tehdy ale byla nevýhoda, že bylo málo zdrojů. To znamená, kdo chtěl, musel mít mapu nebo nějaký itinerář, což bylo složité. Nebyly knížky, pozemní značení na šestašedesátce prakticky neexistovalo. A toto se mění.

Čtěte také

Overturismus po česku. Kterým místům turisti více škodí, než prospívají?

Staré věci samozřejmě zanikly, některé úplně. Ale zase za ty roky vznikají úplně nové věci, které se odkazují na šestašedesátku. Zvláště teď, ke stému výročí, byly restaurovány třeba 50 let nefungující neony u neexistujících motelů, které najednou svítí a je to strašně pěkné. Já si vždycky říkám, jen houšť, protože z toho se nikdy Disneyland nestane. Čtyři tisíce kilometrů je tak obrovská vzdálenost, že to stejně bude pořád pohoda.

Takže overturismus tam nehrozí.

Ne, to si nedokážu ani představit. Ale když bych to tak vzal, co se týká kapacit ubytovacích, šestašedesátka je z minulosti stejně připravena, protože těch věcí je tam možná víc než kdekoli jinde v Americe.

Už tam asi máte spoustu přátel. Vracíte se tam jako do druhého domova? Není to přehnaný příměr?

Já se tam vracím hlavně strašně rád. Já bych možná v Americe ani nechtěl bydlet trvale, protože by mi to zevšednělo. Vracím se rád ze dvou důvodů. Zaprvé, vidím to, co jsem viděl už dávno předtím, potkám stejné lidi, a tudíž se vracím do známých míst. A zároveň se těším na to, co nového se tam objevilo. To jsou dva hlavní důvody.

Jak moc se Spojené státy mění v posledních měsících vlivem trumpismu? Pozorujete to?

Nepozoruji. Pro nás turisty se na Route 66 nic nemění. Samozřejmě panovaly obavy, jaké to bude na imigračním. Tam když imigrační úředníci vidí, že jedete na Route 66...

Čtěte také

Jak Trump mění Ameriku i svět. Co si o tom myslí jeho příznivci a odpůrci?

Tak vás poznají na první pohled?

My s našimi výpravami míváme vždy trička s logem.

Takže to je vyloženě expedice.

V podstatě ano. Ale oni se stejně ptají na důvod, na účel. Když řeknete Route 66, tak to je naprostá pohoda. Ale myslím si, že i za předchozích prezidentů – a to Trumpovi bych nechtěl nijak fandit – vždy existovaly situace, kdy někdy někoho do Ameriky nepustili.

V každém případě, začnete jim být sympatičtí ve chvíli, kdy vědí, že máte stejnou nostalgii k této trase jako oni.

Ano. A s lidmi na Route 66 se o politice nebavíme. Nebavíme, protože náš zájem je jiný. A také možná proto, že mám strach, že hlavně starší lidé, činovníci Route 66, mají trošku jiný názor na současnou situaci než já.

Proč nostalgickou trasu označují zrovna dvě šestky? Poslechněte si celý rozhovor.